Vydání 9/2009

Číslo: 9/2009 · Ročník: VII

1901/2009

Vodovody a kanalizace: rozhodnutí o provedení technického auditu; rozhodnutí správního orgánu: náležitosti rozhodnutí

Vodovody a kanalizace: rozhodnutí o provedení technického auditu. Rozhodnutí správního orgánu: náležitosti rozhodnutí
k § 38 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění zákona č. 320/2002 Sb.*)
k § 47 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)**)
O provedení technického auditu dle § 38 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, Ministerstvo zemědělství nerozhoduje ve správním řízení, proto rozhodnutí o provedení technického auditu nemusí mít obecné náležitosti správního rozhodnutí (§ 47 správního řádu z roku 1967).
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2009, čj. 11 Ca 323/2006-49)
Věc:
Společnost s ručením omezeným CZ-Namar International proti Ministerstvu zemědělství o uložení pokuty.
Dne 8. 2. 2006 Magistrát hlavního města Prahy zahájil se žalobcem správní řízení ve věci uložení pokuty za maření provedení výkonu technického auditu. Žalobce ve vyjádření uvedl, že mu rozhodnutí o provedení technického auditu ze dne 12. 4. 2005 nebylo doručeno a neobsahovalo náležitosti dle správního řádu. Rozhodnutím ze dne 31. 5. 2006 správní orgán uložil žalobci podle § 32 písm. c) zákona č. 274/2001 Sb. pokutu ve výši 100 000 Kč.
Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 10. 2006 zamítl. Uvedl, že na rozhodování o nařízení technického auditu správní řád nedopadá, neboť nejde o rozhodnutí o právech, povinnostech či právem chráněných zájmech dle § 1 odst. 1 správního řádu.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze. Namítal, že mu rozhodnutí o provedení technického auditu ze dne 12. 4. 2005 nebylo nikdy doručeno. O existenci uvedeného rozhodnutí dozvěděl až v průběhu správního řízení. Proto je celé řízení
"o uložení správního deliktu bezpředmětné, neboť pokud není doručeno účastníku řízení rozhodnutí o zahájení řízení ve věci samé, není možné ani z jeho strany výkon takového rozhodnutí mařit".
Namítal, že řízení v uvedené věci je vedeno podle správního řádu a každé rozhodnutí musí mít náležitosti dle § 47 správního řádu. Rozhodnutí ze dne 12. 4. 2005 neobsahuje poučení o odvolání a postrádá věcnou identifikaci důvodu a předmětu nařízeného auditu. Nelze proto po nikom vyžadovat, aby se takovými rozhodnutími řídil, neboť je neurčité, nepřezkoumatelné, a tedy bez jakéhokoli právního významu.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Ca 256/2005, kde soud konstatoval, že na rozhodování žalovaného o návrhu na provedení technického auditu správní řád nedopadá. Dále odkázal na dopis ze dne 24. 10. 2005, kterým byl žalobce upozorněn, že technický audit je specializovaná činnost sloužící ke kontrole technického stavu vodovodů, kterou je třeba považovat za druh správního dozoru.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Argumetaci k povaze rozhodnutí o nařízení technického auditu uvedenou v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí lze doplnit o následující: Podle § 31 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb. (které nedoznalo změny od doby, kdy bylo rozhodnutí o technickém auditu vydáno)
"nestanoví-li tento zákon jinak, postupují správní úřady
v řízení
[zvýrazněno MS v Praze]
podle tohoto zákona podle správního řádu"
. Zákon tak stanoví obecné pravidlo o užití správního řádu jako procesního předpisu pro řízení, jejichž předmětem jsou vztahy upravené zákonem č. 274/2001 Sb. Musí se však skutečně jednat o řízení podle uvedeného zákona, tzn. proces, kdy zákon svěřuje správnímu orgánu oprávnění rozhodnout v návaznosti na splnění zákonných podmínek o právu či povinnosti účastníka. Takovým řízením může být např. řízení o vydání oprávnění k provozování vodovodu či kanalizace (§ 6 zákona č. 274/2001 Sb.) či řízení o uložení pokuty, které bylo vedeno v souzené věci. V takovém případě má účastník řízení nepochybně právo, aby vedle oznámení o zahájení správního řízení byla v řízení řádně respektována jeho procesní práva (zejména právo se k věci vyjádřit), a má rovněž právo na to, aby správní rozhodnutí ve věci vydané bylo řádně odůvodněno, a rovněž je oprávněn proti němu brojit cestou opravného prostředku, o jehož možnosti uplatnění musí být řádně poučen.
O takovou situaci však v případě technického auditu nejde. Institut technického auditu je upraven v hlavě IX označené jako
"ochrana odběratele, dozor, technický a ekonomický audit"
. Již z označení této hlavy zákona vyplývá, že obsahuje úpravu sloužící k zajištění efektivního prosazování, působení a uplatňování zákona. Jde o nástroje, které právní předpis dává k dispozici orgánům veřejné správy, jejichž působnost je dána. Jestliže tedy zákon č. 274/2001 Sb. v § 38 relativně podrobně (a v návaznosti na to rovněž § 36 prováděcí vyhlášky č. 428/2001 Sb.) stanoví náležitosti, podmínky a průběh technického auditu, je třeba konstatovat, že jsou to právní předpisy, které zakládají oprávnění příslušného orgánu veřejné správy technický audit provést. Jde o specifický prostředek výkonu státního dozoru v této oblasti a specifický nástroj kontroly plnění povinností stanovených právními předpisy. Byť je akt, kterým správní orgán dává najevo, že audit bude proveden, označen v zákoně jako rozhodnutí, nepochybně jedinou skutečností, o které je v této situaci rozhodováno, je to, že audit proveden bude. Účelem takového rozhodnutí je, aby byl jednoznačně presentován úmysl správního orgánu audit provést s tím, že subjektu, u něhož bude audit proveden, je tak dáno na srozuměnou, že musí plnit povinnosti z toho vyplývající, a případnému autorovi podnětu k provedení auditu je tím sděleno, jak bylo s jeho podnětem naloženo. Zda audit bude či nebude proveden, tak není ponecháno na výsledku správního řízení; samostatné správní řízení o tom, zda audit bude či nebude nařízen se nevede, a subjekt, kterého se audit týká, není oprávněn dosíci ve správním řízení toho, že žádný audit veden nebude. Je tomu tak proto, že, jak již bylo uvedeno, veřejné orgány jsou oprávněny bez dalšího audit provést, protože jim uvedené právo zakládá právní předpis, a je povinností všech subjektů v zákoně uvedených se na realizaci auditu podílet resp. splnit povinnosti, které jim v důsledku toho vznikají.
Na druhé straně je třeba rozlišovat, že z rozhodnutí o tom, že technický audit bude proveden, nevyplývají povinnému subjektu jiné povinnosti, než které mu vyplývají již ze zákona, mající za cíl zajištění realizace auditu, zejména povinnost poskytnout k provedení technického auditu potřebné údaje (§ 38 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb.). Další případné povinnosti vyplývající z případné rozhodovací pravomoci správního orgánu, již bezprostředně nevyplývají z rozhodnutí o provedení auditu, ale mohou vyplývat z konkrétních zjištění, která byla v rámci auditu učiněna.
Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí ze dne 12. 4. 2005 o tom, že bude proveden technický audit, včetně všech dodatků, které byly následně vydány, nebylo vydáno jako výsledek správního řízení, nebylo jím rozhodováno o právech a povinnostech žalobce, ale naopak šlo o realizaci státního dozoru v oblasti vodovodů a kanalizací, který realizoval příslušný správní orgán. Nejsou proto důvodné požadavky žalobce na náležitosti takového rozhodnutí s odkazem na obecné náležitosti rozhodnutí dle správního řádu, zejména namítané chybějící poučení o odvolání. (...)
*)
S účinností od 15. 3. 2006 bylo ustanovení změněno zákonem č. 76/2006 Sb.
**)
S účinností od 1. 1. 2006 zákon nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.