390/2004
Výsluhové náležitosti bývalých vojáků z povolání
Ej 433/2004
Výsluhové náležitosti bývalých vojáků z povolání: zjišťování průměrného hrubého měsíčního platu
k § 143 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (v textu též "zákon o vojácích z povolání")
k § 17 odst. 10 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku (v textu též "zákon o mzdě")
Z § 17 odst. 10 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, vyplývá, že průměrný měsíční hrubý plat pro účely výsluhových náležitostí bývalých vojáků z povolání (§ 143 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání) se zjišťuje stejným způsobem jako průměrný výdělek pro pracovněprávní účely.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2004, čj. 6 A 95/2000-27)
Prejudikatura:
srov. č. 152/2004 Sb. NSS a č. 304/2004 Sb. NSS.Věc:
Ing. Václav K. v B. proti Ministerstvu obrany o odchodné a výsluhový příspěvek.Vojenský úřad sociálního zabezpečení přiznal žalobci rozhodnutím ze dne 18. 4. 2000 odchodné ve výši 194 418 Kč a rozhodnutím ze dne 19. 4. 2000 mu od 1. 4. 2000 přiznal výsluhový příspěvek ve výši 17 174 Kč.
Rozhodnutím ze dne 4. 7. 2000 nevyhovělo Ministerstvo obrany žalobcovu odvolání proti rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 18. 4. 2000 ve věci přiznání odchodného a toto rozhodnutí potvrdilo. Téhož dne žalovaný nevyhověl žalobcovu odvolání ve věci výsluhového příspěvku a napadené rozhodnutí potvrdil.
Žalobce brojil proti oběma rozhodnutím Ministerstva obrany správní žalobou. Nesouhlasil se stanovenou výší průměrného měsíčního hrubého platu na částku 32 403 Kč, z níž správní orgány vycházely při určování výše odchodného a výsluhového příspěvku. Při stanovení výše průměrného měsíčního hrubého platu byly použity Pokyny ke zjišťování průměrného měsíčního hrubého platu pro stanovení výsluhových náležitostí čj. 5197/5-2000-3071/1, vydané vrchním ředitelem Finanční sekce Ministerstva obrany dne 7. 3. 2000, dle kterých se odměny poskytnuté podle § 11 písm. a) nařízení vlády č. 79/1994 Sb., služebního platového řádu, započítávají do hrubých příjmů rozhodných pro stanovení výše průměrného měsíčního hrubého platu pro výsluhové náležitosti maximálně do výše poloviny platu stanoveného posledním platovým výměrem, je-li rozhodným kalendářním obdobím čtvrtletí. Toto ustanovení nemá dle žalobce žádnou oporu v právním předpise. Navíc tato složka je zdaňována, takže není důvod ji vylučovat ze zápočtu do průměrného hrubého měsíčního platu.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že podle § 143 odst. 3 zákona o vojácích z povolání je průměrným měsíčním hrubým platem průměrný měsíční plat stanovený podle zvláštních předpisů (zde zákon odkazuje na § 17 zákona o mzdě). Odkaz na § 17 zákona o mzdě nemůže být dle žalovaného závazný vzhledem k tomu, že zatímco § 143 zákona o vojácích z povolání hovoří o průměrném měsíčním hrubém platu, ustanovení § 17 zákona o mzdě určuje průměrný výdělek. Průměrný měsíční hrubý plat není kategorie totožná s průměrným výdělkem, a proto zásady pro jeho zjišťování nemusí být totožné se zásadami pro zjišťování průměrného výdělku. Pokyny ke zjišťování průměrného měsíčního hrubého platu pro stanovení výsluhových náležitostí čj. 5197/5-2000-3071/1 ze dne 7. 3. 2000 byly vydány vrchním ředitelem Finanční sekce Ministerstva obrany k zajištění jednotného postupu při zjišťování průměrného měsíčního platu pro stanovení výsluhových náležitostí. Podle těchto "pokynů" a vycházeje z posledního platového výměru žalobce ve výši 26 220 Kč dospěl žalovaný ve vyjádření uvedeným výpočtem k závěru, že plat celkem započitatelný pro účely výpočtu výsluhových náležitostí činí 98 370 Kč.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení, obě napadená rozhodnutí Ministerstva obrany, jakož i jim předcházející rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 143 odst. 3 zákona o vojácích z povolání je průměrný měsíční hrubý plat průměrný měsíční plat stanovený podle zvláštních právních předpisů. V dané právní věci je tímto předpisem zákon o mzdě.
Dle § 17 odst. 10 zákona o mzdě se jako mzda pro účely zjišťování průměrného výdělku posuzuje i odměna nebo jiný příjem poskytovaný zaměstnanci za práci v jeho zaměstnání konaném v jiném pracovním vztahu než v pracovním poměru. Dle § 11 nařízení vlády č. 79/1994 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a služeb, orgánů celní správy, příslušníků Sboru požární ochrany a zaměstnanců některých dalších organizací (dále též ,,služební platový řád"), může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu a) za úspěšné plnění mimořádných nebo zvlášť významných pracovních úkolů nebo za dosažení zlepšeného hospodářského výsledku příspěvkové organizace, b) k ocenění jeho pracovních zásluh při dovršení padesáti let věku a při prvním skončení služebního nebo pracovního poměru po přiznání invalidního důchodu nebo po nabytí nároku na starobní důchod. Z výše uvedeného vymezení mzdy dle zákona o mzdě je zřejmé, že odměna poskytnutá žalobci na základě § 11 služebního platového řádu spadá pod legální vymezení mzdy ve smyslu tohoto zákona.
V souzené věci Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že průměrný měsíční hrubý plat byl žalobci vypočten z příjmů žalobce dosažených v rozhodném období čtvrtého čtvrtletí roku 1999 na základě podkladu pro výpočet náležitostí po skončení služebního poměru ze dne 10. 4. 2000 a v souladu s Pokyny. Na základě této částky byl vypočten výsluhový příspěvek a odchodné.
Dle § 132 odst. 2 zákona o vojácích z povolání činí základní výše výsluhového příspěvku za 15 let služby 5 % průměrného měsíčního hrubého platu. Dle § 140 odst. 1 zákona o vojácích z povolání má voják, kterému vznikl nárok na výsluhový příspěvek a který místo vyplácení výsluhového příspěvku nezvolil nárok na výplatu odbytného, při zániku služebního poměru nárok na odchodné ve výši čtyřnásobku průměrného měsíčního hrubého platu, trval-li jeho služební poměr alespoň po dobu 15 let. Z výše uvedeného je zřejmé, že výše výsluhového příspěvku i odchodného se stanoví na základě průměrného měsíčního hrubého platu.
Při zjišťování průměrného měsíčního hrubého platu byl žalovaný povinen postupovat v souladu s § 17 zákona o mzdě. Jak již bylo výše uvedeno, z ustanovení § 17 odst. 10 zákona o mzdě je zřejmé, že odměna poskytnutá žalobci na základě § 11 služebního platového řádu spadá pod legální vymezení mzdy ve smyslu tohoto zákona. Pokud ustanovení § 17 zákona o mzdě nehovoří o jakémkoliv krácení mzdy, případně části mzdy, a tedy i odměny poskytnuté dle § 11 služebního platového řádu (s výjimkou odst. 8, který však na danou situaci nedopadá), nelze toto ustanovení zákona Pokyny modifikovat a tyto odměny pro účely zjištění průměrného měsíčního hrubého platu v rozporu s tímto ustanovením krátit.
Námitce žalovaného, že odkaz na § 17 zákona o mzdě nemůže být závazný vzhledem k tomu, že zatímco § 143 zákona o vojácích z povolání hovoří o průměrném měsíčním hrubém platu, ustanovení § 17 zákona o mzdě určuje průměrný výdělek, a protože průměrný měsíční hrubý plat není kategorie totožná s průměrným výdělkem, zásady pro jeho zjišťování nemusí být totožné se zásadami pro zjišťování průměrného výdělku, nelze přisvědčit, neboť terminologická nejednotnost pojmů "průměrný měsíční hrubý plat" a "průměrný výdělek" není překážkou pro aplikaci § 17 zákona o mzdě. Pojem ,,průměrný výdělek" je termín obecný, zatímco termín ,,průměrný měsíční hrubý plat" je pojmem speciálním, v dané věci pro účely přiznání výsluhových náležitostí. Z § 17 zákona o mzdě, zejména z § 17 odst. 10 tohoto zákona, jednoznačně vyplývá, že průměrný měsíční hrubý plat se zjišťuje stejným způsobem jako průměrný výdělek pro pracovněprávní účely. Není tedy přípustné, aby správní orgán zjišťoval průměrný měsíční plat žalobce v rozporu s § 17 zákona o mzdě; rozhodnutí vydané na základě takového postupu správního orgánu je pro rozpor s právními předpisy nezákonné.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost zrušil. Soud současně z výše uvedených důvodů zrušil v souladu s § 78 odst. 3 s. ř. s. rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 18. 4. 2000 a rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 19. 4. 2000.
(kal)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.