Vydání 1/2004

Žalobce namítl, že svoji výrobní činnost provádí v lihovaru v obci M.; pro zlepšení obchodních podmínek a ve snaze přiblížit se zákazníkovi byly zřízeny provozní sklady ve F. a v P. Tyto sklady nebyly podle žalobce zřízeny jako nové provozovny ve smyslu § 17 živnostenského zákona, jak bylo správními orgány posouzeno, ale je třeba je považovat za součást provozovny lihovaru v M., s níž tvoří jeden celek, a to především s ohledem na potřeby, pro něž byly zřízeny. Nesprávnost postupu žalovaného i živnostenského úřadu provádějícího kontrolu dále dovozoval žalobce ze skutečnosti, že denaturace byla v těchto skladech prováděna za podmínek stanovených finančním úřadem a za přítomnosti jeho pracovníků. Z uvedených důvodů navrhl žalobce rozhodnutí žalovaného zrušit.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Okresní živnostenský úřad Plzeň-jih vydal dne 12. 7. 2000 rozhodnutí o změně rozhodnutí ze dne 13. 5. 1999. Podmínky stanovené podle § 27 odst. 2 živnostenského zákona byly změněny, a to tak, že jednou z podmínek provozování povolené činnosti - výroby a úpravy kvasného lihu (s výjimkou ovocných destilátů získaných pěstitelským pálením) - je, že: "uvedenou činnost lze realizovat pouze v lihovaru M.". Kontrolou provedenou dne 3. 12. 2001 Okresním živnostenským úřadem Plzeň-jih bylo zjištěno z předložených zápisů o prováděné denaturaci lihu, že denaturace byla provedena ve třech případech i mimo lihovar M., a to ve skladě ve F. (denaturace 2 x 2000 litrů rafinovaného kvasného lihu ve dnech 19. 11. 2001 a 28. 11. 2001) a ve skladě v P. (denaturace 1000 litrů rafinovaného kvasného lihu dne 29. 11. 2001).

Ve věci porušení podmínek stanovených k provozování živnosti ve smyslu § 27 odst. 2 živnostenského zákona bylo s žalobcem zahájeno správní řízení. Žalobce ve vyjádření k tomu sdělil, že denaturace lihu ve zjištěných prostorách byla prováděna, vycházel však z toho, že tyto sklady jsou součástí jedné provozovny, totiž lihovaru v M., tvoří s ní jeden celek, přičemž zákon zřízení takových skladů nevylučuje. Uvedl rovněž, že požádal příslušné finanční úřady o povolení denaturace v uvedených skladech, načež byla denaturace za účasti jejich pracovníků provedena. Na základě těchto skutečností byl žalobce přesvědčen o zákonnosti svého jednání.

Správní orgán naproti tomu vyšel z toho, že bylo prokázáno nedodržení podmínek stanovených pro provozování koncesované živnosti [§ 65 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona], a žalobci byla uložena pokuta ve výši 30 000 Kč.

K vyřešení právní otázky, a to vymezení provozovny a provozních skladů ve vztahu k danému předmětu podnikání, vycházel soud z následující úvahy:

Provozovna je ve smyslu § 17 živnostenského zákona definována jako prostor, v němž je živnost provozována. Blíže se neurčuje, o jaký prostor se jedná. Provozovnou je tedy nutno rozumět celý soubor místností či jiných prostor, v nichž je podnikání provozováno, přičemž za provozovnu je považován i stánek a jiná obdobná prodejní zařízení. Obdobně široké chápání provozovny lze nalézt již v judikatuře bývalého Nejvyššího správního soudu (Boh. F. 9698/40 z 2. 1. 1940).¹⁾

Za součást provozovny ve smyslu živnostenského zákona by bylo možno obecně považovat i zřízené provozní sklady, sloužící k uskladnění a distribuci zboží, nikoli však v případě, kdy předmětem podnikání je výroba a úprava lihu. Za zákonné jednání žalobce by v této souvislosti bylo možno považovat pouze případ, kdy již denaturovaný líh v lihovaru ve svých skladech uskladní a odtud dále prodává. O takový případ se zde však nejednalo.

Specifičnost, která spočívá ve spotřebě lihu a výrobě výrobků z lihu, ve vlivu spotřeby lihu na zdraví obyvatelstva a v neposlední řadě ve finančním výnosu spotřební daně plynoucí do státního rozpočtu, vyžaduje zvláštní právní úpravu. Podmínky pro výrobu, úpravu, skladování, evidenci a oběh lihu a působnost správních orgánů proto na tomto úseku stanoví zákon č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění pozdějších předpisů.

Líh smí být vyráběn a upravován jen v lihovaru nebo zvláštním lihovaru, a to jen právnickou nebo fyzickou osobou, které byla, nejde-li o pěstitelské pálení, vydána živnostenským úřadem . Podkladem pro rozhodnutí o udělení je odborné stanovisko ministerstva zemědělství, jedná-li se o líh získaný destilací nebo jiným oddělením ze zkvašených cukerných roztoků pocházejících ze škrobnatých nebo cukerných surovin nebo z jiných surovin obsahujících líh kvasný, nebo získaný destilací nebo jiným oddělením ze zkvašených roztoků pocházejících z celulózy, resp. odborné stanovisko ministerstva průmyslu a obchodu v případech lihu získaného synteticky (§ 3 odst. 2 zákona o lihu).

Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že Ministerstvo zemědělství ve věci vydalo stanovisko, v němž souhlasí s udělením žalobci pro činnost "výroba a úprava kvasného lihu (s výjimkou ovocných destilátů získaných pěstitelským pálením)" na základě posouzení dokumentace uspořádání výrobního zařízení lihovaru M.

Lihovarem je ve smyslu § 2 odst. 1 písm. l) zákona o lihu provozovna vyrábějící líh, ve které se může zároveň provádět i úprava lihu. Vymezení provozovny ve smyslu zákona o lihu je užší než vymezení obsažené v živnostenském zákoně. Ne každá provozovna (v chápání živnostenského zákona) může být lihovarem. Tím je pouze taková, která podmínky lihovaru ve smyslu zákona o lihu splňuje. Pokud bylo vydáno povolení na výrobu a úpravu kvasného lihu (s výjimkou ovocných destilátů získaných pěstitelským pálením) pro lihovar v M., nelze takové povolení vztahovat na jakoukoli provozovnu žalobce, ale pouze na takovou, která lihovarem být může. Z dikce druhé části věty výše uvedené definice lihovaru je nutno dospět k závěru, že provozní sklady žalobce nemohou být lihovarem, neboť se zde líh nevyrábí; provádí se tu pouze jeho úprava (denaturace). Pro vymezení lihovaru stanoví zákon splnění obou podmínek současně, což je vyjádřeno slovem "zároveň".

Pouhé úpravy lihu je sice možno provádět v provozovně - zvláštním lihovaru [§ 2 odst. 1 písm. m) zákona o lihu], avšak i pro samotné úpravy lihu platí ustanovení § 3 zákona o lihu. Podmínky v tomto ustanovení dané nebyly žalobcem splněny pro povolení úpravy lihu - jeho denaturaci - v objektech v P. a ve F.

Výrobu lihu lze provádět pouze za podmínek stanovených zákonem a v místech k tomu určených, tj. ve zvláštních provozovnách - lihovarech. Lihovarem v případě žalobce je tedy jen provozovna v M., pro kterou bylo vydáno souhlasné stanovisko Ministerstva zemědělství ze dne 10. 5. 1999 týkající se výroby a úpravy kvasného lihu. V souladu s tímto stanoviskem stanovil okresní živnostenský úřad ve smyslu § 27 odst. 2 živnostenského zákona i podmínky ve vydané koncesní listině.

Pokud žalobce dovozuje správnost svého jednání z účasti pracovníků finančních úřadů při prováděné denaturaci, je jeho úvaha mylná. Především je třeba uvést, že finanční úřady nepovolují denaturaci lihu, jak žalobce uvádí, ale pouze v souladu s § 9 odst. 1 zákona o lihu musí být pověřený zaměstnanec finančního úřadu vždy denaturaci přítomen. Uvedené ustanovení určuje postup při denaturaci lihu a určuje podmínky tak, aby bylo zajištěno takové znehodnocení lihu, které nedovolí jeho zneužití k pitným účelům. Z uvedeného důvodu a především s přihlédnutím k dopadu úprav lihu do spotřebních daní je stanovena účast pracovníka finančního úřadu, který je mimo jiné oprávněn činit úkony v souvislosti se správou spotřební daně, zejména odebrat vzorky lihu a podrobit je expertize. V žádném případě však nelze dovozovat z účasti pracovníků finančních úřadů, jakkoli je v daném případě provádění denaturace ve skladech diskutabilní, legálnost jednání spočívajícího v úpravě lihu mimo provozovnu v M.

Co se týče oprávnění finančního úřadu při provádění denaturace, finanční úřad může ve smyslu § 9 odst. 3 zákona o lihu v odůvodněných případech pouze povolit denaturaci v provozovně kupujícího na jeho žádost a stanovit podmínky denaturace. I v těchto případech je přítomnost zaměstnance finančního úřadu zárukou znehodnocení nezdaněného lihu. O takový případ se však u žalobce nejednalo, neboť denaturace mimo lihovar v M. nebyly provedeny v provozovnách kupujícího a pro takový postup by nebyly vzhledem k jejich rozsahu splněny ani podmínky.

Soud proto dospěl ke stejnému názoru jako správní orgány, že totiž žalobce porušil podmínky stanovené v koncesní listině tím, že provedl denaturaci lihu mimo lihovar v M. Správní orgán tedy neporušil zákon, když v rámci svého správního uvážení přistoupil k uložení pokuty v souladu s § 65 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona, přičemž pokuta byla s přihlédnutím k závažnosti jednání žalobce stanovena na dolní hranici možné výše sankce, která činí 100 000 Kč. Protože soud neshledal důvody, které by svědčily o nezákonnosti postupu žalovaného ve smyslu žalobcových námitek, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.