1360/2007
Vodní právo: vypouštění odpadních vod
Ejk 353/2007
Vodní právo: vypouštění odpadních vod
k § 116 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)
Dodržování podmínek stanovených v rozhodnutí o povolení k vypouštění odpadních vod je jednou z povinností, kterou zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), tomu, kdo vypouští odpadní vody, určuje. Pokud tak nepostupuje, porušuje povinnosti stanovené vodním zákonem a vypouští odpadní vodu v rozporu s vodním zákonem, a proto jej lze postihnout podle § 116 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. Aplikace § 122 vodního zákona předpokládá naplnění některé ze skutkových podstat uvedených v prvním odstavci tohoto ustanovení a jen za porušení tam uvedených ustanovení lze pokutu podle § 122 vodního zákona uložit.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2005, čj. 11 Ca 175/2004-46)
Věc:
Společnost s ručením omezeným J. proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty.Okresní úřad Frýdek-Místek udělil žalobkyni dne 5. 1. 2002 povolení podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, k vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Povolení stanovilo průměrné, maximální množství, maximální denní množství a maximální roční množství a specifikovalo hodnoty, jaké je třeba dodržovat. Stanovilo dále, že kontrolní odběr vzorků bude provádět čtyřikrát ročně oprávněná laboratoř. Odběr bude prováděn z místa v těsné blízkosti čistírny odpadních vod před smísením s odpadními vodami. Měření byla provedena 21. 5. 2002, 13. 11. 2002, 13. 2. 2003, 22. 5. 2003 a 12. 11. 2003. Výsledky uvedených měření byly shrnuty v protokole o dozoru se závěrem, že žalobkyně překročila přípustný počet překročení vzorků stanovený rozhodnutím Okresního úřadu Frýdek-Místek.
Dne 11. 12. 2003 zahájila Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Ostrava, jako správní orgán I. stupně vodoprávní řízení o uložení pokuty žalobkyni za vypouštění odpadních vod v rozporu s podmínkami pravomocného povolení, tj. za nedovolené vypouštění odpadních vod ve smyslu § 38 odst. 3 vodního zákona. Dne 16. 2. 2004 správní orgán I. stupně uložil žalobkyni podle § 116 odst. 1 písm. b) a § 118 vodního zákona pokutu ve výši 35 000 Kč za nedovolené vypouštění vod, konkrétně za porušení § 38 odst. 3 vodního zákona, neboť odpadní vody byly vypouštěny v rozporu s vydaným vodoprávním povolením.
Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání, které žalovaný dne 29. 4. 2004 zamítl. Napadené rozhodnutí žalovaný odůvodnil zejména závěrem, že z výsledků měření bylo zjištěno překročení limitů stanovených žalobkyni správním rozhodnutím. Povinnost zajišťovat zneškodňování odpadních vod ukládá § 38 odst. 3 vodního zákona, a nedodržení povolených hodnot je proto zároveň porušením tohoto zákona. Mezi 85 konkrétními skutkovými podstatami, na které odkazuje § 122 vodního zákona, se nenachází žalobkyní namítaná skutková podstata (nedodržení podmínek povolení vodoprávního úřadu).
Proti zamítavému rozhodnutí o odvolání žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze správní žalobu, v níž zejména namítá, že má právo vypouštět odpadní vody, a proto nelze překročení přípustných koncentrací považovat za vypouštění odpadní vody v rozporu se zákonem, ale za porušení povinností uložených na základě zákona a v jeho mezích, tedy za porušení jiných povinností ve smyslu § 122 vodního zákona. Vzhledem k tomu, že každá z právních kvalifikací předpokládá jinou zákonnou sazbu, jde nesprávná právní kvalifikace k tíži žalobkyně.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Žalobkyně namítala, že mělo být postupováno podle § 122 vodního zákona, a nikoli podle § 116 tohoto zákona. Se správního spisu vyplývá, že pokuta byla žalobkyni uložena podle § 116 odst. 1 písm. b) vodního zákona, podle kterého Česká inspekce životního prostředí uloží pokutu tomu, kdo vypustí odpadní vody do vod povrchových nebo pozemních v rozporu s tímto zákonem. Prvostupňové rozhodnutí ve svém výroku rovněž uvádí § 38 odst. 3 tohoto zákona, ve kterém jsou stanoveny povinnosti toho, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, zejména povinnost zneškodňovat odpadní vody v souladu s podmínkami stanovenými v povolení k jejich vypouštění. Pokud správní orgán dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti uložené jí rozhodnutím o povolení vypouštět odpadní vody, postupoval správně, pokud následně uložil pokutu podle § 116 odst. 1 písm. b) vodního zákona. Žalobkyně dovozovala, že vzhledem k tomu, že disponovala oprávněním k vypouštění odpadních vod, měla být postižena za porušení tzv. jiných povinností dle § 122 vodního zákona. Tato argumentace není správná. Dodržování podmínek stanovených v rozhodnutí o povolení k vypouštění odpadních vod je jednou z povinností, kterou vodní zákon tomu, kdo vypouští odpadní vody, stanoví. Pokud tak nepostupuje, porušuje nepochybně povinnosti stanovené vodním zákonem a vypouští odpadní vodu v rozporu s vodním zákonem, a proto jej lze postihnout podle § 116 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. Skutečnost, zda taková osoba disponuje povolením či nikoli za situace, kdy podmínky v povolení stanovené nedodržuje, proto nelze vyložit tak, že nelze postupovat podle § 116 odst. 1 písm. b) vodního zákona. Závěr žalobkyně o tom, že mělo být postupováno podle § 122 vodního zákona, žalobkyně navíc nijak blíže nezdůvodňuje. Aplikace § 122 vodního zákona předpokládá naplnění některé ze skutkových podstat uvedených v prvním odstavci tohoto ustanovení a jen za porušení tam uvedených ustanovení lze pokutu podle § 122 vodního zákona uložit. Žalobkyně neuvádí, o porušení které skutkové podstaty by se dle jejího právního názoru mělo jednat. Soud proto s poukazem na shora uvedené dospěl k závěru, že rovněž tato námitka žalobkyně důvodná není.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.