1365/2007
Zaměstnanost: vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání
Ejk 510/2007
Zaměstnanost: vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání
k § 30 odst. 2 písm. e) a § 31 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
Pokud se žalobce opakovaně bez dostatečné omluvy nedostavil na rekvalifikační kurz, a v důsledku toho byl z kurzu vyloučen, lze jeho jednání hodnotit jako jiné jednání, kterým zmaří nástup do zaměstnání dle § 31 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Takové jednání může být důvodem pro vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání podle § 30 odst. 2 písm. e) citovaného zákona.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2007, čj. 4 Cad 50/2006-37)
Prejudikatura:
srov. opačně Soudní judikatura
ve věcech správních č. 286/1998.Věc:
Karel D. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.Úřad práce v Českém Krumlově vydal dne 30. 11. 2005 rozhodnutí, kterým žalobce vyřadil podle § 30 odst. 2 písm. e) a § 31 písm. f) zákona o zaměstnanosti z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 3. 11. 2005 z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. V odůvodnění uvedl, že žalobce byl od 5. 10. 2005 zařazen do rekvalifikačního kurzu v rámci programu ESF - profesní příprava jako cesta k širšímu uplatnění na trhu práce. Žalobce se nezúčastnil rekvalifikačního kurzu dne 21. 10. 2005 (uvedl, že zaspal), dne 24. 10. 2005 (uvedl, že si zařizoval osobní věci a navštívil úřad práce), dne 27. 10. 2005 (uvedl, že si musel vyzvednout dopis na poště) a dne 1. 11. 2005 (uvedl, že byl u lékaře). Úřad práce nepovažoval důvody uváděné žalobcem za dostatečnou omluvu neúčasti na rekvalifikačním kurzu.
Proti rozhodnutí úřadu práce podal žalobce odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 4. 2006 odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného správní žalobu u Městského soudu v Praze. Uvedl, že správním orgánům obou stupňů unikl účel a smysl projektu
„ESF - procesní příprava jako cesta k širšímu uplatnění na trhu práce“
, kterým není pouhá účast na lekcích, ale získání a zvládnutí nových profesních dovedností završené odbornými testy. Podle myšlenkové konstrukce rozhodujících správních orgánů postačí, aby žalobce jen řádně docházel do vyučování, čímž vyjadřuje dostatečnou součinnost s úřadem práce, aniž by musel úspěšně absolvovat program. Měl-li žalobce omluvenou absenci a přesto úspěšně absolvoval první dva moduly projektu formou úspěšně zvládnutého testu, znamená to, že absenci nahradil samostudiem. To vyžadovalo zvýšené úsilí, které je dostatečnou součinností s úřadem práce. Žalobce dále uvedl, že byl vyřazen z evidence uchazečů na základě vágní formulace zákona o nedostatku součinnosti s úřadem práce. On sám však byl zařazen do programu za účelem zvýšení kvalifikace a tím zajištění lepších podmínek pro získání zaměstnání. Část programu úspěšně absolvoval. Žádným způsobem tedy nezmařil nástup do zaměstnání.Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobce dokončil pouze první a druhou část projektu, tj. „Bilanční diagnostiku“ v rozsahu výuky jeden den a „Zvyšování osobní efektivity“ rozsahu výuky 96 hodin. Třetí část projektu „Základní obsluha PC“ v rozsahu výuky 72 hodin již žalobce nedokončil, neboť vzhledem k opakovanému porušování povinností byla účast žalobce v kurzu ukončena. Tvrzení žalobce, že projekt úspěšně absolvoval, se tedy nezakládá na pravdě. Žalovaný poukázal na to, že žalobce má základní vzdělání, byl již pošesté v evidenci uchazečů o zaměstnání a je ho možno považovat za dlouhodobě nezaměstnaného, neboť kromě krátkodobého zaměstnání je v evidenci uchazečů o zaměstnání od roku 1996. Z těchto důvodů byla účast žalobce v projektu ESF pro žalobce velmi vhodná pro zlepšení jeho postavení na trhu práce. Svým souhlasem se zařazením do projektu ESF žalobce vzal na vědomí povinnosti, jmenovitě pak povinnost dodržovat harmonogram jednotlivých akcí projektu a být na nich účasten. Žalobce tyto povinnosti následně porušoval a zavinil to, že s ním byla ze strany poskytovatele kurzu smlouva ukončena. Tím zmařil smysl a účel tohoto projektu, kterým bylo lepší uplatnění žalobce na trhu práce. Žalobce svým jednáním tedy zmařil nástup do vhodného zaměstnání dle § 31 písm. f) zákona o zaměstnanosti.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Mařením součinnosti s úřadem práce bylo označeno jednání žalobce, které spočívalo v porušování smlouvy o zařazení do rekvalifikačního programu, do kterého byl žalobce vybrán z důvodu možnosti získání vhodného zaměstnání po jeho skončení, protože po dobu evidence v seznamu uchazečů o zaměstnání se mu nepodařilo zajistit vhodné zaměstnání. Smlouvou se žalobce zavázal k respektování předepsaného rozvrhu účasti v projektu a aktivní spolupráci při jeho plnění. Jak ze správního spisu vyplývá, žalobce se nezúčastnil výuky dne 21. 10. 2005, kdy sdělil, že zaspal. Jeho tvrzení, že z místa jeho bydliště odjíždí do místa konání rekvalifikačního kurzu doprava pouze v 5.30 hodin byla vyvrácena zjištěním, že i v pozdější době je možno použít veřejnou dopravu. Znamená to, že i v případě, že žalobce zaspal, mohl přijet později a zúčastnit se rekvalifikace. Dále se nedostavil dne 24. 10. 2005, kdy si zařizoval osobní věci na úřadu práce. Zjištěním bylo prokázáno, že na úřadu práce tento den být neměl a mohl vyřídit své záležitosti v úřední dny nebo hodiny, které se neshodovaly s dobou výuky. Dne 27. 10. 2005 žalobce omluvil svou neúčast tím, že si musel vyzvednout na poště dopis. Toto jeho tvrzení bylo rovněž vyvráceno zjištěním, že je možno poštu navštívit každý den do 17.00 hod. a ve středu až do 18.00 hod. Mohl tedy poštu vyzvednout v jinou dobu než v době konání výuky při rekvalifikaci. Další neúčast byla dne 1. 11. 2005, kdy uvedl, že byl u lékaře. Dotazem u jeho lékaře bylo zjištěno, že se nejednalo o návštěvu, která by byla nutná pro případné vystavení pracovní neschopnosti, která ani vystavena nebyla. Bylo možno navštívit lékaře i v jinou dobu, v jiný den, popř. v jinou hodinu.
Na základě těchto absencí byla ukončena smlouva mezi žalobcem a poskytovatelem kurzu. Přestože žalobce splnil dva moduly této rekvalifikace, nemohla být smlouva považována za dodrženou, protože bylo třeba ukončit celou rekvalifikaci.
Soud po zhodnocení těchto skutečností dospěl k závěru, že námitka žalobce týkající se nesprávné aplikace ustanovení § 30 odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti není důvodná. Žalobce byl zařazen do rekvalifikace právě s ohledem na jeho dlouhodobou evidenci v seznamů uchazečů o zaměstnání s tím, že bude po absolvování této rekvalifikace dána větší možnost získat vhodné zaměstnání. Žalobce svým přístupem k probíhající rekvalifikaci, tj. nedůvodnými absencemi, porušoval smluvní podmínky s poskytovatelem rekvalifikace. Na základě toho s ním byla smlouva ukončena ještě před absolvováním celé rekvalifikace.
Soud považuje postup správních orgánů v této věci za správný, protože právě ustanovení § 31 písm. f) zákona o zaměstnanosti umožňuje hodnotit jako maření součinnosti s úřadem práce i jiné jednání, kterým se zmaří nástup do zaměstnání. V tomto případě lze takto hodnotit žalobcův přístup k probíhající rekvalifikaci.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.