Vydání 6/2007

Žaloba byla podána Městskému soudu v Praze akciovou společností O., IČ xxxx3138. S přihlédnutím k uvedené skutečnosti se soud zabýval otázkou, zda žalobce splňuje podmínky stanovené zákonem pro to, aby se soud mohl žalobou věcně zabývat.

Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. má žalobní legitimaci ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“). Z uvedeného ustanovení vyplývá, že žalobní legitimaci má takový subjekt, o jehož právech a povinnostech bylo napadeným rozhodnutím rozhodováno, resp. subjekt, kterému byla jeho práva nebo povinnosti napadeným rozhodnutím založena, změněna, zrušena nebo závazně určena. V daném případě je ze spisového materiálu zřejmé, že žalobou napadeným rozhodnutím bylo rozhodováno o právech a povinnostech akciové společnosti O., IČ xxxx1201, tedy o právech a povinnostech subjektu odlišného od žalobce. Subjekt, o jehož právech a povinnostech bylo napadeným rozhodnutím rozhodnuto, zanikl bez likvidace převodem jmění na žalobce.

Soud se zabýval otázkou, zda na žalobce přešla práva z licencí udělených akciové společnosti O., IČ xxxx1201, rozhodnutími Ministerstva průmyslu a obchodu – Licenční správy ze dne 15. 1. 2004, a zda tedy práva a povinnosti žalobce byly dotčeny tím, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o odnětí těchto licencí akciové společnosti O., IČ xxxx1201. Dle názoru soudu jsou licence, které byly v daném případě uděleny akciové společnosti O., IČ xxxx1201, pro vývoz pasivních radiolokačních systémů do Číny podle zákona č. 38/1994 Sb. zvláštním povolením vydaným oprávněným správním orgánem žadateli o udělení licence k provozování určité činnosti. Při rozhodování o udělení licence se správní orgán musí zabývat otázkou, zda určitému subjektu (žadateli) oprávnění k výkonu určité činnosti udělí či nikoliv, přičemž jde o rozhodnutí, kterým jsou upravena práva a povinnosti toho kterého konkrétního subjektu (žadatele). Práva a povinnosti vyplývající z udělené licence se vztahují pouze k subjektu, jemuž byla licence udělena. Udělená licence je povolením znějícím na určitou osobu, osoba, které je licence udělena, nemůže takové povolení (licenci) svým vlastním úkonem převést na jiný subjekt, neboť rozhodnutím o udělení licence je založen veřejnoprávní vztah mezi státem, reprezentovaným příslušným orgánem státní správy, a subjektem, jemuž je licence udělena. K tomu, aby oprávnění vyplývající z udělené licence přešlo na právního nástupce, by bylo třeba, aby zákon výslovně tuto otázku upravoval. V daném případě bylo rozhodováno podle zákona č. 38/1994 Sb. Tento zákon však otázku právního nástupnictví subjektu, jemuž byla licence udělena, výslovně neupravuje; je tedy nutno vycházet z toho, že oprávnění z udělené licence může využívat pouze ten subjekt, jemuž byla licence udělena. O to víc uvedená úvaha platí ve vztahu k rozhodnutí, jímž je již udělená licence správním orgánem odnímána. V případě, že je rozhodnuto o odnětí udělené licence, je rozhodováno rovněž výlučně o právech a povinnostech toho subjektu, jemuž byla licence udělena. Jen tento subjekt je oprávněn bránit se odnětí licence, neboť odnětím licence je zasahováno do jeho nabytých práv. Žalobce práva vyplývající z licencí udělených akciové společnosti O., IČ xxxx1201, nenabyl, proto ani odnětím těchto licencí uvedené společnosti nemohl být dotčen ve svých subjektivních hmotných právech.

Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobou napadeným rozhodnutím nebylo rozhodováno o právech a povinnostech žalobce, žalobce proto nesplňuje podmínky stanovené zákonem pro aktivní žalobní legitimaci podle § 65 odst. 1 s. ř. s.

Podle § 65 odst. 2 s. ř. s. může žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odst. 1 uvedeného ustanovení, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno shora, má soud za to, že žalobce nesplňuje ani podmínky stanovené v ustanovení § 65 odst. 2 s. ř. s. Kromě toho, že žalobce nebyl účastníkem řízení před správním orgánem, je nutno konstatovat, že žalobce nemohl být postupem správního orgánu zkrácen na svých právech, neboť o jeho právech nebylo napadeným rozhodnutím rozhodováno, napadené rozhodnutí nezasáhlo do subjektivních hmotných práv ani povinností žalobce.

Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, neboť nesplňuje podmínky stanovené v § 65 odst. 1 a odst. 2 s. ř. s.; proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl s tím, že nedostatek žalobní legitimace brání soudu, aby se zabýval jednotlivými námitkami uvedenými v podané žalobě.

Pro úplnost soud uvádí, že nerozhodl o odmítnutí návrhu usnesením podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., jak navrhoval žalovaný, neboť otázkou aktivní žalobní legitimace se soud musel podrobněji zabývat. Odmítnutí návrhu z toho důvodu, že byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou, přichází v úvahu pouze tehdy, je-li nedostatek procesní legitimace zcela zjevný a zjistitelný bez pochyb okamžitě, zpravidla již při podání návrhu samotného.