Vydání 3/2014

Oznámením ze dne 20. 9. 2012 žalovaná žalobce informovala o krácení finančních prostředků (dále jen „oznámení o krácení dotace“), poskytnuté na základě Smlouvy o podmínkách poskytnutí z Regionálního operačního programu Jihozápad (dále jen „smlouva o poskytnutí dotace“), uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 7. 2. 2011.

Žalobce podal proti tomuto oznámení správní žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji rozhodnutím ze dne 11. 4. 2013, čj. 10 A 3/2013-48, odmítl jako předčasnou a věc postoupil Ministerstvu pro místní rozvoj ČR k projednání v odvolacím řízení. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí zaujal názor, že žalovaná naplňuje znaky správního orgánu, jak byly definovány v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008, čj. 4 Ans 9/2007-197, č. 1717/2008 Sb. NSS, neboť byla zřízena zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, je právnickou osobou a její činnost je financována ze státního rozpočtu a finančních prostředků Evropské unie.

Vztah vzniklý poskytnutím označil krajský soud za vztah veřejnoprávní a poskytnuté za ze státního rozpočtu a rozpočtu krajů, které jsou dle § 3 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), tzv. jinými prostředky státu. Rozhodování o nich proto patří do oblasti veřejné správy.

Oznámení o krácení dle krajského soudu určitým způsobem negativně ovlivňuje sféru žalobce, neboť v souvislosti s krácením mu vznikají další povinnosti, související se zajištěním úhrady zbývající části projektu, čímž dochází k negativnímu projevu v jeho právní sféře, a proto se, ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, čj. 7 As 173/2012-44, jedná o rozhodnutí způsobilé k přezkumu dle § 65 odst. 1 s. ř. s., a lze na něj aplikovat obecné předpisy vztahující se ke správnímu řízení.

Krajský soud dále uvedl, že dle § 169 odst. 1 písm. d) správního řádu rozhoduje spory z veřejnoprávní smlouvy „“. Dle obsahu spisu stěžovatelka vyřídila odvolání žalobce ze dne 7. 12. 2012 pouhým „“ ze dne 19. 12. 2012, a proto nepostupovala v souladu se zákonem (§ 81 správního řádu), jelikož měla odvolání žalobce posoudit podle obsahu a vyřídit jej postupem podle hlavy VIII. části druhé správního řádu.

Žalovaná (stěžovatelka) podala proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, v níž namítala, že žaloba měla být krajským soudem odmítnuta pro nepřípustnost, neboť posuzované oznámení není rozhodnutím správního orgánu. Právní vztah mezi poskytovatelem a příjemcem z veřejných rozpočtů je vztahem veřejnoprávním a poskytování dotací z veřejných rozpočtů je činností spadající do oblasti veřejné správy. Dle stěžovatelky je však nutno odlišit situaci před udělením a situaci po uzavření smlouvy o poskytnutí . K poskytování dotací žadatelům, resp. příjemcům, dochází na základě uzavřené smlouvy o poskytnutí , která je veřejnoprávní smlouvu . Ta závazně upravuje vzájemný právní vztah mezi poskytovatelem a příjemcem. Orgán veřejné moci je podmínkami smlouvy a v ní stanovenými právy a povinnostmi vázán. Postup stěžovatelky, kterým žalobci oznámila krácení , je postupem v souladu s ustanoveními smlouvy o krácení . Pokud byl žalobce přesvědčen, že jednala v rozporu se smlouvou o poskytnutí , měl postupovat výlučně dle § 141 a § 169 správního řádu a iniciovat spor z veřejnoprávní smlouvy. Oznámení o krácení není správním rozhodnutím a postup dle § 81 správního řádu nelze uplatnit. Mělo-li být podání žalobce ze dne 7. 12. 2012 posouzeno podle obsahu a v souladu se správním řádem, mělo být posouzeno jedině jako návrh na zahájení sporného řízení.

Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti nesouhlasil s tvrzením stěžovatelky, dle kterého k poskytování dotací žadatelům dochází až na základě uzavřené smlouvy o poskytnutí . S odvoláním na § 16e odst. 1 písm. d) zákona o podpoře regionálního rozvoje namítal, že rozhodujícím aktem přidělení je usnesení výboru regionální rady a nikoliv smlouva o poskytnutí . Smlouva nemůže nahradit individuální správní akt, neboť ten byl učiněn již usnesením výboru stěžovatelky o přidělení .

Pokud jde o podstatu posuzovaného právního vztahu, žalobce uvedl, že i kdyby se jednalo o vztah z veřejnoprávní smlouvy, šlo by pouze o nahrazení správního aktu a jakýkoliv další postup ze strany poskytovatele by nesl znaky správního rozhodnutí. Navíc by se v daném případě muselo jednat o veřejnoprávní smlouvu , pro jejichž existenci nevytváří správní řád prostor, a spor z ní by nebyl řešitelný dle § 169 správního řádu.

Dále se žalobce ztotožnil s rozhodnutím krajského soudu, který spatřoval v krácení autoritativní postup, kterým stěžovatelka jedná nad rámec veřejnoprávní smlouvy a rozhoduje jako správní orgán z vrchnostenské pozice. Proti takovému rozhodnutí je odvolání dle § 81 správního řádu přiměřeným způsobem obrany. Pokud byla stěžovatelka přesvědčena, že jde o spor z veřejnoprávní smlouvy, měla věc postoupit nadřízenému správnímu orgánu, případně vyzvat žalobce k úpravě podání. Primárně však měla, chtěla-li zkrátit částku poskytnuté , sama iniciovat spor z veřejnoprávní smlouvy a obrátit se na nadřízený orgán.

Stěžovatelka v reakci na vyjádření žalobce popřela, že by akcentovala pouze smluvní vztah založený smlouvou o poskytnutí . Dále uvedla, že rozhodnutí o přidělení považuje za podmínku nutnou pro uzavření smlouvy. Na základě té je smluvně upraven vztah mezi poskytovatelem a příjemcem, oběma stranám vznikají práva a povinnosti a příjemci vzniká nárok na dotaci. Co se týká oznámení o krácení , stěžovatelka vyloučila jeho vrchnostenský charakter. Práva a povinnosti žalobce byly určeny smlouvou o poskytnutí , nikoli vrchnostenským aktem. K zahájení sporu z veřejnoprávní smlouvy nebyl ze strany stěžovatelky důvod, neboť oprávnění zkrátit výši vyplývalo z uzavřené smlouvy. Naopak žalobce, který tvrdí, že byla zkrácením jeho práva a povinnosti dotčena, je stranou příslušnou k zahájení takového sporu.

Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a žalobu odmítl.