881/2006
Vodní právo a péče o vodní dílo
Ej 376/2005
Vodní právo: péče o vodní dílo
k § 41 odst. 1 písm. b) zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon)
k § 24 písm. e) zákona ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění zákona č. 23/1992 Sb.
k § 59 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon)
Vlastník čistírny odpadních vod (vodního díla) je povinen pečovat o její řádný stav. Této povinnosti [§ 41 odst. 1 písm. b) zákona č. 138/1973 Sb., vodního zákona] a sankční odpovědnosti z porušení této povinnosti plynoucí [§ 24 písm. e) zákona ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství]*) se nemůže zprostit poukazem na to, že čistírna je provozována v místě staré ekologické zátěže a na jejím vzniku nemá současný vlastník žádnou vinu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2005, čj. 1 As 7/2003-55)
Věc:
Společnost s ručením omezeným T. proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.Magistrát města Ostravy rozhodnutím ze dne 15. 3. 2002 uložil žalobci podle § 24 písm. e) zákona ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, pokutu ve výši 100 000 Kč za to, že žalobce jako vlastník neudržoval vodohospodářské dílo v řádném a provozuschopném stavu v souladu s § 41 odst. 1 písm. b) zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 24 písm. e) zákona o státní správě ve vodním hospodářství. Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 7. 2002 odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí I. stupně potvrdil.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 5. 2. 2003 zamítl.
Žalobce (stěžovatel) proti rozsudku krajského soudu podal včas kasační stížnost. Soustředil tyto námitky: areál je ve velkém rozsahu kontaminován, protože v něm více než sto let probíhala petrochemická výroba. Stěžovatel znečištění nezpůsobil, a nelze mu proto ukládat opatření k odstranění závadného stavu, neboť nemovitosti nabyl kupní smlouvou (§ 42 nového vodního zákona č. 254/2001 Sb.); není to ani v jeho silách, protože náklady by přesáhly miliardu korun. Odstranění závadného stavu musí zajistit stát.
Dále uvedl, že ke své činnosti ani nepotřebuje technická zařízení (čistírna odpadních vod v areálu a hydraulická bariéra), za jejichž špatný stavebně technický stav byl pokutován. Aby se vyhnul dalším sankcím, měl by požádat o demolici těchto zařízení, ale to - s ohledem na chráněný zájem - není vhodné řešení. Není pravda, že areál není střežen, ale není reálně možné jej zabezpečit; policie téměř při každé kontrole zajistí osoby podezřelé z krádeže. Nicméně není pravda, že by technická zařízení byla rozkradením tak poškozena, že by to ohrozilo bezpečnost osob. Tvrzené ohrožení vodohospodářských zájmů je nepravdivé a ničím nepodložené. Podloží v areálu je ve velkém rozsahu nasyceno ropnými látkami. Nemůže dojít ke znečištění povrchových vod (a podzemní vody jsou znečištěny takovým způsobem, že ony samy jsou již zdrojem znečištění).
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Stěžovatel v prvé řadě nepodřadil důvody své kasační stížnosti pod žádné z ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s., takže lze jen z náznaků usuzovat, že patrně vytýká rozsudku krajského soudu nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem [písm. a)], popř. některou vadu řízení [písm. b), d)].
Rozhodnutí, které bylo předmětem soudního přezkoumání (rozhodnutí Magistrátu města Ostravy), se však netýkalo opatření k odstranění závadného stavu ve smyslu ekologické zátěže areálu. Magistrát města Ostravy již dříve rozhodnutím ze dne 22. 6. 2001 uložil stěžovateli opatření k odstranění zjištěných závad (prasklá víka šoupat J 150 a Js 200, proděravěné obvodové potrubí dočišťovací nádrže č. 5 a prasklé potrubí na výtlačném řadu z čistírny odpadních vod do veřejné kanalizace).
Podle vyrozumění o zahájení správního řízení o uložení pokuty šlo zřetelně o neodstranění těchto již dříve zjištěných závad, a dále - podle výsledků šetření z prosince 2001 - o nově zjištěné závady (rozkradení elektroinstalace čerpadel a rozvaděčů ve strojovně čistírny odpadních vod, včetně v zemi uložených silnoproudých kabelů).
Pokuta tedy byla uložena za to, že vlastník neudržuje vodohospodářské dílo v řádném stavu [§ 41 odst. 1 písm. b) zákona č. 138/1973 Sb., vodního zákona].
Kasační námitky tak jdou valnou měrou zcela mimo, protože stěžovatel nebyl pokutován za to, že znečištění areálu způsobil (popřípadě starou zátěž neodstranil), ani za to, že areál nestřežil nebo střežil nedostatečně, a také ani za to, že by rozsáhlým rozkrádáním zařízení čistírny došlo k ohrožení osob. Byl pokutován za to, že vodohospodářské (v dnešní zákonné terminologii "vodní") dílo neudržoval v řádném stavu. Není sporu o to, že o takové dílo jde a že je v jeho vlastnictví (obojí je ostatně ve spise dostatečně doloženo).
To stěžovatel výslovně nepopřel. Jediný argument, který se vztahuje k předmětu řízení - totiž tvrzení, že čističku k ničemu nepotřebuje a že by měl požádat o demolici - je právně nevýznamný. Čistička a hydraulická bariéra v době rozhodování byly vodohospodářskými díly, o "demolici" stěžovatel ani nepožádal (přinejmenším to netvrdí a ze spisu nic takového neplyne). Na jejich provoz proto dopadala užitá ustanovení vodního zákona a zákona o státní správě ve vodním hospodářství, a z nich - jak uvedeno - plyne stěžovatelova povinnost pečovat o jejich řádný stav.
To stěžovatel jako vlastník vodního díla zanedbal, a pokuta mu proto byla uložena právem.
*)
Oba předpisy byly zrušeny novým vodním zákonem (č. 254/2001 Sb.) s účinností od 1. 1. 2002. Srov. nyní § 59 tohoto zákona s věcně shodným obsahem povinností vlastníka vodního díla.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.