Vydání 9/2013

Číslo: 9/2013 · Ročník: XI

2880/2013

Vinohradnictví a vinařství: vedení evidence; lhůta pro zápis do evidenčních knih

Vinohradnictví a vinařství: vedení evidence; lhůta pro zápis do evidenčních knih
k § 39 odst. 5 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění zákona č. 215/2006 Sb.
k čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení Komise (ES) č. 436/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o registr vinic, povinná prohlášení a shromažďování údajů pro sledování trhu, průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a evidenční knihy vedené v odvětví vína
I. Zápisy vinařských produktů do evidenčních knih nebo zvláštních účtů je třeba podle čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení Komise (ES) č. 436/2009 provádět nejpozději v pracovní den po příjmu vstupů; za okamžik "příjmu vstupu" je třeba pokládat okamžik, od něhož je vinařský produkt ve sféře toho, kdo jej má za účelem výkonu své hospodářské činnosti "u sebe" - jde tedy o okamžik, od něhož povinná osoba vinařským produktem fakticky disponuje, tj. drží jej, bez ohledu na to, zda má v tomto okamžiku již dojednány všechny podmínky výkupu z pohledu soukromoprávního závazkového vztahu, který ohledně výkupu vinařského produktu mezi ní a jiným subjektem (dodavatelem) vzniká.
II. Naplnění podmínek správního deliktu podle § 39 odst. 5 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, je třeba zkoumat ve světle pravidel vyplývajících z § 30 odst. 1 uvedeného zákona. Z pohledu jednání spočívajícího v nevedení řádné evidence není rozdílu mezi "chybným vedením" (tj. nikoli řádným vedením) evidence a "absolutním nevedením" evidence; v obojím případě jde o postup, kdy evidence není vedena předepsaným (řádným) způsobem.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2013, čj. 62 A 17/2012-101)
Prejudikatura:
č. 2011/2010 Sb. NSS.
Věc:
Akciová společnost VINIUM proti Státní zemědělské a potravinářské inspekci o uložení pokuty.
Rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce, oblastního inspektorátu v Brně, ze dne 30. 6. 2011 byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč za spáchání několika správních deliktů v oblasti vinohradnictví a vinařství.
Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání, na jehož základě žalovaná rozhodnutím ze dne 21. 12. 2011 částečně změnila rozhodnutí orgánu I. stupně tak, že pouze upravila výrok rozhodnutí v souvislosti s přijetím nové právní úpravy a dospěla k věcně shodnému závěru.
Žalovaná mimo jiné dovodila, že se žalobkyně dopustila správního deliktu podle § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví a vinařství, a sice tím, že ke dni 10. 8. 2010 v provozovně Hlavní 666/2, Velké Pavlovice, porušila povinnost vést evidenční knihy v rozsahu, způsobem a ve lhůtách tak, jak ukládají právní předpisy EU a dále vnitrostátní předpisy, konkrétně tím, že a) nevedla evidenci dle § 14 odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 323/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství (dále jen "vyhláška"), podle vzoru uvedeného v příloze č. 24 vyhlášky, dále b) nevedla řádně evidenci dle § 14 odst. 5 písm. d) vyhlášky podle vzoru uvedeného v příloze č. 27 vyhlášky, neboť tam neuváděla všechny povinné údaje, a dále c) nevedla řádně evidenci dle § 14 odst. 11 vyhlášky podle vzoru uvedeného v příloze č. 33 této vyhlášky.
Dále se žalobkyně podle žalované dopustila správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. jj) zákona o vinohradnictví a vinařství tím, že porušila povinnost provádět zápisy do evidenčních knih nejpozději pracovní den po příjmu stanovenou v čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení č. 436/2009, tím, že při nákupu hroznů od společností VINOTOP CZ s. r. o., P. S., s. r. o., BRAVO-CZ s. r. o., OVINEX a.s. a Levstra s. r. o. nevystavovala výkupní lístky nejpozději v pracovní den po příjmu hroznů (vstupu).
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu u Krajského soudu v Brně, v níž se domáhala zrušení napadeného i jemu předcházejícího rozhodnutí. Žalobkyně mimo jiné poukazovala na to, že byla shledána vinnou ze správního deliktu podle § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví a vinařství tím, že porušila povinnost vést evidenční knihy podle § 30 odst. 1 tohoto zákona, ačkoli na základě opatření ze dne 10. 8. 2010 splnila všechny své povinnosti, evidence doplnila - a právě takto doplněné evidenční knihy poté sloužily správnímu orgánu jako podklad pro rozhodnutí. Žalobkyně tak namítala, že nebyla splněna jedna z podmínek trestní odpovědnosti, kterou je škodlivý následek, neboť její pochybení při vedení evidenčních knih byla řádným dopracováním zcela zhojena. Dále podle žalobkyně byla většina z vytýkaných nedostatků jen formálního charakteru - tyto nedostatky neměly vliv na průkaznost evidence.
Žalobkyně rovněž poukazovala na nesprávný výklad této skutkové podstaty, podle níž se dopustí protiprávního jednání ten, kdo nevede evidenční knihy vůbec nebo je nepředloží na výzvu správnímu orgánu. Znění tohoto ustanovení tak podle žalobkyně nedopadá na situaci, kdy evidenční knihy vedeny jsou a mají pouze formální nedostatky.
Další argumentace žalobkyně směřovala proti závěru o spáchání správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. jj) zákona o vinohradnictví a vinařství tím, že nevystavovala výkupní lístky nejpozději v pracovní den po příjmu hroznů. Žalobkyně přiznala, že ve výjimečných případech docházelo k tomu, že tyto výkupní lístky nebyly vystaveny ihned po dodání hroznů dodavatelem, nýbrž až s časovým odstupem, avšak k takovému postupu docházelo pouze tehdy, měla-li žalobkyně výhrady k některé dodávce vykupovaných hroznů; k vystavení výkupního lístku došlo v takových případech až po dohodě o ceně mezi žalobkyní a dodavatelem hroznů.
Krajský soud v Brně žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
IV. Posouzení věci
(...)
IV. 1
Žalobkyně předně namítá, že jednání, jímž se měla dopustit správního deliktu podle § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví a vinařství, nenaplňuje materiální stránku tohoto správního deliktu, kterou je škodlivý následek. Tomu však zdejší soud nepřisvědčuje.
Podle § 39 odst. 5 tohoto zákona se právnická nebo podnikající fyzická osoba "
jako osoba, která vlastní, drží nebo zprostředkovává produkt za účelem výkonu svého podnikání nebo k obchodním účelům, dopustí správního deliktu tím, že nevede evidenční knihy nebo je nepředloží na žádost orgánu dozoru podle § 30 odst. 1 a 2
".
Ustanovení § 39 odst. 5 uvedeného zákona tedy za protiprávní pokládá mimo jiné nevedení evidenční knihy podle § 30 odst. 1 téhož zákona, který předepisuje povinnost "
vést evidenční knihy v rozsahu, způsobem a ve lhůtách stanovených předpisy Evropské unie, tímto zákonem a prováděcím právním předpisem
[tj. vyhláškou]".
Žalobkyně byla uznána vinnou z toho, že nevedla evidenci o hmotnosti a cukernatosti nakoupených vinných hroznů nebo hroznového moštu podle § 14 odst. 5 písm. b) vyhlášky - tuto evidenci neměla žalobkyně vést vůbec. Dále žalobkyně neměla vést řádně evidenci hmotnosti a cukernatosti zpracovaných vinných hroznů nebo hroznového moštu a množství vyrobeného vína s členěním podle jakostních tříd podle § 14 odst. 5 písm. d) vyhlášky a evidenci o zásobách produktu a evidenci o přídavcích jiných látek než vína k produktu podle § 14 odst. 11 vyhlášky.
Povinnost vést řádnou evidenci zaznamenávající vstupy a výstupy vinařských výrobků je obsažena již v (přímo aplikovatelném) nařízení Rady (ES) č. 479/2008 o společné organizaci trhu s vínem, o změně nařízení (ES) č. 1493/1999, (ES) č. 1782/2003, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 3/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2392/86 a (ES) č. 1493/1999, konkrétně čl. 112 odst. 1 tohoto nařízení. Tato povinnost je pak blíže konkretizována v čl. 36 až čl. 46 téhož nařízení.
Z pohledu jednání spočívajícího v nevedení řádné evidence není rozdílu mezi "
chybným vedením
" (tj. nikoli řádným vedením) evidence a absolutním "
nevedením
" evidence; v obojím případě jde o postup, kdy evidence není vedena předepsaným (řádným) způsobem, tj. postup odporující § 30 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství. "
Toliko
" chybné vedení nemůže vyvolávat závěr v tom směru, že by takovým porušením povinnosti řádného vedení evidence nebyl škodlivý následek vůbec vyvolán.
Soud tedy souhlasí s argumentací žalobkyně, že vedle naplnění formální stránky správního deliktu je nezbytné naplnit i stránku materiální, která určuje společenskou škodlivost a jež je jednou z podmínek trestnosti konkrétního správního deliktu [viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2012, čj. 9 As 34/2012-28: "
I k trestnosti správního deliktu však nepostačuje pouhé naplnění formální stránky dané skutkové podstaty, ale vyžaduje se, aby takové jednání vykazovalo i určitou společenskou nebezpečnost ve vztahu k porušené povinnosti, čímž dochází i k naplnění materiální stránky správního deliktu (viz obdobné použití principů trestního práva). Jen v případě naplnění obou shora uvedených stránek může být určité jednání kvalifikováno jako správní delikt, a to i přesto, že příslušné zákony materiální stránku deliktu výslovně neupravují. Míra naplnění materiální stránky deliktu se pak projevuje v posuzování trestnosti právně závadného jednání, či následně při stanovení výše sankce
"]. Má-li však protiprávní jednání žalobkyně spočívat v nevedení evidenčních knih podle pravidel vyplývajících ze zákona o vinohradnictví a vinařství, tj. konkrétně způsobem a ve struktuře odpovídající na něj navazující vyhlášce, pak je namístě k naplnění materiální stránky deliktu argumentovat rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, čj. 5 As 104/2008-45, č. 2011/2010 Sb. NSS. Podle Nejvyššího správního soudu: "
Lze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek.
" Toto rozhodnutí se sice týká přestupku, závěry v něm judikované však lze bezesporu použít
per analogiam
i na tzv. jiný správní delikt, který je svou povahou přestupku nejbližší (shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 34/2012-28).
Podle zdejšího soudu tedy zákonodárce pod nevedení evidenční knihy zahrnul nevedení evidenčních knih podle pravidel vyplývajících ze zákona o vinohradnictví a vinařství, konkrétně podávaných z § 30 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství, a tedy i na takové jednání dopadá skutková podstata vyjádřená v § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví a vinařství.
Pokud tedy zákonodárce takové "
nikoli řádné vedení evidenční knihy
" konstrukcí samotného zákona o vinohradnictví a vinařství a na něj navazující vyhlášky zahrnul pod skutkovou podstatu správního deliktu "
nevedení evidenční knihy
", pak je nutno vycházet z toho, že jednání podřaditelné pod skutkovou podstatu uvedenou v § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví a vinařství je obecně škodlivé pro společnost. V opačném případě, tedy aby k tomuto škodlivému následku nedošlo, by musely nastat mimořádné okolnosti vylučující tento škodlivý následek, a ty tu nenastaly; v takovém případě nebyla žalovaná povinna explicitně se zabývat naplněním této materiální stránky v odůvodnění svého rozhodnutí (srov. závěr uvedený např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2011, čj. 1 Afs 14/2011-62). Intenzita porušení nicméně musí být zohledňována v rámci úvah o výši sankce.
Nedůvodnost žalobní argumentace namítající nenaplnění materiální stránky deliktu je tu tedy dána proto, že ve skutkové podstatě správního deliktu podle § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví a vinařství je obsažen odkaz na § 30 odst. 1 tohoto zákona, který ukládá právnické či fyzické podnikající osobě povinnost vedení knih v rozsahu, způsobem a ve lhůtách stanovených nařízením, zákonem o vinohradnictví a vyhláškou podle § 30 odst. 1 tohoto zákona. Fakt, že § 39 odst. 5 tohoto zákona odkazuje na jiná zákonná ustanovení, znamená, že i ustanovení, na něž je odkazováno, je třeba pro posouzení naplnění podmínek správního deliktu použít, resp. naplnění podmínek správního deliktu podle § 39 odst. 5 uvedeného zákona zkoumat ve světle pravidel vyplývajících z § 30 odst. 1 téhož zákona. Takto také žalovaná postupovala a v jejím postupu zdejší soud žádnou nezákonnost neshledává.
Má-li nedostatek škodlivého následku podle žalobní argumentace spočívat v odstranění vad evidence, pak ani toto následné odstranění vad nedostatek škodlivého následku nevyvolává. Žalobkyně v podané žalobě uvádí, že vady v předmětných evidencích "
již odstranila
", a sice na základě opatření ze dne 10. 8. 2010, kterým bylo uloženo zavedení řádné průkazné evidence ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství, zejména přílohy č. 24, 26, 27, 32 a 33 k vyhlášce, to však nikterak nezpochybňuje závěr žalované, který má být touto argumentací zpochybněn. Především tím není nikterak zpochybněno, že v době kontroly zákonem požadovaných evidencí tyto nebyly vedeny vůbec a další evidence nebyly vedeny řádně; právě v tom přitom spočívá protiprávní jednání žalobkyně, jak je popsáno ve skutkové větě vážící se k tomuto správnímu deliktu. Ani tu tedy nelze dát žalobkyni v její argumentaci o nenaplnění materiální stránky deliktu za pravdu.
Přisvědčit nelze ani žalobní argumentaci, která bagatelizuje vady evidence pouze coby formální. Z protokolu o kontrole ze dne 8. 9. 2010 a 15. 9. 2010 vyplývá, že žalobkyně nemohla plně vyhovět ukládaným opatřením, konkrétně zákazu uvádění vína neznámého původu do oběhu, právě z toho důvodu, že neměla dostatečně vypracované evidence, z nichž byl dohledatelný původ vína. Už z tohoto pohledu nelze na vady evidence nahlížet pouze jako na vady formální (a snad tedy bagatelní), jejichž charakter vylučoval reálný škodlivý následek.
Žalovaná při zhodnocení škodlivého následku nadto správně poukázala i na množství tohoto vína, které bylo uváděno do oběhu a jehož původ nebylo možno doložit, a to na s. 14 napadeného rozhodnutí. Zdejší soud se ztotožňuje se žalovanou v závěru, že v daném případě, kdy celkem nebyly vedeny skladové karty týkající se 2 185 430 litrů vína, nelze hovořit o natolik zanedbatelné společenské nebezpečnosti jednání žalobkyně, že by to mohlo vyvolat oprávněný závěr o nenaplnění materiální stránky uvedeného správního deliktu.
IV. 2
Zdejší soud nepřisvědčuje ani žalobní argumentaci proti závěrům žalované ohledně vystavování výkupních lístků v době "
faktického převzetí zboží
" v souvislosti se spácháním deliktu podle § 39 odst. 1 jj) zákona o vinohradnictví a vinařství.
Podle uvedeného ustanovení se správního deliktu dopustí ten, kdo poruší povinnost stanovenou předpisem Evropských společenství upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s vinařskými produkty. Tímto právním předpisem je konkrétně shora uvedené nařízení č. 436/2009, které ukládá v čl. 36 odst. 1 fyzickým nebo právnickým osobám a seskupením osob, které mají v držení jakýkoli druh vinařského produktu za účelem výkonu svého povolání nebo k obchodním účelům, povinnost vést evidenci vstupů a výstupů dotyčného produktu - "
evidenční knihy
".
Podle čl. 45 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení se zápisy do evidenčních knih nebo zvláštních účtů, na které se vztahují články 39, 40 a 44, "
provádějí u vstupů nejpozději v pracovní den po příjmu
". Podle § 14 odst. 5 písm. b) vyhlášky "[v]
ýkup vinných hroznů provádí osoba uvedená v
§ 30 odst. 1 zákona [o vinohradnictví a vinařství]
na výkupním lístku, jehož vzor je uveden v
příloze č. 25 [této vyhlášky]".
Nařízení v žádném ze svých ustanovení přesně nedefinuje pojem "
příjem vstupu
" (resp. "
příjem u vstupu
"). Nicméně jazykovým výkladem dikce "
osoby, které mají v držení
[...] [angl.
hold
, fr.
détenir
, něm.
halten
]
jakýkoli druh vinařského produktu
" lze bez pochyb dospět k závěru, že za okamžik "
příjmu vstupu
" je třeba pokládat okamžik, od něhož je vinařský produkt ve sféře toho, kdo jej má "
u sebe
" za účelem výkonu své hospodářské činnosti. Jde tedy o okamžik, od něhož povinná osoba vinařským produktem fakticky disponuje, tj. drží jej, aby s ním v rámci výkonu své hospodářské činnosti ihned či kdykoli později nakládala.
Žalobkyně namítá, že hrozny (coby vinařský produkt podle čl. 36 odst. 1 uvedeného nařízení) byly v jejím držení, avšak v tomto okamžiku ještě nebyla dohodnuta jejich cena. Takové argumentaci proti závěrům žalované však zdejší soud nepřisvědčuje. Zvláště proto, že okamžik, od něhož byly hrozny v reálné dispozici žalobkyně, nemusel nutně následovat po sjednání ceny. Pozdější sjednání ceny, popř. jakékoli jiné obchodní podmínky, a to i za situace, kdy žalobkyně v době, kdy byly hrozny již v její dispozici, "
měla výhrady k dodávce
" (od kterých se zřejmě podle žalobní argumentace měla odvíjet další jednání o ceně), samo o sobě nevylučuje, aby hrozny již fakticky ve sféře žalobkyně coby povinné osoby byly. Kromě toho na výkupních (nákupních) lístcích je uvedeno datum "
výkupu
" v jiný den, než byly tyto lístky vyhotoveny - a jak žalovaná uvádí, časová prodleva byla v některých případech delší než týden. Pokud je na výkupních lístcích uvedeno datum výkupu, je třeba vyjít buď z toho, že již byla uzavřena kupní smlouva o tomto zboží, tedy že již byla sjednána i cena (to je výklad pravděpodobnější, respektující soukromoprávní pravidla o vzniku smluv), nebo z toho, že hrozny se v den "
výkupu
" fakticky dostaly do sféry žalobkyně i s vědomím, že ohledně nich bude teprve jednáno o ceně. V obojím případě je však třeba na hrozny nahlížet jako na vinařský produkt, který se ve sféře žalobkyně již nacházel. Evidence o vstupu konkrétního produktu tak měla být žalobkyní zavedena v pracovní den poté, co se do sféry žalobkyně dostal.
Závěry žalované k této otázce obsažené v napadeném rozhodnutí tedy plně obstojí; žalovaná se výkladem pojmu "
příjem vstupu
" žalobně namítané nezákonnosti nedopustila. (...)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.