Vydání 11/2006

(...) Navrhovatel se tak formálním vymezením petitu domáhá něčeho, co zákonná úprava vůbec neumožňuje. I takové podání je však třeba posoudit podle jeho obsahu, bez ohledu na jeho označení. Svým obsahem je podání navrhovatele, zpochybňující výsledek celých voleb, napadením volby všech kandidátů zvolených do Poslanecké sněmovny, a to z důvodu nečestného vedení volební kampaně ze strany ODS.

Volební zákon v § 16 odst. 2 stanoví, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Zákon neobsahuje výklad užitých pojmů "" a soud toto ustanovení aplikující musí vycházet nejen z toho, jak jsou tyto pojmy chápány v běžném životě, ale současně musí i přihlížet k charakteru volební kampaně, která má jistě svá specifika vyplývající z vyostřeného střetu mezi jejími aktéry, kteří se jednak snaží získat podporu pro svůj volební program, jednak podlomit důvěru k volebnímu soupeři. Volební střet je fakticky nejen soutěží volebních programů a kandidátů v pozitivním smyslu (tedy vyzvednutím kladů vlastního programu a kandidujících osobností) ale i v negativním smyslu (poukazováním na zápory ostatních volebních programů i osob protikandidátů). V již označeném nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl 73/04 (publikován ve Sbírce zákonů pod č. 140/2005), tento soud dospěl k závěru, že předmětné pojmy v prostředí voleb nelze ztotožňovat s dobrými mravy, tak, jak jsou chápány občanským zákoníkem, ani je nelze posuzovat z hlediska soukromého práva a obecné morálky. Ústavní soud vycházel z toho, že volební kampaň je bojem o hlasy voličů, jejíž negativní projevy nelze zákonem vyloučit. Stejně tak Evropský soud pro lidská práva v rozsudku z 11. 4. 2006 (stížnost č. 71343/01 ve věci ) mj. uvedl, že v kontextu volební soutěže je konečně ostrost projevu tolerovatelnější než za jiných okolností. To jistě neznamená, že v rámci volební kampaně jsou možné jakékoliv osobní útoky, vždyť hodnocené ustanovení také výslovně zapovídá zveřejňování údajů nepravdivých. Pokud jde o zveřejnění zpráv z řízení dosud neskončených, nelze s určitostí říci, že šlo o tvrzení nepravdivá. Přitom bylo zjevné, že jde o podezření, která jsou šetřena, nikoliv o výsledek nějakého šetření, o jehož pravdivosti nelze pochybovat. Nedostatek etiky spočívající ve využití takových informací ve volební kampani ještě nečiní takové jednání protizákonným.

Argumentace užitá aktéry voleb ve volební kampani podléhá nepochybně kritickému posouzení ze strany voličů, kteří vnímají nejen obsah volebních prohlášení, ale i úroveň prostředků ve volebním boji užitých. O tom svědčí i navrhovatelem označený příklad postoje voličů k volební taktice ODS; stejně tak jistě podléhaly obdobnému hodnocení i prostředky užité jejich protikandidáty. Zmíněný výzkum pak je obrazem tohoto hodnocení, a nikoliv obrazem toho, že uvedené procento voličů neetickým praktikám podlehlo, a že se tedy tyto prostředky volebního boje odrazily na výsledku voleb tak, že je jejich výsledek zpochybněn. Je objektivně vyloučeno zjištění, zda označené prostředky užité Občanskou demokratickou stranou měly vliv na volbu jednotlivých kandidátů či nikoliv: hlasování je tajné a žádný volič není povinen se "zpovídat" z toho, koho volil a z jakých důvodů.