Vydání 5/2005

K zajištění totožnosti zboží předloženého k celnímu řízení, určení sazebního zařazení a ke zjištění jeho vlastností může celní úřad mj. odebírat vzorky, a to i bez souhlasu osoby, která požádala o přidělení celně schváleného určení zboží (§ 86 celního zákona). Jiná ustanovení týkající se odběru vzorků celní zákon ani jeho prováděcí předpisy (zejména tehdy platná vyhláška č. 135/1998 Sb.) neobsahují. Přesná pravidla odběru vzorku by mohly obsahovat technické normy, přičemž jejich nedodržení by bylo pro posuzování zákonnosti postupu správního orgánu rozhodné tehdy, pokud by se jednalo o normy právně závazné. Jak správně uvedl krajský soud, podle přechodného ustanovení § 21 odst. 2 a 3 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění účinném ke dni 15. 9. 1999, technické normy označené ČSN a platné ke dni účinnosti tohoto zákona (1. 9. 1997) se považují za normy podle tohoto zákona a mj. správní úřady byly do 31. 12. 1999 povinny řídit se těmi ustanoveními norem, která jsou označena jako závazná podle § 3 zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Tím, kdo podle § 3 zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, mohl docílit označení normy jako závazné, byl neopomenutelný účastník ve smyslu § 4 cit. zákona, a to ve stanovisku k návrhu československé normy; institut neopomenutelného účastníka se uplatnil v případech, kdy návrh československé normy obsahoval ustanovení týkající se zdraví lidu, potravin, tvorby a ochrany životního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení, požární ochrany, výbušnin, zkušebnictví drahých kovů, výstavby, jaderné bezpečnosti jaderných zařízení, technické způsobilosti dopravních prostředků, dopravních zařízení a dopravních cest, přičemž tímto účastníkem byly ústřední orgány zajišťující výkon státní správy v uvedených oblastech nebo jimi pověřené orgány. Pokud by tedy správní orgán měl být při svém postupu vázán československou technickou normou, musela by v době, kdy měla být aplikována, splňovat výše uvedené znaky. V případě ČSN 65 6005 Ropa a ropné výrobky - Vzorkování ze 17. 6. 1980 tato norma skutečně upravuje ve svém článku 2.4.1. odběr vzorku mj. z autopřepravníku a mj. uvádí, že vzorek se odebírá z výšky 1/3 průměru cisterny od spodní vnitřní stěny. Ze Změny č. 2 ČSN 65 6005 z července 1999 však plyne, že vedle řady dalších ustanovení týkajících se odběru vzorku bylo zrušeno i ustanovení článku 2.4.1. ČSN 65 6005. V době odběru vzorku (15. 9. 1999) tedy tato technická norma předepisující postup odběru vzorku látky z cisterny neexistovala; není proto třeba se ani zabývat otázkou, zda ČSN 65 6005 byla normou závaznou podle § 3 zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb.

Nad rámec předchozích úvah je třeba poznamenat, že v době odběru vzorku existovala ČSN EN ISO 3170 (Kapalné ropné výrobky - Ruční odběr vzorků) upravující odběr vzorků. Za nezákonný nemůže být považován určitý postup správního orgánu jen proto, že je v rozporu s českou technickou normou vypracovanou podle zákona č. 22/1997 Sb. Takový postup správního orgánu by byl nezákonný, pokud by pro daný případ byla závaznost technické normy stanovena obecně závazným právním předpisem. Pro odběr vzorků podle ustanovení celního zákona však ČSN EN ISO 3170 právně závazná nebyla, neboť takovou právní závaznost uvedené normy žádný právní předpis nestanoví (uvedená norma naopak závazná je např. podle vyhlášky č. 229/2004 Sb. při sledování jakostních ukazatelů pohonných hmot či podle vyhlášky č. 357/1992 Sb. při odběru vzorků paliv za účelem sledování jejich kvality z hlediska ochrany ovzduší). Pro účely rozhodnutí o kasační stížnosti proto není důvodu zabývat se postupem správního orgánu z hlediska souladu s ČSN EN ISO 3170, a to tím spíše, že tuto skutečnost ani žalobce v kasační stížnosti nenamítal. (...)