1129/2007
Veřejné zdravotní pojištění: pojistné jako pohledávka za konkursní podstatou; penále
Ej 41/2007
Veřejné zdravotní pojištění: pojistné jako pohledávka za konkursní podstatou; penále
k § 5 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákonů č. 161/1993 Sb. a č. 59/1995 Sb.
k § 31 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání*)
Povinnost platit pojistné na všeobecné zdravotní pojištění podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve stanovené lhůtě a výši podle § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, není dotčena ustanovením § 31 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, podle něhož lze pojistné na veřejné zdravotní pojištění jako pohledávku za podstatou uspokojit kdykoliv v průběhu konkursního řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, čj. 6 Ads 92/2005-49)
Prejudikatura:
srov. R 27/2004.Věc:
Ing. Bedřich Ch., správce konkursní podstaty úpadce akciové společnosti J., proti Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky o penále na všeobecném zdravotním pojištění, o kasační stížnosti žalobce.Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky vydala dne 17. 2. 2004 platební výměr, jímž uložila žalobci zaplatit penále ve výši 1 082 938 Kč, neboť neodváděl pojistné na zdravotní pojištění za zaměstnance společnosti J. podle § 5 odst. 1 a násl. zákona č. 592/1992 Sb. Dluh na všeobecném zdravotním pojištění za kontrolované období dosáhl částky 922 552 Kč. Žalobci bylo proto v souladu s § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. na základě provedené kontroly vyměřeno ke dni 20. 1. 2004 penále ve shora uvedené výši.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém zejména namítal, že se nemůže dostat do prodlení a nemůže mu vzniknout povinnost platit penále, neboť podle § 31 zákona o konkursu a vyrovnání může odvody na zdravotní pojištění, které jsou pohledávkou za podstatou, uspokojit kdykoliv v průběhu konkursního řízení. Zákon o konkursu a vyrovnání je ve vztahu k zákonu č. 48/1997 Sb. zákonem speciálním. Žalovaná ovšem svým rozhodnutím ze dne 18. 6. 2004 toto odvolání zamítla, neboť dluh na zdravotním pojištění za kontrolované období dosáhl částky 922 552 Kč, a proto bylo v souladu s § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. vyměřeno penále a ve smyslu odst. 6 téhož ustanovení se pro účely zvláštních předpisů za dlužné pojistné považuje i dlužné penále bez uvedení omezení, za jaké období bylo penále vyúčtováno. Možnost správce konkurzní podstaty uspokojit pohledávky za podstatou kdykoliv v průběhu řízení nevylučuje oprávnění vyměřit penále za pozdní úhradu pojistného na zdravotní pojištění.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, v níž zejména namítal, že uplatňované a vyměřené penále z důvodu údajných pozdních plateb na zdravotní pojištění za zaměstnance úpadce je v rozporu s § 31 zákona o konkursu a vyrovnání, protože se jedná o pohledávku vzniklou po prohlášení konkurzu, tedy za podstatou, kterou je správce konkursní podstaty oprávněn uspokojit kdykoliv v průběhu konkursního řízení, a proto ho nelze penalizovat, neboť se nemůže dostat do prodlení.
Městský soud v Praze tuto žalobu svým rozsudkem ze dne 26. 8. 2005 zamítl. Dospěl s odkazem na § 18 odst. 1 a 6 zákona č. 592/1992 Sb. k závěru, že za dlužné pojistné se považuje i penále bez uvedení omezení, za jaké období bylo vyúčtováno; § 33 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání takto vyúčtované penále z uspokojení pohledávek nevylučuje. Proto je penále vzniklé po prohlášení konkursu nutno zařadit mezi pohledávky za podstatou ve smyslu § 31 odst. 2 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání. V případě vzniku povinnosti zaplatit pohledávku za podstatou nelze z žádného právního předpisu dovodit, že by nevzniklo zároveň právo na zaplacení případných sankcí nesplněním takového závazku, neboť po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za podstatou v podstatě výdaje, které nabíhají samotnou její existencí nebo v souvislosti s ní při jejím udržování a zpeněžnění, a je tedy na správci, aby vyvinul úsilí o rychlejší zpeněžnění podstaty a získal tím prostředky k úhradě pohledávek za podstatou, aby se jejich rozsah zbytečně nezvyšoval.
Rozhodnutí Městského soudu v Praze napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, ve které mimo jiné uvedl, že penále bylo uplatněno v rozporu s § 31 zákona o konkursu a vyrovnání. Tyto platby jsou pohledávkami vzniklými po prohlášení konkursu, tedy pohledávkami za podstatou [§ 31 odst. 2 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání], které je správce konkursní podstaty oprávněn uspokojit kdykoliv v průběhu konkursního řízení. V důsledku této právní úpravy se nemůže dostat do prodlení, a proto ho nelze penalizovat. Stěžovatel má také za to, že je namístě celou věc posuzovat podle zákona o konkursu a vyrovnání, neboť jeho specialita je nepochybně dána; zákon o veřejném zdravotním pojištění upravuje obecné povinnosti subjektů toto pojistné odvádět. Oproti tomu zákon o konkursu a vyrovnání upravuje zcela specifické postavení subjektu, ve kterém se ocitne prohlášením konkursu, a z toho důvodu je namístě aplikovat § 31 zákona o konkursu a vyrovnání, který tuto pohledávku považuje za pohledávku za podstatou a opravňuje správce konkursní podstaty k úhradě daňových povinností kdykoliv v průběhu konkursního řízení. Z uvedeného vyplývá, že se správce do prodlení nedostane, a proto mu nemůže vzniknout povinnost platit penále. Soud sice vyslovil názor, že předmětnou pohledávku jako pohledávku za podstatou může správce konkursní podstaty uhradit kdykoliv v průběhu konkursního řízení, přesto ale se může dostat do prodlení, pokud takto bude postupovat a úhradu pojistného neodvede v termínu stanoveném zákonem o pojistném.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázal mimo jiné na to, že po prohlášení konkursu je zdravotní pojišťovna v odlišném postavení než v období před prohlášením konkursu. Její pohledávka po prohlášení konkursu je uspokojena ještě před poměrným rozdělováním konkursní podstaty v plném rozsahu, když zákon o konkursu a vyrovnání v § 33 taxativně stanovuje, které pohledávky jsou z takového uspokojení vyloučeny. Dodal, že s účinky prohlášení konkursu podle § 14 zákona o konkursu a vyrovnání přechází na správce konkursní podstaty oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s majetkem patřícím do podstaty, včetně oprávnění vykonávat práva a povinnosti zaměstnavatele. To znamená, že správce jako zaměstnavatel a plátce pojistného za zaměstnance musí odvádět pojistné na zdravotní pojištění za zaměstnance jako ostatní zaměstnavatelé, neboť z žádného předpisu nevyplývá odlišná úprava. V otázce prodlení správce konkursní podstaty žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2003, čj. 29 Odo 565/2001*), podle něhož se správce konkursní podstaty může po dobu trvání konkursu ocitnout v prodlení s placením pohledávky za podstatou, ale věřitel takové pohledávky nemůže být ani v průběhu konkursu zbaven práva zajistit si tuto pohledávku i pro případ pozdějšího vymáhání, například po zrušení konkursu exekučním titulem. Zrušením konkursu povinnost plnit, která byla uložena správci konkursní podstaty v průběhu konkursu v rozhodnutí vydaném v souladu s § 14 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání, přechází na dlužníka, což platí i pro pohledávky za podstatou.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
V projednáváme věci jde o posouzení právní otázky uplatněné stěžovatelem v odvolacím, v žalobním i v tomto řízení spočívající v tom, zda se v případě neplacení plateb pojistného na všeobecné zdravotní pojištění řádně a včas mohl vzhledem k § 31 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání dostat do prodlení, a proto vzniklo zdravotní pojišťovně oprávnění předepsat a vymáhat penále ve smyslu § 8 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. a § 18 zákona č. 592/1992 Sb. Stěžovatel z § 31 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání dovozuje, že lze-li pohledávky za podstatou (a tou je pojistné na veřejné zdravotní pojištění vzniklé po prohlášení konkursu podle § 31 odst. 2) uspokojit kdykoli v průběhu konkursního řízení, nemůže prodlení z nezaplaceného pojistného na veřejném zdravotním pojištění nastat a vyměření penále není oprávněné i z důvodu, že § 31 zákona o konkursu a vyrovnání je nutno aplikovat jako pro závazky z titulu pojistného na zdravotní pojištění.
lex specialis
(...) Je třeba uvést, že se Městský soud v Praze ve svém rozsudku poněkud odchýlil od posouzení žalobní námitky, když se zabýval tím, jakou pohledávkou je dlužné penále v době po prohlášení konkursu na úpadce, a z odkazu k § 18 odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb. dovodil, že dlužné penále (bez uvedení omezení, za jaké období bylo penále vyúčtováno) se považuje za dlužné pojistné, které není ve smyslu § 33 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání vyloučeno z uspokojení pohledávek, a proto je nutno takové penále po prohlášení konkursu zařadit mezi pohledávky za podstatou ve smyslu § 31 odst. 2 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání. Žalobní námitka však směřovala více k posouzení otázky, zda se vůbec správce konkursní podstaty dostal poté, co neplatil pojistné na veřejné zdravotní pojištění řádně a včas, do prodlení. Podle názoru Nejvyššího správního soudu § 31 odst. 1 větu první zákona o konkursu a vyrovnání nelze vykládat izolovaně od věty druhé téhož odstavce upravující dva možné způsoby uspokojení nároku, tj., kdy lze jednotlivé nároky uspokojit. Zatímco podle věty první lze nároky a pohledávky uspokojit kdykoliv v průběhu konkursního řízení, zbývající nároky jen podle pravomocného rozvrhového usnesení. Slovo „kdykoliv“ neznamená libovůli s plněním povinnosti platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění, které je pohledávkou za podstatou, ale vyjadřuje přednost uspokojení této pohledávky za podstatou, oproti uspokojení nároku podle pravomocného rozvrhového usnesení. Proto je uvedené ustanovení bez specifického vztahu a tím méně nadřazenosti vůči ustanovením upravujícím problematiku veřejného zdravotního pojištění v zákoně č. 48/1997 Sb. či zákoně č. 592/1992 Sb. Povinnosti uložené v uvedených zákonech či oprávnění z nich vyplývající nejsou vůči zaměstnavateli uvedeným ustanovením dotčeny. Neplatil-li stěžovatel pojistné na veřejné zdravotní pojištění včas a ve správné výši, dostal se do prodlení a v souladu s § 18 zákona č. 592/1992 Sb. mu bylo oprávněně vyměřeno penále a ve smyslu § 8 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. je příslušná zdravotní pojišťovna povinna dlužné pojistné včetně penále vymáhat. S ohledem na tento výklad je penále předepsané po právu. S ohledem na obsah stížní námitky Nejvyšší správní soud neposuzoval, zda vyměřené penále je pohledávkou za podstatou a zda musí být v rámci konkursu uspokojena. Šlo o posouzení toho, zda pohledávka – penále může po prohlášení konkursu vůbec vzniknout.
*) S účinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).
*) Publikován jako R 27/2004.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.