3947/2019
Vinohradnictví a vinařství: k pojmu "nedovolené enologické postupy"
Vinohradnictví a vinařství: k pojmu „nedovolené enologické postupy“
k § 3 odst. 2 písm. a) bod 1. zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění zákona 18/2012 Sb.
Nepovolenými enologickými postupy jsou ty enologické postupy, které právní úprava výslovně zakazuje, případně pak ty, u nichž nebyly dodrženy podmínky, za kterých by jinak povoleny byly (resp. by jinak mohly být použity). Definice falšování produktu podle § 3 odst. 2 písm. a) bod 1. zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), na uvedeném vymezení nic nemění, ale toliko odlišuje míru závažnosti jednání, kterým byly povolené enologické postupy porušeny.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2019, čj. 7 As 388/2018-46)
Věc:
Společnost s ručením omezeným Vinacz proti Státní zemědělské a potravinářské inspekci o správních deliktech, o kasační stížnosti žalobkyně.Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně (dále jen„správní orgán I. stupně“) provedla u žalobkyně v období od 9. 4. 2013 do 30. 4. 2014 celkem sedm kontrol. Na jejich základě vydala dne 22. 12. 2015 rozhodnutí, podle něhož se žalobkyně dopustila správních deliktů podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství ve znění zákona č. 18/2012 Sb. tím, že uváděla do oběhu víno, které bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům (nepovolený přídavek vody, nadlimitní obsah ethanolu z přidaného cukru, nepovolený přídavek syntetických barviv a překročení povoleného obsahu kyseliny citronové) a nesprávně uvedla skutečný obsah alkoholu. Dále se žalobkyně dopustila správního deliktu podle § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví a vinařství tím, že nevedla evidenční knihy v souladu s § 14 odst. 1 vyhlášky č. 323/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství (dále též „vyhláška č. 323/2004 Sb.“) a nevedla evidenci o zásobách vína dle § 14 odst. 10 téže vyhlášky a správního deliktu podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů. Za popsané správní delikty byla žalobkyni uložena úhrnná pokuta ve výši 2 300 000 Kč, povinnost uhradit náklady laboratorních rozborů ve výši 83 570 Kč, náklady dodatečné kontroly ve výši 1 000 Kč a náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání. Rozhodnutím ze dne 3. 6. 2016 žalovaná změnila výrok I. rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že zpřesnila časové vymezení jednotlivých skutků, jichž se žalobkyně dopustila. Ve zbylých výrocích žalovaná rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila, jelikož neshledala, že by námitky žalobkyně byly důvodnými.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu u Krajského soudu v Brně, který jí rozsudkem ze dne 6. 9. 2018, čj. 62 A 124/2016-99, zamítl. Krajský soud nepřisvědčil námitkám, že je rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné. Žalovaná se náležitě vypořádala se všemi odvolacími námitkami a přesvědčivě a srozumitelně své závěry zdůvodnila. Krajský soud neshledal ani vytýkané vady ve výrocích rozhodnutí žalované.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, ve které rozporovala závěry krajského soudu a správních orgánů stran toho, že víno bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům. Zpochybňovala výsledky laboratorních rozborů s odkazem na to, že výsledky senzorického hodnocení žádné vysoké hodnoty vody ani přítomnost barviv nedetekovaly. Vína s tak vysokým obsahem vody by přitom nemohla vyhovovat v ostatních znacích. Na výsledek analytického rozboru měla vliv i absence identifikace ročníku a oblasti zkoumaného vína. V případě zvýšené hodnoty ethanolu z přidaného cukru a kyseliny citronové se nejedná o nepovolené enologické postupy, neboť těmi jsou pouze ty, které jsou taxativně vymezeny v předpisech Evropské unie. Nesprávné je rovněž posouzení údaje o množství alkoholu uvedeného na etiketě vzhledem k povolené odchylce ± 0,5 % až ± 0,8 % a rozšířené nejistotě měření ± 0,2 %. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odmítá námitky stěžovatelky vůči průkaznosti provedených laboratorních rozborů založených na srovnání s výsledky senzorické analýzy. Použité metody jsou – na rozdíl od senzorické analýzy – přímo určeny ke stanovení přídavku exogenní vody, respektive syntetických barviv do vína, a byly řádně provedeny. K odkazu stěžovatelky na definici falšování žalovaná uvedla, že tato byla zavedena až od 1. 4. 2017, tj. po vydání jejího rozhodnutí. Nadto tato definice nic nemění na tom, že stěžovatelka uváděla na trh víno vyrobené v rozporu s povolenými enologickými postupy. Obsah skutečného alkoholu ve víně činil dle provedené zkoušky 9,3 % s nejistotou měření ± 0,2 %. Na etiketě byl tudíž uveden nesprávný údaj (10,5 %) i při zohlednění odchylky ± 0,5 %. Odchylka ± 0,8 % je určena pro jiné typy výrobků. Provedený laboratorní rozbor rovněž detekoval obsah kyseliny citrónové v množství překračujícím maximální limit. Víno tedy bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(…)
[18] Ve shodě s krajským soudem považuje Nejvyšší správní soud zjištění správních orgánů stran přídavku vody ve víně za dostatečně prokázaná. Tato zjištění se opírají o výsledky laboratorních rozborů, které nelze zpochybnit toliko nijak nepodloženým tvrzením, že víno nemohlo obsahovat exogenní vodu, jestliže vyhovělo v celé řadě dalších znaků. Stěžovatelka touto argumentací konfrontuje jeden výsledek akreditované laboratoře s výsledky dalšími, ačkoli mezi nimi není dána přímá souvislost. Metoda SZPI 4903 (Compendium of International Methods of Wine and Must Analysis, OIV-MA-AS2-12:R2009), která byla v předmětné věci použita, je (jak vyplývá z rozhodnutí žalované) přímo určena ke zjištění exogenní vody ve víně a jako taková je odlišná od metod, které slouží k analýze jiných znaků, jejichž výsledky tedy mohou být, nezávisle na zjištění přídavku vody, vyhovující, aniž by šlo o rozpor, který by zpochybňoval správnost jednotlivých výsledků.
[19] Námitce, že senzorické hodnocení je rovněž akreditovanou metodou, která by musela tak vysoké množství exogenní vody také zjistit, nelze přisvědčit. Senzorické hodnocení, jak již uvedl krajský soud, je metodou, která je určena k jiným účelům, než je zjišťování exogenní vody ve víně. Slouží především ke zjištění, zdali je potravina vhodná k lidské spotřebě na základě vzhledu, chutě a vůně potraviny. K povaze senzorického hodnocení se již Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 9. 3. 2017, čj. 7 As 305/2016 - 47, ve kterém uvedl, že se jedná o zkoušku subjektivní povahy, jelikož „[t]
estovací metodou je totiž v případě
[…] zkoušky smyslové vnímání, které vnímající osoba následně reprodukuje, a které je z povahy věci subjektivní
“.
Výsledky vzešlé z provedení této metody tedy nemusejí být ve vztahu ke zjišťování obsahu exogenní vody ve víně tak přesné, jako je tomu v případě laboratorního rozboru zaměřeného přímo na stanovení přídavku vody do produktů vinné révy. Rozpoznatelnost přítomnosti vody ve víně na základě senzorického hodnocení je ztížena zvláště v případech, kdy je voda do vína zapracována již v průběhu jeho výroby, jak plyne z vyjádření správního orgánu I. stupně ze dne 4. 11. 2014. Nelze tedy vyloučit, že výsledky senzorického hodnocení budou nasvědčovat tomu, že víno obsahuje přidanou vodu, avšak pokud jde o spolehlivé zjištění skutkového stavu, je průkaznější, a v tomto případě i rozhodující, výše zmíněná laboratorní metoda SZPI 4903. (…)
[25] Stěžovatelka dále tvrdí, že nadlimitní obsah ethanolu z přidaného cukru nepředstavuje nepovolený enologický postup, neboť co je nepovolený enologický postup je taxativně vymezeno v příloze nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů), a v příloze nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007. Pro podporu své argumentace stěžovatelka dále odkazuje na § 3 odst. 2 písm. a) bod 1. zákona o vinohradnictví a vinařství, ve znění účinném od 1. 4. 2017, dle něhož platí, že „[p]
ro účely tohoto zákona se dále rozumí falšováním produktu použití enologických postupů, které jsou v rozporu s přílohami k nařízení Komise (EU) č. 606/2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použijí, v platném znění; pokud jsou v těchto přílohách stanoveny limity, jejich překročení se nepovažuje za falšování produktu
“,
a na dotační podmínky u dotací poskytovaných žalovanou, dle kterých překročení limitu není považováno za nepovolený enologický postup. Stejný argument stěžovatelka uplatňuje rovněž u naměřeného nadlimitního množství kyseliny citronové ve víně.[26] Argumentaci stěžovatelky, že překročení limitů u obsahu etanolu z přidaného cukru a kyseliny citrónové není nepovoleným enologickým postupem, nelze přisvědčit. Pod pojmem enologické postupy je třeba v souladu s odbornou literaturou (viz Rada, T., Tkáčiková, J., Kunc, O.
Zákon o vinohradnictví a vinařství. Komentář
. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 37.) rozumět vinařské postupy, které vedou k výrobě, vývoji či ke změně produktu, jejichž pevný rámec je dán obecně závaznými právními předpisy. Tento regulatorní rámec přitom rozlišuje katalog kogentně zakázaných enologických postupů, katalog zakázaných postupů, které však mohou být při dodržení určitých podmínek použity, a katalog povolených enologických postupů. Nepovolené enologické postupy nejsou pojmem, který by byl právní úpravou výslovně vymezen, avšak lze dovodit, že jimi budou ty enologické postupy, které právní úprava výslovně zakazuje, případně pak ty, u nichž nebyly dodrženy podmínky, za kterých by jinak povoleny byly (resp. by jinak mohly být použity). Na takovémto vymezení nepovoleného enologického postupu nemůže nic změnit ani stěžovatelkou odkazované ustanovení vymezující s účinností od 1. 4. 2017 (tedy po vydání napadeného rozhodnutí) definici falšování produktu. Zákonodárce pomocí pojmu falšování produktu pouze odlišuje míru závažnosti jednání, kterým byly povolené enologické postupy porušeny. I když tedy určité jednání nebude možno podřadit pod pojem falšování produktu, stále může jít o porušení povolených enologických postupů. Dotační podmínky žalované pak nelze vnímat jako obecně závazné předpisy regulující enologické postupy.[27] Pokud tedy bylo laboratorními rozbory zjištěno, že víno, které stěžovatelka uváděla na trh, překročilo v případě ethanolu z přidaného cukru limit 1,5 % obj. stanovený pro zvyšování minimálního přirozeného obsahu alkoholu právními předpisy, nelze jinak než dospět k závěru, že překročením povolených mezních hodnot byly porušeny podmínky, za nichž by mohl být použit postup, při němž dochází ke zvyšování ethanolu přidáním cukru, a jde tedy o enologický postup zakázaný, resp. nepovolený. Obdobné lze vztáhnout i na překročení maximálního množství přídavku kyseliny citrónové. Nebyly-li dodrženy stanovené podmínky maximálního povoleného množství 1 g/l, jde o nepovolený enologický postup a výrobky, jež omezení porušují, nelze uvádět na trh.
[28] Stěžovatelka má dále za to, že nebyl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností, jestliže senzorické hodnocení nedetekovalo v atributu vzhled výskyt syntetických barviv ve víně, zatímco laboratorními rozbory byl jejich výskyt naopak zjištěn. Správní orgány tak neunesly důkazní břemeno, které na nich leží, a neprokázaly naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Stěžovatelka tedy argumentuje obdobně jako v případě zjištění přídavku vody ve víně (viz výše). Ve shodě s krajským soudem považuje i Nejvyšší správní soud metodu SZPI 4802, na jejíchž výsledcích správní orgány založily při posuzování řešené věci, za dostatečně průkaznou ve vztahu k prokázání přítomnosti syntetických barviv. Jak vyplývá z rozhodnutí žalovaného, tato metoda je – na rozdíl od senzorického hodnocení – přímo zaměřena na identifikaci syntetických potravinářských barviv metodou TLC. Lze tak souhlasit s krajským soudem, že v tomto ohledu je daná metoda bezesporu průkaznější nežli hodnocení senzorické.
[29] Další námitka stěžovatelky se týká číselného údaje o množství skutečného obsahu alkoholu uvedeném na etiketě vína. Dle stěžovatelky správní orgány vycházely z nesprávného skutkového stavu věci, neboť zjištěný skutečný celkový obsah alkoholu činil 9,4 % alk., což při zohlednění povolené odchylky a nejistoty měření činí 10, 1 % alk. Po zaokrouhlení na 10,5 % alk. tedy údaj uvedený na etiketě obstojí. V této souvislosti dále namítá, že povolená odchylka ± 0, 5 % byla ze strany správních orgánů užita, aniž by byl zjištěn ročník předmětného vína, kdy je u vín povolena odchylka i ve výši ± 0, 8.
[30] Ze správního spisu (viz protokol o zkoušce č. D015-70994/13/A01) vyplývá, že v předmětném víně byl zjištěn skutečný obsah alkoholu 9,3 % obj. s odchylkou měření ± 0,20 a dále celkový alkohol v množství 9,4 % obj. s odchylkou měření ± 0,20. Testované víno na etiketě deklarovalo skutečný obsah alkoholu 10,5 % obj.
[31] Problematika uvádění obsahu alkoholu na etiketě je upravena v čl. 54 nařízení Komise (ES) č. 607/2009. Dle odst. 1 platí, že „[s]
kutečný obsah alkoholu v procentech objemových uvedený v čl. 59 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 479/2008 se uvádí v celých jednotkách nebo jednotkách zaokrouhlených na pět desetin.
[…] Aniž jsou dotčeny přípustné odchylky stanovené pro použitou referenční metodu rozboru, nesmí být udaný obsah alkoholu vyšší nebo nižší o více než 0,5 % objemového oproti obsahu alkoholu stanovenému rozborem
[…]“.
Je tedy zjevné, že nařízení pracuje s hodnotou skutečného obsahu alkoholu, nikoliv s hodnotou celkového obsahu alkoholu, jak činí stěžovatelka ve svém výpočtu. V posuzované věci se skutečný obsah alkoholu při započtení odchylky měření pohybuje v rozmezí 9,1–9,5 % obj. Aby údaj uvedený stěžovatelem na etiketě vyhověl citovanému nařízení, musel by deklarovat obsah alkoholu nejvýše 10 % obj. Tak tomu nicméně v řešené věci není, jak již konstatovaly krajský soud i správní orgány. Pokud jde o odchylku 0,8 % obj., tato se vztahuje pouze na výrobky uvedené v citovaném článku nařízení (výrobky s chráněným označením původu nebo zeměpisným označením skladovaných v láhvích déle než tři roky, šumivá vína, jakostní šumivá vína, šumivá vína dosycená oxidem uhličitým, perlivá vína, perlivá vína dosycená oxidem uhličitým, likérová vína a vína z přezrálých hroznů), mezi něž však víno uváděné stěžovatelkou na trh dle obsahu spisového materiálu zjevně nepatří. (…)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.