959/2006
Volby do Poslanecké sněmovny: neplatnost volby kandidátů
Ej 217/2006
Volby do Poslanecké sněmovny: neplatnost volby kandidátů
k čl. 5 Ústavy České republiky
k čl. 22 Listiny základních práv a svobod
k § 16 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (v textu též "volební zákon")
k § 20 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění zákona č. 117/1994 Sb.
Výplatou příspěvků za mandáty do voleb Zastupitelstva hl. m. Prahy nedošlo k narušení volné soutěže politických stran, ani k jejich zvýhodnění ve volebním boji, které by vedlo k neplatné volbě jejich kandidátů.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2006, čj. Vol 59/2006-31)
Věc:
Ing. Karel B. proti 1) Státní volební komisi, 2) Kandidátům ODS, ČSSD, KSČM a KDU-ČSL zvoleným ve volebním kraji Hlavní město Praha, o návrhu na vyslovení neplatnosti voleb kandidátů do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.Navrhovatel se domáhal vyslovení neplatnosti volby jmenovitě vypočtených kandidátů ve volebním kraji Hlavní město Praha. Tvrdil, že ve volbách byl hrubě porušen ústavní princip rovné a svobodné demokratické soutěže politických stran. Vybrané politické strany, zvolené do Zastupitelstva hlavního města Prahy podle zákona o volbách do obcí, obdržely za období r. 2000 - 2006 příspěvek za mandáty za krajské volby, ačkoliv takové se v hlavním městě nikdy nekonaly. Částku dosahující cca 100 milionů korun obdržely z největší části politické strany, jejichž kandidáti se zúčastnili voleb do Parlamentu ČR, tak, jak jsou návrhem označeni. Tyto neoprávněně získané finanční prostředky vytvořily extrémní a nezaslouženou výhodu pro tyto strany a kandidáty v rozporu s principem rovné a demokratické soutěže politických stran.
Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že Praha byla dle Ústavy do 31. 12. 1999 hlavním městem a obcí, od 1. 1. 2000 se stala hlavním městem, obcí i krajem, a to podle zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků. Podle tohoto ústavního zákona nemá Praha žádnou výjimku oproti ostatním krajům. Proto se měly volby v r. 2000 uskutečnit podle zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů. Problém voleb v Praze byl řešen zákonem o hl. m. Praze č. 131/2000 Sb. (§ 121). Ústavní stížnost domáhající se zrušení tohoto protiústavního předpisu byla Ústavním soudem usnesením ze dne 22. 9. 2003 odmítnuta. Ze zmíněného ustanovení nevyplýval nárok zastupitelů hl. m. Prahy na příspěvek za
mandát
za volby do kraje. Dále navrhovatel popsal poslanecké a vládní návrhy a svá vlastní jednání a jejich osud s tím, že z nich plyne, že vláda, ministr financí ani prezident republiky nepovažují nárok spojený s volbou pražského zastupitelstva za oprávněný - k tomu přikládá stejnopisy návrhů, podání a jejich vyřízení. Přesto Ministerstvo financí nepostupovalo obdobně jako u "Evropských demokratů", jimž příspěvek nevyplatilo. Pražské zastupitelstvo ostatně samo popírá, že je krajem, neboť krajské zastupitelstvo může mít maximálně 65 členů, v Praze je jich 70. Mimoto charakteru voleb jako voleb obecních nasvědčuje i to, že Praha byla rozdělena do pěti volebních obvodů, což umožňuje jen zákon o volbách do obcí, nikoliv zákon o volbách do krajů. Politické strany a hnutí zastoupené v zastupitelstvu hl. m. Prahy tak získaly za "nevolby" prostředky využitelné k jejich propagaci, a to na úkor všech daňových poplatníků a na úkor svých politických konkurentů.Nejvyšší správní soud návrh zamítl.
Z odůvodnění:
Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, v § 20 odst. 1 přiznává nárok na státní příspěvek politickým stranám a hnutím; novelou provedenou zákonem č. 104/2001 Sb. byl změněn text § 20 odst. 7 a 8 tak, že nárok na příspěvek byl nadále spojen nejen s mandátem do krajského zastupitelstva, ale i s mandátem do zastupitelstva hl. m. Prahy.
Navrhovateli lze přisvědčit v tom, že rozhodná právní úprava voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy je poněkud komplikovaná. Charakterem voleb do tohoto zastupitelstva i nárokem na příspěvky za mandáty se ovšem Nejvyšší správní soud již zabýval, a to při posouzení kasační stížnosti Ministerstva financí proti rozsudku Městského soudu v Praze právě v souvislosti s nárokem "Evropských demokratů", na jejichž případ navrhovatel rovněž poukazuje v návrhu. V rozsudku ze dne 24. 5. 2006, čj. 1 Afs 147/2005-107*), Nejvyšší správní soud po zhodnocení ústavněprávních východisek dospěl k závěru, že při možnosti různého výkladu je třeba vždy zvolit výklad ústavně konformní respektující ústavní principy. K charakteru voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy zde soud uvedl, že v rámci konkurence dvou zákonů, podle kterých by mohl být tento orgán volen, dostal převážně z pragmatických důvodů přednost zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, před zákonem č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů. Citovaný rozsudek dále řeší otázku příspěvku za
mandát
jiných aktérů než politických stran a hnutí, neboť ve vztahu k nim (politickým stranám a hnutím) považuje nárok souvisící s volbou Zastupitelstva hl. m. Prahy za oprávněný, a to s odkazem na výše citované ustanovení a na zásadu rovnosti všech forem, v nichž zákonodárce umožnil politickým stranám podávat kandidátní listiny v jednotlivých typech voleb. Od těchto závěrů o nároku na příspěvek za mandát
do Zastupitelstva hl. m. Prahy nemá Nejvyšší správní soud racionální důvod se odchýlit.Stojí-li tak návrh na názoru, že volbu označených kandidátů je třeba považovat za neplatnou proto, že politické strany, za něž kandidovali, byly ve volebním boji zvýhodněny tím, že neoprávněně obdržely příspěvky za volby do zastupitelstva hl. m. Prahy, nelze mu přisvědčit. Výplatou příspěvků nedošlo k narušení volné soutěže politických stran ve smyslu čl. 5 Ústavy či svobodné soutěže politických sil ve smyslu čl. 22 Listiny základních práv a svobod. Ustanovení § 16 odst. 2 volebního zákona předpokládá čestný a poctivý průběh volební kampaně s tím, že zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. V daném případě lze z návrhu dovodit, že navrhovatel spatřuje nečestnost volební kampaně v předpokladu použití neoprávněně získaných prostředků ve prospěch volby jím označených kandidátů. Nehledě k tomu, že užití předmětných příspěvků právě k tomuto účelu je pouhou spekulací, Nejvyšší správní soud se s názorem na neoprávněnost výplaty neztotožnil. Mimo to by skutečně bylo možno těžko shledat příčinnou souvislost mezi výplatou příspěvku a zvolením označených kandidátů. Nedošlo tak k porušení podmínek volební kampaně tvrzeným způsobem, a tím ani k neplatné volbě označených kandidátů ve smyslu § 87 volebního zákona.
*) Publikováno pod č. 923/2006 Sb. NSS.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.