717/2005
Zákon o pozemních komunikacích a vyvlastňovací řízení
Ej 393/2005
Zákon o pozemních komunikacích: vyvlastňovací řízení
k § 17 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
k § 112 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 262/1992 Sb.
V řízení podle § 17 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v němž je příslušný speciální stavební úřad oprávněn na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, je nutno v případě, kdy je navrhovatelem (vlastníkem) obec, odlišovat postavení obce jako právnické osoby, která má předmět vyvlastnění využít k účelu, pro který se vyvlastňuje, a speciálního stavebního úřadu jako orgánu dané obce, který je příslušný věcné břemeno na návrh vlastníka zřídit. Nelze tak v daném případě uplatnit pravidlo, že pokud je navrhovatelem orgán příslušný k vyvlastňovacímu řízení, stanoví odvolací orgán, který jiný stavební úřad v jeho působnosti provede řízení a vydá rozhodnutí o vyvlastnění (§ 112 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2005, čj. 7 A 110/2001-64)
Věc:
Hana Š. v H. proti Ministerstvu dopravy, za účasti obce Albrechtice, o omezení vlastnického práva.Obec Albrechtice jako speciální stavební úřad dne 19. 5. 1998 rozhodla podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v rámci řízení o odstranění stavby místní panelové komunikace, o zřízení věcného břemene ve prospěch obce Albrechtice „pro výkon vlastnického práva k místní komunikaci panelové, která má charakter místní komunikace III. třídy – obslužná komunikace“.
Okresní úřad Karviná, referát dopravy a silničního hospodářství, dne 17. 8. 1998 v odvolacím řízení zrušil uvedené rozhodnutí stavebního úřadu obce Albrechtice. Jako důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí uvedl, že s ohledem na § 112 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, měl v situaci, kdy navrhovatelem byl orgán příslušný k vyvlastnění, stanovit odvolací orgán, který jiný stavební úřad v jeho působnosti provede řízení a vydá rozhodnutí o vyvlastnění. V daném případě byla navrhovatelem obec Albrechtice, a k vedení řízení o vyvlastnění a vydání rozhodnutí pro obec Albrechtice tak nebyl příslušný stavební úřad v Albrechticích.
Na základě opakovaného podnětu starosty obce Albrechtice Ministerstvo dopravy a spojů, odbor pozemních komunikací, dne 13. 3. 2001 v mimoodvolacím řízení podle § 65 odst. 2 správního řádu výše uvedené rozhodnutí zrušilo. V odůvodnění uvedlo, že okresní úřad pochybil, když zrušil rozhodnutí speciálního stavebního úřadu v Albrechticích z důvodu jeho nepříslušnosti, ačkoliv tento úřad příslušný byl. Ministerstvo zaujalo názor, že režim § 112 stavebního zákona nelze vztáhnout na postup podle § 17 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích.
Proti tomuto rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů, odboru pozemních komunikací, podala právní předchůdkyně žalobkyně (která v mezidobí převedla předmětné nemovitosti se všemi právy a povinnostmi darovací smlouvou na žalobkyni) rozklad.
Ministerstvo dopravy a spojů dne 3. 7. 2001 rozklad zamítlo. Konstatovalo přitom, že při přezkoumání rozhodnutí v mimoodvolacím řízení není možné, s ohledem na dikci § 65 odst. 2 správního řádu, vrátit věc nižšímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojila žalobou, ve které mimo jiné namítá, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 13. 3. 2001 konstatoval, že Okresní úřad Karviná, referát dopravy a silničního hospodářství, sice správně zrušil rozhodnutí stavebního úřadu obce Albrechtice ze dne 19. 5. 1998, učinil tak však pro nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu (speciální stavební úřad v Albrechticích), ačkoliv tento správní orgán k řízení příslušný byl. Dále Ministerstvo dopravy a spojů, odbor pozemních komunikací, dospělo k závěru, že Okresní úřad Karviná, referát dopravy a silničního hospodářství, pochybil v odůvodnění svého rozhodnutí tím, že sloučil vyvlastnění s omezením práva zřízení věcného břemene, a tedy vyslovil nesprávný právní názor, že zřízením věcného břemene dochází současně k vyvlastnění pozemku. Žalobkyně namítá, že zjištění skutkového stavu tak, jak je uvádí žalovaný ve svém rozhodnutí, je v rozporu s obsahem spisu. Dále žalobkyně konstatuje, že odvolací orgán nezrušil původní rozhodnutí speciálního stavebního úřadu v Albrechticích proto, že by se jednalo o orgán nepříslušný, ale proto, že v této konkrétní věci byl rozhodující orgán s ohledem na účastníky řízení orgánem podjatým.
Nejvyšší správní soud, na nějž věc přešla po 1. 1. 2003 v souladu s § 132 s. ř. s., napadené rozhodnutí žalovaného zrušil; současně zrušil i rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů, odboru pozemních komunikací, ze dne 13. 3. 2001 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
K námitce žalobkyně, že odvolací orgán nezrušil původní rozhodnutí speciálního stavebního úřadu v Albrechticích proto, že by se jednalo o orgán nepříslušný, ale proto, že v této konkrétní věci byl rozhodující orgán s ohledem na účastníky řízení orgánem podjatým (s ohledem na § 112 odst. 2 stavebního zákona), a tak rozhodl zcela v souladu a ve smyslu úpravy správního řízení, považuje Nejvyšší správní soud za nutné uvést, že podle jeho názoru neposoudil režim § 112 odst. 2 stavebního zákona, věta druhá („
Pokud je navrhovatelem orgán příslušný k vyvlastňovacímu řízení, stanoví odvolací orgán, který jiný stavební úřad v jeho působnosti provede řízení a vydá rozhodnutí o vyvlastnění
“), ve svém rozhodnutí správně ani okresní úřad, ani žalovaný. Okresní úřad dospěl k závěru, že speciální stavební úřad v Albrechticích byl nepříslušný proto, že navrhovatelem byla obec Albrechtice. Žalovaný potom zaujal takový názor, že speciální stavební úřad v Albrechticích příslušný byl, neboť režim § 112 odst. 2 stavebního zákona, vztahující se k vyvlastnění za podmínek a v režimu stavebního zákona, nelze vztáhnout na postup pro zřízení věcného břemene podle § 17 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, neb postupy podle těchto režimů nelze zaměňovat.K tomu je nutno především uvést, že žalovaný nemá pravdu v tom, že by nebylo v řízení podle § 17 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích možno či nutno respektovat pravidla pro vyvlastňovací řízení stanovená stavebním zákonem (v tomto směru je naopak nutno přisvědčit žalobkyni). Úprava stanovená stavebním zákonem má povahu obecné úpravy vyvlastnění cestou rozhodování příslušných správních orgánů s tím, že speciální úprava může od této úpravy obecné stanovit odchylky. Předmětná úprava § 17 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích je potom úpravou speciální, nicméně žádnou odchylku od § 112 odst. 2 stavebního zákona nestanoví. Okresní úřad potom svůj závěr opírá o nesprávný výklad samotného § 112 odst. 2 stavebního zákona. V jeho smyslu – věta první – se „
vyvlastňovací řízení zahajuje na návrh orgánu státní správy, právnické nebo fyzické osoby, která má předmět vyvlastnění využít k účelu, pro který se vyvlastňuje
“. S ohledem na znění této věty a její dopady v organizaci „obcí“ je potom také nutno vykládat i zaměření a dopad shora citované věty druhé. V podmínkách organizace obcí je pro daný případ nutno rozlišovat postavení „speciálního stavebního úřadu“, jako orgánu obce povolaného k výkonu státní správy, tj. jako nositele pravomoci k výkonu přenesené působnosti, to na straně jedné, a dále, na straně druhé, postavení obce jako „právnické osoby“, která v režimu výkonu samostatné působnosti mj. uplatňuje svá vlastnická práva. Jestliže tedy v dané věci podávala návrh na zřízení věcného břemene obec jako vlastník pozemní komunikace, činila tak jako „právnická osoba“, a proto nemohlo jít o návrh přičitatelný „speciálnímu stavebnímu úřadu“ jako orgánu příslušnému k vyvlastňovacímu řízení.Za této situace tedy Nejvyšší správní soud žalobkyni v názoru, že pokud Okresní úřad Karviná, referát dopravy a silničního hospodářství, zrušil rozhodnutí obce zejména z důvodu možné podjatosti, učinil tak zcela v souladu a ve smyslu úpravy správního řízení, za pravdu nedává. Nicméně stejně tak soud nedává za pravdu ani žalovanému, i když z jiných shora poznamenaných důvodů. Nesporné přitom je, že oba vyslovené právní názory, jak názor okresního úřadu, tak názor žalovaného, v předmětné otázce jsou nesprávné.
(uch)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.