Vydání 3/2016

Číslo: 3/2016 · Ročník: XIV

3358/2016

Volby do zastupitelstev obcí: zákaz zveřejňovat výsledky předvolebních a volebních výzkumů; opětovné zveřejnění předvolebních průzkumů

Volby do zastupitelstev obcí: zákaz zveřejňovat výsledky předvolebních a volebních výzkumů; opětovné zveřejnění předvolebních průzkumů
k § 30 odst. 2 a § 65 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 230/2002 Sb.
I. Účel zákazu zveřejňování výsledků předvolebních a volebních průzkumů v době počínající třetím dnem přede dnem voleb a končící ukončením hlasování (§ 30 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí) spočívá za prvé v obecném snížení vlivu předvolebních průzkumů na rozhodování voličů těsně před volbami, za druhé v zavedení určitého „
období klidu
“ pro reflexi, kdy již volič není uvedenými průzkumy ovlivňován, a za třetí v ochraně před metodologicky nesprávně uchopenými a potenciálně zkreslujícími průzkumy, kterým by se kandidující subjekty již nemohly v krátkém čase před volbami bránit.
II. Ustanovení § 65 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, podle něhož se jiného správního deliktu dopustí právnická osoba, která při provozování rozhlasového nebo televizního vysílání nebo při vydávání tisku v době počínající třetím dnem přede dnem voleb do zastupitelstva obce a končící ukončením hlasování zveřejní předvolební a volební průzkumy, se vztahuje i na případy opětovného zveřejnění předvolebních průzkumů, které již byly jednou publikovány v období předcházejícím třetímu dni přede dnem voleb do zastupitelstva obce.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2015, čj. 6 As 167/2015-37)
Prejudikatura:
č. 947/2006 Sb. NSS; rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 4. 1979, Sunday Times proti Spojenému království (č. 1) (stížnost č. 6538/74, Series A, č. 30), rozsudky velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 2. 1998, Bowman proti Spojenému království (stížnost č. 24839/94, Reports 1998-I), ze dne 22. 4. 2013, Animal Defenders International proti Spojenému království (stížnost č. 48876/08) a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 11. 1996, Wingrove proti Spojenému království (stížnost č. 17419/90, Reports 1996-V), ze dne 11. 12. 2008, Rogaland Pensjonistparti proti Norsku (stížnost č. 21132/05, Reports 2008).
Věc:
Akciová společnost MAFRA proti Ministerstvu vnitra o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně je vydavatelem deníku Mladá fronta DNES. Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „magistrát“) jí rozhodnutím ze dne 21. 2. 2011 shledal vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí a uložil jí pokutu ve výši 100 000 Kč. Deliktu se měla žalobkyně dopustit tím, že jako právnická osoba při vydávání tisku dne 14. 10. 2010, tedy v době počínající třetím dnem přede dnem voleb do zastupitelstva obce a končící ukončením hlasování, zveřejnila v deníku Mladá fronta DNES na s. A7 článek s názvem „
Jak se vybarví po víkendu?
“, jehož součástí byla i pasáž FAKTA včetně tabulky „
Průzkumy: jaké předpovídají výsledky
“, obsahující výsledky předvolebních výzkumů z Prahy, Brna a Ostravy. Rozhodnutí magistrátu se žalobkyně bránila odvoláním, které však žalovaný svým rozhodnutím ze dne 19. 4. 2011 zamítl.
Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu u Městského soudu v Praze. Městský soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, čj. 6 A 138/2011-46, žalobu zamítl. Úvodem konstatoval, že smyslem zákazu zveřejňovat výsledky předvolebních a volebních průzkumů v době počínající třetím dnem přede dnem voleb a končící ukončením hlasování je zamezit tomu, aby byl volič bezprostředně před volbami ovlivňován publikováním odhadů výsledků voleb. K žalobní námitce, že součástí článku „
Jak se vybarví po víkendu?
“ byly průzkumy již dříve zveřejněné v pořadu Otázky Václava Moravce, městský soud uvedl, že se zákaz zveřejňování předvolebních výzkumů vztahuje na kterékoli předvolební průzkumy vztahující se k právě konaným volbám a že je nerozhodné, zda tyto předvolební průzkumy již byly prostřednictvím sdělovacích prostředků publikovány. I opětovné zveřejnění je totiž způsobilé voliče v jeho rozhodování ovlivnit, přičemž právě tomu chtěl zákonodárce v době těsně před volbami zabránit. Městský soud nepřisvědčil ani námitce, že žalovaný nepřistoupil v souladu se zásadou
in dubio pro mitius
k výkladu pro žalobkyni přívětivějšímu, neboť shledal, že § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí obsahuje jasný zákaz zveřejňování jakýchkoliv předvolebních průzkumů a neposkytuje prostor pro výkladové pochybnosti. Co se týče námitky nepřiměřenosti sankce, městský soud připustil, že správní orgány vycházely z nesprávných údajů o celkovém nákladu a celkovém prodeji deníku Mladá fronta DNES. Dodal však, že tato chyba neměla vliv na zákonnost uložené sankce, jelikož pokuta ve výši 100 000 Kč nebyla zjevně nepřiměřená.
Proti rozhodnutí městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Stěžovatelka předně nesouhlasila s interpretací § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí provedenou městský soudem, a to zvlášť ve vztahu k pojmu „
zveřejnění
“. Zákaz zveřejňování předvolebních průzkumů obsažený v § 30 odst. 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí je širší než vymezení skutkové podstaty správního deliktu podle § 65 téhož předpisu. S ohledem na čl. 17 odst. 4 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je podle stěžovatelky třeba vykládat zákaz obsažený v § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí restriktivně, a to tak, že zveřejněním se rozumí pouze první uvedení průzkumu na veřejnost. Výklad, podle kterého by se § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí měl vztahovat na kterékoliv předvolební průzkumy vztahující se k právě konaným volbám, již dle stěžovatelky spadá mimo rámec přípustných omezení svobody projevu ve smyslu čl. 17 odst. 4 Listiny. Stěžovatelkou preferovanému úzkému výkladu § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí podle ní svědčí také důvodová zpráva k zákonu č. 204/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, jakož i pravidlo
in dubio mitius
, jak je aplikoval Ústavní soud např. v nálezu ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02, č. 145/2003 Sb. ÚS.
Stěžovatelka dále konstatovala, že samotný § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí je v rozporu s čl. 4 odst. 3 Listiny, neboť obsahuje zákaz zveřejňování předvolebních výzkumů pouze pro právnické osoby při provozování rozhlasového nebo televizního vysílání nebo při vydávání tisku. Podnikajícím fyzickým osobám nebo provozovatelům internetových stránek, kteří poruší zákaz obsažený v § 30 odst. 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, tak nehrozí žádná sankce.
Další stížnostní námitka se týkala výše uložené pokuty. Stěžovatelka upozornila na skutečnost, že správní orgán při rozhodování o výši pokuty vycházel z nesprávného zjištění o nákladu deníku Mladá fronta DNES. Skutečný náklad byl zhruba šestkrát nižší, než se kterým pracoval správní orgán. Rozhodnutí správního orgánu tudíž bylo vydáno v rozporu se zásadou materiální pravdy a uložená pokuta je zjevně nepřiměřená, pročež měl městský soud rozhodnutí žalovaného zrušit.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že městský soud vyložil § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí správně. Jeho účelem je poskytnout voliči prostor, aby si před volbami a během voleb mohl bez vnějších vlivů rozmyslet svou volbu a aby nebyl ve svém názoru v rozhodné době jakkoliv ovlivňován. Jedním ze způsobů ovlivňování zapovězených zákonem o volbách do zastupitelstev obcí je zveřejňování předvolebních průzkumů ve vymezené lhůtě. Zákaz přitom podle žalovaného dopadá na jakékoliv zveřejnění, tedy i opakované. I průzkumy již dříve publikované totiž mohou voliče, který je navíc může považovat za aktuální, ovlivnit. Výklad přijatý městským soudem podle žalovaného není v rozporu s ústavně zaručeným právem na svobodu projevu, neboť se jedná o přípustné omezení stanovené zákonem, které sleduje legitimní cíl a je nezbytné v demokratické společnosti. Ustanovení § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí navíc chrání i svobodnou soutěž politických sil jako takovou (článek 22 Listiny). Žalovaný se dále ztotožnil s městským soudem v závěru, že pravidlo
in dubio mitius
nelze aplikovat, neboť výklad předestřený stěžovatelkou nemá oporu v zákonném textu a navíc popírá smysl dotčeného ustanovení. K námitce nepřiměřenosti sankce žalovaný konstatoval, že uložená pokuta byla přiměřená okolnostem případu, neboť Mladá fronta DNES je celostátním a jedním z nejprodávanějších deníků v České republice.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
III.
Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
(...) [11] Zákon o volbách do zastupitelstev obcí v § 30 upravuje některé aspekty volební kampaně. Zatímco první odstavec citovaného ustanovení udílí starostovi obce možnost vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů, druhý a třetí odstavec obsahují omezení některých projevů souvisejících s volbami. Podle § 30 odst. 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí „[v]
době počínající třetím dnem přede dnem voleb a končící ukončením hlasování nesmějí být žádným způsobem zveřejňovány výsledky předvolebních a volebních průzkumů
“. Ustanovení § 30 odst. 3 téhož předpisu pak stanoví, že „
ve dny voleb je zakázána volební agitace a propagace pro volební strany i nezávislé kandidáty v objektu, v němž je umístěna volební místnost, a v jeho bezprostředním okolí
“. Hlava IX zákona o volbách do zastupitelstev obcí upravuje přestupky a jiné správní delikty, přičemž v této věci použitý § 65 stanoví: „
Jiného správního deliktu se dopustí právnická osoba, která při provozování rozhlasového nebo televizního vysílání nebo při vydávání tisku v době počínající třetím dnem přede dnem voleb do zastupitelstva obce a končící ukončením hlasování zveřejní předvolební a volební průzkumy.
Za tento správní delikt lze uložit pokutu až do výše 500 000 Kč. Pokutu uloží krajský úřad místně příslušný podle sídla právnické osoby. Řízení o uložení pokuty lze zahájit do 3 měsíců a musí být pravomocně ukončeno do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Při stanovení výše pokuty se přihlédne k závažnosti a způsobu protiprávního jednání.
Uložením pokuty nejsou dotčena ustanovení zvláštního právního předpisu.
Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.
Pokuta je příjmem kraje.
[12] Stěžovatelka nepopírá, že ve čtvrtek dne 14. 10. 2010 jakožto vydavatelka deníku Mladá fronta DNES zveřejnila na s. A7 tohoto deníku článek s názvem „
Jak se vybarví po víkendu?
“, jehož součástí byla i pasáž FAKTA včetně tabulky „
Průzkumy: jaké předpovídají výsledky
“, obsahující výsledky předvolebních výzkumů z Prahy, Brna a Ostravy. Volby do zastupitelstev obcí se v roce 2010 konaly v pátek a v sobotu 15. a 16. 10. (rozhodnutí prezidenta republiky č. 207/2010 Sb., o vyhlášení voleb do Senátu Parlamentu České republiky, do zastupitelstev obcí a zastupitelstev městských obvodů a městských částí ve statutárních městech a do Zastupitelstva hlavního města Prahy a zastupitelstev jeho městských částí). Výše uvedený článek tak stěžovatelka uveřejnila v době tzv. předvolebního moratoria ve smyslu § 30 odst. 2 a § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, tj. v době počínající třetím dnem přede dnem voleb do zastupitelstva obce a končící ukončením hlasování, a v rámci tohoto moratoria pouhý jeden den přede dnem voleb.
[13] Spornou otázkou mezi stranami bylo, zda lze podle § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí postihovat i osoby, které při vydávání tisku v době předvolebního moratoria otisknou předvolební průzkumy již dříve zveřejněné, a to v období předcházejícím předvolebnímu moratoriu (podle žalobních tvrzení stěžovatelky ve dnech 21. 9. a 5., 7. a 11. 10. 2010 v pořadu Otázky Václava Moravce a v deníku Mladá fronta DNES). Stěžovatelka v kasační stížnosti tvrdila, že opětovné zveřejnění již v minulosti zveřejněných průzkumů nelze pod zákaz v § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí zahrnout. Takový výklad by podle ní byl příliš extenzivní a v rozporu s čl. 17 odst. 4 Listiny.
[14] Nejvyšší správní soud stěžovatelce nepřisvědčil. Zákaz zveřejňování výsledků předvolebních či volebních průzkumů v době předvolebního moratoria (a trestání porušení tohoto zákazu) je rozšířeným institutem českého volebního zákonodárství (srov. § 16 odst. 3 a 7 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, § 28 a § 58 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, a § 59 odst. 3 a § 63 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu). Důvodová zpráva (dostupná z www.psp.cz) k zákonu o volbách do zastupitelstev obcí ve vztahu k trestání porušení jmenovaného zákazu uvádí, že „
ustanovení se jeví jako nezbytné z důvodu nutnosti zamezení možného ovlivňování voličů publikováním mnohdy neobjektivních předvolebních průzkumů
“. Také důvodové zprávy k dalším volebním zákonům, které obsahují obdobný zákaz zveřejňování předvolebních průzkumů v období předvolebního moratoria, označují zveřejňování předvolebních průzkumů, které by mohly těsně před volbami ovlivňovat rozhodování voličů, za nežádoucí (důvodová zpráva k zákonu č. 204/2000 Sb.).
[15] Městský soud v napadeném rozsudku konstatoval, že smyslem zákazu zveřejňování předvolebních průzkumů v době předvolebního moratoria je „
zamezit tomu, aby byl volič bezprostředně před volbami ovlivňován publikováním odhadů výsledků voleb
“. Nejvyšší správní soud s takovým vymezením smyslu předmětného zákazu souhlasí a dodává, že účel daného institutu lze racionálně spatřovat v 1. městským soudem zmíněném obecném snížení vlivu předvolebních průzkumů na rozhodování voličů těsně před volbami, 2. zavedení určitého „
období klidu
“ pro reflexi, kdy již volič není ovlivňován těmito průzkumy, a 3. konečně též v ochraně před metodologicky nesprávně uchopenými a potenciálně zkreslujícími průzkumy, kterým by se kandidující subjekty již nemohly v krátkém čase před volbami bránit.
[16] Ze srovnávací perspektivy lze říci, že přístup demokratických států k zákazu zveřejňování průzkumů před volbami a v době voleb se značně liší – od států bez jakýchkoliv restrikcí (např. Spojené království) až po státy s delší dobou předvolebního moratoria (např. 15 dnů před volbami v Itálii, viz Chung, R.
The Freedom to Publish Opinion Poll Results
. World Association for Public Opinion Research, 2012, dostupné z: http://wapor.org/wp-content/uploads/2012/12/WAPOR_FTP_2012.pdf). Obecně lze konstatovat, že trendem je spíše snižující se délka moratoria. Přesto je třeba mít na paměti, že jakékoliv srovnávání v dané oblasti je velmi ošidné. Předvolební kampaň je mnohovrstevnatá a komplikovaná záležitost. Regulace předvolební kampaně je závislá na společenských faktorech, politické kultuře a na přístupu médií v té které demokratické společnosti. V tomto kontextu je třeba posuzovat i potrestání stěžovatelky. Zejména nelze z absence úpravy moratoria v některých demokratických právních státech bez dalšího dovozovat, že nemůže jít o institut obecně v demokratické společnosti nezbytný (k tomu viz dále).
[17] Co se týče české právní úpravy, omezení svobody tisku v době předvolebního moratoria nedopadá na jakýkoliv politický projev, nýbrž pouze na výsledky předvolebních a volebních průzkumů, tj. na „
na jednoznačně formulované odhady volebních výsledků, ať už formou odhadů v podobě čísel či procent, nebo v určení pořadí kandidujících subjektů z hlediska předpokládaných volebních výsledků
“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 43/2006-19, č. 947/2006 Sb. NSS). Stěžovatelka, jak bylo uvedeno výše, v předmětném článku zveřejnila výsledky čtyř předvolebních průzkumů voličských preferencí v podobě procent, a to ze tří krajských měst (Praha, Brno, Ostrava). Skutečnost, že se jednalo o předvolební průzkumy, je nepochybná a mezi stranami nesporná. Nesporné je i zveřejnění v době předvolebního moratoria. Uvedené průzkumy stěžovatelka otiskla v deníku Mladá fronta DNES ve čtvrtek dne 14. 10. 2010, tedy pouhý jeden den před začátkem voleb (viz bod [12] tohoto rozsudku).
[18] Spornou stěžovatelka učinila pouze otázku výkladu pojmu „
zveřejnění
“ obsaženého v § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Sama dovozovala, že pojem je třeba vyložit úzce v tom smyslu, že nezahrnuje otisknutí průzkumů již jednou zveřejněných v období předcházejícím volebnímu moratoriu. Opačný výklad by porušoval čl. 17 odst. 4 Listiny. Nejvyšší správní soud uvedené námitce nepřisvědčil. Co se týče jazykového výkladu, je třeba souhlasit se žalovaným, že § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí nijak nerozlišuje mezi již publikovanými průzkumy a průzkumy nově zveřejněnými. Ani výklad účelem zákona nepřináší závěry ve prospěch stěžovatelčiny argumentace. Vezme-li soud v potaz výše uvedený trojí účel zákazu zveřejňování předvolebních výzkumů v době předvolebního moratoria, je zjevné, že publikace průzkumů v uvedeném článku není v souladu s cílem obecného snížení vlivu předvolebních průzkumů na rozhodování voličů těsně před volbami ani s cílem zavedení období pro reflexi, a to bez ohledu na to, zda průzkum již jednou byl, či nebyl publikován.
[19] Co se týče účelu ochrany před potenciálně manipulativními průzkumy, lze argumentovat tím, že průzkumy již jednou zveřejněné mohly být dotčenými subjekty již dříve podrobeny kritice. Na druhou stranu je však nutné uvést, že v článku chybí jakákoliv zmínka o tom, že se jedná o již zveřejněné průzkumy. Pod tabulkou znázorňující předvolební preference voličů je pouze uvedeno, že tři průzkumy „
dělala agentura SC&C pro předvolební Speciál Otázek Václava Moravce
“, a u jednoho průzkumu, že ho vyhotovila „
agentura Factum Invenio pro MF DNES
“. Jednání stěžovatelky tak bylo v rozporu i s účelem zákona spočívajícím v ochraně před zkreslenými výzkumy. Článek totiž vůbec neindikuje, že se nejedná o neaktuální a v některých případech i několik týdnů staré průzkumy, ačkoliv je taková informace zásadní pro význam celého průzkumu. Z tohoto pohledu je pak zřejmé, že ani stěžovatelkou citovaná pasáž důvodové zprávy k zákonu č. 204/2000 Sb. nepodporuje jí předestřenou variantu výkladu. Lze dokonce říci, že se zveřejněním neaktuálních předvolebních průzkumů, nadto bez zřetelné doprovodné informace o jejich stáří, je spojeno výrazně vyšší riziko účelové manipulace s voličskými preferencemi v závislosti na výběru z množiny různě starých předvolebních průzkumů, jež jsou opakovaným zveřejněním znovu těsně před volbami „
vtaženy do hry
“.
[20] Stěžovatelka dále namítla, že výklad přijatý městským soudem je v rozporu s pravidlem
in dubio mitius
(v pochybnostech mírněji), resp. vhodněji (s ohledem na zásadu
iura novit curia
) s pravidlem výkladu
in favorem libertatis
(ve prospěch základního práva nebo svobody), podle kterého platí, že je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně zasahuje do toho kterého základního práva či svobody. Již z pouhé skutečnosti, že právo aspiruje na prospektivní regulaci právních vztahů, a z požadavku na obecnost právní normy je však zřejmé, že velké množství právních norem je formulováno tak, že umožňuje vícero, alespoň teoreticky myslitelných, výkladových variant. Obecnější hodnotou, která tvoří základ pravidla
in favorem libertatis
, je totiž předvídatelnost práva (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. II. ÚS 40/09). Z hlediska aplikace pravidla
in favorem libertatis
je tak zásadní, zda byly dány k dispozici dva rovnocenné výklady použitelných právních ustanovení (usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. III. ÚS 856/11). Teprve v případě existence dvou rovnocenných výkladů je namístě zvolit variantu ve prospěch základního práva nebo svobody, tedy v kontextu správního trestání variantu pro stěžovatelku mírnější. Nejvyšší správní soud však s ohledem na výklad obsažený v předchozích odstavcích dospěl k závěru, že vůbec není splněn vstupní předpoklad pro aplikaci uvedené zásady. V dotčené věci podle Nejvyššího správního soudu nejsou v případě § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí dány rovnocenné výkladové varianty, jimiž je aplikace zásady
in favorem libertatis
podmíněna. Městský soud se tedy nedopustil porušení tohoto výkladového pravidla, naopak právě stěžovatelka založila svou procesní obranu na poměrně složité a nepředvídatelné výkladové konstrukci § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí.
[21] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že městský soud zcela správně posoudil, že správní delikt obsažený v § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí se vztahuje i na případy zveřejnění již dříve publikovaných předvolebních průzkumů.
[22] Takový výklad § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí přitom není v rozporu s čl. 17 odst. 4 Listiny, jak tvrdila stěžovatelka. Publikace předmětného článku včetně pasáže obsahující předvolební výzkum jistě spadá pod rozsah ústavně chráněného projevu ve smyslu článku 17 Listiny a článku 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“). Správnětrestní postih podle § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí pak nepochybně představuje omezení svobody projevu. Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že se jedná o omezení přípustné ve smyslu čl. 17 odst. 4 Listiny a čl. 10 odst. 2 Úmluvy, neboť splňuje tzv. test legality i test legitimity.
[23] Podle testu legality musí být omezení svobody projevu dáno zákonem. Takový požadavek byl v tomto případě splněn, neboť jak zákaz zveřejňování předvolebních výzkumů v období volebního moratoria, tak i příslušný správní delikt jsou zakotveny v zákoně o volbách do zastupitelstev obcí (§ 30 odst. 2 a § 65). Obě ustanovení jsou formulována dostatečně jasným a předvídatelným způsobem [srov. např. rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 4. 1979,
Sunday Times proti Spojenému království (č. 1)
, stížnost č. 6538/74, Series A, č. 30, bod 49].
[24] Omezení svobody projevu v tomto případě vyhovuje i požadavkům testu legitimity, v jehož rámci se zjišťuje, zda omezení základního práva sleduje legitimní cíl a zda je omezení nezbytné v demokratické společnosti. Pojem nezbytnosti v demokratické společnosti přitom neznamená, že přípustná jsou pouze naprosto nevyhnutelná omezení. Podle Evropského soudu pro lidská práva pojem nezbytnosti vyžaduje, aby právo omezujícímu opatření odpovídala „
existence naléhavé společenské potřeby
“ a aby bylo opatření „
přiměřené sledovanému legitimnímu cíli
“ (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 11. 1996,
Wingrove proti Spojenému království
, stížnost č. 17419/90, Reports 1996-V, bod 53).
[25] V nyní projednávané věci potrestání stěžovatelky za zveřejnění předvolebních výzkumů sledovalo legitimní cíl ochrany práv druhých. Je totiž třeba vzít v potaz právo na svobodné volby (článek 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 21 odst. 1 ve spojení s článkem 22 Listiny), resp. princip volné soutěže politických stran (článek 5 Ústavy). Ve většině případů se tato práva s právem na svobodu projevu doplňují a přispívají k rozvoji demokracie. Jak však poznamenal Evropský soud pro lidská práva, „
v jistých případech se obě práva mohou dostat do vzájemného rozporu a v období před volbami nebo během voleb může být nutné regulovat svobodu projevu způsobem, který by nebyl za jiných okolností přípustný, a to
za účelem zajištění svobodného vyjádření názoru lidu při volbě zákonodárců
“ (rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 2. 1998,
Bowman proti Spojenému království
, stížnost č. 24839/94, Reports 1998-I, bod 43, zvýrazněno Nejvyšším správním soudem; viz též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. 12. 2008,
TV Vest AS a Rogaland Pensjonistparti proti Norsku
, stížnost č. 21132/05, Reports 2008, bod 61). Uvedená
judikatura
se sice týká problematiky zákazu politické reklamy, citovanou pasáž však Evropský soud pro lidská práva uvedl jako obecný princip, a proto je třeba k ní přihlédnout i v nyní řešené věci. Současně se Nejvyšší správní soud domnívá, že ji lze vztáhnout nejen na volbu zákonodárců (v užším smyslu slova), ale přiměřeně i na volby do obecních zastupitelstev, neboť ústavní pořádek ČR v rámci ochrany voleb a volebního práva nerozlišuje mezi parlamentními a obecními volbami (srov. článek 21 Listiny a článek 5 Ústavy). Lze proto shrnout, že ochrana voleb a demokratického procesu představuje legitimní cíl (srov. přiměřeně rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 4. 2013,
Animal Defenders International proti Spojenému království
, stížnost č. 48876/08, bod 78). Existenci naléhavé společenské potřeby lze spatřovat ve výše uvedeném trojím smyslu zákazu zveřejňování předvolebních průzkumů v době předvolebního moratoria (viz bod [15] tohoto rozsudku).
[26] Nejvyšší správní soud považuje potrestání stěžovatelky podle § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí za přiměřené sledovanému cíli. Stěžovatelka byla trestána za zveřejnění průzkumů v deníku Mladá fronta DNES pouhý jediný den před začátkem voleb. Nelze tak podpořit názor, že časové omezení její svobody projevu bylo vzhledem ke sledovanému cíli neproporcionálně dlouhé. Současně je třeba zopakovat, že stěžovatelka nebyla omezena v jakémkoliv politickém projevu, nýbrž pouze v publikaci předvolebních a volebních průzkumů. S ohledem na to Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že postih stěžovatelky podle § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí byl přiměřený (k přiměřenosti sankce viz níže) a že se v celkovém ohledu jednalo o omezení svobody projevu v souladu s čl. 17 odst. 4 Listiny a čl. 10 odst. 2 Úmluvy.
[27] Co se týče přiměřenosti uložené sankce, magistrát při rozhodování o výši pokuty mimo jiné uvážil, že deník Mladá fronta DNES vycházel v říjnu 2010 v průměrném tištěném nákladu 1 779 600 kusů s tím, že průměrný prodaný náklad byl 1 418 032 kusů. Městský soud však zjistil, že magistrát vycházel z nesprávných údajů, neboť průměrný denní náklad v daném období činil 296 600 kusů, přičemž prodáno bylo průměrně 236 339 kusů denně. Městský soud tak přisvědčil stěžovatelce, že magistrát vycházel z nesprávných údajů a že žalovaný se k výši nákladu samostatně nevyjádřil. Současně však městský soud konstatoval, že uložená pokuta ve výši 100 000 Kč nebyla zjevně nepřiměřená, a proto není namístě přistoupit k vyhovění žalobě. Nejvyšší správní soud se s hodnocením městského soudu ztotožnil. Magistrát totiž při zvažování výše pokuty vyšel ze skutečnosti, že předmětný článek obsahující zveřejnění předvolebních průzkumů se nacházel v celostátní části deníku, a ze skutečnosti že deník Mladá fronta DNES patří mezi nejčtenější deníky v ČR. Údaje o celkovém nákladu měly tuto skutečnost spíše jen ilustrovat, než že by se jednalo o zcela zásadní údaj pro určení výše pokuty. Nejvyšší správní soud dospěl stejně jako městský soud k závěru, že chybný počet průměrného nákladu deníku je sice vadou, nikoliv však vadou takové intenzity, která by způsobovala nezákonnost správního rozhodnutí. Uložená pokuta ve výši 100 000 Kč se tak jeví jako přiměřená, protože byla uložena blíže ke spodní hranici (maximální výměra pokuty je podle § 65 zákona o volbách do zastupitelstev obcí 500 000 Kč). (...)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.