Vydání 1/2017

[7] Navrhovatel formuloval svůj návrh přednostně jako návrh na vyslovení neplatnosti voleb do Senátu ve volebním obvodu č. 70 a Nejvyšší správní soud jej právě takto také posoudil, neboť navrhovatelem namítaná nezákonnost se nevztahuje toliko k průběhu samotného hlasování, jak by odpovídalo návrhu na neplatnost hlasování, ani k volbě konkrétního vítězného kandidáta, nýbrž fakticky k průběhu volební kampaně, a tedy k volbám jako celku. Účastníkem řízení o neplatnosti voleb je proto kromě navrhovatele také Státní volební komise a zvolený nezávislý kandidát, což plyne přímo z § 90 odst. 2 s. ř. s.

[8] K tomu, aby mohl Nejvyšší správní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou vyhovět návrhu na neplatnost voleb, používá postup spočívající ve třech krocích. Zjišťuje, zda došlo k (1) nezákonnosti, dále hodnotí (2) vztah mezi touto nezákonností a výsledkem voleb a konečně posuzuje (3) zásadní intenzitu této nezákonnosti, která musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k takovému jednání nedošlo, byly by výsledky voleb odlišné (srov. k tomu přiměřeně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2004, čj. Vol 6/2004-12, č. 354/2004 Sb. NSS).

[9] Z tohoto algoritmu soudního přezkumu voleb vychází i navrhovatel. Nezákonnost ve smyslu prvního kroku algoritmu spatřuje ve zveřejnění předvolebního průzkumu v první den voleb na veřejném profilu kandidáta Mgr. Radima Babince na sociální síti Facebook, které označuje za rozporné s § 16 volebního zákona. Podle jeho odstavce 3 platí: Navrhovatel nadto výslovně upozorňuje na odstavec 5 téhož ustanovení:

[10] Nejvyšší správní soud obecně souhlasí s navrhovatelovým názorem, že za zveřejnění předvolebních a volebních průzkumů zakázané citovaným § 16 volebního zákona je třeba pokládat i zveřejnění na internetu, konkrétně na veřejném profilu na sociální síti Facebook. Jde sice o způsob zveřejňování, který zákonodárce nemohl mít na mysli, když přijímal právě citované ustanovení, neboť v té době Facebook ještě neexistoval, podstatné je však pouze to, že i vyvěšení předvolebního průzkumu prostřednictvím Facebooku je třeba pokládat za zveřejnění, přičemž může způsobit právě ty důsledky, jimž se zákonodárce snažil zabránit zakotvením omezeného v podobě zákazu zveřejňování předvolebních průzkumů v zákonem určené době.

[11] K těmto důsledkům se Nejvyšší správní soud vyjádřil ve vztahu k totožnému zákazu v případě voleb do zastupitelstev obcí v rozsudku ze dne 2. 12. 2015, čj. 6 As 167/2015-37, č. 3358/2016 Sb. NSS: ‚období klidu‘

[12] Není třeba pochybovat o tom, že uvedení předvolebního či volebního průzkumu na facebookovém profilu může vyvolat podobné důsledky, pokud ovšem nepůjde toliko o vyjádření obecného názoru na to, kdo by měl volby vyhrát, ale o skutečný předvolební průzkum. Jak totiž zdejší soud uvedl v usnesení ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 43/2006-19, č. 947/2006 Sb. NSS, rozebíraný zákaz . Pokud je na facebookový profil umístěn v onom zakázaném období takto formulovaný volební či předvolební průzkum, může to mít ve smyslu výše citovaného rozsudku čj. 6 As 167/2015-37 vliv na rozhodování voličů, kteří daný facebookový profil sledují nebo k nimž se dostane prostřednictvím sdílení; může zasáhnout do jejich reflexe v onom ; a přitom může snadno jít o průzkum, vůči kterému se kandidující subjekty mnohdy nemohou účinně bránit. Nemožnost obrany přitom na rozdíl od tištěných médií nemusí být zapříčiněna nedostatkem času na reakci (právě naopak, na rozdíl od tištěných médií umožňují sociální sítě a internet obecně mnohem rychlejší reakce), nýbrž tím, že se o průzkumu dotčené subjekty mnohdy ani nedozvědí, na rozdíl od některých svých potenciálních voličů.

[13] Zveřejnění předvolebních průzkumů na facebookovém profilu je tedy třeba pokládat za porušení zákazu vyjádřeného v § 16 odst. 3 volebního zákona, a tedy i za nezákonnost ve smyslu algoritmu soudního přezkumu voleb. Z důvodů popsaných v předcházejícím odstavci navíc může mít takové zveřejnění vliv na rozhodování voličů, čímž může být naplněn i požadavek druhého kroku tohoto algoritmu, tedy vztah mezi touto nezákonností a výsledkem voleb.

[14] Velmi problematické však bude u tohoto způsobu zveřejnění předvolebních průzkumů posouzení toho, zda má tato nezákonnost takovou intenzitu, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by ke zveřejnění průzkumu nedošlo, byly by výsledky voleb odlišné. Dopady takového nezákonného zveřejnění předvolebního průzkumu jsou totiž limitovány sledovaností daného facebookového profilu či profilů na něj navázaných. Lze si jistě představit, že facebookové profily některých velmi známých osob mají takovou sledovanost a jsou natolik sdíleny dalšími uživateli, že počet osob, které by skutečně viděly daný průzkum během inkriminované doby od jeho zveřejnění do uzavření volebních místností, by se mohl dostat do řádu stovek, tisíců či případně ještě vyšších. Jakkoli přitom nelze v řízení před soudem přesně dokázat, kolik osob jej vidělo, lze patrně získat hrubou představu o řádu, v němž se počet osob, které jej shlédly, mohl pohybovat, a porovnat jej s počtem osob, které by jím musely být skutečně ovlivněny, aby došlo k onomu „zatemnění“ volebních výsledků požadovanému k naplnění třetího kroku algoritmu soudního přezkumu voleb. Přitom rozhodně nelze tvrdit, že by byla ovlivněna každá osoba, která daný předvolební průzkum viděla. Jakkoli totiž nelze podceňovat vliv sociálních sítí, nelze zároveň přehlédnout, že i ony přispívají k zahlcení veřejného prostoru takovým množstvím informací, že dochází k jejich inflaci. Jinak řečeno, i sociální sítě přispívají k nepřímé úměře mezi celkovým množstvím dostupných informací a váhou jednotlivých informací.

[15] V nyní posuzovaném případě sám navrhovatel přiznává, že jeho kandidátka získala v prvním kole voleb 3 599 hlasů a skončila čtvrtá, přičemž k jistému postupu do druhého kola voleb by musela získat 4 570 hlasů, tedy alespoň o hlas více než získal Ing. Zdeněk Nytra, který v prvním kole skončil druhý. Navrhovatel sám uvádí, že jeho kandidátce chybělo k postupu do druhého kola , přesněji řečeno 971 hlasů. Ke konstatování, že zveřejnění předvolebního průzkumu mohlo vyvolat volebních výsledků, by tedy bylo potřeba prokázat ovlivnění alespoň tisíce voličů.

[16] Je však krajně nepravděpodobné, a navrhovatel to ani netvrdí, že by facebookový profil lokálního politika měl skutečně takovou sledovanost a takový vliv, že by předvolební průzkum na něm zveřejněný mohlo během doby od zveřejnění do uzavření volebních místností vidět tolik lidí, včetně potenciálních voličů jiného politika, totiž kandidátky navrhovatele, že by tisícovku jejích voličů přiměl změnit rozhodnutí a volit jiného kandidáta či k volbám vůbec nejít.

[17] Nejvyšší správní soud proto konstatuje obdobně jako v usnesení ze dne 18. 2. 2013, čj. Vol 44/2013-72, č. 2833/2013 Sb. NSS, bod [44], že rozdíl v počtu hlasů mezi kandidátkou navrhovatele a kandidátem, který skončil v prvním kole jako druhý, je tak výrazný, že se nelze domnívat, že by předvolební průzkum zveřejněný na facebookovém profilu jiného kandidáta byl s to výsledky prvního kola voleb v daném obvodu takto změnit. Není už pak vůbec namístě spekulovat o tom, jak by dopadlo druhé kolo, pokud by do něj navrhovatelova kandidátka postoupila.

[18] Nejvyšší správní soud se navíc i tentokrát, stejně jako v usnesení citovaném v předchozím odstavci, shoduje s názorem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, č. 17/2005 Sb. ÚS, podle něhož by měl být za porušení pravidel volební kampaně v prvé řadě sankcionován ten, kdo je způsobil. Je tedy na jiných orgánech veřejné moci, aby zjistily a dokázaly, zda ke zveřejnění předvolebního průzkumu na facebookovém profilu kandidáta Mgr. Radima Babince skutečně došlo a zda tím došlo ke spáchání přestupku podle § 16 odst. 5 volebního zákona. Naopak zrušení výsledku voleb, o něž usiloval navrhovatel, či prohlášení neplatnosti volby Ing. Zdeňka Nytry, jemuž ani navrhovatel nepřisuzuje jakékoli nezákonné jednání, by byly v rozporu s ústavním principem přiměřenosti zásahu veřejné moci.