Vydání 3/2005

Navrhovatelé shledávali neplatnost voleb, resp. neplatnost volby kandidátů Jiřího N. a MUDr. Radima U., v tom, že na přihlášce k registraci nebylo v den jejího podání politickou stranou S. uvedeno jméno kandidáta MUDr. Radima U. a že nebyla složena volební , kteréžto závady politická strana S. odstranila teprve v rámci lhůty pro odstranění závad přihlášky k registraci; jelikož jméno kandidáta neuvedla ani v dalších obvodech, snažila se tím získat lepší postavení při registraci kandidátů. Navrhovatelé se tedy dle názoru Nejvyššího správního soudu domáhají vyslovení neplatnosti voleb, případně neplatnosti volby kandidátů, avšak z důvodu tvrzené nezákonnosti registrace kandidáta MUDr. Radima U. Taková argumentace je však lichá, a to z několika příčin:

V rámci řízení ve věcech neplatnosti voleb a hlasování podle § 90 a násl. s. ř. s. nelze brojit proti vadám v registraci přihlášky. K napadání registrace kandidáta slouží samostatné řízení týkající se ochrany ve věcech registrace, upravené v § 89 s. ř. s. a v § 86 volebního zákona. Z citovaných ustanovení vyplývá, že domáhat se vydání rozhodnutí o zrušení registrace může určitý okruh subjektů, a to v poměrně krátké lhůtě. Konkrétně řečeno: návrh je oprávněn podat toliko nezávislý kandidát, politická strana, politické hnutí nebo jejich , která podala přihlášku k registraci, přičemž tak mohou učinit pouze ve lhůtě do dvou dnů ode dne, kdy jim bylo doručeno rozhodnutí o registraci kandidáta. Po uplynutí této lhůty již proti registraci brojit nelze. Navrhovatel 1) je politickým hnutím, které ve volebním obvodu 28 kandidovalo a jemuž bylo rozhodnutí o registraci doručováno. Navrhovatel 1) tedy možnost zpochybnit rozhodnutí o registraci MUDr. Radima U. měl, avšak nevyužil ji; tuto svou nečinnost či opomenutí již nemůže napravovat prostřednictvím jiného institutu - pomocí řízení ve věci neplatnosti voleb a hlasování. Co se týče navrhovatelky 2), která je občankou zapsanou do stálého volebního seznamu, pak ta vůbec není osobou legitimovanou k podání návrhu na zrušení rozhodnutí o registraci přihlášky určitého kandidáta, a rozhodnutí o registraci nemůže tím spíše zpochybňovat ani prostřednictvím návrhu na vyslovení neplatnosti voleb nebo neplatnosti volby kandidáta, tedy v jiném řízení s jiným předmětem. Tento závěr je plně v souladu s účelem a smyslem registračního řízení, v rámci nějž pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu toliko přezkoumává formální náležitosti podané přihlášky. Jedná se tedy o vztah mezi tím, kdo podává přihlášku k registraci, a pověřeným obecním úřadem se sídlem ve volebním obvodu; volič jím nemůže být na svých právech nijak zkrácen, a proto je logické, že ani rozhodnutí o registraci či o odmítnutí registrace nemůže s úspěchem napadat návrhem u soudu. Nejvyšší správní soud se ohledně omezení aktivní žalobní legitimace ve věcech registrace na určitý okruh osob plně ztotožňuje s právním názorem, který Ústavní soud vyslovil v usnesení ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. I. ÚS 699/02: "" Ústavní soud se v tomto usnesení sice vyslovil k dřívější procesní úpravě, ale jeho závěry jsou použitelné i na úpravu současnou.

K uvedenému zbývá dodat, že ve věcech registrace je soudní ochrana primárně zaměřena na případy rozhodnutí o odmítnutí přihlášky k registraci, které by mohlo být nezákonnou překážkou svobodné soutěže politických stran, resp. politické plurality. Je-li kandidát registrován, pak je již na svobodné úvaze voličů, zda jej zvolí či nikoliv. Tato koncepce plně odpovídá teoretické konstrukci pasivního volebního práva, které je založeno na individuálním přístupu a jehož cílem je umožnit svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti ve smyslu článku 22 Listiny základních práv a svobod. Rozhodne-li se určitá osoba vykonat své pasivní volební právo a utká-li se v rámci již zmíněné svobodné soutěže politických sil se svými politickými soky, pak v této soutěži bojuje sama za sebe a v mezích pravidel (zejména v souladu s principy čestnosti a poctivosti volební kampaně a též rovnosti kandidátů, které jsou neodmyslitelnými předpoklady skutečné svobodné soutěže) usiluje o své zvolení. Výkon pasivního volebního práva v sobě nezahrnuje subjektivní právo zpochybňovat pasivní volební právo jiného kandidáta, tedy "právo na politického soupeře". Pasivní volební právo jednoho kandidáta končí tam, kde začíná totéž právo kandidáta jiného.

Argumentace navrhovatelů nejenže směřuje proti rozhodnutí o registraci, ale dále též brojí proti registraci přihlášky kandidáta MUDr. Radima U., tedy kandidáta, který sice postoupil do druhého kola senátních voleb, ale ve volbách zvolen nebyl. Volby, byť probíhají ve dvou kolech, je nezbytné chápat jako jeden celek: mají jediného vítěze, jímž je kandidát zvolený ve druhém kole, a řadu poražených: jimi jsou ostatní kandidáti, nerozhodno, zda neuspěli v kole prvém či až v kole druhém. Proto může být napadána pouze volba Jiřího N. jakožto zvoleného kandidáta; z tohoto pojetí ostatně vychází i koncepce účastenství v rámci řízení o neplatnosti voleb a hlasování obsažená v § 90 odst. 2 s. ř. s., podle níž je účastníkem řízení krom navrhovatele a příslušného volebního orgánu též ten, jehož volba byla napadena, tj. ten, kdo byl zvolen. Neúspěšný kandidát účastníkem řízení není, neboť jeho "volba" nemůže být zpochybňována. Navrhovatelé nijak nezpochybňují volbu zvoleného kandidáta Jiřího N.; uvádějí pouze spekulativní úvahu, že volby by bývaly možná dopadly jinak, kdyby MUDr. Radim U. nekandidoval. Takové úvaze však Nejvyšší správní soud nemohl přiznat relevanci. Volby proběhly tak, jak předvídá Ústava a volební zákon, tedy svobodně a na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva s tajným hlasováním podle zásad většinového systému. Voliči měli možnost svobodně rozhodnout, kterému kandidátu dají svůj hlas. Konečná volba Jiřího N. je tedy výsledkem hlasování voličů.

K samotnému rozhodnutí o registraci přihlášky Nejvyšší správní soud poznamenává, že je neshledává nezákonným. Z § 61 odst. 1 volebního zákona se podávají náležitosti přihlášky k registraci: jméno a příjmení kandidáta je zde uvedeno pod písmenem a) a v odstavci druhém téhož ustanovení jsou vypočteny přílohy, které musí přihláška k registraci obsahovat; krom jiného je to i potvrzení o složení volební ve výši 20 000 Kč [písm. e)]. Nemá-li přihláška tyto náležitosti, potom pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu vyzve k jejich odstranění. Mezi uvedené závady patří mimo jiné i to, že přihláška k registraci nemá náležitosti podle § 61 odst. 1 volebního zákona [§ 62 odst. 2 písm. b)]; nerozlišuje se přitom, která náležitost jí chybí, jejich počet, nebo zda chybí náležitosti všechny. Vzhledem k tomu, že zákony mají být v pochybnostech vykládány ve prospěch zachování práv - a v daném případě tedy tak, aby bylo umožněno volit a být volen (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 275/96^*)) - je zapotřebí připustit i takový výklad, že přihláška k registraci může mít v okamžiku svého podání v podstatě blanketní podobu. Odmítnout lze přihlášku k registraci jenom tehdy, pokud všechny uvedené náležitosti nebyly řádně doplněny ve lhůtě 49 dnů přede dnem voleb. Co se týče volební , pak v § 62 odst. 2 písm. e) volební zákon stanoví, že přihlášku k registraci lze odmítnout nejen tehdy, pokud ve lhůtě 49 dnů přede dnem voleb k ní nebylo připojeno potvrzení o složení , ale též tehdy, nebyla-li složena ve stanovené výši. Výkladem pomocí argumentu je tím třeba rozumět i případy, kdy volební nebyla složena vůbec. Z toho se podává závěr, že volební zákon nepožaduje, aby volební byla složena ve stanovené výši již 66 dnů přede dnem voleb. Postačí, stane-li se tak ve lhůtě uvedené v § 62 odst. 2 volebního zákona, je-li ve stejné lhůtě předloženo potvrzení o složení .