Vydání 3/2008

Číslo: 3/2008 · Ročník: VI

1505/2008

Vodovody a kanalizace: povolení k provozování vodovodu; technický audit; podjatost auditora

Ejk 662/2006
Vodovody a kanalizace: povolení k provozování vodovodu; technický audit; podjatost auditora
k § 6 odst. 6 písm. c) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích)*)
Pokud žalovaný, aniž rozhodl o námitce podjatosti auditora, potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně o zrušení povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace [§ 6 odst. 6 písm. c) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích], jehož podkladem byl tímto auditorem provedený audit, je to důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2006, čj. 5 Ca 256/2005-55)
Věc:
Společnost s ručením omezeným B. proti Ministerstvu zemědělství o povolení k provozování vodovodů.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, rozhodnutím ze dne 27. 6. 2005 zrušil podle § 6 odst. 6 písm. c) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, s účinností od 1. 7. 2005 povolení k provozování vodovodů pro veřejnou potřebu ve vlastnictví společnosti V. vydané dne 28. 6. 2004 žalobci. Podkladem pro zahájení řízení byla zpráva technického auditu ze srpna 2004, zpracovaná Ing. Ludvíkem H., a její doplnění ze dne 26. 11. 2004. Z výsledků auditu vyplývá, že žalobce se při provozování vodovodů dopouští závažných porušení právních předpisů. V průběhu řízení před správním orgánem I. stupně vyslovil žalobce k osobě auditora Ing. Ludvíka H. výhrady ve smyslu porušení zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen "zákon č. 552/1991 Sb."). K tomu správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že mu nepřísluší posuzovat rozsah, obsah či kompletnost technického auditu, není mu dána zákonná možnost posuzovat osobu auditora a jeho postup při provádění auditu z hlediska zákona č. 552/1991 Sb., a nemá ani informace, že by žalovaný pravomocně rozhodl o přezkumech svých rozhodnutí o provedení technických auditů, ani že by bylo vedeno řízení o podjatosti uvedeného auditora.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 19. 10. 2005 zamítl. K žalobcem namítané podjatosti auditora žalovaný mimo jiné uvedl, že tento
auditor
byl navržen samotným žalobcem. Navíc skutečnosti nasvědčující jeho možné podjatosti žádnou formou žalobce neoznámil, ačkoliv podle § 10 odst. 3 zákona č. 552/1991 Sb. má kontrolovaná osoba povinnost takové skutečnosti oznámit, jakmile se o nich dozví. Žalovaný, který nebyl o možné podjatosti informován, nemohl následně o ní rozhodovat.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, ve které mimo jiné uvedl, že žalovaný pochybil, když otázku podjatosti Ing. H. odsunul. Ing. H. nesplnil svou zákonnou oznamovací povinnost, kterou měl ve smyslu § 38 odst. 7 zákona o vodovodech a kanalizacích ve vazbě na § 10 odst. 1 a 2 zákona č. 552/1991 Sb., přičemž žalovaný, jakmile se o nebezpečí podjatosti dozvěděl od jiné osoby, byl povinen konat a vyvodit vůči auditorovi patřičné důsledky. Ten, ač byl určen k vypracování auditu, následně souhlasil se jmenováním do funkce člena představenstva společnosti V. Přijal tuto funkci, aniž dle § 10 odst. 2 zákona č. 552/1991 Sb. splnil svou oznamovací povinnost ve vztahu ke svému nadřízenému, tj. žalovanému. Pokračoval pak ve vypracování zprávy o technickém auditu, i když ve smyslu § 10 odst. 5 zákona č. 552/1991 Sb. byl oprávněn činit pouze neodkladné úkony. Pravdivé není tvrzení žalovaného, že žalobce podjatost auditora žádnou formou neoznámil. Žalobce informoval žalovaného o podjatosti auditora přípisem ze dne 19. 8. 2004, v němž poukázal na to, že
auditor
vykonává funkci v představenstvu společnosti V. O této skutečnosti však žalovaný věděl již v okamžiku volby auditora do představenstva této společnosti, neboť žalovaný v postavení akcionáře společnosti V. zastupuje na jejích valných hromadách stát.
Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný k otázce podjatosti auditora konstatoval, že
auditor
byl vybrán žalobcem, ze strany žalobce nedošlo k oznámení skutečností nasvědčujících podjatosti auditora, a to přesto, že žalobci takovou povinnost ukládá § 10 odst. 3 zákona č. 552/1991 Sb. Žalovaný tak nemohl o podjatosti rozhodovat, neboť žalobce jej o této skutečnosti neuvědomil.
Při jednání před soudem žalobcův zástupce mimo jiné zopakoval, že v řízení byly nedostatečně posouzeny námitky žalobce směřující proti věcnému zpracování auditu i proti osobě auditora.
Zástupkyně žalovaného u jednání před soudem odkázala na písemné vyjádření k žalobě a zdůraznila zejména, že směřuje-li žaloba proti osobě auditora, byl to žalobce, který si tuto osobu auditora vybral, a poté, co mu jeho závěry přestaly vyhovovat, jej začal účelově zpochybňovat.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Podle § 38 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích rozhoduje o provedení technického auditu Ministerstvo zemědělství (dále jen "ministerstvo") na návrh v tomto ustanovení vyjmenovaných subjektů. Žalobce v žalobě namítá, že podal ještě další návrh na provedení auditu, a to návrh ze dne 8. 11. 2004, jímž navrhoval provedení auditu jiným auditorem než Ing. H., který se dle mínění žalobce stal v mezidobí podjatým (dne 29. 4. 2004 byl zvolen do představenstva společnosti V.). Žalobce dovozoval nesprávný postup žalovaného, který o návrhu nevydal rozhodnutí a návrhu nevyhověl. Žalovaný byl soudem vyzván k doplnění spisového materiálu, u jednání před soudem však materiály vztahující se k opětovné žádosti žalobce o provedení auditu nepředložil s tím, že dokumenty vztahující se k řízení, jehož výsledkem je technický audit, nejsou součástí správního spisu. Soud tedy nemůže posoudit, jakým postupem se správní orgán s návrhem žalobce ze dne 8. 11. 2004 vypořádal. Pouze obecně tedy soud poukazuje na to, že citované ustanovení § 38 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích aktivně legitimuje k podání návrhu na provedení auditu v ustanovení vyjmenované subjekty a zakotvuje, že o provedení auditu rozhoduje ministerstvo. Návrh podaný osobou, která je k jeho podání legitimována zákonem, nelze dle mínění soudu ponechat bez povšimnutí, zákon ostatně stanoví, že o provedení auditu ministerstvo rozhoduje, tj. vydává rozhodnutí. To však neznamená, jak žalobce nesprávně dovozuje, že ministerstvo je povinno každému podanému návrhu vyhovět, takový výklad § 38 odst. 2 uvedeného zákona nepřipouští. Soud se ztotožňuje s právním názorem žalovaného, že rozhodnutí o návrhu na provedení technického auditu není rozhodnutím o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu (č. 71/1967 Sb.). Na rozhodování ministerstva o návrhu na provedení technického auditu proto správní řád nedopadá, byť ustanovení § 31 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích a rovněž ustanovení § 26 zákona č. 552/1991 Sb., na který v této souvislosti odkazuje žalovaný, podpůrnou platnost správního řádu stanoví. Dle názoru soudu je tedy z § 38 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích třeba dovodit, že o návrhu na provedení auditu musí ministerstvo rozhodnout, nejde však o řízení vedené podle správního řádu; ani vydané rozhodnutí tedy nemusí splňovat náležitosti stanovené správním řádem.
Žaloba dále uvádí, že žalobce v řízení před správním orgánem I. stupně i v řízení odvolacím namítal, že podklad rozhodnutí (audit ze srpna 2004 a jeho doplnění) je věcně nesprávný,
auditor
Ing. H. v průběhu jeho zpracování přestal splňovat požadavek nepodjatosti, postupoval v rozporu se zákonem č. 552/1991 Sb., mimo jiné neseznámil žalobce se zprávou o technickém auditu. Při jednání před soudem žalobce uvedl, že se zprávou o auditu ze srpna 2004 a jejím doplněním, které byly podkladem rozhodnutí, nebyl auditorem vůbec seznámen a zprávu si sám opatřil ze správního spisu po zahájení správního řízení. K žalobnímu tvrzení, že zpráva o technickém auditu byla žalobci doručena dne 16. 6. 2004 (k ní vznesené námitky byly s auditorem projednány dne 23. 6. 2004 a dohodnuto posunutí data dopracování auditu), vysvětlil, že šlo o zprávu o auditu z června 2004. Žalovaný u jednání před soudem tato žalobcova tvrzení nezpochybnil.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce v rozsáhlém stanovisku ze dne 12. 4. 2005, zn. 835/05 (stanovisko k zahájení správního řízení), které správnímu orgánu I. stupně došlo dne 14. 4. 2005, kromě řady dalších námitek rovněž uvedl, že se s textem technického auditu zpracovaného v srpnu 2004 seznámil až v rámci zahájeného správního řízení;
auditor
žalobci zprávu vůbec nepředal, jak bylo jeho povinností dle § 16 zákona č. 552/1991 Sb. a v rozporu s § 17 a § 18 téhož zákona neumožnil žalobci - kontrolované osobě podat písemné námitky. Ve stanovisku k zahájení správního řízení dále žalobce s odkazem na § 10 zákona č. 552/1991 Sb. namítl podjatost Ing. Ludvíka H. (proto, že v době zpracování auditu působil v představenstvu společnosti V.) a vznesl i řadu věcných námitek proti obsahu zprávy o auditu.
Správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí v rekapitulaci průběhu řízení uvedl, že k uvedenému stanovisku žalobce se vyjádřilo Ministerstvo zemědělství dopisem doručeným orgánu I. stupně dne 4. 5. 2005 se závěrem, že provedený technický audit nebyl shledán závadným. Dále uvedl, že mu nepřísluší posuzovat obsah auditu ani osobu auditora a jeho postup z hlediska zákona č. 552/1991 Sb. Do správního spisu je založeno stanovisko Ministerstva zemědělství, z jehož obsahu je zřejmé, že jde o reakci na vyjádření žalobce ze dne 12. 4. 2005, zn. 835/05. Je tedy zřejmé, že nejen správní orgán I. stupně, ale i Ministerstvo zemědělství bylo seznámeno s námitkami žalobce uvedenými v jeho stanovisku ze dne 12. 4. 2005, zn. 835/05, tj. i se žalobcem vznesenou námitkou podjatosti auditora. O námitce podjatosti však rozhodnuto nebylo.
Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí k důvodům odvolání podaného proti správnímu rozhodnutí I. stupně uvedl, že technický
auditor
Ing. H. byl navržen žalobcem a skutečnosti nasvědčující případně jeho podjatosti nebyly žalovanému oznámeny, ač žalobce jako kontrolovaná osoba měl dle § 10 odst. 3 zákona č. 552/1991 Sb. povinnost oznámit takové skutečnosti, jakmile se o nich dozví; proto žalovaný nemohl o případné podjatosti Ing. H. rozhodovat. K tomu soud poukazuje na skutečnost, že o návrhu žalobce na provedení auditu Ing. H. žalovaný rozhodl dne 21. 8. 2003 a zpráva o auditu ze dne 15. 6. 2004 provedeném dle tohoto rozhodnutí nebyla podkladem správního řízení. Ke zvolení Ing. H. členem představenstva společnosti V., v němž žalobce shledává podjatost auditora, pak došlo dne 29. 4. 2004, tj. poté, co žalobce Ing. H. jako auditora navrhl. Především však, jak je shora podrobně rozvedeno, tvrzení žalovaného, že mu skutečnosti nasvědčující případné podjatosti auditora nebyly žalobcem oznámeny, je v rozporu s obsahem spisového materiálu, neboť žalobce tak nepochybně učinil ve svém stanovisku ze dne 12. 4. 2005, zn. 835/05. Žalobce soudu předložil i kopii svého podání ze dne 19. 8. 2004 adresovaného Ministerstvu zemědělství, v němž uváděl, že
auditor
je ve "
střetu zájmů
", neboť zpracovává audit a současně vykonává funkci člena představenstva společnosti V. Podání ze dne 19. 8. 2004 tedy výslovnou námitku podjatosti auditora neobsahuje. Otázku, zda žalobce oznámil skutečnosti nasvědčující podjatosti, "
jakmile se o nich dozvěděl
", je na místě řešit při rozhodování o vznesené námitce podjatosti, nikoli v tomto přezkumném soudním řízení.
Je tedy zřejmé, že žalovaný, aniž by bylo rozhodnuto o vznesené námitce podjatosti auditora, potvrdil správní rozhodnutí I. stupně, jehož podkladem byl tímto auditorem provedený audit (zpráva ze srpna 2004 a její doplnění ze dne 26. 11. 2004). Tato skutečnost je jedním z důvodů, pro které soud rozhodnutí žalovaného zrušil. (...)
*)
Po novele provedené zákonem č. 76/2006 Sb. srov. odst. 9 písm. b) téhož ustanovení.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.