Vydání 6/2014

Dne 31. 12. 1995 osoba zúčastněná na řízení 1) uzavřela nájemní smlouvu, kterou vložila svůj majetek do hospodaření žalobce. Nájemní smlouva byla uzavřena za účelem provozování infrastruktury vodního hospodářství ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení 1). Nájemní smlouva byla ukončena podle ujednání smluvních stran ke dni 1. 1. 2009. Ke dni 31. 12. 2008 bylo ukončeno členství osoby zúčastněné na řízení 1) ve svazku (žalobce), stejně tak jako osoby zúčastněné na řízení 2).

Na základě žádosti nového žadatele smluvně oprávněného k provozu vodovodu (společnost VF Elektro – Brno, s. r. o.) správní orgán z moci úřední zahájil řízení o změně povolení současného provozovatele, neboť dospěl k závěru, že ten již k provozování oprávněn není. Dne 11. 3. 2009 tak vydal Krajský úřad Jihomoravského kraje rozhodnutí, jímž bylo změněno povolení k provozování vodovodů ze dne 18. 8. 2004 tak, že z povolení k provozování společností Vodárenskou akciovou společností, a.s. (dále jen „společnost VAS“), byl vyňat majetek osob zúčastněných na řízení.

Odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 7. 2009 zamítnuto.

Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 30. 4. 2013, čj. 5 Ca 137/2009-47, zamítl. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích je rozhodující, zda osoba, která chce získat povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, je jeho vlastníkem či s vlastníkem uzavřela smluvní vztah. Pokud správní orgán v řízení zjistí, že dosavadní provozovatel přestane splňovat tuto podmínku, rozhodne o změně povolení v souladu se zákonem. V daném případě osoba zúčastněná na řízení 1) nepřestala být vlastníkem majetku, který vložila do hospodaření žalobce na základě nájemní smlouvy ukončené dne 1. 1. 2009. Ukončením nájemní smlouvy zaniklo právo žalobce hospodařit s dosud pronajatým majetkem. Osoba zúčastněná na řízení 2) přestala být členem žalobce ke dni 31. 12. 2008, přičemž dotčená infrastruktura zůstala v jejím vlastnictví. Námitku žalobce, že účinností zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů došlo k převodu pronajatého majetku do hospodaření žalobce, čímž se nájemní smlouva stala nicotnou, neposoudil městský soud jako důvodnou. Odkázal přitom na § 38 odst. 1 a 2 uvedeného zákona, podle kterého svazek obcí hospodaří s majetkem, který do něj ze svého majetku vložily členské obce. Pod pojmem však není možno rozumět vztah vlastnický. Majetek vložený do hospodaření svazku zůstává ve vlastnictví obce. Jestliže osoby zúčastněné na řízení přestaly být členem žalobce a zároveň došlo k ukončení nájemních smluv, nesvědčí žalobci žádný titul, na základě kterého by mohl předmětnou infrastrukturu nadále užívat. Není tedy rozhodné, zda se skutečně jednalo o nájemní smlouvu či vzhledem k symbolickému charakteru nájemného o jiný typ smluvního vztahu. Rozhodná je skutečnost, že tento smluvní vztah byl ukončen, stejně jako členství obcí. Nevyřešené majetkoprávní nároky mezi osobami zúčastněnými na řízení a žalobcem spojené s převodem majetku nebyly předmětem správního řízení a pro posouzení věci nebyly rozhodné. Námitku, že správní orgán měl současně rozhodnout, kdo je nadále oprávněn předmětné vodovody a kanalizace provozovat, neshledal soud důvodnou. Nutnost takového postupu ze zákona nevyplývá. Nový žadatel smluvně oprávněný k provozu vodovodu podal žádost, na kterou správní orgán reagoval tak, že řízení přerušil a z moci úřední zahájil řízení o změně povolení současného provozovatele, neboť dospěl k závěru, že ten již k provozování oprávněn není. Ani v postupu žalovaného městský soud neshledal nezákonnost.

Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. V ní namítal, že městský soud rezignoval na posouzení majetkoprávních souvislostí majících vliv na správnou aplikaci § 6 odst. 2 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť celou věc posoudil jen v kontextu nájemní smlouvy mezi stěžovatelem a osobou zúčastněnou na řízení 1), aniž by se zabýval stanovami stěžovatele, které upravují vzájemná práva a povinnosti ve vztahu k infrastrukturnímu majetku po zániku členství obcí ve svazku. Stěžovatel byl podle stanov založen za účelem efektivnějšího plnění hlavních činností svazku, a to zejména k zajištění zásobování obcí pitnou vodou, odvádění a čištění odpadních vod a zajištění koncepce rozvoje a obnovy vodovodů, kanalizací a čističek odpadních vod. Ideový základ činnosti stěžovatele je vyjádřen v článku 3.2 stanov slovy „“. Tento princip vyjadřuje zájem obcí spojených do tohoto svazku na jejich soudržnosti, pospolitosti, vzájemné podpoře a svornosti. Z tohoto vůdčího principu pak znění stanov vychází i v otázce vypořádání majetkových nároků vystupujících obcí. Tento princip klade důraz na zachování soudržnosti stěžovatele, neboť ta je nezbytným předpokladem jeho existence a předpokladem naplňování jeho poslání. Z praktického hlediska tento princip znamená, že větší a majetkově silnější obce jsou solidární s menšími a majetkově méně vybavenými obcemi, pokud jde o hrazení nákladů na provoz vodovodů a kanalizací, investic do oprav a rekonstrukcí, investic do nových zařízení a sdílení společné výše vodného a stočného, která by se při parciálním provozování vodovodů a kanalizací mohla stát pro malé obce a jejich občany naprosto neúnosná. Princip solidarity rovněž vyjadřuje, že společně inkasované prostředky se umisťují nejprve do projektů, které jsou nejnaléhavější, a ostatní členové, kteří na takové projekty přispěli, vyčkají s realizací svých méně naléhavých projektů, až na ně přijde řada. Proto také stanovy velmi podrobně upravují podmínky majetkového vypořádání s odcházejícími členy, přičemž respektují jejich právo na spravedlivé vypořádání při zachování stěžejního principu solidarity. Podle článku 5.7 stanov předání funkčně oddělitelného infrastrukturního majetku vystoupivším obcím musí ve smyslu článku 5.8 věty třetí a šesté předcházet finanční vyrovnání spočívající ve splnění platebních povinností obcí vůči stěžovateli. Až po splnění finančních závazků obcemi vzniká povinnost stěžovatele k předání majetku. Stěžovatel má za to, že v kontextu článku 4.1 ve spojení s články 5.7 a 5.8 stanov se pro účely stanovení výše závazků nerozlišuje mezi jednotlivými skupinami majetku. Vypořádání závazků podle článku 5.8 stanov se provede jak ohledně majetku převáděného na obce, tak ohledně majetku, který měl stěžovatel od obce pronajatý či byl vložen do jeho hospodaření jinou formou. Osoby zúčastněné na řízení mají podle stanov po majetkovém vypořádání právo na vydání majetku, který byl stěžovateli předán do hospodaření na základě „“ smlouvy a stejně tak dalšího místního infrastrukturního majetku na území těchto obcí, který stěžovatel nabyl při svém založení v rámci privatizace. Do té doby s veškerým majetkem na území obcí hospodaří stěžovatel bez ohledu na to, zda mu právo hospodaření vzniklo na základě později zrušené nájemní smlouvy nebo na základě jiného právního důvodu. Stanovy jsou z pohledu soudní judikatury smlouvou upravující vztahy členů svazku () a není možné jejich existenci přehlížet, jak učinily správní orgány i soud v předcházejících řízeních. Dopady zrušené nájemní smlouvy do vztahů mezi jednotlivými obcemi i stěžovatelem je tedy nezbytné posuzovat ve vazbě na stanovy, tj. pravidla platná pro vypořádání při vystoupení členů, a nikoliv izolovaně, jak se stalo v tomto případě. Tato pravidla se přitom uplatní přednostně. Ke komplexnímu posouzení žalobních námitek ve vazbě na stanovy však městský soud nepřistoupil. Dle stěžovatele je tak podle ujednání stran učiněného ve stanovách nadále jediným oprávněným subjektem k hospodaření s předmětným majetkem až do doby úplného vypořádání. V tomto smyslu měl být aplikován i § 6 odst. 2 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť společnost VAS, která provozovala sporný majetek pro stěžovatele na základě provozní smlouvy, oprávnění k jeho provozování neztratila, jelikož stěžovatel až do uváděného vypořádání zůstává oprávněným subjektem k hospodaření s tímto majetkem a nebyl dán právní důvod k odnětí povolení k provozování vodovodů a kanalizací jeho smluvnímu provozovateli.

Osoby zúčastněné na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedly, že stěžovateli od 1. 1. 2009 nesvědčí žádný titul, na základě kterého by mohl předmětné vodovody a kanalizace užívat a dále je poskytnout k provozování společnosti VAS. Pronajatý majetek pak vůbec nepodléhá vypořádání v souvislosti s vystoupením osoby zúčastněné na řízení 1) ze svazku obcí. Případné vypořádání změn na pronajatém majetku se řídí ustanoveními občanského zákoníku. Pokud se jedná o ostatní předmětný majetek ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení, tento nebyl po dobu jejich členství do hospodaření svazku obcí nikdy vložen ani mu nebyl pronajat či vypůjčen. Stěžovatel jej do svého hospodaření zahrnul zřejmě z nedůslednosti. Jakýkoli konkludentní vklad je vyloučen s ohledem na výlučnou zákonnou působnost zastupitelstva obce. Podle článku 4 stanov stěžovatele přitom i po dobu členství ve svazku nepostačuje ke vzniku práva stěžovatele hospodařit s určitým majetkem členské obce členství ve svazku jako takové, ale ke vzniku takového práva je nezbytný právní úkon obce.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.