3237/2015
Zákon o dráhách: lyžařský vlek; ochranné pásmo
Zákon o dráhách: lyžařský vlek; ochranné pásmo
k § 8 a § 47 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění zákona č. 191/2006 Sb.
k zákonu č. 191/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů
ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/9/ES o lanových drahách pro dopravu osob
I. Od novely provedené zákonem č. 191/2006 Sb. dopadá zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, i na lyžařské vleky. Lyžařský vlek ovšem není lanovou dráhou, nýbrž spadá do kategorie určených technických zařízení dle § 47 odst. 1 zákona o dráhách.
II. Na technická zařízení dle § 47 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, se nevztahují ochranná pásma dráhy ve smyslu § 8 téhož zákona. Primárním důvodem regulace lyžařských vleků zákonem o dráhách je zajištění bezpečnosti a plynulosti jejich provozu pod dohledem drážního úřadu.
III. Smyslem společného zařazení lyžařských vleků a lanových drah ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/9/ES o lanových drahách pro dopravu osob je unifikace podmínek bezpečného provozu těchto zařízení a nikoli jejich unifikace v obecném smyslu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2014, čj. 3 As 131/2013-36)
Věc:
Společnost s ručením omezeným FARMAHUCUL proti Krajskému úřadu Libereckého kraje, za účasti 1) Ing. Ivana K. a 2) Marie K., o umístění lyžařského vleku, o kasační stížnosti žalovaného.Rozhodnutím Městského úřadu Jilemnice ze dne 16. 2. 2012 byla umístěna stavba "
Stavba nového vleku v linii stávajícího vleku (BLV 1-H)
" na několika pozemcích v katastrálním území Vítkovice v Krkonoších. Proti územnímu rozhodnutí se odvolala žalobkyně, ale její odvolání bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 6. 2012 zamítnuto a rozhodnutí I. stupně potvrzeno.Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, v níž kromě jiného namítala, že se správní orgány vůbec nezabývaly otázkou ochranného pásma lyžařského vleku dle zákona o dráhách. Konkrétně poukázala na novelu tohoto zákona provedenou zákonem č. 191/2006 Sb., od jejíž účinnosti se předmětný zákon vztahuje i na lyžařské vleky. V kontextu zákona o dráhách poukázala na existenci ochranného pásma (§ 8 zákona o dráhách), které v daném případě zasahuje na sousední pozemky ostatních vlastníků, což správní orgány nevzaly v potaz.
Krajský soud rozsudkem ze dne 28. 11. 2013, čj. 30A 74/2012-40, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud se mimo jiné zabýval námitkou související s ochranným pásmem dle zákona o dráhách. Předně uvedl, že ustanovení tohoto zákona dopadají i na lyžařské vleky, a to od účinnosti novely provedené zákonem č. 191/2006 Sb. Dodal, že aplikace zákona o dráhách na lyžařské vleky vyplývá i z důvodové zprávy a byla jedním z hlavních důvodů uvedené novely. Tuto skutečnost však správní orgány nezaznamenaly a stavebníka k potřebným úpravám projektové dokumentace nevedly. Projektová dokumentace ke stavbě totiž vůbec nepočítá třeba s existencí ochranného pásma. Krajský soud upozornil, že ochranné pásmo vzniká dle § 8 odst. 1 zákona o dráhách přímo ze zákona na základě rozhodnutí o umístění stavby, a právě proto by měly být všechny okolnosti související s touto problematikou zkoumány v územním řízení. Zdůraznil, že případný přesah ochranného pásma na sousední pozemky je jistě skutečností, která může zasáhnout do práv jejich vlastníků, což by mohlo vyústit až v nemožnost vydat rozhodnutí o umístění stavby.
Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Především nesouhlasil s výkladem, že se na lyžařské vleky vztahuje zákon o dráhách bez výjimky.
Uvedl, že novelou zákona o dráhách provedenou zákonem č. 191/2006 Sb. došlo pouze k tomu, že tomuto zákonu podléhají lyžařské vleky, které lze materiálně podřadit pod definici pojmu dráha. Na ostatní lyžařské vleky, které definici dráhy neodpovídají, se zákon o dráhách nevztahoval ani před novelou, a nevztahuje se ani po ní. Měl za to, že na některé významné typy dopravy se zákon o dráhách nepochybně vztahuje, ale není přitom objektivně nutné, aby každá stavba či zařízení, které se dráze pouze podobají, podléhaly přísné regulaci předmětného zákona. V tomto ohledu je dostatečná regulace, kterou poskytuje stavební zákon z roku 2006. Dle stěžovatele vychází napadený rozsudek pouze z jazykového výkladu zákona.
Stěžovatel napadl tvrzení krajského soudu, že lyžařský vlek je dráhou, a toto tvrzení označil za spekulaci. Upozornil na nutnou dávku obezřetnosti při práci s ochrannými pásmy a uzavřel, že u lyžařského vleku, který není dráhou, neexistuje ani ochranné pásmo. Navíc ani důvodová zpráva k zákonu č. 191/2006 Sb. neuvádí uvalení režimu ochranného pásma na každý lyžařský vlek. Nedostatečnou argumentaci krajského soudu považoval stěžovatel za důvod nepřezkoumatelnosti rozsudku.
V závěru kasační stížnosti stěžovatel dodal, že při rozhodování vyšel jak z vymezení jednotlivých kategorií drah v příslušném zákoně, tak z ustálené praxe, prováděné již za účinnosti novelizovaného zákona o dráhách. Uzavřel, že na lyžařské vleky nelze § 8 zmiňovaného zákona vztáhnout. Na podporu svých tvrzení přiložil i stanovisko drážního úřadu.
Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že dle ní je názor stěžovatele mylný a popírá smysl novely zákona o dráhách, která byla motivována především zlepšením technického stavu a bezpečnosti lyžařských vleků. Poukázala na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/9/ES o lanových drahách pro dopravu osob, kde je lyžařský vlek zahrnut pod pojem lanové dráhy. Domnívala se proto, že lyžařské vleky mohou pod pojem "
dráha
" spadat. Dodala také, že § 8 zákona o dráhách se vztahuje na všechny typy drah a ne pouze za dráhy železniční. V závěru vyjádření ještě obhajovala jazykový výklad soudu a rozporovala námitku vztahující se k přizvání drážního úřadu do soudního řízení.Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Posouzení Nejvyšším správním soudem
(...) Aplikaci § 8 zákona o dráhách na lyžařské vleky dovodil krajský soud ze změny provedené novelou dle zákona č. 191/2006 Sb. Před novelou obsahoval zákon o dráhách v § 1 odst. 2 výslovnou výjimku aplikace tohoto zákona na lyžařské vleky. To bylo zmiňovanou novelou změněno, neboť lyžařské vleky byly z výjimky odstraněny. S krajským soudem i žalobkyní lze proto souhlasit, že od novely zákonem č. 191/2006 Sb. se zákon o dráhách vztahuje i na lyžařské vleky. Otázkou však zůstává, zda a jak lze na lyžařské vleky aplikovat konkrétní ustanovení tohoto zákona, včetně jeho § 8 o ochranných pásmech. Dle stěžovatele tomu tak není. Argumentaci založil na rozlišování lyžařských vleků z hlediska formálního a materiálního. Má za to, že pokud lyžařský vlek nelze pod dráhu v materiálním smyslu podřadit, není možné na něj § 8 zákona o dráhách aplikovat. Žalobkyně se naopak domnívá, že lyžařské vleky spadají pod lanové dráhy, a proto je namístě vztáhnout na ně i předmětná ustanovení zákona o dráhách.
S ohledem na argumentaci účastníků musel Nejvyšší správní soud nejprve vyřešit otázku, zda lze lyžařské vleky podřadit pod lanové dráhy ve smyslu zákona o dráhách. Zákon v § 1 uvádí rozlišení drah železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových. "
Dráhou se rozumí cesta určená k pohybu drážních vozidel včetně pevných zařízení potřebných pro zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy
" (§ 2 odst. 1 předmětného zákona). Naproti tomu lyžařské vleky zmiňuje zákon o dráhách v hlavě třetí části páté v § 47 odst. 1, kde jsou definována určená technická zařízení: "Technická zařízení tlaková, plynová, elektrická, zdvihací, dopravní, pro ochranu před účinky atmosférické a statické elektřiny a pro ochranu před negativními účinky zpětných trakčních proudů, která slouží k zabezpečení provozování dráhy nebo drážní dopravy nebo lyžařských vleků, jsou určenými technickými zařízeními, která podléhají dozoru podle tohoto zákona
." Dle tohoto ustanovení je tedy zařízení sloužící k provozování lyžařského vleku určeným technickým zařízením. Jazykovým výkladem definice je možné odhalit, že zákonodárce mezi lyžařskými vleky a dráhami rozlišuje. Vyplývá to z užití spojky "nebo
" v té části definice, kde jsou vyjmenovány provozy, pro něž technická zařízení slouží. V daném případě se totiž jedná o tři různé, i když libovolně zaměnitelné eventuality. V případě, kdy by byl lyžařský vlek pouze speciálním druhem lanové dráhy, zcela nepochybně by jej nebylo nutné mezi uvedenými provozy samostatně uvádět. Z jazykového výkladu lze tedy dovodit, že lyžařský vlek je jakýmsi speciálním zařízením, které nespadá pod dráhy, ale uplatní se na něj režim určených technických zařízení. Rozdílný režim lyžařských vleků a lanových drah podporuje i výklad teleologický, vycházející ze smyslu zákona. Vodítkem k pochopení záměru zákonodárce je v daném případě důvodová zpráva k zákonu č. 191/2006 Sb. Jednoznačné odlišení lyžařských vleků a lanových drah vyplývá hned z prvé věty obecné části důvodové zprávy: "Lyžařské vleky jsou vedle lanových drah součástí dopravní infrastruktury, která slouží v oblasti cestovního ruchu jako prostředek pro využití volného času obyvatel
." K povaze lyžařských vleků je dále v obecné části uvedeno, že "[p]ředložený návrh směřuje především k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu lyžařských vleků z hlediska technického zařízení, přepravovaných osob a obsluhujícího personálu. K dosažení tohoto cíle je
[...] navrhováno zařazení lyžařských vleků mezi určená technická zařízení
podle zákona o dráhách
." (text důvodové zprávy dostupný prostřednictvím digitálního repozitáře na adrese www.psp.cz). Zařazení lyžařských vleků pod určená technická zařízení nakonec vyplývá i z vyhlášky Ministerstva dopravy č. 100/1995 Sb., kterou se stanoví podmínky pro provoz, konstrukci a výrobu určených technických zařízení a jejich konkretizace (Řád určených technických zařízení). Dle § 1 odst. 6 písm. e) uvedené vyhlášky jsou totiž lyžařské vleky dopravním technickým zařízením. Na tomto místě je vhodné připomenout princip jednoty a bezrozpornosti právního řádu, dle něhož je nutné výklad zákona založit na vnímání jednotlivých právních pojmů napříč celým systémem práva. Přihlédnout je proto nezbytné i k tomu, kam jsou lyžařské vleky zařazeny vyhláškou Ministerstva dopravy.Uvedený závěr nezpochybňuje (ve skutečnosti naopak podporuje) ani společné zařazení lyžařských vleků a lanových drah ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/9/ES o lanových drahách pro dopravu osob. Definice užité v této směrnici jsou důležité pro její účel, v daném kontextu směřující ke sjednocení technických podmínek lyžařských vleků a lanových drah z hlediska bezpečnosti jejich provozu. Uvedená směrnice rovněž lanové dráhy a lyžařské vleky odlišuje, ovšem to nebyl její účel. Proto se soustřeďuje na zdůraznění společných požadavků pro oba typy zařízení, což z nich ovšem stejný druh zařízení nevytváří. Podstata věci je zřetelně patrná z nařízení vlády č. 70/2002 Sb., o technických požadavcích na zařízení pro dopravu osob, které představuje také implementační normu uvedené směrnice. Rozsah úpravy, reflektující smysl směrnice, vyjadřuje § 1 uvedeného nařízené vlády slovy: "
Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství
[směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/9/ES o lanových drahách pro dopravu osob, pozn. NSS] a s mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, stanoví technické požadavky na některá zařízení pro dopravu osob
." Smyslem evropské i národní úpravy je v daném kontextu unifikace podmínek bezpečného provozu technických zařízení určitých součástí "dopravní infrastruktury
", nikoli jejich unifikace v obecném smyslu.Z výše uvedeného výkladu je zřejmé, že lyžařský vlek není lanovou dráhou, ale spadá do kategorie určených technických zařízení dle § 47 zákona o dráhách. Zbývá proto vyřešit otázku, zda se i na určená technická zařízení vztahuje § 8 zákona o dráhách, v němž jsou zakotvena ochranná pásma dráhy.
Z hlediska systematiky zákona o dráhách je ochranné pásmo dráhy specifikováno v části druhé zákona, která se obecně vztahuje pouze na dráhy. Již z této skutečnosti je zřejmé, že § 8 zákona o dráhách se na lyžařské vleky nevztahuje, neboť ty jsou regulovány v části páté hlavě třetí zákona. Především je to však patrné ze samotného znění § 8 zákona o dráhách, v němž se explicitně uvádí, jak vypadají ochranná pásma pro dráhy celostátní, regionální, celostátní vybudované pro rychlost větší než 160 km/h, vlečky, speciální dráhy, lanové dráhy a dráhy tramvajové a trolejbusové. V uvedeném výčtu nejsou určená technická zařízení, popřípadě lyžařské vleky vůbec uvedeny. Stejně přesvědčivý je i výklad logický. Jak bylo uvedeno, lyžařské vleky spadají pod dopravní technická zařízení. Nahlédnutím do vyhlášky č. 100/1995 Sb. lze zjistit, že do stejné kategorie spadají například pohyblivé schody, pohyblivé chodníky, elektrické, pneumatické a hydraulické výtahy a další. Bylo by
absurdní
, aby se na taková zařízení vztahovala ochranná pásma stejně jako na daleko složitější drážní provozy. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že na lyžařské vleky § 8 zákona o dráhách nedopadá. Primárním důvodem, proč jsou zákonem o dráhách regulovány i lyžařské vleky, je zajištění bezpečnosti a plynulosti jejich provozu, což v praxi spočívá v dohledu, který nad lyžařskými vleky provádí drážní úřad. Ten kontroluje a schvaluje, zda jsou lyžařské vleky způsobilé k provozu, a rovněž kontroluje, zda má obsluha takových vleků dostatečnou kvalifikaci (blíže k tomu ve vyhlášce č. 100/1995 Sb.). Nic víc není možné z citované právní úpravy dovozovat.Nad rámec nutného zdůvodnění lze poznamenat, že je samozřejmě možné, aby některé zařízení pro dopravu lyžařů technickou povahou spadalo pod lanové (či jiné) dráhy. V takovém případě by na něj dopadaly i veškeré podmínky, které zákon pro dráhy specifikuje. V nyní posuzované věci však žalobkyně nic takového netvrdila, a nevyplývá to ani z projektové dokumentace k zamýšlené stavbě. Předmětná stavba není žádná lanovka, naopak je přestavbou stávajícího vleku se shodnou přepravní kapacitou. Z hlediska technického se jedná o zařízení, které za pomoci tažného lana a jednomístných bubínkových unášečů táhne lyžaře ve stopě vleku do svahu, což plně odpovídá charakteristice velmi jednoduchého lyžařského vleku.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud pochybil, když na zamýšlený lyžařský vlek aplikoval podmínku ochranných pásem, která se vztahuje pouze na dráhy a nikoli na určená technická zařízení, kam lyžařské vleky spadají. Kasační stížnost je proto důvodná ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť krajský soud chybně vyhodnotil dopad zákona o drahách na zamýšlenou stavbu. (...)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.