Vydání 4/2011

Žalobce se domnívá, že právo předepsat dlužné pojistné a penále s ním související se v jeho případě promlčelo zcela, nikoli pouze částečně, jak uzavřel žalovaný v napadeném rozhodnutí. (…)

Nepochybně je pravda, že právo předepsat dlužné pojistné, které bylo původně splatné v květnu, červnu, červenci atd. roku 1997, se promlčelo v květnu, červnu, červenci atd. roku. 2002; v roce 2004 tedy nebylo možno tyto dlužné částky předepsat žalobci k úhradě, protože mezi lety 2002 a 2004 neučinil správní orgán I. stupně žádný úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, který by způsobil běh nové promlčecí lhůty. Stejně tak nebylo možné předepsat žalobci úhradě penále, které se vztahovalo k dlužným částkám splatným v roce 1997. To si ale v důsledku žalobcova odvolání žalovaný uvědomil, a proto změnil rozhodnutí vydané v I. stupni tak, že dlužné částky jak na pojistném, tak na penále snížil v důsledku promlčení právě o částky původně splatné v roce 1997.

I další žalobcovy upřesňující výhrady míří na částky splatné v roce 1997 (žalovaný podle správního orgánu počítal nesprávně, tedy nazad, ovšem k roku 1997 nemohl z výchozího bodu v roce 2004 dospět, neboť tyto roky od sebe dělí sedm let, tedy ještě o dva více, než činí promlčecí doba); ohledně těchto částek však dal žalovaný žalobci za pravdu (i podle žalovaného již částky v roce 2004 nemohly být předepsány k úhradě), takže zde mezi stranami ve skutečnosti není žádný spor.

Námitka promlčení je jedinou žalobní námitkou; ačkoli v části, v níž žalobce rozebírá částky splatné v roce 1997, jí nelze přisvědčit (protože pochybení vztahující se k těmto částkám již napravil žalovaný v odvolacím řízení), je ve své obecné podobě důvodná ve vztahu ke zbylým částkám, které byly žalobci předepsány k úhradě, tedy k částkám splatným v roce 2001.

Žalobci bylo platebními výměry ze dne 24. 8. 2004 předepsáno pojistné splatné k 10. 9. 2001 a k 8. 10. 2001; pětiletá promlčecí lhůta k předepsáni těchto částek by tak uplynula 11. 9. 2006 a 9. 10. 2006. Je třeba zdůraznit, že ačkoli zákon č. 592/1992 Sb. používá pojem „promlčení“, nejedná se o promlčení v tom smyslu, v jakém ho chápou předpisy soukromého práva, nýbrž spíše o obdobu soukromoprávní – tedy zániku práva (zde zániku práva nebo spíše pravomoci předepsat pojistné) v důsledku plynutí času, k němuž správní orgány a soudy přihlížejí z úřední povinnosti (srov. k tomu rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2007, čj. 15 Ca 201/2006 – 22, č. 1240/2007 Sb.NSS, a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2007, čj. 3 Ads 29/2007 – 81). Správní orgán se měl tedy z vlastní iniciativy zabývat tím, zda lze konkrétní částky ještě žalobci předepsat, nebo zda už byly promlčeny; nebylo nutné, aby žalobce sám uplatňoval námitku promlčení (resp. i kdyby ji neuplatnil, nemohlo to pro něj mít žádné negativní následky). (…)

Z údajů uvedených výše je zřejmé, že mezi okamžikem původní splatnosti částek, které byly žalobci po proběhlém odvolacím řízení předepsány k úhradě, a mezi jejich pravomocným vyměřením uběhlo více než pět let (10. 9. 2001 – 30. 4. 2007, 8. 10. 2001 – 30. 4. 2007). Žalovaný má za to, že původní pětiletá lhůta běžící od 11. 9. 2001 a od 9. 10. 2001 byla přetržena oznámením o zahájení správního řízení, které bylo žalobci doručeno dne 3. 8. 2004, a následně začala běžet nová pětiletá lhůta; v tom se ovšem mýlí. „Úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření“ podle věty druhé § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., který jediný může takový účinek vyvolat, musí být úkonem určité obsahové kvality, nikoli aktem, který je sice z formálního hlediska nebytný (zahájení řízení), ale který nijak nepřispívá k obstarání dalších informací nezbytných pro vyměření (předepsání) pojistného. Smyslem úpravy, která umožňuje přetrhnout běh lhůty pro vyměření částky dlužné z titulu veřejnoprávní povinnosti (pojistné, daň) a vyvolat běh další (nové) lhůty, není umožnit správnímu orgánu bezdůvodné odkládání či prodlužování správního řízení, ale poskytnout mu další čas v případě, že vyměření dlužné částky není možné „od stolu“, jen na základě již shromážděných listin a jiných důkazních prostředků, ale že je třeba získat od účastníka další informace, případně provést další dokazování, bez nějž by nebylo možné stanovit dlužnou částku (pojistné, daň) v zákonné výši. Tento proces získávání informací zpravidla zabere nějaký čas; proto mají úkony směřující k dalšímu zjištění skutkového stavu tu vlastnost, že zakládají běh nové lhůty, aby měl správní orgán dostatek času zjistit rozhodné skutečnosti.

Oznámení o zahájení správního řízení v této věci ale takovým úkonem není. Správní orgán jej neučinil proto, že měl pochybnosti o výši pojistného a dosud neměl postaveno najisto, v jaké výši má být pojistné předepsáno: správní řízení bylo zahájeno „jen“ proti, aby správní orgán mohl vydat platební výměry (mimo správní řízení totiž nelze rozhodovat o právech a povinnostech), tedy z formálního důvodu. Správní orgán nebyl veden nutností opatřit si další informace nutné pro vyměření pojistného, protože veškeré informace o tom, kolik činí dlužné pojistné, byly již od 11. 9. 2001 a od 9. 10. 2001 (dny následující po dnech splatnosti pojistného za září a říjen 2001) obsaženy ve vlastních evidencích správního orgánu (resp. minimálně je bylo možno za pomoci vnitřní evidence k tomuto dni získat), a od tohoto okamžiku tak bylo možné předepsat žalobci pojistné za srpen 2001 a září 2001 v té výši, v jaké mu nakonec byla pravomocně předepsána v roce 2007. Zahájení správního řízení tak nemohlo způsobit běh nové lhůty k předepsání pojistného, protože již několik let před zahájením řízení bylo možno dlužné pojistné vypočíst čistě z údajů, které měl správní orgán i bez žalobcova přičinění k dispozici. Původní lhůta pro předepsání pojistného tak běžela dál a uplynula 11. 9. 2006 a 9. 10. 2006; po tomto datu zaniklo právo (pravomoc) správního orgánu předepsat pojistné za srpen a září 2001. Rozhodnutí, kterým bylo toto pojistné pravomocně předepsáno až k 30. 4. 2007, je z tohoto důvodu nezákonné. Penále jako příslušenství pojistného sdílí jeho osud; ani penále vztahující se k pojistnému za srpen a září 2001 tak nemohlo být žalobci vyměřeno, a napadené rozhodnutí tak nemůže obstát ani v části, v níž změnilo výměr na penále. Právo předepsat dlužné pojistné bylo tedy promlčeno i co se týče pojistného za rok 2001.