Vydání 1/2018

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2017, čj. 3 As 230/2016-60)

Žalobci podali k Městskému soud v Praze žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v registraci změny stanov politické strany „“, jíž došlo ke změně názvu této politické strany na „“.

Městský soud v Praze žalobu zamítl rozhodnutím ze dne 8. 9. 2016, čj. 11 A 215/2015-81.

V odůvodnění rozsudku nejprve odkázal na pojmové vymezení nezákonného zásahu v § 82 s. ř. s. a shrnul, že v souzené věci má tento zásah spočívat v registraci změny názvu výše uvedené politické strany, namísto toho, aby žalovaný vydal rozhodnutí o odmítnutí registrace. Tím měl žalovaný zasáhnout do veřejných subjektivních práv žalobců, neboť ti byli za politickou stranu s obdobným názvem „“ na kandidátní listině „“ zvoleni do zastupitelstva Ústeckého kraje v roce 2012. S odkazem na § 6 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb. městský soud dovodil, že nezaměnitelnost názvu je zákonem vyžadována jen ve vztahu mezi názvy politických stran a politických hnutí. K otázce zaměnitelnosti totiž Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 102/15, vyslovil, že tzv. „“ nejsou identické s politickými stranami a hnutími, neboť prvně jmenované mohou tvořit i další subjekty. Volební strany dále nejsou identifikovatelné toliko dle jejich názvu, ale dle celé řady dalších atributů (vylosované číslo volební strany, jednotliví kandidáti, či vylosované číslo volební strany ve spojení se jménem strany), což úzce souvisí právě s volebním systémem do komunálních voleb, založeným na zásadě poměrného zastoupení. Z listin předložených žalobci pak městskému soudu vyplynulo, že „ “ je sdružením tří politických stran: Hnutí za nezávislý a harmonický rozvoj obcí a měst, Křesťanské demokratické unie – Československé strany lidové (dále jen „KDU-ČSL“) a Strany zelených. Tyto registrované politické strany uzavřely dne 12. 9. 2012 koaliční smlouvu, upravující podmínky spolupráce při postupu před volbami do zastupitelstva Ústeckého kraje v roce 2012, financování předvolební kampaně a společný postup po volbách. „“ však není ministerstvem vnitra registrována ani jako politická strana, ani jako politické hnutí. Ze všech výše uvedených důvodů městský soud dovodil, že právní úprava nechrání neregistrované sdružení nestraníků, neboť (na rozdíl od politické strany) je pouhým institutem, umožňujícím účast ve volbách těm osobám (kandidátům), které nehodlají kandidovat za politickou stranu či hnutí. stran je navíc sestavována pro dané konkrétní volby, a tedy i její název je platný právě pro ně; ve volbách následujících může stejná vystupovat pod jiným názvem. Z uvedeného vyplývá, že registrace politických stran a hnutí je zásadní skutečností, která má vliv na posouzení, zda musí být ve vztahu mezi subjekty splněna podmínka nezaměnitelnosti názvu a zkratky; pro ochranu ve smyslu § 6 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb., tedy nepostačí pouhé faktické vykonávání politické činnosti, jak tvrdí žalobci. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl městský soud ke konečnému závěru, že registrace změny názvu strany B10 na „“ nebyla nezákonným zásahem do práv žalobců, jako zástupců .

Proti rozsudku městského soudu podali žalobci (stěžovatelé) kasační stížnosti. V průběhu řízení zaslal právní zástupce stěžovatelů oznámení, že došlo k ukončení právního zastupování žalobců b) až d). Jediným stěžovatelem zůstal žalobce a) [stěžovatel]. Řízení o kasačních stížnostech dalších stěžovatelů bylo pravomocně zastaveno usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016, čj. 3 As 230/2016-37.

Stěžovatel v úvodu své kasační stížnosti nejprve uvedl, že politické strany B10, Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst, KDU-ČSL, Strana zelených a příznivci neregistrované iniciativy Volby pro město Děčín uzavřeli dohodu o partnerství a vzájemné spolupráci, označovanou jako „“. To se postupně etablovalo a formalizovalo a pozdější sled událostí vyústil v uzavření koaliční smlouvy a vytvoření „“. V roce 2012 v krajských volbách do Ústeckého kraje kandidovali za „“ kandidáti Strany zelených, KDU-ČSL a Hnutí za harmonický rozvoj obcí. V průběhu let 2012 a 2013 pak byly uzavřeny smlouvy týkající se financování volební kampaně; k poslední z nich se však politická strana B10 nepřipojila a ani v dalších volbách v roce 2016 se s jejím zapojením nepočítalo. Po postupném odchodu většiny svých členů a v návaznosti na porušení etického kodexu „“ změnila politická strana B10 svoje stanovy a přejmenovala se na politickou stranu „“; s tímto novým názvem se pak zaregistrovala v seznamu politických stran a hnutí vedeném žalovaným. Právě registraci změny názvu a související změny stanov stěžovatel vnímal jako nezákonný zásah pro rozpor takového postupu s § 6 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb.

V další části kasační stížnosti se stěžovatel vyjádřil k pojmu „“ tak, jak je použit například v § 20 odst. 1 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, v návaznosti na článek 5 Ústavy a článek 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Uvedl, že ani naposledy zmíněný zákon a ani zákon č. 424/1991 Sb. pojem „“ nedefinují; nejde tedy o právní, ale spíše o politologický pojem, který je třeba interpretovat nejen ve formálním, ale i materiálním smyslu. Domníval se, že se nejedná pouze o neformální sdružení vytvořené pro účely volebního procesu, ale o sdružení politických stran a o právní subjekt. Žalovaný proto pochybil, pokud při úvaze, zda se název „“ liší od názvu ostatních politických stran či hnutí vyvíjejících činnost na území České republiky, nevzal v potaz i jiná uskupení účastnící se politické soutěže na území České republiky.

Stěžovatel dodal, že zatímco registrace strany nebo hnutí je zformalizováním politického úsilí, registrace názvu je pouze institut umožňující kandidaturu do konkrétních voleb. Je proto třeba rozlišovat mezi kolizí názvů ve stejných volbách, a kolizi názvů při registraci politické strany nebo hnutí, kdy platí princip přednosti. Argumentace městského soudu by tak byla akceptovatelná pouze v případě, pokud by strana B10 chtěla kandidovat do krajských voleb v koalici s názvem „“. Domníval se, že název politické strany je i ve volbách do obecních a krajských zastupitelstev nejdůležitějším distinktivním znakem, a nesouhlasí ani s tím, že název je platný pouze pro jedny konkrétní volby.

Stěžovatel namítal také narušení politické soutěže, která jako základ demokraticky fungujícího státu musí být regulována jinak než soutěž hospodářská. V případě subjektů účastnících se politické soutěže je zapotřebí víc než jen formální kontrola, zda v registru již nefiguruje pod stejným názvem jiný subjekt. Neexistuje přitom žádná zákonná definice politických stran a hnutí, nicméně podle odborných definic je pro ně typická mj. rovnost postavení a šancí.

V závěru kasační stížnosti se stěžovatel odvolal také na § 132 odst. 2 občanského zákoníku z roku 2012, podle něhož se název právnické osoby musí lišit od osoby jiné a nesmí být klamavý. Politická strana B10 věděla, že se připravuje registrace nového politického subjektu (politického hnutí „“), což stěžovatel doložil petičními archy. V rozporu se závazky, které vyplývaly z dohody o spolupráci a etického kodexu a které směřovaly vůči ostatním stranám „“, se nicméně strana B10 rozhodla pro změnu názvu a podala návrh na jeho registraci. Svůj názor o protiprávnosti takového postupu, který se dotkl veřejných subjektivních práv členů krajského zastupitelstva, zvolených jako kandidátů „“, odvozuje stěžovatel také z dikce § 127 občanského zákoníku z roku 2012 a důvodové zprávy k tomuto ustanovení, která hovoří o právnické osobě, jež je teprve založena nebo dokonce jen projektována, ale již je jejím jménem jednáno s třetími osobami; s těmito argumenty se však městský soud v napadeném rozsudku nevypořádal.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.