Vydání 6/2008

V obecné rovině považuje soud za potřebné předně uvést, že podle jeho stanoviska je vodní skútr tak, jak jej pojednává ustanovení § 4 odst. 1 prováděcí vyhlášky, malým plavidlem s vlastním strojním pohonem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) bod 2 vyhlášky č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, a přisvědčuje též výkladu tohoto pojmu žalovaným a sice, že vodní skútr je běžně užívaný pojem označující specifický druh malého plavidla s vlastním strojním pohonem, který se po konstrukční stránce vyznačuje malým ponorem a klasický lodní trup je nahrazen uzavřeným plovákem, plavidlo je poháněno tryskou, na jejímž konci je natáčecí prvek, který ve spojení s řídítky obdobným motocyklovým zabezpečuje manévrování plavidla, a že konstrukčně je určeno pro rekreační plavbu v kluzu a pro prováděni figur na vodní ploše a s ohledem na své technické parametry, zejména schopnost dosahovat vysoké rychlosti patří z hlediska bezpečnosti plavby ke zvláštnímu druhu plavidel, které je nezbytné provozovat ve zvláště vymezených lokalitách. Tomuto výkladu a pojmu vodní skútr nasvědčuje i běžně veřejnosti dostupná inzerce výrobců a dovozců plavidel, provozovatelů půjčoven a plavidel, popřípadě sportovního zboží a cestovních kanceláří, jakož i tvrzení jednatele žalobce, který na dotaz, zda je majitelem vodního skútru, do protokolu dne 21. 5. 2004 uvedl: a v průběhu správního řízení i v podané žalobě současně tvrdil, že vodní skútr je třeba považovat za malé plavidlo s vlastním strojním pohonem.

(...) Pokud žalobce k právnímu posouzení deliktního jednání namítal, že tak činil v místě, kde plavba malých plavidel není jakkoliv omezena, a navíc v době, kdy je obecně dle příslušných právních předpisů provoz plavidel určených pro plavbu v kluzu a provoz vodních skútrů povolen, soud k tomu uvádí, že podle § 7 odst. 5 není plavba plavidel se spalovacími motory, tedy i předmětného vodního skútru žalobce, na vodní cestě Vltava, zdrži VD Slapy, říční km 94,0 zakázána, neboť tento úsek není uveden v příloze č. 1 vyhlášky, na níž ustanovení § 2 téže vyhlášky poukazuje. Na jednání žalobce však dopadá věta druhá § 7 odst. 5 vodního zákona, podle které lze ostatní povrchové vody užívat k plavbě jen tak, aby přitom nedošlo k ohrožení zájmu rekreace, jakosti vod, ekosystému, bezpečnosti vodních děl; rozsah a podmínky užívání povrchových vod k plavbě stanoví Ministerstvo dopravy a spojů v dohodě s Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Touto vyhláškou je prováděcí vyhláška č. 241/2002 Sb., která ve svém § 4 odst. 1 stanoví rozsah a podmínky užívání povrchových vod k plavbě tak, že na povrchových vodách označených odpovídajícími plavebními znaky, na nichž není plavba plavidel se spalovacími motory podle § 7 odst. 5 zákona nebo podle § 2 této vyhlášky zakázána, se plavba plavidel určených pro plavbu skluzu a provoz skútrů umožňuje jen v období od 15. září do 15. června v době od 9.00 hod. do 19.00 hod.

Z těchto zákonných ustanovení vyplývá, že žalobce jako provozovatel vodního skútru, respektive malého plavidla s vlastním strojním provozem [§ 2 odst. 1 písm. b) bod 2 vyhlášky č. 223/1995 Sb.], mohl tento vodní skútr užívat na vodní cestě Vltava, zdrži VD Slapy, říční km 94,0 jen tak, aby neohrozil zájmy rekreace, jakosti vod a vodních ekosystémů, bezpečnost osob a vodních děl v rozsahu a za podmínek stanovených v § 4 odst. 1 prováděcí vyhlášky, tedy na povrchových vodách označených odpovídajícími plavebními znaky, neboť když pro něj neplatil zákaz podle § 7 odst. 1 věty první, mohl užívat "ostatní povrchové vody" jen ve smyslu § 7 odst. 5 věty druhé za rozsahu a podmínek dle § 4 odst. 1 prováděcí vyhlášky, tedy na povrchových vodách označených odpovídajícími plavebními znaky. Mezi účastníky je přitom nesporné, že SPS v daném místě (vodní cesta Vltava, zdrž VD Slapy, říční km 94,0) v roce 2003, kdy se žalobce správního deliktu dopustil, tento úsek povrchových vod odpovídajícími plavebními znaky neoznačila, tedy nevydala povolení o tom, že v tomto úseku lze vodní skútry provozovat. Žalobce proto nemohl svůj vodní skútr v tomto úseku provozovat ani v době od 15. 9. do 15. 6. daného roku. Za tohoto stavu žalobce provozoval vodní skútr dne 21. 4. 2003 a 27. 4. 2003 jako malé plavidlo s vlastním strojním pohonem v rozporu s § 7 odst. 5 vodního zákona ve spojení s § 4 odst. 1 vyhlášky, když vodní skútr provozoval na povrchových vodách, které nebyly označeny odpovídajícími plavebními znaky k provozu takového malého plavidla s vlastním strojním pohonem.