Vydání 5/2023

[14] Podle § 66 zákona o volbě prezidenta republiky se návrhem na neplatnost volby prezidenta může domáhat ochrany u soudu mimo jiné každý občan zapsaný do stálého seznamu voličů. (odst. 1). (odst. 2).

[15] Podle § 90 odst. 5 věty první a druhé s. ř. s. se za podmínek stanovených zvláštním zákonem (tj. zákonem o volbě prezidenta republiky) může občan domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti volby.

[16] Oba navrhovatelé jsou občany České republiky, navrhovatel a) má trvalý pobyt v Ústí nad Labem, navrhovatel b) v Praze. V těchto obcích jsou navrhovatelé zapsáni ve stálém seznamu voličů (§ 30 zákona o volbě prezidenta republiky ve spojení s § 28 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů). Jsou tedy aktivně legitimováni k podání návrhu na neplatnost volby prezidenta.

[17] Okruh účastníků řízení o návrhu na neplatnost volby prezidenta je jednoznačně vymezen zákonem (citovaný § 90 odst. 5 s. ř. s.). Kromě navrhovatele jsou účastníky řízení příslušný volební orgán (tj. Státní volební komise), ten, kdo podal kandidátní listinu, na níž byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena (v tomto případě Tomáš Kulhánek, který navrhl registraci kandidátní listiny zvoleného kandidáta Petra Pavla), a ten, jehož volba byla napadena (tj. zvolený kandidát Petr Pavel). Postavení těchto subjektů jako účastníků řízení je zřejmé a zároveň již účastníkem řízení nemůže být nikdo jiný. Proto Nejvyšší správní soud navrhovatele nevyzýval k označení účastníků řízení přesto, že tak ve volebních stížnostech neučinili (shodně viz např. usnesení ze dne 15. 2. 2018, čj. Vol 32/2018-20).

[18] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda lze v rámci soudního přezkumu volby prezidenta republiky rozhodnout o neplatnosti hlasování, respektive o neplatnosti hlasování jen v některých volebních okrscích, tedy zda lze volební stížnosti navrhovatele a) tak, jak je formulována, vůbec myslitelně vyhovět.

[19] Navrhovatel a) v tomto směru odkazoval na výše citované usnesení ve věci . Z něj vyplývá, že volební zákony ani soudní řád správní nijak neomezují možnost vyslovit neplatnost hlasování jen v části volebního obvodu až na úroveň jednotlivých okrskových volebních komisí; „“.

[20] Nejvyšší správní soud předesílá, že citovaný právní názor byl vysloven v řízení o soudním přezkumu voleb do Senátu, pro něž platná právní úprava výslovně počítá se třemi typy návrhů – na neplatnost voleb, neplatnost hlasování a neplatnost volby kandidáta (§ 90 odst. 1 s. ř. s., § 87 odst. 2 a § 89 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů). Výrok soudu o neplatnosti hlasování je tedy v případě voleb do Senátu (vedle výroku o neplatnosti voleb a neplatnosti volby kandidáta) zákonem výslovně předpokládán a usnesení ve věci se zabývalo podotázkou, zda jej lze omezit jen na některé volební okrsky v rámci volebního obvodu.

[21] Nejvyšší správní soud jako volební soud přitom při přezkumu voleb do Senátu nepracuje s návrhy na neplatnost voleb, hlasování a volby kandidáta jako se třemi samostatnými návrhovými typy, jimž by odpovídala tři samostatná řízení, nýbrž jako se třemi výrokovými variantami, jimiž může skončit řízení o „volební stížnosti“ (kromě již citovaného usnesení ve věci , bod 12, též usnesení NSS ze dne 13. 11. 2012, čj. Vol 4/2012-39, , bod 9, dále též usnesení ze dne 2. 11. 2016, čj. Vol 7/2016-25, bod 2, a usnesení ze dne 10. 11. 2016, čj. Vol 4/2016-191, č. 3522/2017 Sb. NSS, , body 9 a 93; shrnuto též v bodě 8 usnesení ze dne 2. 11. 2020, čj. Vol 3/2020-48, ).

[22] Podobnou úpravu nalezneme i v případě voleb do zastupitelstev obcí a v krajských volbách. I k jejich přezkumu krajské soudy přistupují tak, že nejde o různé typy volebních žalob, respektive různé druhy řízení, nýbrž o výrokové varianty (např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 11. 2006, čj. 52 Ca 71/2006-68, č. 1055/2007 Sb. NSS). Všechny volební soudy tak připouští propustnost mezi jednotlivými subtypy řízení ve volebním soudnictví a dovozují svou pravomoc v rámci jednoho a téhož řízení „překvalifikovat“ podle obsahu návrhu a svých zjištění. Rozhodujícími kritérii při formulaci (výběru) konkrétního výroku je zejména povaha zjištěné volební vady a princip minimalizace zásahu do vůle voličů (bod 93 usnesení ve věci ).

[23] Při soudním přezkumu volby prezidenta republiky zákon v § 90 odst. 5 s. ř. s. hovoří jen o . Tento pojem však nelze vykládat příliš úzce a ztotožňovat jej pouze s ve smyslu § 90 odst. 1 s. ř. s. – již jen proto, že zákon o volbě prezidenta republiky používá pojem „volba“ (v singuláru) ve stejném významu, jako jiné zákony pracují s pojmem „volby“ (v plurálu). Z tohoto jazykového hlediska tak (prezidenta republiky) znamená spíše . Ani toto přirovnání však není zcela přesné. Nejvyšší správní soud zde především poukazuje na větu čtvrtou § 90 odst. 5 s. ř. s.: . Z ní je zřejmé, že soud nemusí rozhodnout o neplatnosti volby prezidenta republiky (jako činí v případě, kdy rozhoduje o neplatnosti voleb například právě do Senátu; v případě volby prezidenta by takový výrok byl nutně spojen s opakováním celého volebního procesu, vyhlášením volby počínaje), nýbrž může v závislosti na povaze zjištěného porušení zákona „chirurgickým řezem“ oddělit zasaženou část volby a jen tu zneplatnit (a případně rozhodnout o jejím opakování – k tomu viz dále). Jinak by toto ustanovení nemělo žádný smysl. Zákon tedy výslovně předpokládá i jiné výrokové možnosti než neplatnost volby prezidenta jako celku. V řízení o má tedy volební soud k dispozici poměrně širokou paletu výroků, a to nejen výrokové varianty výslovně známé z jiných druhů voleb, včetně možnosti rozhodnout o neplatnosti hlasování ve smyslu § 90 odst. 1 s. ř. s., ale nelze vyloučit ani jiné výroky, subsumovatelné pod zákonný termín „neplatnost části volby prezidenta republiky“. Může tedy jít o jakoukoli část volby (viz Kühn, Z.; Kocourek, T. a kol. . Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 90, bod 7).

[24] Nejvyšší správní soud tedy činí dílčí závěr, že v řízení podle § 90 odst. 5 s. ř. s. a § 66 zákona o volbě prezidenta republiky lze rozhodnout i o neplatnosti hlasování. Přitom nic nebrání tomu, aby byly z této části volby odděleny menší celky zasažené zjištěným porušením zákona a právě jen ty zneplatněny. Takový postup nejlépe odpovídá principu minimalizace zásahu do již projevené vůle voličů, který musí mít volební soud neustále na paměti. Jinými slovy, i v tomto řízení lze obdobně uplatnit závěry usnesení ve věci a v případě, že takové rozhodnutí nejlépe odpovídá zjištěnému skutkovému stavu, rozhodnout o neplatnosti hlasování pouze v některých okrscích.

[25] Již zde je přitom třeba upozornit, že pokud soud rozhodne o neplatnosti hlasování pouze v některých okrscích, nemůže rozhodnout o opakování hlasování. Jak v tomto směru Nejvyšší správní soud vysvětlil již v usnesení ve věci , opakování hlasování by přicházelo v úvahu jen při vyslovení neplatnosti hlasování v celém volebním obvodu (jímž je v případě volby prezidenta celé území České republiky, viz § 3 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky), a nikoli jen v jeho části. „.“

[26] Nejvyšší správní soud vzal v úvahu i poslední větu § 90 odst. 5 s. ř. s., která mu umožňuje v případě, že shledá chybu ve výpočtu volebního orgánu při zjišťování výsledku hlasování, uložit příslušným volebním orgánům povinnost upravit zápis o výsledku volby prezidenta republiky a ten vyhlásit. Ostatně volební stížnosti navrhovatele a) zahrnuje i návrh takového rozhodnutí. Uložení povinnosti upravit zápis o výsledku hlasování však přichází v úvahu pouze v situaci, kdy lze v soudním řízení jednoznačně určit správné výsledky hlasování (usnesení NSS ze dne 13. 2. 2013, čj. Vol 13/2013-19, č. 2834/2013 Sb. NSS, bod 17), tedy v podobných případech, jako když soud podle § 90 odst. 4 s. ř. s. společně s rozhodnutím o neplatnosti volby kandidáta vyhlásí kandidáta řádně zvoleného – nikoli tehdy, ukazuje-li zjištěný skutkový stav na zatemnění výsledků volby a zároveň znemožňuje zjištění skutečné vůle voličů.

[27] Na základě těchto obecných východisek přistoupil Nejvyšší správní soud k posouzení volebních stížností.

[28] Volební stížnost navrhovatele a) byla bezesporu koncipována jako návrh na neplatnost hlasování v označených volebních okrscích. Navrhovatel b) ve své volební stížnosti návrh na neplatnost jakékoli části volby prezidenta republiky výslovně neuplatňuje, požaduje pouze „“. Domáhá se tedy vydání rozhodnutí, kterým by Nejvyšší správní soud uložil příslušným volebním orgánům povinnost upravit zápis o výsledku volby prezidenta republiky a ten vyhlásit (§ 90 odst. 5 věta šestá s. ř. s.). Takový návrh však samostatně podat nelze, soudní řád správní i zákon o volbě prezidenta republiky znají pouze návrh na neplatnost (části) volby prezidenta. Nejvyšší správní soud však volební stížnost navrhovatele b) vyhodnotil podle obsahu jako návrh na vyslovení neplatnosti hlasování ve druhém kole volby prezidenta republiky ve volebním okrsku č. 8090 Praha 8, neboť tvrzená vada v zásadě odpovídá pochybením, na která poukazuje navrhovatel a) (v obou případech jde o dílčí pochybení okrskových volebních komisí při zjišťování výsledků hlasování, která ani podle tvrzení navrhovatelů nemohla mít žádný vliv na výsledek volby jako celku).

[29] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení ze dne 5. 11. 2021, čj. Vol 102/2021-38, ) jsou základními předpoklady pro vyhovění volební stížnosti (1) nezákonnost, tj. porušení ustanovení zákona upravujícího volební proces (nemusí jít nutně o volební zákon v užším slova smyslu – viz usnesení NSS ze dne 4. 7. 2006, čj. Vol 36/2006-22, č. 960/2006 Sb. NSS), (2) vztah mezi touto nezákonností a zvolením kandidáta, jehož zvolení je napadeno, a (3) zásadní intenzita této nezákonnosti hrubě ovlivňující volební výsledky, respektive vyvolávající jejich „zatemnění“ (usnesení NSS ze dne 2. 7. 2004, čj. Vol 6/2004-12, č. 354/2004 Sb. NSS). Po účinnosti zákona č. 322/2016 Sb., kterým se mění volební zákony a další související zákony, je potom nutné, aby porušení zákona výsledek volby skutečně ovlivnilo (nepostačí potencialita ovlivnění volebních výsledků, s níž na základě tehdejšího znění zákona pracovala starší ). Pro závěr o důvodnosti volební stížnosti je tedy nyní nutné, „“ (usnesení NSS ze dne 15. 2. 2018, čj. Vol 16/2018-33, č. 3717/2018 Sb. NSS, ). Jinými slovy nepostačuje „“ (nález ÚS ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 4178/18, č. 53/2019 Sb. ÚS, , který se sice týkal voleb do zastupitelstev obcí, je však použitelný i na volbu prezidenta republiky, neboť ustanovení volebních zákonů jsou co do parametrů soudního přezkumu voleb formulována totožně).

[30] Nejvyšší správní soud při přezkumu výsledků voleb vychází z správnosti závěrů jednotlivých okrskových volebních komisí, nebyl-li v konkrétním případě prokázán opak, přičemž právě ten, kdo namítá volební pochybení, musí předložit důkazy k vyvrácení tohoto předpokladu (nález ÚS ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, č. 140/2005 Sb., ). Nejvyšší správní soud však zároveň připouští, že striktní požadavek, aby navrhovatel předložil důkazy, by mohl být překážkou přístupu k volebnímu soudu, a to zvláště v případě jednotlivých občanů. Proto soud přistoupí k přezkumu výsledků hlasování či volební dokumentace na základě zvláště významné , která je způsobilá vyvolat pochybnosti o správnosti vyhlášeného výsledku voleb (usnesení ze dne 22. 10. 2014, čj. Vol 18/2014-46, , či ze dne 19. 11. 2017, čj. Vol 58/2017-187, č. 3682/2018 Sb. NSS, ).

[31] V projednávané věci navrhovatelé indicii v popsaném smyslu vymezili. Navrhovatel a) poukazuje na skutečnost, že v některých okrscích počet platných hlasů převyšuje počet odevzdaných úředních obálek (č. 3001 Brno, č. 33 Děčín, č. 3 Drahanovice, č. 1 Zborov, č. 12 Týn nad Vltavou), popřípadě počet odevzdaných obálek převyšuje počet vydaných obálek (č. 8034 Praha 8, č. 11032 Praha 11, č. 1 Kaplice, č. 16 Teplice, č. 7031 Praha 7, č. 4081 Praha 4, č. 24 Tábor, č. 21 Český Těšín). Taková situace přitom nemůže nastat. Okrsková volební komise vydává každému voliči pouze jednu úřední obálku (§ 41 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky), přičemž není možné, aby se volič k úřední obálce dostal jiným způsobem (pokud by k tomu došlo, představovalo by to porušení zákona, neboť vydání úřední obálky předchází ověření práva volit). Počet odevzdaných úředních obálek tedy musí být menší nebo roven počtu vydaných obálek. Zároveň jen hlas vložený do volební schránky v úřední obálce je platný (§ 42 odst. 2 a zejména § 49 odst. 3 věta čtvrtá zákona o volbě prezidenta republiky) a je-li v úřední obálce více hlasovacích lístků, odloží se jako neplatné hlasy a dále se k nim nepřihlíží (§ 50 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky). Počet platných hlasů tedy musí být menší nebo roven počtu odevzdaných obálek.

[32] Navrhovatel a) dále poukazoval na skutečnost, že v okrsku č. 9017 Praha 9 bylo v 1 113 odevzdaných obálkách pouze 1 002 platných hlasů. Na tomto místě Nejvyšší správní soud upozorňuje, že vysoký počet neplatných hlasů by sám o sobě jako vedoucí k přezkumu volební dokumentace nemusel postačovat, navrhovatel však zároveň nabídl plausibilní vysvětlení, jak k popsanému stavu mělo dojít (že okrsková volební komise při sčítání hlasů přehlédla jednu z hromádek hlasovacích lístků srovnaných po 100).

[33] Ohledně tvrzení ve volební stížnosti navrhovatele b) o záměně hlasů pro kandidáty ve druhém kole volby v okrsku č. 8090 Praha 8 panuje mezi účastníky řízení shoda. Chybu na straně volební komise v tomto okrsku uznal i Úřad městské části Praha 8 ve vyjádření zaslaném společně s volební dokumentací. Nejvyšší správní soud tak mohl považovat za prakticky jisté, že obsah volební dokumentace neodpovídá oficiálně vyhlášeným výsledkům – i navrhovatel b) tedy vymezil zvlášť významnou indicii.

[34] Nejvyšší správní soud si proto vyžádal volební dokumentaci ze všech okrsků označených ve volebních stížnostech, přičemž dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

[35] Nejvyšší správní soud tedy při kontrole volební dokumentace v uvedených okrscích dospěl ke stejným závěrům jako okrskové volební komise, že v uvedených okrscích je vyšší počet platných hlasů oproti počtu odevzdaných úředních obálek: v okrsku č. 33 Děčín o 6, v okrsku č. 3 Drahanovice o 1, v okrsku č. 1 Zborov o 1 a v okrsku č. 12 Týn nad Vltavou rovněž o 1.

[36] Okrsek č. 16 Teplice navrhovatel a) uváděl mezi těmi, v nichž neodpovídal počet vydaných a odevzdaných úředních obálek (počet odevzdaných obálek byl o 3 vyšší než počet vydaných obálek). Nicméně počet platných hlasů v tomto okrsku odpovídá počtu vydaných obálek (tento údaj byl uveden již v zápise o průběhu a výsledku hlasování, který byl převzat i Českým statistickým úřadem a zveřejněn na webu www.volby.cz); Nejvyšší správní soud pro úplnost poznamenává, že údaj o počtu vydaných obálek zjišťoval z voličských seznamů, v nichž byli zaznamenáni voliči, kteří se dostavili k volbě.

[37] V okrsku č. 3001 Brno, ve kterém je počet platných hlasů o 9 vyšší než počet odevzdaných obálek, navíc Nejvyšší správní soud zjistil o 1 nižší počet vydaných úředních obálek, než uvedla okrsková volební komise v zápisu, což znamená, že kromě namítaného nesouladu mezi počtem platných hlasů a počtem odevzdaných obálek v tomto okrsku je také počet odevzdaných úředních obálek vyšší než počet vydaných úředních obálek.

[38] V uvedených okrscích se zjištění Nejvyššího správního soudu shodují s obsahem zápisu okrskové volební komise o průběhu a výsledku hlasování i s výsledky zveřejněnými Českým statistickým úřadem na webu www.volby.cz. To znamená, že v okrscích č. 21 Český Těšín, č. 1 Kaplice a č. 4081 Praha 4 je počet odevzdaných obálek o 1 vyšší než počet vydaných obálek o 1 a v okrsku č. 8034 Praha 8 je tento rozdíl dokonce 4.

[39] V okrsku č. 11032 Praha 11 Nejvyšší správní soud zjistil o 1 vydanou úřední obálku méně (529), než uvedla okrsková volební komise v zápisu o průběhu a výsledku hlasování (530). Počet odevzdaných úředních obálek je tedy o 2 vyšší než počet vydaných úředních obálek.

[40] Také v okrsku č. 7031 Praha 7 Nejvyšší správní soud zjistil vyšší počet odevzdaných obálek než počet vydaných obálek, avšak s jiným (větším) rozdílem, než v zápise o průběhu a výsledku hlasování uvedla okrsková volební komise. Počet vydaných obálek totiž nebyl 619, nýbrž 620, avšak zároveň byl zjištěn i vyšší počet odevzdaných obálek (627 namísto 621). Zjištěný rozdíl tak činí 6 obálek, tedy více, než vyplývá ze zaznamenaných a zveřejněných údajů. Nejvyšší správní soud dále ve volební dokumentaci „objevil“ další 2 platné hlasy pro kandidáta Petra Pavla (tyto hlasy nebyly vyjmuty z úředních obálek).

[41] Z dosud uvedeného se vymyká pouze okrsek č. 24 Tábor, ve kterém Nejvyšší správní soud zjistil o 9 více vydaných úředních obálek oproti zápisu o průběhu a výsledku hlasování. Počet vydaných obálek je tedy 490, což je o 8 více než počet odevzdaných úředních obálek (okrsková volební komise podle všeho opomněla započíst voliče zapsané ve výpisu ze zvláštního seznamu). Údaje o počtu platných hlasů v okrsku č. 24 Tábor jsou tedy v pořádku.

[42] Jak již Nejvyšší správní soud uvedl výše, počty platných hlasů nemohou být vyšší než počty odevzdaných obálek a počty odevzdaných obálek nemohou být vyšší než počty vydaných obálek. Matematicky lze tento vztah vyjádřit takto: počet vydaných obálek >= počet odevzdaných obálek >= počet platných hlasů. Ve výše uvedených okrscích (s výjimkou okrsku č. 24 Tábor) však uvedený vztah neplatí. Nejvyšší správní soud přitom nepovažoval za nutné zjišťovat přesnou příčinu tohoto stavu. Důvodem vyššího počtu odevzdaných než vydaných obálek mohlo být, že člen okrskové volební komise zapomněl ve výpisu ze seznamu voličů vyznačit vydání úřední obálky konkrétnímu voliči (jak vyplývá například z protokolu o potvrzení „propustné“ chyby v zápisu o průběhu a výsledku hlasování pro okrsek č. 11032 Praha 11). Více platných hlasů než odevzdaných obálek pak mohlo způsobit jednoduše to, že v některé úřední obálce byly dva hlasovací lístky, avšak členové okrskové volební komise si toho při jejich vyjímání z obálek nevšimli a zpětně již nelze dovodit, které hlasovací lístky by měli vyřadit jako neplatné hlasy. Stručně řečeno, příčinou byla s vysokou pravděpodobností lidská chyba, která je do značné míry pochopitelná (může přijít velké množství voličů najednou, které se členové okrskové volební komise snaží „odbavit“ co nejrychleji, aby se ve volební místnosti zbytečně netvořily fronty, přičemž u některého voliče ve výpisu ze seznamu nevyznačí vydání úřední obálky; při sčítání hlasů pak členové komise pracují s velkým množstvím papíru, jehož jednotlivé listy se k sobě mohou nejrůznějšími způsoby přichytávat a podobně; to vše probíhá pod tlakem vyvolaným velkou pozorností, již média volbě prezidenta věnovala, který komisi mohl nutit, aby co nejrychleji zjistila výsledky hlasování a předala je dál, a podobně).

[43] Okrskovým volebním komisím zároveň slouží ke cti, že se zjištěné nesrovnalosti nesnažily nepřípustně úmyslným podvodným jednáním zakrýt (například vyřazením některého z hlasovacích lístků či upravením zjištěného počtu vydaných obálek tak, aby „čísla seděla“), což by naopak mohlo zhoršit situaci a při těsných výsledcích (což není případ letošní volby prezidenta republiky) zpochybnit platnost volby, nemluvě o riziku trestního stíhání pro trestný čin dle § 351 trestního zákoníku. I když při sčítání hlasů pochybily, jak praví klasik, „co se stalo, nelze odestát“ (); po vyjmutí hlasů z obálek již nelze zpětně zjistit, kde se stala chyba, a chybu napravit. V dané situaci okrskové volební komise při zjišťování výsledků hlasování postupovaly poctivě, neboť chybu přiznaly a zaznamenaly.

[44] Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, jak s popsanými zjištěními naložit. Navrhovatel se domáhá vyslovení neplatnosti hlasování v dotčených volebních okrscích a uložení povinnosti Státní volební komisi upravit zápis o výsledku volby prezidenta republiky a ten vyhlásit. Pro okrsky, které Nejvyšší správní soud dosud analyzoval, s výjimkou okrsků č. 24 Tábor a č. 7031 Praha 7, však tyto výroky vydat nelze.

[45] Především pouhý počet odevzdaných úředních obálek převyšující počet vydaných úředních obálek – pokud je zároveň počet platných hlasů nižší než počet odevzdaných obálek – není sám o sobě důvodem pro vyslovení neplatnosti hlasování. Taková situace totiž bez dalšího nenaznačuje, že je mezi platnými hlasy některý, který měl být posouzen jako neplatný. Přitom právě celkový součet platných hlasů pro jednotlivé kandidáty je a drobný nesoulad mezi počtem vydaných a odevzdaných obálek jej sám o sobě nezpochybňuje (čímž nelze dopředu vyloučit, že by mohlo jít o indikátor závažnějších nedostatků v práci okrskové volební komise, v projednávaném případě o nich však nic nesvědčí a navrhovatel v tomto směru nic netvrdí).

[46] Nesrovnalosti v počtu vydaných a odevzdaných obálek by mohly být důvodem pro rozhodnutí podle poslední věty § 90 odst. 5 s. ř. s., tedy pro to, aby soud příslušným volebním orgánům uložil povinnost upravit zápis o výsledku volby prezidenta a ten vyhlásit [a to právě v rozsahu údajů o celkovém počtu voličů, kterým byly vydány úřední obálky, a celkovém počtu odevzdaných úředních obálek dle § 53 odst. 3 písm. d) a e) zákona o volbě prezidenta republiky]. Takto však lze rozhodnout jen za předpokladu, že by soud zjistil správné počty vydaných a odevzdaných úředních obálek, což se v tomto řízení nepodařilo (i po kontrole ze strany Nejvyššího správního soudu zůstaly počty odevzdaných obálek vyšší než počty vydaných obálek, v některých případech se rozdíl dokonce ještě zvýšil, což však rozhodně nemůže být předmětem soudem nařízené opravy).

[47] Výjimku v tomto směru představuje okrsek č. 24 Tábor, ve kterém Nejvyšší správní soud dospěl po přepočtu záznamů o vydaných úředních obálkách, odevzdaných obálek a platných hlasů k hodnotám, které odpovídají výše naznačenému vztahu (tj. postupně klesají, respektive nerostou). Výsledky hlasování v okrsku č. 24 tedy soud zjistil v podobě, která odpovídá zákonu, což mu umožňuje promítnout zjištění z tohoto okrsku do výroku o povinnosti upravit zápis o výsledku volby prezidenta republiky ve druhém kole, a to v údaji o celkovém počtu voličů, kterým byly vydány úřední obálky [§ 53 odst. 3 písm. d) zákona o volbě prezidenta republiky; blíže viz oddíl II.h].

[48] Nejvyšší správní soud dále mohl příslušným orgánům uložit povinnost upravit zápis o celkovém výsledku volby prezidenta republiky s ohledem na zjištění dvou dosud nezapočítaných platných hlasů pro Petra Pavla ve volební dokumentaci z druhého kola volby v okrsku č. 7031 Praha 7. I po této korekci přitom počet platných hlasů odevzdaných v tomto okrsku nepřesáhl počet vydaných ani odevzdaných úředních obálek, a proto z něj lze vycházet. Stejně tak lze do upraveného zápisu zaznamenat jednu vydanou úřední obálku, kterou soud zjistil oproti zápisu okrskové volební komise (naopak vyšší počet odevzdaných úředních obálek oproti zápisu o průběhu a výsledku hlasování do upraveného zápisu promítnout nelze, neboť tento počet převyšuje počet vydaných obálek, a není tedy zcela průkazný). Nejvyšší správní soud proto příslušným volebním orgánům uložil povinnost upravit zápis o výsledku volby v části týkající se celkového počtu voličů, kterým byly vydány úřední obálky a celkového počtu hlasů odevzdaných pro kandidáta Petra Pavla [§ 53 odst. 3 písm. d) a g) zákona o volbě prezidenta republiky, blíže viz oddíl II.h].

[49] Naproti tomu počty platných hlasů převyšující počty odevzdaných úředních obálek by mohly být důvodem pro vyslovení neplatnosti hlasování. Je zjevné, že ani v tomto případě nepřichází v úvahu pouhá oprava zápisu o výsledku volby, neboť zpětně nelze zjistit, které hlasovací lístky byly vloženy v úřední obálce v souladu se zákonem (tj. po jednom) a které nikoli (tj. byly do volební schránky vloženy bez úřední obálky nebo jich naopak v jedné úřední obálce bylo více). Zároveň tato nesrovnalost ovlivňuje samotný výsledek hlasování, neboť jednoznačně zpochybňuje počty platných hlasů odevzdaných pro jednotlivé kandidáty.

[50] Nejvyšší správní soud nicméně v tomto případě k vyslovení neplatnosti hlasování v takto dotčených okrscích nepřistoupil. Jak vyplývá z výše citovaného nálezu Ústavního soudu ve věci , všechna pochybení zjištěná v rámci volebního procesu je třeba poměřovat z hlediska dopadu na výsledek volby (hlasování), a to podle principu proporcionality. Tuto úvahu je přitom třeba učinit i tehdy, pokud soud zvažuje vyslovení neplatnosti hlasování na úrovni jednotlivých okrsků. Nejvyšší správní soud se proto zabýval intenzitou zjištěných vad. Vzal v úvahu, že rozdíly mezi počty platných hlasů a odevzdaných obálek byly vždy v řádu jednotek – 9 v okrsku č. 3001 Brno, 6 v okrsku č. 33 Děčín, 3 v okrsku č. 16 Teplice a pouze 1 v okrscích č. 3 Drahanovice, č. 1 Zborov a č. 12 Týn nad Vltavou. Tyto absolutní hodnoty soud poměřoval voličskou účastí v jednotlivých okrscích – v okrsku č. 3001 Brno, ve kterém byl „nadbytek“ platných hlasů nejvyšší, šlo o 1,75 % z počtu vydaných úředních obálek, v nejmenším z posuzovaných okrsků č. 12 Týn nad Vltavou o 1,59 %. Konečně vzal soud v úvahu i celkové výsledky hlasování: v prvním kole volby byl rozdíl mezi druhým kandidátem v pořadí a třetí, tedy do druhého kola nepostupující kandidátkou, 1 175 133 hlasů (resp. po korekci provedené v tomto řízení – viz níže – 1 175 134 hlasů), což je nepoměrně více než součet zjištěných „nadbytků“ (17, resp. 18 – v závislosti na tom, zda se v okrsku č. 3001 Brno počítá s rozdílem platných hlasů oproti vydaným, nebo odevzdaným obálkám) i než součet všech platných hlasů odevzdaných v posuzovaných okrscích v prvním kole (1 348 – okrsky č. 33 Děčín, č. 3 Drahanovice, č. 1 Zborov a č. 3001 Brno). Nejmenší rozdíl mezi volebními zisky dvou kandidátů v prvním kole – Karla Diviše a Tomáše Zimy – byl potom 44 706 (po korekci provedené v tomto řízení 44 707), tedy rovněž nepoměrně více než součet všech hlasů potenciálně zasažených zjištěnou vadou. Ve druhém kole volby pak byl rozdíl mezi kandidáty 959 105 hlasů (po korekci provedené v tomto řízení 959 403 hlasů), což rovněž značně přesahuje celkový počet hlasů odevzdaný v posuzovaných okrscích (565 – okrsky č. 12 Týn nad Vltavou a č. 16 Teplice).

[51] Tyto úvahy vedly Nejvyšší správní soud k závěru, že zjištěná volební vada má zanedbatelně nízkou intenzitu (ve srovnání právě například s usnesením ve věci , jehož předmětem bylo závažné porušení práv kandidujících subjektů při delegování svých zástupců do okrskových volebních komisí). Je tedy zřejmé, že zjištěné porušení zákona nemohlo nijak (natožpak hrubě) ovlivnit to, kteří kandidáti postoupili do druhého kola volby, resp. to, který kandidát byl zvolen prezidentem republiky.

[52] Nutno též znovu zdůraznit, že navrhovatel netvrdil a Nejvyšší správní soud ani v náznaku nezjistil nějaká závažnější pochybení v činnosti okrskových volebních komisí, lze tedy vycházet z toho, že nesrovnalosti v počtu odevzdaných platných hlasů byly skutečně jen v řádu jednotek a přičitatelné pochopitelné lidské chybě. Pokud by Nejvyšší správní soud vyhověl návrhu a vyslovil neplatnost hlasování v těch okrscích, ve kterých počet zaznamenaných platných hlasů přesáhl počet odevzdaných úředních obálek, bylo by zneplatněno v prvním kole 1 348 hlasů a ve druhém kole 565 hlasů. Rozhodnutí o neplatnosti hlasování, byť pouze v některých okrscích, by tedy projevenou vůli voličů zkreslilo mnohem více než prokázaná pochybení na straně okrskových volebních komisí, což – za situace, kdy nebylo zjištěno hrubé ovlivnění výsledku hlasování – odporuje již zmiňované zásadě minimalizace zásahu volebního soudu do výsledků volby.

[53] V okrsku č. 9017 Praha 9 Nejvyšší správní soud v souladu s tvrzením navrhovatele objevil 104 nezapočtených platných hlasů, z toho 2 pro Pavla Fischera, 100 pro Petra Pavla, 1 pro Andreje Babiše a 1 pro Karla Diviše. Dále též zjistil o 3 vyšší počet odevzdaných úředních obálek oproti zápisu okrskové volební komise:

[54] V tomto případě již byl Nejvyšší správní soud schopen zrekonstruovat skutečně projevenou vůli voličů v daném okrsku, a tudíž mu nic nebrání vyhovět návrhu a uložit příslušným volebním orgánům opravit zápis o výsledku volby v části týkající se celkového počtu odevzdaných úředních obálek, celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro všechny kandidáty a počtu hlasů získaných jednotlivými kandidáty [§ 53 odst. 3 písm. e), f) a g) zákona o volbě prezidenta republiky, viz část II.h].

[55] Nejvyšší správní soud zároveň nevyhověl návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování v tomto okrsku, neboť pro takový postup není důvod. Navrhovatel netvrdil žádnou skutečnost, která by hrubě ovlivnila zákonnost hlasování v okrsku. Zjištěné pochybení zatížilo výhradně fázi sčítání hlasů, přičemž Nejvyššímu správnímu soudu se podařilo zjistit správné výsledky hlasování, což se promítlo do výroků III a IV tohoto usnesení o povinnosti upravit zápis o výsledku volby za první kolo a vyhlásit jej.

[56] Obsah volební dokumentace pro okrsek č. 8090 Praha 8 potvrdil shodná tvrzení účastníků řízení – okrsková volební komise platné hlasy odevzdané kandidátu Petru Pavlovi nesprávně přiřadila kandidátu Andreji Babišovi, a obráceně. Petr Pavel tedy v tomto okrsku dostal oproti zápisu o 148 hlasů více, a Andrej Babiš naopak o 148 hlasů méně.

[57] I v tomto případě Nejvyšší správní soud zjistil jednoznačně projevenou vůli voličů a zároveň nic neukazuje na jiné (závažnější) pochybení v práci okrskové volební komise (naopak, v tomto případě lze vyzdvihnout přístup členů okrskové volební komise ke zjištěnému problému a zejména omluvu, kterou dle tvrzení Úřadu městské části Praha 8 zaslali všem voličům v daném okrsku). Proto soud zamítl návrh na neplatnost hlasování v tomto volebním okrsku a uložil příslušným volebním orgánům povinnost upravit zápis o výsledku volby v části týkající se počtu hlasů získaných jednotlivými kandidáty [§ 53 odst. 3 písm. g) zákona o volbě prezidenta republiky].

[58] Podle § 53 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky zpracovává celkový výsledek volby prezidenta a Český statistický úřad; tento zápis následně schvaluje (§ 53 odst. 2) a vyhlašuje Státní volební komise, a to v případě prvního kola volby na internetových stránkách Ministerstva vnitra [§ 55 odst. 1 písm. b)] a v případě druhého kola ve Sbírce zákonů (§ 57 odst. 1).

[59] Nejvyšší správní soud proto povinnost podle § 90 odst. 5 věty šesté s. ř. s. rozdělil mezi uvedené volební orgány tak, že Českému statistickému úřadu uložil povinnost upravit zápis o výsledku prvního kola volby prezidenta republiky (viz zjištění u okrsku č. 9017 v Praze 9) tak, že celkový počet odevzdaných úředních obálek činí (o 3 více), celkový počet platných hlasů odevzdaných pro všechny kandidáty činí (o 104 více) a počet hlasů odevzdaných pro jednotlivé kandidáty činí:

[60] Nejvyšší správní soud dále uložil Českému statistickému úřadu povinnost upravit zápis o celkovém výsledku volby prezidenta republiky (druhé kolo) tak, že (s ohledem na zjištění u okrsku č. 24 v Táboře a u okrsku č. 7031 v Praze 7) celkový počet voličů, kterým byly vydány úřední obálky, činí (o 10 více), (s ohledem na zjištění u okrsku č. 7031 v Praze 7) celkový počet platných hlasů odevzdaných pro všechny kandidáty činí (o 2 více) a (s ohledem na zjištění u okrsků č. 7031 v Praze 7 a č. 8090 v Praze 8) počet hlasů odevzdaných pro kandidáta Petra Pavla činí (o 2 více za okrsek č. 7031 v Praze 7 a o 148 více za okrsek č. 8090 v Praze 8) a počet hlasů odevzdaných pro kandidáta Andreje Babiše činí (o 148 méně za okrsek č. 8090 v Praze 8).

[61] Státní volební komisi potom Nejvyšší správní soud uložil povinnost vyhlásit opravený zápis o výsledku prvního kola volby prezidenta republiky na internetových stránkách Ministerstva vnitra určených pro volby a povinnost vyhlásit ve Sbírce zákonů upravený zápis o celkovém výsledku volby prezidenta republiky (druhé kolo).

[62] Nejvyšší správní soud přitom upozorňuje, že s vyhlášením upraveného zápisu o celkovém výsledku volby prezidenta republiky ve Sbírce zákonů není spojen nový počátek běhu lhůty pro podávání návrhů na neplatnost volby prezidenta. Soudní přezkum slouží k tomu, aby oprávnění navrhovatelé mohli zpochybnit výsledek volby tak, jak byl uveřejněn Státní volební komisí. Upravený zápis uveřejněný v návaznosti na rozhodnutí soudu je výsledkem tohoto soudního přezkumu, a jeho opakovaný soudní přezkum je tak z povahy věci vyloučen. Proto uveřejněním takto upraveného zápisu o celkovém výsledku volby nemůže ani začít běžet nová lhůta pro podávání návrhů na neplatnost volby prezidenta. Podpůrně lze odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2022, čj. Vol 1/2022-7, č. 4407/2022 Sb. NSS, podle něhož „“ Tím spíše se musí tento závěr uplatnit v případě, kdy nejde o aktivitu samotné Státní volební komise, ale o úkon, který činí na základě rozhodnutí soudu.