2470/2012
Zemědělství a myslivost: status hospodářských zvířat; lov v honitbě
Zemědělství a myslivost: status hospodářských zvířat; lov v honitbě
k § 2 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti
k zákonu č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon)
k zákonu č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon)
Pouhá evidenční značka ve sleších (uších) zvěře, která je definovaná v § 2 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů), nedává této zvěři
status
hospodářských zvířat, na jejichž chov by se vztahoval zákon č. 166/1999 Sb., veterinární zákon, a zákon č. 154/2000 Sb., plemenářský zákon, a která by bylo možno bez dalšího lovit v honitbě jako zvířata z farmového chovu.(Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2010, čj. 51 Ca 7/2009-34)
Věc:
M. Š. proti Krajskému úřadu Královehradeckého kraje o uložení pokuty.Rozhodnutím Městského úřadu Nové Město nad Metují ze dne 29. 8. 2008 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství podle § 35 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jehož se měl dopustit tím, že dne 6. 8. 2007 neoprávněně ulovil v honitbě S., jejímž uživatelem je Myslivecký spolek S., laň a koloucha jelena lesního, bez povolenky k lovu pro tuto zvěř. Usmrcená zvěř se do honitby dostala v důsledku úniku z chovu zvěře v zajetí, který je ve vlastnictví města Nové Město nad Metují. Za výše uvedený přestupek byl žalobce postižen pokutou ve výši 2 000 Kč. Námitku žalobce, že se v daném případě jednalo o
zvířata,
a nikoliv o zvěř,
s jejímž neoprávněným lovem je spojena odpovědnost za přestupek podle § 35 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, neshledal správní orgán I. stupně důvodnou a dospěl k jednoznačnému závěru, že se v projednávané věci jednalo o lov zvěře. Vycházel přitom z § 1 písm. b), § 2 písm. c) a d) a § 7 zákona o myslivosti, dále z rozhodnutí žalovaného, kterým byl udělen městu Nové Město nad Metují souhlas s chovem zvěře v zajetí podle § 7 odst. 1 zákona o myslivosti, a z kopie faktury vydané veterinární ošetřovnou pro drobná zvířata a zvěř, podle které byla prodána "jelení zvěř".
Správní orgán I. stupně dále uvedl, že neoprávněný lov byl spatřován nikoliv ve slovení zvěře uniklé z chovu zvěře v zajetí, nýbrž v tom, že se tak stalo bez povolenky k lovu. Zdůraznil, že ten, kdo loví zvěř se zbraní, musí mít u sebe podle § 46 odst. 1 zákona o myslivosti mimo jiné povolenku k lovu. Jednou z náležitostí, kterou musí povolenka k lovu obsahovat podle § 20 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 244/2002 Sb., je i uvedení druhu zvěře a počtu kusů, na které je povolenka vystavena, přičemž v povolence mohou být zapsány jen ty druhy zvěře, k jejichž zapsání je uživatel honitby dle příslušných ustanovení zákona o myslivosti oprávněn. Povolenka k lovu, která byla žalobci vydána uživatelem honitby, nebyla vystavena pro lov jelení zvěře, a proto žalobce nebyl oprávněn v této honitbě jelení zvěř lovit.
Žalobce podal proti rozhodnutí městského úřadu odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 12. 2008 zamítl, neboť se ztotožnil se závěry správního orgánu I. stupně, že žalobce neměl k lovu jelení zvěře povolení. Odborné stanovisko JUDr. Ing. V. Č., které žalobce předložil k prokázání, že lovil zvířata zběhlá z farmového chovu, a tudíž byl oprávněn k jejich odstřelu, se podle názoru správního orgánu týkalo farmového chovu zvěře, nikoli chovu zvěře v zajetí. Každý z obou typů chovů vzniká a řídí se naprosto odlišnými právními předpisy (farmový chov zvěře veterinárním zákonem, chov zvěře v zajetí zákonem o myslivosti).
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, v níž zopakoval námitky uplatněné v odvolacím řízení. Především namítal, že střílel na zvířata, a ne na zvěř, s jejímž neoprávněným lovem je spojena odpovědnost za přestupek, a odkázal na výše zmíněné odborné stanovisko.
Krajský soud v Hradci Králové žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Žalobce byl postižen za přestupek, jehož skutková podstata je vymezena v § 35 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích a podle něhož se jej dopustí ten, kdo neoprávněně loví zvěř nebo chytá ryby. Za tento přestupek bylo možno žalobci uložit podle odstavce druhého citovaného ustanovení pokutu až do výše 8 000 Kč a jako držiteli loveckého lístku zároveň zákaz činnosti (lovu zvěře) do jednoho roku. Předmětem ochrany uvedeného ustanovení, jeho objektem, je zájem společnosti na tom, aby k lovu zvěře docházelo dovoleným způsobem, přičemž odpovědnost za daný přestupek nastupuje bez ohledu na to, zda byl spáchán úmyslně či z nedbalosti (subjektivní stránka věci). Je tedy pro posouzení věci zcela nerozhodné, co si žalobce při střelbě na předmětnou jelení zvěř myslel, respektive že si myslel, že střílel na něco, na co střílet může. (...)
V případě odborného stanoviska JUDr. Ing. V. Č. se jedná o odpověď jmenovaného v právní poradně na dotaz týkající se značení zvěře ve farmových chovech, přičemž je v něm zároveň i úvaha o lovu neoznačené zvěře z těchto chovů uniklé. Jmenovaný se tak vyjadřoval k jiné situaci, než která je předmětem přezkumného soudního řízení. V dané věci se totiž jednalo o neoprávněný lov zvěře zběhnuté ze zajetí, nikoliv z farmového chovu, když k jejímu chovu v zajetí vydal žalovaný příslušný souhlas podle § 7 odst. 1 zákona o myslivosti. Krajský soud tak nemá žádných pochybností o tom, že žalobce ulovil zvěř, nikoliv zvířata, na jejichž chov by se vztahovaly veterinární zákon a plemenářský zákon. Jednalo se totiž o zvěř ve smyslu § 2 písm. b) zákona o myslivosti chovanou v zajetí (§ 7 odst. 1 téhož zákona). Tato skutečnost byla v řízení jednoznačně prokázána. Proto na ni také dopadal zákon o myslivosti a žádná značka v jejich sleších (uších) na tom nemohla nic změnit. Jinými slovy, samotná značka nedala ulovené zvěři
status
hospodářského zvířete. Pokud označena byla, jak tvrdí žalobce a krajský soud nemá důvody toto tvrzení zpochybňovat, měly tyto značky pouze evidenční význam pro jejich vlastníka, nic více. Zákon o myslivosti s nimi totiž žádné důsledky nespojuje. Není rovněž žádných pochyb o tom, že zákon o myslivosti upravuje i poměry zvěře chované v zajetí. Svědčí o tom např. § 5 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti, podle něhož je možné za stanovených podmínek vypouštět zvěř chovanou v zajetí znovu do honiteb, což u farmového chovu možné není. (...)V průběhu přestupkového řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce lovil v honitbě neoprávněně jelení zvěř. Neměl totiž k lovu této zvěře povolenku (viz § 46 zákona o myslivosti a § 20 odst. 1 vyhlášky č. 244/2002 Sb.), a lovil proto neoprávněně nejen z pohledu zákona o myslivosti, ale i zákona o přestupcích.
O oprávněnosti tohoto lovu by přitom nebylo možno mluvit ani v případě, pokud by bylo na předmětnou zvěř nahlíženo jako na zvířata z farmového chovu zvěře. Ani v tom případě by je totiž žalobce nebyl oprávněn usmrtit, neboť takové právo přísluší pouze hospodáři [viz § 35 odst. 4 písm. e) zákona o myslivosti]. Žalobce se tak vlastně dostal v případě daného útoku na jelení zvěř do pozice kterékoliv jiné osoby, tedy i té, která lovecký lístek vůbec nemá. Přitom právě od něho by se dalo očekávat s ohledem na poslání myslivosti jiné chování. (...)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.