Vydání 9/2009

(...) Argumetaci k povaze rozhodnutí o nařízení technického auditu uvedenou v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí lze doplnit o následující: Podle § 31 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb. (které nedoznalo změny od doby, kdy bylo rozhodnutí o technickém auditu vydáno) [zvýrazněno MS v Praze] . Zákon tak stanoví obecné pravidlo o užití správního řádu jako procesního předpisu pro řízení, jejichž předmětem jsou vztahy upravené zákonem č. 274/2001 Sb. Musí se však skutečně jednat o řízení podle uvedeného zákona, tzn. proces, kdy zákon svěřuje správnímu orgánu oprávnění rozhodnout v návaznosti na splnění zákonných podmínek o právu či povinnosti účastníka. Takovým řízením může být např. řízení o vydání oprávnění k provozování vodovodu či kanalizace (§ 6 zákona č. 274/2001 Sb.) či řízení o uložení pokuty, které bylo vedeno v souzené věci. V takovém případě má účastník řízení nepochybně právo, aby vedle oznámení o zahájení správního řízení byla v řízení řádně respektována jeho procesní práva (zejména právo se k věci vyjádřit), a má rovněž právo na to, aby správní rozhodnutí ve věci vydané bylo řádně odůvodněno, a rovněž je oprávněn proti němu brojit cestou opravného prostředku, o jehož možnosti uplatnění musí být řádně poučen.

O takovou situaci však v případě technického auditu nejde. Institut technického auditu je upraven v hlavě IX označené jako . Již z označení této hlavy zákona vyplývá, že obsahuje úpravu sloužící k zajištění efektivního prosazování, působení a uplatňování zákona. Jde o nástroje, které právní předpis dává k dispozici orgánům veřejné správy, jejichž působnost je dána. Jestliže tedy zákon č. 274/2001 Sb. v § 38 relativně podrobně (a v návaznosti na to rovněž § 36 prováděcí vyhlášky č. 428/2001 Sb.) stanoví náležitosti, podmínky a průběh technického auditu, je třeba konstatovat, že jsou to právní předpisy, které zakládají oprávnění příslušného orgánu veřejné správy technický audit provést. Jde o specifický prostředek výkonu státního dozoru v této oblasti a specifický nástroj kontroly plnění povinností stanovených právními předpisy. Byť je akt, kterým správní orgán dává najevo, že audit bude proveden, označen v zákoně jako rozhodnutí, nepochybně jedinou skutečností, o které je v této situaci rozhodováno, je to, že audit proveden bude. Účelem takového rozhodnutí je, aby byl jednoznačně presentován úmysl správního orgánu audit provést s tím, že subjektu, u něhož bude audit proveden, je tak dáno na srozuměnou, že musí plnit povinnosti z toho vyplývající, a případnému autorovi podnětu k provedení auditu je tím sděleno, jak bylo s jeho podnětem naloženo. Zda audit bude či nebude proveden, tak není ponecháno na výsledku správního řízení; samostatné správní řízení o tom, zda audit bude či nebude nařízen se nevede, a subjekt, kterého se audit týká, není oprávněn dosíci ve správním řízení toho, že žádný audit veden nebude. Je tomu tak proto, že, jak již bylo uvedeno, veřejné orgány jsou oprávněny bez dalšího audit provést, protože jim uvedené právo zakládá právní předpis, a je povinností všech subjektů v zákoně uvedených se na realizaci auditu podílet resp. splnit povinnosti, které jim v důsledku toho vznikají.

Na druhé straně je třeba rozlišovat, že z rozhodnutí o tom, že technický audit bude proveden, nevyplývají povinnému subjektu jiné povinnosti, než které mu vyplývají již ze zákona, mající za cíl zajištění realizace auditu, zejména povinnost poskytnout k provedení technického auditu potřebné údaje (§ 38 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb.). Další případné povinnosti vyplývající z případné rozhodovací pravomoci správního orgánu, již bezprostředně nevyplývají z rozhodnutí o provedení auditu, ale mohou vyplývat z konkrétních zjištění, která byla v rámci auditu učiněna.

Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí ze dne 12. 4. 2005 o tom, že bude proveden technický audit, včetně všech dodatků, které byly následně vydány, nebylo vydáno jako výsledek správního řízení, nebylo jím rozhodováno o právech a povinnostech žalobce, ale naopak šlo o realizaci státního dozoru v oblasti vodovodů a kanalizací, který realizoval příslušný správní orgán. Nejsou proto důvodné požadavky žalobce na náležitosti takového rozhodnutí s odkazem na obecné náležitosti rozhodnutí dle správního řádu, zejména namítané chybějící poučení o odvolání. (...)