3739/2018
Volba prezidenta republiky: vedení volební kampaně; volební kampaň ve virtuálním prostředí
Volba prezidenta republiky: vedení volební kampaně; volební kampaň ve virtuálním prostředí
k § 35 a § 66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění zákona č. 322/2016 Sb.
V případě vedení volební kampaně prostřednictvím tzv. řetězových e-mailů a sociálních sítí je velmi obtížné alespoň přibližně určit, kolik osob se s ní mohlo seznámit a kdo je jejím původcem. Splnění povinnosti tvrdit a prokázat porušení volebního zákona, které hrubě ovlivnilo výsledek voleb (§ 66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta), je pro navrhovatele výrazně složitější, nežli při zpochybnění tradičních způsobů oslovování voličů. Právní úprava však nemůže vyloučit soudní přezkum i tohoto druhu volební kampaně, neboť ve virtuálním prostředí kampaň zjevně probíhá a v budoucnu lze předpokládat její další rozšíření. Prokázat hrubé ovlivnění voleb je v takových případech možné zejména v případech zjevného a extrémního porušení volebního zákona; navrhovatel je povinen svá tvrzení prokázat co největším množstvím důkazů, byť nepřímých.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2018, čj. Vol 50/2018-46)
Prejudikatura:
č. 354/2004 Sb. NSS, č. 944/2006 Sb. NSS, č. 2833/2013 Sb. NSS a č. 3522/2017 Sb. NSS.Věc:
Mgr. Tomáš B. proti 1) Ing. Miloši Zemanovi 2), Ivaně Zemanové a 3) Státní volební komisi o návrh na určení neplatnosti druhého kola volby prezidenta republiky.Návrhem ze dne 6. 2. 2018, doplněným dne 10. 2. 2018, se navrhovatel domáhal určení neplatnosti volby prezidenta republiky podle § 90 odst. 5 s. ř. s. a § 66 zákona o volbě prezidenta republiky. Uvedl, že mělo dojít k velkému množství různých porušení volebního zákona a většina těchto excesů byla závažná. Formování vůle voličů jít k volbám a volit určitého kandidáta bylo patrně ovlivněno šířením nepravd a polopravd, zatajováním původu finančních prostředků k vedení volební kampaně, zneužíváním veřejných prostředků a funkce veřejného činitele pro vedení volební kampaně a obecně nečestným a nepoctivým jednáním odpůrce 1) a jeho podporovatelů.
První okruh nezákonností spatřoval navrhovatel v negativní a dezinformační kampani proti Jiřímu Drahošovi, která se šířila zejména prostřednictvím internetu. V rámci této kampaně byly o Jiřím Drahošovi nepravdivě zveřejněny zprávy, že byl spolupracovníkem StB, který byl ke spolupráci donucen kvůli svým homosexuálně pedofilním sklonům. Spolupráce s StB měl využívat k získání zahraničních stáží a krádežím nápadů svých spolupracovníků. Jeho výkony při spolupráci měly být nadstandardní a měl donášet i na své kolegy z pěveckého sboru. Jiří Drahoš byl dále obviněn organizací nazvanou Byzantský katolický patriarchát z toho, že je iluminát, podporuje islamizaci Evropy, zničení evropské křesťanské kultury, čipování a kontrolu každého občana apod. Podle odborníka na kyberbezpečnost Kamila Kopeckého mohly tyto lži ovlivnit až desetitisíce lidí.
Po internetu se dále šířila fotografie Jiřího Drahoše a Angely Merklové, jež měla být z tajné schůzky, na které údajně dohodli přijímání uprchlíků do České republiky, případně měla tato fotografie prokazovat, že jsou přátelé sdílející stejné názory na migraci. Fotografie však byla pořízena na chemickém sympoziu v roce 2013. Otázky migrace, která je jednou z nejožehavějších otázek současné české politiky, se týkaly i mnohé další dezinformace. I samotný Miloš Zeman dezinterpretoval obsah výzvy „
Vědci proti strachu a lhostejnosti
“, která v žádném případě nenabádá k přijímání uprchlíků, nýbrž varuje před jejich dehumanizací. Stejně dezinterpretován byl i obsah příspěvku Jiřího Drahoše na konferenci „Překonávání globálních hrozeb: posilování mezikulturního dialogu, stability a míru
“. Tyto nepravdivé informace měly u voličů vyvolat dojem, že Jiří Drahoš podporuje islamizaci České republiky.Dezinformace byly šířeny především prostřednictvím řetězových e-mailů a sociálních sítí, a to v masovém měřítku. K voličům se často tyto informace dostávaly od blízkých osob, což v jejich očích zvyšovalo důvěryhodnost těchto informací. Zároveň se lživé informace objevily i na strojově psaném pamfletu, který se měl objevit v mnoha domácnostech a u vstupu do hlasovací místnosti volebního okrsku č. 1 ve Zlíně. Dezinformace byly podporovány i falešným účtem zřízeným na sociální síti Twitter, který se vydával za oficiální účet Jiřího Drahoše. Navrhovatel ve svém návrhu uvedl odkazy na velké množství článků, které ilustrovaly šířené dezinformace, nebo je naopak uváděly na pravou míru.
Navrhovatel dále uvedl, že dává Nejvyššímu správnímu soudu k úvaze, zda bylo čestné, poctivé a obecně souladné se zákonem o volbě prezidenta republiky jednání Jiřího Ovčáčka v rámci volební kampaně. V této souvislosti poukázal na jeho vystupování na TV Barrandov nebo jeho vyjadřování prostřednictvím twitterového účtu. Ani parametry prezidentských debat na TV
Prima
a TV Barrandov nebyly podle navrhovatele čestné a poctivé, neboť při nich bylo nadržováno odpůrci 1).V doplnění ze dne 10. 2. 2018 navrhovatel uvedl, že další z dezinformací, které o Jiřím Drahošovi kolovaly, je údajné členství Jiřího Drahoše (společně s Miroslavem Kalouskem a Karlem Schwarzenbergem) v Muslimském bratrstvu, které mělo tajně sponzorovat kampaň Jiřího Drahoše prostřednictvím Ústředí muslimských obcí ČR. Vyobrazení Jiřího Drahoše jako osoby vstřícné k migraci dále dle navrhovatele napomohly i články Lucie Provazníkové, které mají přibližně deset tisíc „
lajků
“ a „sdílení
“. Dezinformace byly dále šířeny i prostřednictvím webové stránky https://tadesco.cz, jejíž týdenní návštěvnost je okolo sto tisíc a na které bylo o Jiřím Drahošovi zveřejněno přes padesát článků. Odpůrci 1) a 2) uvedli, že veškeré úvahy navrhovatele odmítají. Jedná se o pouhé subjektivní dojmy navrhovatele nepodložené žádnými relevantními důkazy. Odpůrci 1) a 2) nejsou původci ani šiřiteli žádných z výroků namířených proti Jiřímu Drahošovi, nepřísluší jim proto hodnotit jejich pravdivost. Navrhovatel dle jejich názoru neunesl důkazní břemeno, které ho tíží i ve volebním řízení. Jako důvod neplatnosti voleb nelze akceptovat účty na sociálních sítích a jejich příspěvky, neboť stejným způsobem projevovali své názory i podporovatelé Jiřího Drahoše, a to v nemalém množství negativním způsobem směřující proti odpůrci 1). Volba prezidenta proběhla v souladu se zákonem.
Odpůrce 3) ve svém vyjádření uvedl, že se nemůže k namítaným vadám nijak vyjádřit, neboť úkolem Státní volební komise není dohled nad dodržováním pravidel volební kampaně a jejího financování a nemá tak k těmto okolnostem žádné informace.
Nejvyšší správní soud návrh zamítl.
Z odůvodnění:
III.
Posouzení Nejvyššího správního soudu
(…)
III.3 Obecná zákonná východiska pro soudní přezkum volby prezidenta republiky a jejich změny
[23] Podle § 66 zákona o volbě prezidenta republiky se může „
každý občan zapsaný do stálého seznamu, zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem, navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan
“, do „7 dnů po vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky Státní volební komisí
“, podáním návrhu na neplatnost volby prezidenta domáhat ochrany u soudu, má-li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta.
[24] Citované ustanovení bylo od minulé přímé volby prezidenta republiky změněno, a to na základě novelizace provedené zákonem č. 322/2016 Sb., kterým se mění volební zákony a další související zákony. Zatímco podle znění zákona účinného do 31. 12. 2016 navrhovatel mohl podat návrh (a soud návrhu vyhovět) tehdy, měl-li za to, „
že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby prezidenta
“, od ledna 2017 je již třeba, aby navrhovatel tvrdil, „že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který
hrubě ovlivnil
výsledek volby prezidenta
“ (zvýraznil Nejvyšší správní soud). Jen pro úplnost lze podotknout, že stejná změna se promítla i do ostatních volebních zákonů. [25] Mezi původním a novým zněním zákona, tedy mezi formulací „
mohl ovlivnit
“ a „hrubě ovlivnil
“ je významový rozdíl. K tomuto rozdílu se Nejvyšší správní soud v návaznosti na předpoklady přezkumu voleb dovozené judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2004, čj. Vol 6/2004-12, č. 354/2004 Sb. NSS, a ze dne 10. 11. 2016, čj. Vol 4/2016-191, č. 3522/2017 Sb. NSS) vyjádřil ve svém usnesení ze dne 15. 2. 2018, čj. Vol 16/2018-33: „[a]čkoli s tím volební zákony do konce roku 2016 nepočítaly, případný zásah volebního soudu mohlo dle soudní judikatury vyvolat pouze porušení zákona způsobilé ovlivnit výsledky voleb v určité intenzitě. V tomto směru tedy bude možné nadále vycházet z dosavadní judikatury, neboť pojem ‚
hrubé ovlivnění‘ výsledků voleb lze co do intenzity považovat za zákonodárcem zvolený ekvivalent jejich ‚
zatemnění‘. Na druhou stranu však nelze ignorovat, že zákonodárce opustil předpoklad pouhé potenciality vlivu porušení zákona na výsledek volby a zákonem č. 322/2016 Sb. zavedl požadavek, aby porušení zákona výsledek volby skutečně ovlivnilo. Jinými slovy, nyní již bude pro vyhovění volební stížnosti nutné, aby bylo v řízení podle § 90 s. ř. s. prokázáno, že došlo k porušení některého zákonného ustanovení upravujícího průběh volebního procesu a že tato protizákonnost ovlivnila (nikoli pouze mohla ovlivnit) výsledek voleb, a to hrubým způsobem.
“ Aktuální právní úpravu považuje Nejvyšší správní soud za ústavní (srov. citované usnesení Nejvyššího správního soudu čj. Vol 16/2018-33, bod 23).[26] Další obecné východisko k povaze přezkumu voleb popsal Ústavní soud v nálezu ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. I. ÚS 526/98: „
Obecně vzato by totiž nemělo jít výlučně o to, zda byl porušen volební zákon objektivně či subjektivně, nýbrž je třeba vzít v úvahu okolnosti konkrétního případu a intenzitu a způsob porušení volebního zákona.
[...] Nedá se tedy obecně konstatovat, že každé porušení volebního zákona vyvolává (pokud je napadeno) neplatnost voleb, ani že sankcí neplatnosti volby nemůže být porušení volebního zákona postiženo vůbec. Každý případ - jak již bylo uvedeno - je totiž nutno posuzovat a vyhodnocovat nikoliv formálně, nýbrž materiálně: vždy individuálně a s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem ve výše uvedeném smyslu.
“[27] K otázce, zda se nezákonného jednání, které hrubě ovlivnilo výsledek volby, mohla dopustit i třetí osoba a nikoliv pouze jeden z kandidátů, Nejvyšší správní soud konstatuje, že tato možnost dle ustálené soudní judikatury není vyloučena. Muselo by se však jednat o zcela výjimečný případ (viz výše citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 526/98).
[28] S těmito východisky přistoupil Nejvyšší správní soud (dále též „volební senát“) k posouzení návrhu.
III.4 Námitky proti volební kampani Miloše Zemana
[29] Zásadní vadu voleb spatřoval navrhovatel v rozsáhlé dezinformační kampani vedené proti Jiřímu Drahošovi.
[30] Volební kampaň definuje § 35 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky. Podle tohoto ustanovení jsou volební kampaní jak sdělení ve prospěch kandidáta (pozitivní kampaň), tak sdělení v neprospěch jiného kandidáta (negativní kampaň). Podle § 35 odst. 4 zákona o volbě prezidenta republiky musí volební kampaň probíhat „[č]
estně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje
“. Zároveň platí, že: „Propagace nebo volební agitace šířené prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli; to platí obdobně i pro využití velkoplošných zařízení a sdělení v neprospěch kteréhokoli kandidáta na funkci prezidenta republiky. Kandidáti jsou povinni označit svým jménem a příjmením jimi využité prostředky volební kampaně. Registrované třetí osoby jsou povinny jimi využité prostředky volební kampaně označit názvem, zkratkou nebo jménem a příjmením a evidenčním číslem registrované třetí osoby přiděleným Úřadem
“ (odstavec 5 citovaného ustanovení; zákon má na mysli Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí).[31] Nejvyšší správní soud i Ústavní soud v minulosti opakovaně posuzovaly stížnosti týkající se průběhu volební kampaně, a to i v první přímé volbě prezidenta republiky. Z této bohaté judikatury vyplývají pro posuzovanou věc především následující závěry.
[32] Smyslem volební kampaně je snaha získat co největší přízeň voličů pro své kandidáty a volební program. V podmínkách demokratického státního režimu a svobodných voleb je obvyklé, že kandidáti a jejich stoupenci využívají vedení pozitivní i negativní kampaně. Negativní kampaň výslovně zmiňuje i zákonná úprava (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2013, čj. Vol 44/2013-72, č. 2833/2013 Sb. NSS). Zveřejňování informací o jednotlivých kandidátech a jejich politickém projevu je chráněno svobodou projevu a právem na informace (čl. 17 Listiny základních práv a svobod), společně s ochranou svobodné soutěže politických sil v demokratické společnosti (čl. 22 Listiny základních práv a svobod). „
Je proto zcela přirozené, že kandidující politické
[subjekty] voliče nejen přesvědčují o tom, že právě jejich nabídka je nejlepší, nýbrž zcela legitimně se snaží je i odradit od nabídky svých politických soupeřů
“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2006 čj. Vol 5/2006-46, č. 944/2006 Sb. NSS). [33] Požadavek na čestnost a poctivost volební kampaně je nutné interpretovat s přihlédnutím k specifickému charakteru volební kampaně, který vyplývá z vyostřeného střetu mezi jejími aktéry snažícími se získat podporu pro sebe a zároveň podlomit důvěru ke svému soupeři (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 45/2006-17, č. 963/2006 Sb. NSS). Ústavní soud pak k volební kampani ve svém nálezu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, uvedl, že v jejím průběhu „
jsou voličům často velmi emocionální a vyostřenou formou předkládány argumenty, které mají ovlivnit jejich volební chování a rozhodnutí, koho budou volit. Smyslem volební kampaně v pluralitní demokracii však je nepochybně také to, aby byly posouzeny i ty nejkontroverznější otázky programu politických stran a kandidátů obecně, tak i jejich osobních vlastností a způsobilosti zastávat volenou veřejnou funkci. Jen v takovém případě budou moci voliči rozhodovat se znalostí věci a jen tak může být naplněna ústavní zásada, podle které je lid zdrojem veškeré státní moci
.“[34] O průběhu volební kampaně i výskytu dezinformací zevrubně informovala média, o čemž svědčí i šíře zdrojů, na které navrhovatel odkázal. Široká veřejnost se tématem dezinformací a lží ve volební kampani zabývala a i prezidentští kandidáti na ně reagovali a vyvraceli je. Nejvyšší správní soud proto považuje volební slogany použité prezidentskými kandidáty i výskyt dezinformací během volební kampaně za obecně známou skutečnost ve smyslu § 121 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. Pokud by měl vyslovit závěr, že dezinformace a lži použité při volební kampani ovlivnily výsledek voleb, musel by navrhovatel tvrdit a prokázat mimořádný rozsah těchto lží a dezinformací a s tím spojený dopad na voliče, případně jejich načasování, které by zcela vylučovalo možnost
relevantní
reakce. [35] Navrhovatelem zmíněné dezinformace o volbách a kandidátech se šířily především prostřednictvím tzv. řetězových e-mailů a sociálních sítí. Je nutno si uvědomit, že se jedná o relativně nové prostředky komunikace, které mají zcela jinou podobu a způsob šíření než např. články v tištěných médiích, plakáty a další „
tradiční
“ způsoby oslovování voličů. Nemají hmotnou podobu, kterou by bylo možno k určitému časovému okamžiku najisto prokázat, a zejména je obtížné zjistit, kolik osob se mohlo seznámit s jejich obsahem a kdo je jejich původcem. Právě jejich virtuální existence a obtížnost komplexně zmapovat jejich šíření výrazně ztěžuje možnosti navrhovatelů prokázat jejich reálný dopad (o to více za současného zvýšeného důkazního standardu), tj. zda dotyčná zpráva hrubě ovlivnila výsledek voleb, a komu lze její vznik a distribuci přičítat. To ovšem nemůže vést k tomu, aby tato sdělení byla ze soudního přezkumu voleb zcela vyloučena. Je zřejmé, že se jedná o významný zdroj informací, který je a v budoucnu bude při volební kampani rozsáhle využíván. Nelze vyloučit, že by v tomto prostředí, právě díky jeho vlastnostem, mohlo nastat extrémní hrubé porušení zákona, které by bylo důvodem k vyslovení neplatnosti volby. Soudy na druhou stranu nemohou, i s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem, na unesení důkazního břemene ze strany navrhovatelů zcela rezignovat. Je však třeba připustit, že obsah virtuálních zpráv šířených prostřednictvím sociálních sítí či jiných prostředků internetu, jejich autorství a rozsah působení bude moci navrhovatel dokázat zpravidla pouze důkazy nepřímými. Při jejich posuzování musí soudy s přihlédnutím k uvedeným odlišnostem aplikovat zejména starší judikaturu uvážlivě a přiměřeně. [36] Lze tedy uzavřít, že prokázat hrubé ovlivnění výsledku voleb v důsledku virtuálních informací bude možné pouze ve zcela výjimečných případech, což klade na navrhovatele velké nároky. Soud je povinen přihlédnout ke zvláštnostem takto šířených zpráv, navrhovatel musí svá tvrzení formulovat v souladu s požadavky zákona a podpořit je co největším množství důkazů, byť nepřímých.
[37] V projednávané věci navrhovatel popsal pouze obsah mailů i zpráv šířených prostřednictvím internetu. Obsahově tyto zprávy Nejvyšší správní soud hodnotí níže, podstatné je však též, že navrhovatel svá tvrzení nepropojil s tím, jak podle jeho názoru došlo k hrubému ovlivnění výsledku volby. Nejvyšší správní soud opakovaně zdůrazňuje, že tyto souvislosti je navrhovatel povinen popsat, neboť pouhý výskyt negativních jevů při volební kampani nemůže soud vést k vyslovení nezákonnosti voleb. Soud jako nestranný pozorovatel voleb nemůže v jakékoliv míře nahrazovat tvrzení navrhovatele a dovozovat z nich neuvedené souvislosti. Navrhovatel též nemůže důkazní břemeno v podstatné míře přenést na soud.
[38] Soud se ztotožňuje s názorem navrhovatele, že řada tvrzení objevujících se o Jiřím Drahošovi se mnoha lidem mohla jevit jako nekorektní, demagogická, či dokonce zjevně lživá. Odkazuje na shora citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, podle kterého si při hodnocení požadavku čestného a poctivého vedení volební kampaně nelze vystačit pouze s hledisky soukromého práva a obecné morálky, neboť jde o boj o hlasy voličů a v jejím rámci jsou voličům předkládány často velmi emocionální a vyostřené argumenty, které mají ovlivnit jejich rozhodování. Volební soud není a ani nemůže být tím, kdo hlídá úroveň veřejné debaty a politické soutěže, ani garantem jejich kvality. Tuto pozici zastávají primárně kandidující subjekty a zejména občané jako voliči nakládající svobodně se svým hlasem. Soudní přezkum voleb z důvodu nečestné či nepoctivé volební kampaně nemá za účel její zkvalitňování, ale slouží jako pojistka proti extrémním situacím, které se vymknou ze zákonného a ústavního rámce.
[39] Nejvyšší správní soud na rozdíl od navrhovatele považuje při posuzování, zda uvedené extrémní situace při napadené volbě prezidenta republiky nastaly, za důležité, že kandidát Jiří Drahoš měl možnost na dezinformační a lživé útoky reagovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2013, čj. Vol 44/2013-72, body 40 až 45).
[40] Jiří Drahoš měl na každý, byť i neférový, argument v rámci kampaně šanci odpovědět, čehož využil, své postoje vysvětloval a nepravdivé informace vyvracel. A nečinil tak pouze on. Jak už Nejvyšší správní soud uvedl výše, dezinformace byly jedním z důležitých témat prezidentských voleb. Případné lži či nepřesnosti uváděli na pravou míru nejen volebních týmy a jednotliví kandidáti, ale i představitelé médií. Kromě běžného zpravodajství se na tuto činnost zaměřily i občanské projekty, a to jak dlouhodobé (např. demagog.cz nebo navrhovatelem často odkazovaný web manipulatori.cz), tak vzniklé přímo v souvislosti s prezidentskou volbou (např. web popravde.cz).
[41] Za takové situace je nutné vycházet z toho, že voliči měli dostatek informací, na základě kterých mohli relevantnost a pravdivost jednotlivých informací posoudit. Jsou to právě voliči, jejichž kritickému posouzení podléhala argumentace užitá všemi aktéry přímých voleb prezidenta republiky, ale i třetích osob, které se do volební kampaně zapojili. Voliči před udělením svého hlasu mohli vyhodnotit nejen obsah volebních prohlášení, ale i úroveň prostředků ve volebním boji užitých a rovněž případné účelové změny názorů jednotlivých kandidátů na jednotlivá témata. Jak už Nejvyšší správní soud uvedl v citovaném usnesení čj. Vol 44/2013-72, „
v případech, kdy je namítána nekorektnost vedení volební kampaně některým z kandidátů, musí soud hodnotit nejen jednotlivé skutky (např. dehonestující tvrzení o protikandidátovi, šíření nepravdivých informací, osobní urážky apod.) z hlediska jejich závažnosti a intenzity
[…], nýbrž také jejich načasování. Lze si tak - v obecné rovině - představit případy, kdy i protiprávní útoky menší intenzity mohou nabýt na významu při hodnocení korektnosti kampaně jako celku, pokud jsou učiněny v době, která protikandidátovi fakticky znemožňuje na ně jakkoliv efektivně zareagovat. Naopak zase může dojít k situaci, že i zjevně závažný ‚faul‘, k němuž však dojde dlouho před hlasováním voličů, volební výsledek výrazněji neovlivní, neboť dotčený kandidát na něj může přiměřeným způsobem odpovědět a v konečném důsledku z toho třeba nakonec i politicky profitovat (podobně viz usnesení Nejvyššího správního soudu čj. Vol 5/2006-46)
“.[42] Pokud navrhovatel namítá, že dezinformační kampaň proti Jiřímu Drahošovi se ho snažila vykreslit jako osobu nakloněnou masivní migraci, islamizování České republiky apod., soud konstatuje, že tento způsob kampaně se sice může jevit jako nevkusný či nekorektní, nicméně nelze jej bez dalšího současně označit za protiprávní. Každá negativní kampaň je zcela přirozeně zaměřena na zdůraznění slabých míst oponenta, byť se jedná o slabá místa třeba i jen zdánlivě. Z tohoto pohledu většina tvrzení navrhovatele spadá právě do této oblasti. Z hlediska právního posouzení celé věci není rozhodující, že tyto výroky byly hrubě zkreslující a dezinterpretovali postoje a výroky Jiřího Drahoše, nýbrž že na tyto výroky mohl Jiří Drahoš a jeho stoupenci reagovat, což také činili.
[43] Obdobné závěry platí i pro lživé výroky týkající se údajné spolupráce Jiřího Drahoše s StB či jeho údajnou pedofilii. Takové výroky jsou urážlivé, nevkusné a v rámci čestné a poctivé volební kampaně nemají místo. Je však nutno posoudit, že i na tyto pomluvy měl Jiří Drahoš možnost reagovat (a reagoval), ale zejména navrhovatel nijak neprokázal rozsah a dopad těchto pomluv. Navrhovatel přiložil ke svému návrhu fotografii letáku, který se měl nacházet před jednou z volebních místností ve volebním okrsku č. 1 ve Zlíně. I v jiných volebních stížnostech, které Nejvyšší správní soud k prezidentským volbám obdržel, se objevovala zmínka o tomto letáku; vždy však doložené pouze fotografií shodnou s tou, kterou předložil navrhovatel. Aniž by Nejvyšší správní soud potvrdil či vyvrátil autentičnost letáku, je podstatné, že navrhovatel jím prokázal jeho dopad působením na voliče v jednom volebním okrsku, což je nutno v rámci celorepublikových prezidentských voleb (a vzhledem k jejich výsledku) hodnotit jako zanedbatelné.
[44] Nejvyšší správní soud nevyhodnotil jako protizákonné ani jednání tiskového mluvčího prezidenta v průběhu volební kampaně. I v tomto případě měli voliči dostatek času a příležitostí, aby činnost tiskového mluvčího vyhodnotili, a ostatní kandidáti či další političtí aktéři, aby na tyto jeho aktivity poukázali. Vystupování tiskového mluvčího je spjato s úřadem, který zastupuje, a je i jeho vizitkou. Bylo tedy pouze na voličích, aby si vyhodnotili, zda navrhovatelem popsané aktivity tiskového mluvčího prezidenta republiky v médiích a na sociálních sítích do svého rozhodování o příští volbě hlavy státu promítnou, nebo nikoliv.
[45] Tvrzení o nadržování odpůrci 1) ze strany TV
Prima
a TV Barrandov je ze strany navrhovatele spíše konstatováním, bez uvedení souvislosti s porušením zákona a hrubým ovlivněním výsledku volby prezidenta. [46] Nejvyšší správní soud uzavírá hodnocení námitek navrhovatele týkajících se nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně s tím, že zprávy šířené ve prospěch i neprospěch jednotlivých kandidátů se staly předmětem společenské debaty. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 13. 2. 2018, čj. Vol 26/2018-23: „
Za takové situace je třeba respektovat svobodný výkon volebního práva každým z voličů spojený s jeho odpovědností za vlastní volbu. Jiný přístup by ve svých důsledcích vedl k tomu, že by výsledek volby neurčovali voliči, nýbrž soudci. Tím by však byla popřena povaha České republiky jako demokratického právního státu založená na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Ústavy), v níž je lid zdrojem veškeré státní moci a zdrojem legitimity všech státních orgánů, prezidenta republiky nevyjímaje (čl. 2 odst. 1 Ústavy).
“ U žádného ze sdělení, které se stalo součástí volební kampaně odpůrce 1), se navrhovateli nepodařilo prokázat, že by hrubě ovlivnilo výsledek voleb. Soud nezpochybnil, že povaha těchto sdělení a styl kampaně mohla u některých voličů vyvolat výhrady a pochybnosti. Snaha o změnu však v tomto případě nemůže být úspěšná prostřednictvím volebního soudnictví, ale cestou široké společenské debaty o hlubších příčinách volebních výsledků. (…) Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.