316/2004
Výkon rybářského práva
Ej 305/2004
Výkon rybářského práva
k § 7 a § 8 odst. 2 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění zákona č. 410/2000 Sb.
I. Je-li pozemek se samostatným parcelním číslem, který tvoří koryto vodního toku začleněného do rybářského revíru podle § 7 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, vydán oprávněné osobě v restituci nebo je-li vlastnické právo k němu převedeno v procesu privatizace na jinou právnickou nebo fyzickou osobu, nemění to nic na existenci rybářského práva státu podle § 6 odst. 1 zákona o rybářství, ani na oprávněních plynoucích z dříve přenechaného výkonu rybářského práva podle § 8 tohoto zákona.
II. Na žádost vlastníka vodohospodářského díla může příslušný správní orgán vyhlásit rybářský revír, případně již existující rybářský revír změnit či rozhodnout, že původní rybářský revír zaniká a na jeho místě vzniká více revírů nových. To však může učinit pouze za předpokladu, že bude zachován smysl a účel zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, kterým je veřejný zájem na utvoření vodního celku, jenž umožňuje řádný a plánovitý výkon rybářského práva.
III. Má-li o výkon rybářského práva v daném revíru zájem více subjektů, je orgán kraje v přenesené působnosti povinen vypsat výběrové řízení a nemůže výkon rybářského práva přenechat bez dalšího vlastníkovi vodní nádrže (§ 8 odst. 2 zákona o rybářství).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2004, čj. 7 A 33/2002-42)
Prejudikatura:
ad I. Soudní judikatura
ve věcech správních č. 338/1998.Věc:
Rybářský svaz M. v B. proti Ministerstvu zemědělství o rybářský revír.Krajský úřad Zlínského kraje dne 7. 11. 2001 vydal rozhodnutí, kterým se vyhlašuje rybářský revír O. 3B - vodní nádrž Ž., který je vodou mimopstruhovou, a výkon rybářského práva na tomto revíru se přenechává vlastníkovi vodohospodářského díla, kterým je obec Ž.
Proti tomuto rozhodnutí se odvolal žalobce, který vykonával rybářské právo v rybářském revíru O. 3A, jehož součástí dosud byla vodní nádrž Ž. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný dne 17. 1. 2002; rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil tak, že z rybářského revíru O. 3A byla vyjmuta vodní nádrž Ž., z vodní nádrže Ž. se vytvořil rybářský revír O. 3B. Žalovaný potvrdil hospodářské ukazatele a rozhodl, že nově vzniklý mimopstruhový revír se předává k užívání majiteli vodohospodářského díla, kterým je obec Ž., a rybářský revír O. 3A se mění tak, že jeho součástí není zmíněná vodní nádrž, a stávající uživatel revíru předloží Krajskému úřadu Zlín návrh na změnu dekretu a příslušných hospodářských ukazatelů tak, aby zbytek revíru byl funkční, případně aby byl přiřazen k jinému revíru.
Žalobce rozhodnutí o odvolání napadl žalobou u Vrchního soudu v Praze; namítl, že žádná právní norma, ani zákon č. 410/2000 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, neobsahuje ustanovení, jež by umožňovalo vyčlenit vodní nádrž ze stávajícího vodního revíru, a to ani na základě žádosti vlastníka vodní nádrže. Zákon sice umožňuje rozhodnout o vyhlášení rybářského revíru, avšak jen tehdy, pokud příslušná vodní nádrž není součástí žádného vodního revíru. Zákon o rybářství tak nenechává odnětí oprávnění k výkonu rybářského práva na správním uvážení příslušného orgánu, ale stanoví pro takový postup podmínky, a to v ustanovení § 8 odst. 3 zákona o rybářství, podle něhož lze pověřit výkonem hospodaření jiný subjekt, neplní-li uživatel rybářského revíru závazné ukazatele hospodaření; o takový případ se však nejedná. Žalobce dále namítl, že z ustanovení § 8 odst. 2 zákona o rybářství jednoznačně plyne, že má-li o výkon rybářského práva v daném revíru zájem více subjektů, pak - bez zřetele k tomu, že jeden z nich je vlastníkem nádrže - musí být provedeno výběrové řízení. Žalovaný však nezahájil řádně správní řízení, resp. o zahájení správního řízení nevyrozuměl všechny účastníky řízení; v důsledku tohoto pochybení pak žalovaný nehodnotil podmínky pro vypsání výběrového řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že umožňuje-li zákon o rybářství vodní plochy k rybářskému revíru přiřazovat, tak i když není v zákoně výslovně uvedeno, že je oprávněn je vyjímat, může tak učinit. Umožňuje-li zákon vytváření nových revírů, bylo by v rozporu s právní úpravou, aby nebyl příslušný správní orgán v zájmu vlastníka oprávněn vyjímat vodní plochy z existujících revírů a vytvářet revíry jiné.
Ze správního spisu žalovaného ohledně zahájení řízení vyplynulo, že Krajský úřad Zlínského kraje rozhodnutím ze dne 17. 9. 2001 oznámil zahájení správního řízení ve věci vyhlášení rybářského revíru O. 3B. V tomto rozhodnutí bylo mj. uvedeno, že jej na doručenku obdrží správnímu orgánu známí účastníci tohoto řízení, tedy žalobce, Obecní úřad Ž. a Rybářský svaz M., místní organizace A. Doklady o doručení rozhodnutí těmto účastníkům však nebyly součástí správního spisu. Žalobce se v podání ze dne 3. 10. 2001 vyjádřil k žádosti obce Ž. o vyčlenění vodní nádrže Ž. z rybářského revíru O. 3A; uvedl, že oznámení o zahájení správního řízení mu bylo doručeno dne 21. 9. 2001 a poukázal na skutečnost, že oznámení nebylo doručeno zástupci žalobce, ač předložil jeho plnou moc k zastupování. V takovém případě se o doručení nejedná, a proto nemohlo dojít ke zmeškání lhůty stanovené pro uplatnění námitek či připomínek (do 28. 9. 2001).
Nejvyšší správní soud, na který věc přešla podle § 132 s. ř. s., rozhodnutí žalovaného zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Cíle rybářství, jako odvětví zemědělské výroby, se dle ustanovení § 1 zákona o rybářství dosahuje dvěma způsoby: plánovitým hospodařením na rybnících nebo plánovitým výkonem rybářského práva v tekoucích vodách. Rybářské právo je definováno zákonem jako oprávnění a povinnost plánovitě chovat, chránit a lovit ryby a jiné vodní živočichy v tekoucích vodách, kam mj. spadají i některé rybníky, ulovené ryby a vodní živočichy si přivlastňovat. K tomu náleží i oprávnění užívat v nezbytné míře i pobřežní pozemky.
Podle ustanovení § 6 odst. 4 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, patří rybářské právo státu; lze je vykonávat jen v rybářských revírech. Ustanovení § 7 citovaného zákona upravuje pojem rybářský revír; ten je tvořen z vod, v nichž náleží státu rybářské právo. Na žádost vlastníka vodohospodářského díla nebo jiné uzavřené vodní plochy může orgán kraje v přenesené působnosti vyhlásit rybářský revír a stanovit hospodářské ukazatele. Rybářské revíry jsou vodní celky umožňující řádný a plánovitý výkon rybářského práva, zejména život původních rybích společenstev a trvalý chov vhodných druhů ryb.
Z žádného ustanovení zákona nelze dovodit, že rybářské právo, jež náleží státu, by bylo spojeno s vlastnictvím pozemku, na němž se vodní dílo nachází.
Je tedy skutečností, že je-li pozemek se samostatným parcelním číslem, který tvoří koryto vodního toku začleněného do rybářského revíru podle § 7 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, např. vydán oprávněné osobě v restituci, kupříkladu podle zákona č. 229/1991 Sb., nebo je-li vlastnické právo k němu převedeno v procesu privatizace na jinou právnickou nebo fyzickou osobu, nemění to nic na existenci rybářského práva státu podle § 6 odst. 1 zákona o rybářství, ani na oprávněních, plynoucích z dříve přenechaného výkonu rybářského práva podle § 8 zákona o rybářství.
Připouští-li zákon o rybářství, že příslušný správní orgán může na žádost vlastníka vodohospodářského díla vyhlásit rybářský revír, tedy rozhodovat o přenechání výkonu rybářského práva, pak je rozhodováno o právech a povinnostech v oblasti státní správy ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu a kromě dodržení zákonných podmínek plynoucích ze zvláštní úpravy zákona o rybářství musí být zachován i obecný právní předpis upravující správní řízení.
Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o rybářství rybářské právo obdrží také fyzické nebo právnické osoby působící v České republice, jsou-li vlastníky vodohospodářského díla (např. tůně, nádrže, rybníky), dále jezer, propadlin a podobně, pokud o ně požádají.
Kdyby se Nejvyšší správní soud přiklonil k námitce žalobce, že lze rozhodovat pouze o vodních plochách, které dosud nejsou zařazeny do žádného rybářského revíru, pak by uvedené ustanovení pozbylo smyslu, neboť vlastník vodního díla by sice mohl požádat o obdržení rybářského práva, jež by chtěl vykonávat na vodní ploše, jejímž je vlastníkem, ale příslušný správní orgán by o tom nemohl rozhodovat, pokud by tato vodní plocha byla již zařazena v rybářském revíru a rybářské právo by vykonával již jiný subjekt.
Právě z důvodu, aby i vlastníci vodního díla mohli obdržet rybářské právo i přesto, že na jimi vlastněném vodním díle je rybářské právo již vykonáváno a jejich vodní dílo je zařazeno do rybářského revíru, bylo novelizováno ustanovení § 8 odst. 1 zákona o rybářství, a to zákonem č. 410/2000 Sb.
Výklad jednotlivých ustanovení zákona se dle právní nauky musí dít v celé souvislosti nejen právního předpisu, ale i smyslu konkrétní komplexnosti právní úpravy. Nelze tedy používat pouze výkladu jazykového, jak se domnívá žalobce. Tento závěr Ústavního soudu (publikován ve Sbírce zákonů č. 30/1998 Sb.) uvádí:
„Dalším naprosto neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jeho jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.
Akceptace
i dalších pramenů práva, kromě práva psaného (zejména obecných právních principů), evokuje otázku jejich poznatelnosti. Jinými slovy, evokuje otázku, zda je jejich formulování věcí libovůle nebo zda lze stanovit při jejich formulování do určité míry objektivizovatelné postupy. (...) Pro oblast práva z toho plyne závěr, že pramenem práva obecně, jakož i pramenem práva ústavního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti. (...) V systému psaného práva má přitom obecné právní pravidlo charakter samostatného pramene práva pouze praeter legem
(čili, pokud psané právo nestanoví jinak). I v českém právu takto platí a je běžně aplikována řada obecných právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech. Příkladem je právní princip, dle něhož neznalost práva neomlouvá, nebo princip nepříslušnosti retroaktivity, a to nejenom pro odvětví práva trestního. Jiným příkladem jsou výkladová pravidla a contrario
, a minori ad maius
, a maiori ad minus
, reductio ad absurdum
apod...“Připouští-li tedy zákon o rybářství, že příslušný správní orgán může na žádost vlastníka vodohospodářského díla vyhlásit rybářský revír, pak může jistě i již existující rybářský revír změnit, popřípadě rozhodnout, že původní rybářský revír zaniká a na jeho místě může vzniknout i více nových rybářských revírů, avšak za předpokladu zákonem stanoveného, tedy bude-li zachován jeho smysl a účel. Tím je veřejný zájem na utvoření vodního celku, který umožňuje řádný a plánovitý výkon rybářského práva.
Protože však z celého obsahu zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, není zřejmé, že by vlastníci vodních ploch byli jakkoli preferováni před ostatními zájemci o výkon rybářského práva v daném revíru, je nutno i v tomto případě aplikovat ustanovení § 8 odst. 2 zákona o rybářství, podle něhož v případě, že o výkon rybářského práva v daném revíru bude mít zájem více subjektů, rozhodne o uživateli rybářského revíru místně příslušný správní orgán v rámci výběrového řízení. Podrobnosti výběrového řízení stanoví ministerstvo vyhláškou (vyhláška Ministerstva zemědělství č. 296/2001 Sb.).
Námitce žalovaného, že zájemce vyrozuměl o zahájení správního řízení rozhodnutím, stanovil lhůtu, do které se tito mohli k záměru rozhodnutí o změně rybářského revíru vyjádřit, avšak žalobce se nevyjádřil ve lhůtě, ale až svým podáním 3. 10. 2001, žalovaný se včas nedozvěděl o dalším zájemci, a proto výběrové řízení nevyhlásil, nelze přisvědčit.
Rozhodnutí vydané ve správním řízení zakládá účinky jen tehdy, je-li řádným způsobem subjektům doručeno. Doručení své písemnosti prokazuje správní orgán. Z obsahu celého spisu není seznatelné, zda a kdy bylo rozhodnutí o zahájení správního řízení doručeno účastníkům, a soud tedy nemůže přezkoumat, zda žalovaný včas uplatnil svůj zájem o výkon rybářského práva v předmětném rybářském revíru. S touto skutečností, namítanou žalobcem již v bodě I odvolání, se žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí nijak nevypořádal, nepřezkoumal způsob doručení rozhodnutí o zahájení správního řízení v dané věci, nezkoumal, zda měl žalobce příležitost účastnit se řízení včas a zda mohl projevit svůj případný zájem o udělení rybářského práva v daném revíru a rovněž zda byly splněny podmínky pro vlastní vydání rozhodnutí, nemělo-li být přistoupeno k aplikaci ustanovení § 8 odst. 2 zákona o rybářství, tedy výběrovému řízení pro zájem více subjektů.
Námitce žalobce, že správní orgán prvního stupně nezahájil řádně správní řízení ve věci rozhodnutí o žádosti vlastníka vodní nádrže o její vyčlenění ze stávajícího rybářského revíru a vytvoření nového revíru, neboť o tom řádným způsobem nevyrozuměl všechny účastníky řízení, a proto nehodnotil, zda měl vypsat výběrové řízení ve shodě s ustanovením § 8 odst. 2 zákona o rybářství pro případný zájem více subjektů, lze přisvědčit.
Má-li o výkon rybářského práva v daném revíru zájem více subjektů, je orgán kraje v přenesené působnosti povinen vypsat výběrové řízení, a nemůže tedy výkon rybářského práva přenechat bez dalšího vlastníkovi vodní nádrže. Takovým postupem by byly narušeny zásady správního řízení, zásada rovnosti postavení stran a rovněž tak zásada součinnosti, která je zaručena všem účastníkům řízení. Správní orgány jsou povinny postupovat v řízení tak, aby účastníci mohli svá práva a zájmy účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkladu rozhodnutí, a uplatnit své návrhy.
Soud shledal důvody, které svědčí o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí spočívající v nedostatcích důvodů rozhodnutí, protože správní orgán nedostatečným způsobem odůvodnil výrok svého rozhodnutí; zejména se nezabýval námitkami uvedenými žalobcem v odvolání. Proto napadené rozhodnutí žalovaného dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. ruší a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.
Vady řízení, jež musí být v dalším řízení odstraněny, spatřuje soud v postupu žalovaného ve smyslu žalobcovy námitky, že správní orgán prvního stupně nezahájil řádně správní řízení, neboť není seznatelné, zda účastníkům řízení své rozhodnutí doručil, neumožnil řádným způsobem žalobci projevit zájem o výkon rybářského práva v uvedeném revíru a případně se účastnit výběrového řízení, nevypsal výběrové řízení, aniž by prokázal, že o výkon rybářského práva v daném revíru měl zájem pouze jeden subjekt.
(ani)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.