Vydání 3/2017

(...) Skutečnost, že původní žalobce podal žádost o jednotnou platbu na plochu pro rok 2011 na předepsaných tiskopisech, je pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí zcela nepodstatná, stejně jako to, že předmětnou žádost vyplnil za přítomnosti vedoucího agentury.

Přesvědčení původního žalobce, že právě on byl v rozhodné době oprávněným uživatelem pozemků ve vlastnictví města Kyjov, které rovněž zahrnul do své žádosti o dotaci, protože nájemní smlouva společnosti PODCHŘIBÍ JEŽOV na tyto pozemky je podle něj neplatná, a stejně tak ani jeho poukaz na soudní spor probíhající u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 16 C 154/2010 nemohou zpochybnit zákonnost napadeného rozhodnutí. Pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně o žádosti původního žalobce o dotaci byly totiž zásadní údaje o předmětných pozemcích obsažené v evidenci půdy, v níž byly tyto „“ pozemky evidovány nikoliv na původního žalobce, ale na společnost PODCHŘIBÍ JEŽOV. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že původnímu žalobci se nepodařilo docílit změny tohoto „“ údaje ani v námitkovém řízení, ani v následném přezkumném řízení soudním. Ministr zemědělství rozhodnutím ze dne 24. 1. 2011 nevyhověl jeho námitce proti oznámení agentury ze dne 13. 9. 2010 o změně údajů evidovaných v evidenci půdy podle uživatelských vztahů, kterým agentura původnímu žalobci sdělila, že v evidenci půdy byly u jeho osoby provedeny na základě ohlášení ze dne 12. 4. 2010 a 6. 5. 2010 dále vyjmenované změny, mezi kterými byla i změna uživatele na společnost PODCHŘIBÍ JEŽOV. Žaloba, kterou původní žalobce proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 24. 1. 2011 podal, byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, čj. 6 A 66/2011-67, odmítnuta.

Podle § 3a odst. 1 zákona o zemědělství evidence využití půdy slouží mj. k ověřování správnosti údajů uvedených v žádosti, jejichž předmětem je . V souladu s § 3 odst. 4 písm. a) zákona o zemědělství byl správní orgán I. stupně při rozhodování o žádosti původního žalobce o dotaci povinen vycházet z údajů uvedených v evidenci půdy, v níž byla jako uživatel „“ pozemků v rozhodné době evidována společnost PODCHŘIBÍ JEŽOV a nikoliv původní žalobce. To, že pro rozhodnutí o žádosti o dotaci je zásadní právě údaj o tom, na koho je ten který půdní blok/díl půdního bloku evidován v evidenci půdy, jednoznačně vyplývá i z § 2 nařízení vlády č. 47/2007 Sb., které žadatele o platbu definuje jako fyzickou nebo právnickou osobu „[Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu]“. Podle § 4 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení může Státní zemědělský intervenční fond poskytnout žadateli platbu pouze na zemědělskou půdu, „“. Stejná podmínka, tedy to, že půda, na kterou je žádáno o dotaci, je , je ostatně zakotvena i v § 4 odst. 1 písm. c) citovaného nařízení.

Jak bylo konstatováno shora, původní žalobce v rozhodném období prokazatelně nebyl v evidenci půdy veden jakožto uživatel „“ půdních bloků/dílů půdních bloků v majetku města Kyjov, které zahrnul do své žádosti o dotaci. V žalobě ostatně nerozporoval klíčové zjištění žalovaného, že o dotaci žádal také na pozemky, které byly dle evidence půdy evidovány na jiný subjekt (společnost PODCHŘIBÍ JEŽOV), pouze popíral opodstatněnost tohoto evidenčního údaje, přičemž poukazoval na probíhající občanskoprávní řízení. Tato žalobní argumentace však vzhledem k výše uvedenému nemůže obstát. Zákonnou povinností správního orgánu I. stupně bylo posuzovat žádost o dotaci právě na základě údajů obsažených v evidenci půdy, a to správní orgán I. stupně také učinil. Jinak řečeno, jestliže správní orgán I. stupně a následně též žalovaný vycházeli v rámci posuzování předmětné žádosti při zjišťování uživatelských vztahů k půdě z údajů obsažených v evidenci půdy pro rozhodné období, byl jejich postup, a stejně tak i závěr, že původní žalobce nesplnil podmínku pro poskytnutí uvedenou v § 4 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 47/2007 Sb., v souladu se zákonem. Pokud by naopak správní orgány obou stupňů při rozhodování o předmětné žádosti zohlednily jiné údaje, případně přihlédly k nepravomocnému soudnímu rozhodnutí nebo k původnímu žalobcem odlišně tvrzenému faktickému stavu, nerespektovaly by zákonem stanovená kritéria pro posouzení žádosti o dotaci, a zatížily by tak své rozhodnutí nezákonností.

Soud na okraj uvádí, že k rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 10. 2012, čj. 4 C 39/2012-92, v němž soud zpochybnil platnost nájemní smlouvy uzavřené mezi společností PODCHŘIBÍ JEŽOV a městem Kyjov, nelze jakkoliv přihlížet už z toho důvodu, že tento rozsudek nikdy nenabyl právní moci (byl zrušen usnesením téhož soudu ze dne 19. 3. 2013, čj. 4 C 93/2012-127). Na tomto místě nelze než zopakovat, že z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí je podstatné, že „“ pozemky byly dle evidence půdy v rozhodné době evidovány na společnost PODCHŘIBÍ JEŽOV a původnímu žalobci se nepodařilo zákonem stanoveným postupem docílit změny tohoto pro něj nepříznivého evidenčního údaje, ač se o to pokusil (viz výše). (...)