Vydání 1/2011

(...) Role registračního úřadu v procesu registrace kandidátních listin volebních stran sdružení nezávislých kandidátů ve volbách do obecních zastupitelstev je významně limitována právní úpravou, která restriktivně omezuje možnosti postupu registračního úřadu. Podle § 23 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí (nenastane-li situace předpokládaná v § 23 odst. 2 téhož zákona) totiž registrační úřad může po přezkoumání kandidátních listin toliko provést registraci kandidátní listiny splňující zákonné náležitosti, nebo odmítnout kandidátní listinu (pouze však v případě, že ta není podána v souladu se zákonem nebo neobsahuje zákonné náležitosti, popř. v případě, že politická strana nebo politické hnutí je součástí více volebních stran pro volby do téhož zastupitelstva obce). Krajský soud v této souvislosti poznamenává, že náležitosti kandidátní listiny, resp. Proces jejího podávání, tedy důvody, pro které je možno odmítnout registraci kandidátní listiny, jsou primárně stanoveny zákonem o volbách do zastupitelstev obcí (viz. § 21 až 23 zákona o volbách do zastupitelstev obcí), přičemž tento právní předpis, ostatně ani žádný jiný právní předpis, explicitně nestanoví, že by mezi označené důvody pro odmítnutí kandidátní listiny volební strany sdružení nezávislých kandidátů patřila i existence jiného „sdružení nezávislých kandidátů“. Jinými slovy, registrační úřad může podle krajského soudu odmítnout registraci kandidátní listiny sdružení nezávislých kandidátů pouze ze zákonem stanovených důvodů, mezi které patří nesplnění zákonných náležitostí kandidátní listiny, resp. její nepodání v souladu se zákonem stanovenou procedurou.Ostatně opačný postup by byl v rozporu i s imperativem obsaženým v čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nichž mohou správní orgány postupovat pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podrobněji k tomuto imperativu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 1996, Pl. ÚS 14/96, č. 3/1997 Sb., http://nalus.usoud.cz, ve kterém se mj. uvádí, že ,(d)le čl. 2 odst. 3 Ústavy: Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, která stanoví zákon. Naplnění postulátu uvedeného v prvé části citovaného ustanovení je vymezeno požadavkem, aby se tak dělo jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. V požadavku uvedeném v této druhé části je tak zabudována nejen garance proti zneužití státní moci, ale také nutnost zákonného podkladu pro její uskutečňování.“ Toliko pro úplnost krajský soud dodává, že volební zákony je podle konstantní judikatury Ústavního soudu třeba vykládat ve prospěch zachování práv, tedy tak, aby byl zachován jejich primární účel, tj. volit a být volen (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 10. 1996, sp. zn. IV. ÚS 275/96, č. 104/1996 Sb.ÚS, http://nalus.usoud.cz). Výše uvedené lze tedy shrnout tak, že registrační úřad je značně limitován při odmítání kandidátních listin, resp. Tak, že odmítnout registraci kandidátní listiny může registrační úřad pouze v případě jednoznačného naplnění zákonných důvodů, v opačném případě je povinen provést registraci kandidátní listiny, resp. vydat rozhodnutí o registraci. Pro podporu těchto závěrů odkazuje ostatně krajský soud i na obdobně vyznívající judikaturu, např. na usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 4. 2006, čj. 31 Ca 161/2006 - 43, ve kterém bylo vysloveno, že z „§ 23 odst. 3 zákona č. 491/2001 Sb., v platném znění, tedy vyplývá, že registrační úřad musí bez možnosti jakékoli diskrece registrovat kandidátní listiny, jsou-li jinak splněny zákonné podmínky. A contratio pouze pro případ, kdy jsou splněny zákonné podmínky, registrační úřad kandidátní listinu politického subjektu odmítne pro porušení § 21 nebo § 22 citovaného zákona. Registrační úřad tudíž nemá žádné oprávnění v procesu projednání a registrace kandidátních listin posuzovat otázku možné zaměnitelnosti politických subjektů, resp. zneužití názvu.“ Podpůrně k limitaci registračních úřadů v procesu registrace odkazuje krajský soud i na odbornou literaturu např. na Šimíček, V. Právní a politologické problémy voleb. . Universitatis Brunensis, sv. č. 183, Masarykova univerzita: Brno, 1997, s. 23-26, či Vopálka, V.; Mikule, V.; Šimůnková, V.; Šolín, M. Soudní řád správní - komentář. C.H.Beck: Praha, s. 227, jakož i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2004, čj. Vol 11/2004 - 31, č. 471/2005 Sb.NSS.

Krajský soud tedy v souladu s § 23 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí dospěl k závěru, že registrační úřad může odmítnout registraci kandidátní listiny pouze v případě nesplnění zákonných náležitostí, resp. v případě, že ta není podána v souladu se zákonem. S ohledem na povahu souzené věci (kdy navrhovatelem je „SDRUŽENÍ NEZÁVISLÝCH KANDIDÁTŮ“, které se z důvodu zaměnitelnosti, resp. matení voličů v předmětné obci domáhá vydání rozhodnutí o zrušení registrace kandidátní listiny jiné volební strany, a sice volební strany „Sdružení nezávislých kandidátů“) je dále třeba uvést, že zákonodárce činí významný rozdíl mezi stranami volebními a politickými stranami (hnutími). Volebními stranami podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí totiž mohou být vedle registrovaných politických stran či hnutí i nezávislí kandidáti, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů. Volební stranou tedy mohou být vedle politických stran či hnutí (dále též pouze „politické strany“) i jiné subjekty, např. právě sdružení nezávislých kandidátů. Pojem volební strany je tak pojmem podstatně širším než pojem strany politické. Podrobněji k tomu viz i Filip, J. Obecní volby v roce 2006 v judikatuře ÚS – podněty pro legislativu i praxi. Právní zpravodaj, 2007, č. 4, s. 5. Podle § 3 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (dále jen „zákon o sdružování v politických stranách“), jsou přitom politické strany (na rozdíl od sdružení nezávislých kandidátů, u kterých zákon takto nestanoví) právnickými osobami s podrobně upraveným režimem (k tomu srov. § 6 až § 20 téhož zákona, které detailně upravují vznik, hospodaření, resp. zánik politických stran). Byť tuzemská právní úprava nepodává podle krajského soudu legální definici politické strany (jako je tomu např. v případě německé právní úpravy, k tomu srov. např. § 2 německého zákona o politických stranách – Gesetz uber die politischen Parteien, BGBl. I 1967, 773), jakož ani nepodává definici sdružení nezávislých kandidátů, resp. nevymezuje jejich vztah, lze z odborné literatury dovodit, že politické strany jsou privilegovaným a trvalým sdružením občanů, mají právní subjektivitu, podléhají registraci, jsou odděleny od státu, ve své organizaci a činnosti se řídí demokratickými principy a navzájem mezi sebou svobodně soutěží na základě principu rovnosti (k tomu srov. Šimíček, V. Politické strany v právním řádu. In. Kunc J. (ed.) Demokracie a ústavnost. Karolinum : Praha, 19999, s. 189). Podrobněji k politickým stranám a jejich výsadnímu postavení viz i Filip, J. Ústavní právo České republiky. 4. vyd. Masarykova univerzita : Brno, 2003, s. 347 a násl. Ze shora označených důvodů podle krajského soudu zákonodárce politické strany důsledněji chrání. Jedním z projevů této důslednější ochrany je podle krajského soudu i § 6 odst. 3 zákona o sdružování v politických stranách, podle něhož se musí název politické strany a jeho zkratka výrazně lišit od názvu a zkratky stran, které již vyvíjejí činnost na území České republiky, aby nebyly vzájemně zaměnitelné. Podrobněji k tomu viz rovněž Filip, J. Ústavní právo České republiky, op. cit., s. 357-358, který název politické strany dokonce připodobňuje k „firemní značce“. Dle krajského soudu však tuzemská právní úprava takto důsledně označení „sdružení nezávislých kandidátů“ nechrání. To podle krajského soudu vyplývá již ze samotné podstaty tohoto institutu, neboť „sdružení nezávislých kandidátů“ je na rozdíl od politické strany, k tomu viz výše, pouhým institutem umožňujícím účast ve volbách osobám (kandidátům), které nehodlají kandidovat za politickou stranu či hnutí, tedy pouhou konstrukcí umožňující účast kandidátů, kteří nekandidují v rámci politické strany či hnutí. Krajský soud v této souvislosti doplňuje, že název „sdružení nezávislých kandidátů“ bez jakéhokoliv přívlastku či přípony (na rozdíl od názvu „Hrabětické sdružení nezávislých kandidátů“, „Sdružení nezávislých kandidátů za lepší Hrabětice“ atp.) je názvem obecným, specifikujícím pouze druh volební strany, resp. názvem umožňujícím kandidaturu v obecních volbách. S ohledem na výše uvedené závěry je proto krajský soud názoru, že registrační úřad není oprávněn odmítnout registraci kandidátní listiny sdružení nezávislých kandidátů z důvodu, že již byla pro téže volby do zastupitelstva obce zaregistrována kandidátní listina strany jiného sdružení nezávislých kandidátů.