521/2005
(x) - zrušeno nálezem IV. ÚS 49/04 Přezkoumatelnost rozhodnutí ve správním soudnictví
(Poznámka redakce ASPI: zrušeno nálezem IV. ÚS 49/04)
Ej 494/2003
Řízení před soudem: přezkoumatelnost rozhodnutí ve správním soudnictví
k § 60 a § 67 odst. 5 zákona ČNR 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též "daňový řád")
k § 46 odst. 1 písm. d), § 68 písm. e) a § 70 písm. a) soudního řádu správního
Rozhodnutí o stanovení záloh na daň v jiné výši a rozhodnutí o posečkání daně jsou výsledkem výkonu dozorčího práva správního orgánu, a jsou proto vyloučena ze soudního přezkumu dle ustanovení § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s., neboť nepředstavují zásah do subjektivních veřejných práv žalobce. Soud žalobu proti těmto rozhodnutím odmítne podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, čj. 3 Afs 10/2003-54)
Věc:
JUDr. Zdeněk K. v P. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce.Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 6. 2000 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 26. 8. 1999, kterým správní orgán I. stupně nevyhověl žádosti žalobce o úpravu zálohy na daň z příjmů fyzických osob za II. čtvrtletí roku 1999 a o posečkání daně.
Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou u Městského soudu v Praze. Vyslovil v ní nesouhlas se stanoviskem žalovaného, že na úpravu záloh na daň nemá zákonný nárok. Naopak nárok na úpravu záloh na daň je dán tehdy, jestliže zálohy na daň vysoce překročí konečnou daňovou povinnost. Tento žadatelův nárok nemůže záviset pouze na uvážení správce daně.
O žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 3. 2003 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že dospěl k závěru, že žaloba je přípustná; věcí se tedy zabýval věcně a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů. Povinnost platit zálohy a výše záloh je stanovena zákonem; ani daňový řád, ani zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nestanoví, že by výše záloh měla být v průběhu zdaňovacího období měněna s přihlédnutím k dosahovaným hospodářským výsledkům. Pokud tedy žalovaný nevyhověl žalobcově žádosti o stanovení nižší zálohy na II. čtvrtletí roku 1999, nelze takový postup hodnotit jako nezachování jeho práv a právem chráněných zájmů; výše zálohy totiž vyplývá ze zákona a odvíjí se od poslední známé daňové povinnosti. Napadeným rozhodnutím žalovaného není na žalobci vyžadováno žádné nové plnění povinností.
Rozsudek Městského soudu v Praze napadl žalobce (dále též "stěžovatel") kasační stížností. Namítl, že důvody, pro které soud žalobu zamítl, jsou kontradiktorní; na jedné straně soud uvedl, že na vyhovění žádosti na placení záloh na daňovou povinnost v jiné výši než zákonné není právní nárok, na straně druhé soud rozhodnutí meritorně přezkoumal a zdůvodnil, proč správce daně postupoval v souladu se zákonem. Stěžovatel dále uvedl, že ustanovení § 67 odst. 5 daňového řádu je nutno v intencích veřejného práva vyložit tak, že jsou-li zjištěny důvody pro stanovení jiné než zákonné výše záloh na daňovou povinnost, pak správce daně musí svým rozhodnutím žádosti vyhovět. Není přijatelné, aby možnost vyhovět žádosti o změnu či zrušení záloh na daň spočívala jen na volné úvaze správce daně. Existence nároku plyne i ze základních zásad daňového řízení, podle nichž má správce daně povinnost postupovat tak, aby co nejméně zatěžoval daňové subjekty a umožnil ještě zachovat cíl řízení, tj. stanovit a vybrat daň tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelem navržená aplikace ustanovení § 67 odst. 5 daňového řádu by znamenala, že změnu či zrušení zákonné zálohové povinnosti by určoval daňový subjekt sám; důvodem by pak byl pouze subjektivní pocit daňového subjektu o míře jeho zatížení. Správce daně by nemusel vydávat žádné rozhodnutí o žádosti o změnu výše či lhůty pro placení záloh, neboť by nemohl rozhodnout jinak než kladně. Žalovaný rovněž uvedl, že na změnu či zrušení zálohové povinnosti podle ustanovení § 67 odst. 5 daňového řádu není právní nárok.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a sám rozhodl o odmítnutí žaloby.
Z odůvodnění:
Placení záloh je obecně upraveno v ustanovení § 67 daňového řádu a speciálně pro daň z příjmů fyzických osob v ustanovení § 38a zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
Dle ustanovení § 67 odst. 1 daňového řádu je záloha povinná platba na daň, kterou je povinen daňový poplatník platit v průběhu zdaňovacího období, jestliže skutečná výše daně za toto období není ještě známa.
Zaplacené zálohy na daň se po skončení zdaňovacího období započítají na úhradu skutečné výše daně. Podáním daňového přiznání za příslušné zdaňovací období vlastně dojde k porovnání úhrnu zaplacených záloh se skutečnou výší daně z příjmů a rozdíl buď poplatník doplatí, nebo se stane ode dne následujícího po datu splatnosti daně přeplatkem.
Zálohy na daň z příjmů fyzických osob se platí v průběhu tzv. zálohového období. Toto období začíná od prvního dne následujícího po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období a končí posledním dnem lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období. To znamená, že jeho délka závisí na lhůtách pro podání daňového přiznání. Zálohové období vymezuje časový úsek, ve kterém dochází k platbě záloh na daň vypočtených z poslední známé daňové povinnosti. Zálohové období není totožné se zdaňovacím obdobím a mohou se během něho platit zálohy na více zdaňovacích období.
Ustanovení § 67 daňového řádu je systematikou zařazeno do části šesté tohoto zákona upravující placení daní, tedy do té části, která se zabývá technikou a postupy placení již vyměřených či zákonem stanovených povinných plateb. V části šesté zákona je upraven postup a způsoby placení daní, režim při posečkání daně a povolování splátek, penále, přeplatky, úroky, zálohy, zvýšení daně apod. Jedná se tedy o soubor postupů, které přichází v úvahu až v tom stadiu daňového řízení, kdy je již daňová povinnost vyměřena nebo je přímo stanovena zákonem tak, jak je tomu i v případě zákonné povinnosti platit zálohy na daň.
Technika placení daně a sledování včasnosti a výše úhrady daní spadá pod "dozorčí" právo státu, na jehož výkon nemá účastník subjektivní právo. K výkonu "dozorčího" práva státu se vyslovila již
judikatura
z doby I. ČSR; např. nález Boh. A 9597/1932: "Dozorčí právo (...) vykonává žalovaný úřad jako část své úřední, citovaným zákonem mu přikázané
" Podobně např. nález Boh. A 1558/1922-VI.: "kompetence
k ochraně veřejných zájmů a práva objektivního. Veřejné zájmy mohou arci jíti a často také skutečně jdou souběžně se zájmy soukromými, takže dozorčím zákrokem úřadu, čelícím k ochraně zájmů veřejných, dostane se zároveň ochrany i individuelním zájmům soukromým. Leč tu jde toliko o reflexní účinek takového dozorčího úředního zákroku na prospěch osoby, zúčastněné na věci svým soukromým zájmem. Již z toho, že při výkonu dozorčího práva jde o ochranu veřejných zájmů, plyne, že soukromá strana nemůže uplatňovati nárok na to, aby úřad vykonal dozorčí právo jemu příslušející, neboť ochrana zájmů veřejných náleží toliko úřadu, jak nejvyšší správní soud v četných svých nálezech opětovně již vyslovil a jak konstantně judikuje (srov. např. nález Boh. A 71/19, 544/21, 834/21, 1691/22, 4598/25, 5450/26 atd.). Nemá-li strana podle toho vůbec subjektivního právního nároku na to, aby úřad užil svého dozorčího práva, lze jí tím méně přiznati nárok, aby je vykonal v její prospěch určitým od ní žádaným způsobem (srov. Boh. A 1577/22, 5440/26 aj.). Odepře-li dozorčí úřad vykonávati své dozorčí právo, na jehož výkon strana nemá subjektivního právního nároku, pak tímto odepřením nemůže býti její subjektivní právo porušeno.Na výkon dozorčí moci úřadu nemá jednotlivec nároku
", a nález Boh. 1083/1921.Je konečně třeba připomenout, že žalobce nikterak nebyl zkrácen na svém právu domoci se přezkoumání rozhodnutí správního orgánu o vyměření daně soudem ve správním soudnictví, protože napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno ještě předtím, než o povinnosti žalobce zaplatit příslušnou daň bylo rozhodnuto.
Rozhodnutí žalovaného tedy nezasáhlo a zasáhnout nemohlo do subjektivních hmotněprávních oprávnění a povinností žalobce. Tímto rozhodnutím jen žalovaný vyjádřil, že svou dozorčí pravomoc neuplatní (a nikoli že "právo" na posečkání s placením daně a stanovení záloh jinak žalobci upírá; žádného takového práva není). Je tedy napadené rozhodnutí ve skutečnosti jen rozhodnutím o žádosti za daňový "pardon", o plnění, na které není nárok.
Podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. platí, že dospěje-li Nejvyšší správní soud k tomu, že kasační stížnost je důvodná, rozsudkem zruší rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení; jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody pro zastavení řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud. Není-li kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud ji rozsudkem zamítne.
Jak je zřejmé z výše uvedeného, rozhodnutí o stanovení záloh v jiné výši a o posečkání s jejím placením není soudem přezkoumatelné, není rozhodnutím ve smyslu soudního řádu správního, neboť se jím nezasahuje do subjektivních práv žalobce a není přezkoumatelné ve správním soudnictví [§ 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s.]; soud měl tedy v předcházejícím řízení návrh žalobce odmítnout podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná v části námitek týkajících se kontradiktornosti rozhodnutí soudu: soud totiž na jedné straně konstatoval, že na vyhovění žádosti o stanovení záloh jinak a o posečkání s jejich placením není právní nárok, nejedná se tedy o právo subjektivní, chráněné veřejnoprávní normou, a spadající tak pod ochranu soudu; přesto však rozhodnutí žalobou napadené přezkoumal v plném rozsahu.
Protože Nejvyšší správní soud dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že již v řízení před krajským soudem byly důvody pro odmítnutí návrhu, rozhodl tak současně se zrušením kasační stížností napadeného rozsudku krajského soudu (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
(ani)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.