Vydání 4/2008

Číslo: 4/2008 · Ročník: VI

1527/2008

Veřejné zakázky: vyloučení ze zadávacího řízení; jazyk nabídky; doložení trestní bezúhonnosti členů statutárního orgánu

Ejk 822/2006
Veřejné zakázky: vyloučení ze zadávacího řízení; jazyk nabídky; doložení trestní bezúhonnosti členů statutárního orgánu
k § 2 soudního řádu správního
k § 31 odst. 1 písm. d), § 39 odst. 2, § 59 odst. 5 a § 91 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách (v textu též zákon)*)
I. Poskytují-li podle § 2 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob, pak soud rozhodující o žalobě proti rozhodnutí orgánu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek nemůže být považován za obecného protektora celého postupu zadavatele v rámci zadávacího řízení, ale toliko za protektora veřejných subjektivních práv svědčících žalobcům.
II. Pokud byl žalobce (vyloučený uchazeč v zadávacím řízení podle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách) vyloučen ze zadávacího řízení v souladu se zákonem, a to již pro nesplnění kvalifikace uchazeče a zároveň pro vyřazení jeho nabídky, pak se jeho subjektivních veřejných práv nemohl dotknout postup zadavatele či hodnotící komise po tomto vyloučení; proto namítá-li žalobce, že byl vyloučen v rozporu se zákonem č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, a zároveň uplatňuje další námitky proti postupu zadavatele a hodnotící komise v rámci zadávacího řízení, který s jeho vyloučením nesouvisí (
in concreto
: proti následnému postupu při samotném hodnocení nabídek nevyloučených uchazečů), pak neshledá-li soud důvodnými námitky proti rozhodnutí žalovaného ohledně samotného vyloučení tohoto žalobce, žalobu zamítne, aniž by se zabýval dalšími námitkami.
III. Podle § 91 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, se nabídky v zadávacím řízení předkládají v českém jazyce, ledaže by zadavatel v oznámení zadávacího řízení požadoval její předložení kromě českého jazyka též v jiném jazyce; neuplatní-li tedy zadavatel takový požadavek jiného jazyka nabídky, musí být samotná nabídka včetně všech dokladů předkládaných jako její součást předložena v českém jazyce; nesplnění tohoto požadavku je podle konkrétních okolností buď důvodem pro vyřazení nabídky a vyloučení uchazeče z další účasti v zadávacím řízení podle § 59 odst. 5 téhož zákona, nebo pro vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení pro nesplnění kvalifikace podle § 39 odst. 2 citovaného zákona.
IV. Požadavek na doložení trestní bezúhonnosti (beztrestnosti) členů kolektivního statutárního orgánu uchazeče v zadávacím řízení se podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, vztahuje na všechny členy takového statutárního orgánu, nikoli jen na ty, kteří jsou za tento orgán v příslušném zadávacím řízení oprávněni jednat; nesplnění tohoto požadavku je důvodem pro vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení pro nesplnění kvalifikace podle § 39 odst. 2 uvedeného zákona.
V. Uchazeč v zadávacím řízení, který je zahraniční právnickou osobou, která má v České republice zřízenu organizační složku, dokládá podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, trestní bezúhonnost (beztrestnost) jak u všech členů kolektivního statutárního orgánu, tak u vedoucího organizační složky; nesplnění tohoto požadavku je důvodem pro vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení pro nesplnění kvalifikace podle § 39 odst. 2 uvedeného zákona.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2006, čj. 62 Ca 12/2006-600)
Věc:
a) Obchodní společnosti Autostrade, S.p.A., b) Autostrade per l'Italia, S.p.A., proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, za účasti 1) Kapsch TrafficCom, AG, 2) Kapsch CarrierCom, AG, 3) Kapsch TrafficCom Construction & Realization, spol. s r. o., 4) Kapsch Telematic Services, spol. s r. o., 5) PVT, a.s., 6) Ministerstva dopravy, o přezkoumávání úkonů zadavatele veřejné zakázky.
Zadavatel (Česká republika - Ministerstvo dopravy) uveřejnil oznámení otevřeného řízení za účelem zadání veřejné zakázky "
Poskytování služeb a dodávek vybrané infrastruktury k realizaci projektů výkonového zpoplatnění vybraných komunikací v České republice
". Ve lhůtě pro podání nabídek byly zadavateli doručeny celkem čtyři nabídky.
Žalobci podali společnou nabídku, v rámci které mimo jiné předložili výpisy z rejstříku trestů ("
osvědčení Státního zastupitelství při soudu, místní úřad v Římě
", popř. "
Prokuratura republiky při soudním dvoru, místní úřadovna v Římě
") pánů G., B., B., D., C., C., B., D., S., P., F., G., F., M., G., B., C., C. a S. Dále je součástí nabídky "
Potvrzení ve věci ochrany životního prostředí
", v níž je popisována realizace systému ochrany životního prostředí včetně dobrovolné publikace Sociální a ekologické zprávy; zde žalobci odkázali na internetovou stránku www.autostrade.it a prohlásili, že její systém se vyrovná systémům jako je EMS 14000.
Hodnotící komise se sešla dne 19. 9. 2005. Na tomto jednání byl kromě členů komise přítomen též Ing. Pavel J. v postavení poradce zadavatele pro veřejnou zakázku; ten v rámci otevírání obálek s označením "
Nabídka
" identifikoval jednotlivé obálky, jednotlivé uchazeče a k jednotlivým nabídkám vždy poté, co se členů hodnotící komise dotázal, zda neshledali nedostatky nabídky po jejím prostudování, konstatoval, že příslušná nabídka vyhověla z hlediska své úplnosti. Tento poradce též zpracoval protokol o otevírání obálek. Následně se tento poradce z pověření zadavatele účastnil i dalších jednání hodnotící komise. Další jednání hodnotící komise se uskutečnilo dne 6. 10. 2005; na tomto jednání byl rovněž přítomen "
projektový manažer
", jeho účast pak ze zadávací dokumentace vyplývá i v následujících jednáních hodnotící komise. Dále se jednání hodnotící komise uskutečnilo dne 10. 11. 2005; na tomto jednání byli kromě členů hodnotící komise a Ing. Pavla J. přítomni též "
projektový manažer
" a "
odborní poradci
" (jejich identifikace z notářského zápisu osvědčujícího průběh jednání hodnotící komise nevyplývá). Jednání hodnotící komise fakticky řídil Ing. Pavel J., jednání probíhalo tak, že ohledně jednotlivých nabídek Ing. Pavel J. vznesl dotazy na přítomné členy hodnotící komise ohledně jiných shledaných nedostatků jednotlivých nabídek, následně požádal o vyjádření poradce, členové hodnotící komise byli seznámeni s ostatními závěry odborných poradců. Závěrem Ing. Pavel J. vždy konstatoval stanovisko zadavatele ve smyslu (např.)
"... zadavatel se tedy domnívá, že tento uchazeč by měl být z výběrového řízení vyloučen ...
". Následně bylo ve vztahu k jednotlivým nabídkám členy hodnotící komise hlasováno. Na základě závěrů hodnotící komise, ke kterým dospěla na svém jednání dne 10. 11. 2005, rozhodl zadavatel dne 16. 11. 2005 o vyloučení žalobců. Téhož dne vyloučil zadavatel další dva uchazeče a rozhodl o přidělení veřejné zakázky jedinému zbývajícímu uchazeči, subjektům sdruženým v konsorciu "KAPSCH". Z odůvodnění rozhodnutí o přidělení veřejné zakázky vyplývá, že
"... veřejná zakázka byla přidělena uchazeči ‚KAPSCH', neboť jeho nabídka byla jediná, která zbyla k dispozici po posouzení nabídek ...
".
Vyloučení žalobců z další účasti na zadávacím řízení bylo zadavatelem odůvodněno tak, že uchazeč (tvořený žalobci) ke splnění obchodní podmínky pod čl. 8.6 části 1 zadávací dokumentace nedoložil v nabídce certifikát OHSAS 18001, ale své prohlášení, které však obsahově neprokazuje shodu s požadovaným certifikátem. Dalším důvodem bylo dle zadavatele neprokázání splnění požadavků z hlediska ochrany životního prostředí podle § 37 zákona, neboť žalobci nedoložili certifikát EMS ISO 14000, ale své prohlášení; to však dle zadavatele obsahově neprokazovalo shodu s požadovaným certifikátem. Třetím důvodem pro vyloučení bylo dle zadavatele nesplnění základního kvalifikačního kritéria podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona, když žalobci v nabídce nedoložili výpisy z rejstříku trestů ve vztahu k některým osobám, které žalobci uváděli jako členy statutárních orgánů a které jsou uvedeny ve výpisech z obchodního rejstříku jako členové správní rady [člen správní rady žalobce a) pan M., člen správní rady žalobce b) pan V.].
Žalobci podali dne 30. 11. 2005 námitky proti rozhodnutí o vyloučení. O námitkách zadavatel rozhodl tak, že jim nevyhověl.
Žalobci následně dne 28. 12. 2005 podali správnímu orgánu I. stupně návrh na přezkoumání zadavatelových úkolů. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí ze dne 26. 1. 2006 dospěl k závěru, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky sice porušil zákon, avšak tento postup nijak neovlivnil stanovení pořadí nabídek.
Pokud jde o certifikát EMS ISO 14000, žalobci dle správního orgánu I. stupně pochybili tím, že namísto tohoto certifikátu předložili prohlášení, kde je obecně popisováno dodržování standardů v oblasti životního prostředí a v podrobnostech je odkazováno na Sociální a ekologickou zprávu na internetových stránkách žalobce a). Takový odkaz na dokument, který není součástí nabídky a který je v cizím jazyce, není dostatečný. Správní orgán tu dospěl k závěru, že zadavatel zkoumal obsahovou stránku dokladu ("
prohlášení
"), který žalobci předložili, avšak nebyla jím prokázána shoda se systémem zadavatelem požadovaným, zejména z důvodu absence Sociální a ekologické správy. Na tu je pouze odkazováno, ale není doložena v nabídce.
Správní orgán I. stupně se zabýval i způsobem prokazování trestní bezúhonnosti podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona. Za žalobce byli k jednání pověřeni pan B., pan G., pan S. a pan C. Výpisy z rejstříku trestů nebyly doloženy v případě zástupců žalobce a) i žalobce b), konkrétně v případech pánů M. a V., členů správních rad. Nedoložil-li v nabídce uchazeč v případě dvou členů správních rad, které jsou statutárními orgány, výpisy z rejstříku trestů nebo jiný odpovídající doklad, nesplnili základní kvalifikační kritérium podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona. Po lhůtě pro podání nabídek přitom nelze tyto dokumenty doplnit a dle správního orgánu I. stupně nezbylo než uzavřít, že žalobci byli zadavatelem pro nesplnění základního kvalifikačního kritéria vyloučeni oprávněně.
V rámci správního řízení tedy správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že zadavatel nesplnil toliko povinnost stanovenou v § 88 odst. 3 zákona, a sice tím, že neodeslal do deseti dnů od obdržení námitek žalobcům písemné sdělení o jejich vyřízení; tento postup nicméně nijak neovlivnil stanovení pořadí nabídek.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podali žalobci rozklad, na jehož základě žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 3. 2006 změnil předchozí rozhodnutí vydané v prvním stupni správního řízení, a to v zásadě tak, že do návětí výrokové části doplnil příslušná ustanovení zákona, o které se rozhodnutí opíralo. Konkrétně žalovaný shledal ve výrokové části předchozího rozhodnutí vydaného v prvním stupni správního řízení toliko formální pochybení, když nebylo odkázáno na § 101 odst. 1 zákona, podle něhož bylo při vydání rozhodnutí postupováno. Z tohoto důvodu byla výroková část změněna; v ostatním zůstal výrok beze změn. Věcně se žalovaný se závěry, jak je prezentoval správní orgán I. stupně, z velké části ztotožnil, případně je doplnil.
Rozhodnutí žalovaného napadli žalobci žalobou ke Krajskému soudu v Brně. Hlavní část žalobních námitek se týká důvodů vyloučení žalobců ze zadávacího řízení. Podle žalobců může zadavatel požadovat splnění jen těch dodatečných "
kvalifikací
", které jsou uvedeny v taxativním výčtu § 32, § 33 a § 37 zákona. Jiná (další) kvalifikační kritéria, než která jsou uvedena v zákoně, zadavatel použít nesmí. Z toho dle žalobců vyplývá, že jestliže zadavatel nebyl oprávněn dle zákona vyžadovat certifikát OHSAS, nemohli být žalobci z důvodu jeho nedoložení vyloučeni. Takové vyloučení žalobců bylo tedy nezákonné. Navíc se dle žalobců žalovaný opomněl v napadeném rozhodnutí vyjádřit k certifikátu z oblasti životního prostředí (EMS 14000), jehož nedoložení představovalo rovněž důvod pro vyloučení žalobců ze zadávacího řízení. Dále žalobci namítají, že žalovaný na straně jedné připouští, že doložení prohlášení namísto certifikátů požadovaných zadavatelem je v zásadě přípustné, na druhé straně však prohlášení žalobců shledal jako neprůkazná, neboť nebyla přiložena v českém jazyce. S tímto argumentem žalovaného žalobci nesouhlasí. Požadavek českého jazyka není v zákoně definován jako
kogentní
pravidlo, neboť § 91 odst. 3 věta druhá zákona připouští, aby zadavatel požadoval předložení nabídky i v dalším jazyce. V zadávacím řízení, jakým je výběr dodavatele mýtného, se předpokládá široká účast zahraničních účastníků, a tedy jeví se být striktní trvání na doložení všech dokumentů v češtině jako zcela neopodstatněné a formalistické. Žalobci přitom tomuto požadavku plně vyhověli, když prohlášení, které představuje dokument k doložení kvalifikace, předložili v české verzi a v jeho rámci pouze odkázali na internetovou podobu dokumentu v cizí jazykové verzi, který potvrzuje a dále rozvádí tvrzení prezentovaná žalobci v čestných prohlášeních. S ohledem na rozsah těchto dokumentů se jevilo nepraktické a nepotřebné, aby byly předkládány v češtině.
Další část žalobních námitek je vystavěna na tvrzení žalobců, že splnili požadavek na doložení trestní bezúhonnosti, a to tím, že k nabídce přiložili výpisy z rejstříku trestů pánů G., B., S. a C., kteří byli příslušnými orgány žalobců zmocněni k tomu, aby žalobce zastupovali ve všech úkonech souvisejících s předmětným zadávacím řízením. Žalobci dle žalobních tvrzení jednali ve víře ve znění zákona, které jim jakožto zahraničním právnickým osobám umožňuje, aby kvalifikační kritérium trestní bezúhonnosti (též "
beztrestnosti
") splnili prostřednictvím pověřeného zástupce. V doplnění žaloby pak žalobci argumentují dále v tom směru, že pouze někteří členové statutárního orgánu žalobců jsou jeho "
výkonnými členy
", kteří jsou oprávněni jednat navenek, přitom v případě těchto osob bylo doložení trestní bezúhonnosti splněno.
Žalovaný se k obsahu žaloby vyjádřil v tom směru, že žádnou ze žalobních námitek nepovažuje za důvodnou. Pokud jde o důvody vyloučení ze zadávacího řízení ve vztahu k prokázání technické způsobilosti týkající se opatření k zabezpečení jakosti, konkrétně pak týkající se bezpečnosti a ochrany při práci, a to na základě § 33 odst. 1 písm. c) bodu 5 zákona, žalovaný konstatoval, že Sociální a ekologickou zprávu žalobců při prokázání této technické způsobilosti nebylo možno zohlednit, neboť ji žalobci nepředložili v rámci své nabídky, ale pouze na ni ve své nabídce odkázali. Odkaz na elektronický dokument uložený na internetové adrese, navíc ještě v cizím jazyce, nelze dle názoru žalovaného považovat za předložení tohoto dokladu za účelem prokázání technické způsobilosti coby součásti nabídky. Žalovaný setrval na svém závěru prezentovaném v napadeném rozhodnutí i ohledně prokázání trestní bezúhonnosti předkládáním výpisu z rejstříku trestů, ohledně závěrů týkajících se průběhu hodnocení nabídek a postupu hodnotící komise a rovněž v otázce možné nepovolené veřejné podpory žalovaný odkazuje na napadené rozhodnutí, kde podrobně specifikuje důvody, pro které nepovažoval za nutné postoupit námitky žalobců Evropské komisi. Pokud jde o rozsah kvalifikace, jejíž prokázání zadavatel po uchazečích požaduje, ten je výlučně na zadavatelích. Zadavatel je omezen toliko podmínkou transparentnosti a nediskriminace ve vztahu ke všem uchazečům o veřejnou zakázku. I v této otázce žalovaný odkázal na závěry obsažené v napadeném rozhodnutí.
Krajský soud v Brně žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Jazyk, v němž měla být dle žalobců Sociální a ekologická zpráva zadavateli dostupná [tedy na internetových stránkách žalobce a)], je pak další samostatnou otázkou, kterou se soud musel zabývat.
Zpochybňují-li žalobci samostatně oprávněnost požadavku českého jazyka nabídky, ani tomuto jejich tvrzení nelze přisvědčit. Jazyk nabídky, tj. jazyk, v němž lze předkládat nabídky a doklady, jejichž předložení souvisí s nabídkou a je zákonem uloženo, je upraven v § 91 odst. 3 zákona. Podle tohoto ustanovení se nabídky a další doklady předkládají v českém jazyce, v oznámení zadávacího řízení může zadavatel požadovat předložení nabídky rovněž v dalším jazyce. Nabídky a další doklady související s nabídkou požadované tímto zákonem se tedy předkládají vždy pouze v českém jazyce, ledaže by zadavatel v oznámení zadávacího řízení požadoval předložení nabídek také v jiném než v českém jazyce. V takovém případě by se nabídky předkládaly v českém jazyce a kromě toho i v jazyce, který zadavatel v oznámení zadávacího řízení stanovil. Zadavatel však jazyk nabídky v právě uvedeném smyslu nerozšířil.
Stanoví-li tedy § 91 odst. 3 zákona pravidlo, podle něhož nabídky a další doklady požadované tímto zákonem se předkládají v českém jazyce, avšak další jazyk, jež by zadavatel nad rámec jazyka českého požadoval, je omezen na "
nabídky
", pak soud uzavírá, že tyto doklady musí být vždy předloženy v českém jazyce, tj. že jejich jazykovou alternativu zákon nepřipouští. Do kategorie "
dalších dokladů požadovaných tímto zákonem
" podle § 91 odst. 3 zákona spadají přitom ty doklady, jejichž předložení souvisí s předložením samotné nabídky a tvoří její materiální součást. Typicky jde přitom právě o doklady, jimiž je prokazováno splnění kvalifikace. Na listiny, jež jsou součástí samotné nabídky, se tak nutně vztahuje ta část pravidla o přípustnosti jazyků podávaného z tohoto ustanovení, která se vztahuje k nabídkám samotným. Pokud tedy žalobci hodlali učinit Sociální a ekologickou zprávu součástí nabídky (neboť jen tak jí mohli prokázat splnění kvalifikace, což ostatně odpovídá jejich úmyslu podle textu "
Potvrzení ve věci ochrany životního prostředí
", které tvoří součást nabídky), pak by musela být společně s nabídkou přiložena, a sice v jazyce nabídky, tedy v jazyce českém.
Z právě uvedeného tedy vyplývá, že pokud nebyla Sociální a ekologická zpráva - dle žalovaného důvodně představující ekvivalent zadavatelem požadovaného certifikátu - součástí nabídky, byla tato skutečnost důvodem pro vyloučení žalobců ze zadávacího řízení pro nesplnění kvalifikace podle § 39 odst. 2 zákona. I kdyby však součástí nabídky byla, nesplňovala by podmínku doložení v jazyce nabídky, tj. v českém jazyce. I v takovém případě by byli žalobci z další účasti v zadávacím řízení vyloučeni (v tomto případě v souvislosti s důvodným vyřazením nabídky podle § 59 odst. 5 zákona).
(...) K této části žaloby tedy soud uzavírá, že pokud žalobci v zadávacím řízení nepředložili takový dokument, který by splňoval požadavky plnohodnotného ekvivalentu zadavatelem požadovaných certifikátů (
in concreto
: dokument nebyl součástí nabídky a v českém jazyce), byl závěr zadavatele a následně i správního orgánu I. stupně a žalovaného ohledně důvodnosti vyloučení žalobců ze zadávacího řízení v souladu se zákonem.
Již ze shora uvedeného důvodu bylo vyloučení žalobců ze zadávacího řízení důvodné. Přesto se soud zabýval i ostatními námitkami žalobců ve vztahu k důvodům, pro které byli žalobci ze zadávacího řízení vyloučeni.
Důvodnými nejsou ani námitky splnění podmínky doložení trestní bezúhonnosti (beztrestnosti) žalobců.
Podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona splňuje základní kvalifikační kritéria ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin nebo došlo k zahlazení odsouzení trestného činu, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, jde-li o fyzickou osobu; jde-li o právnickou osobu, musí tuto podmínku splňovat statutární orgán nebo každý člen statutárního orgánu, vedoucí organizační složky zahraniční právnické osoby nebo statutárním orgánem pověřený zástupce.
Je-li tedy uchazečem osoba právnická, pak podle právě citovaného ustanovení zákona musí být uvedená podmínka zkoumána kumulativně jak u každého člena statutárního orgánu (je-li statutární orgán orgánem kolektivním), a to bez ohledu na skutečnost, zda jde o tuzemskou či zahraniční právnickou osobu, tak u vedoucího organizační složky (jde-li o zahraniční právnickou osobu). Požadavky ve vztahu ke kolektivnímu statutárnímu orgánu právnické osoby platí bez ohledu na to, zda jde o tuzemskou či zahraniční právnickou osobu, a nejsou prolomeny ani jinak determinovány požadavkem ve vztahu k vedoucímu organizační složky v případě zahraniční právnické osoby.
To tedy znamená, že jestliže se splnění kvalifikačního předpokladu zkoumá u právnické osoby, musí být absence odsouzení pro trestný čin vždy prokázána ve vztahu ke statutárnímu orgánu. Má-li společnost jeden kolektivní statutární orgán, musí být splnění tohoto kvalifikačního kritéria prokázáno ve vztahu ke všem fyzickým osobám takový statutární orgán tvořícím. V případě, že je kvalifikace zkoumána u uchazeče, který je zahraniční právnickou osobou (tj. právnickou osobou se sídlem mimo území České republiky), která má však v České republice zřízenu organizační složku, musí být zkoumáno splnění tohoto kvalifikačního kritéria rovněž u vedoucího takové organizační složky. Nadto platí, že jestliže je uchazečem právnická osoba a statutární orgán takové právnické osoby pověřil jejím zastupováním další fyzickou osobu (zástupce), musí být bezúhonnost prokázána i u ní.
Shora uvedené požadavky se uplatní na všechny fyzické osoby tvořící statutární orgán (v daném případě na všechny členy správní rady, jejíž charakter kolektivního statutárního orgánu není mezi účastníky sporným), aniž by bylo rozhodující, že v příslušném zadávacím řízení za žalobce fakticky jednali toliko někteří z nich. Determinaci vůle statutárního orgánu (k níž dochází uvnitř statutárního orgánu celým takovým orgánem) a její projevení navenek (toliko některými členy, avšak v souladu s tím, jak byla tato vůle determinována) je třeba odlišovat. Soud nepovažuje za vyloučené, aby jménem právnické osoby jednali pouze někteří členové kolektivního statutárního orgánu, to však neznamená, že zbylí členové, kteří se též podílejí na obchodním vedení společnosti, by neměli být za členy takového statutárního orgánu považováni. Jsou-li žalobci akciovými společnostmi, pak ostatně ani česká vnitrostátní úprava společenstevního práva nevylučuje, aby oprávnění každého člena představenstva akciové společnosti (který je jinak oprávněn jménem akciové společnosti jednat) bylo omezeno (§ 191 odst. 1 věta třetí obchodního zákoníku), přitom na postavení všech konkrétních fyzických osob tvořících statutární orgán akciové společnosti (nikoli jen těch, kteří jsou oprávněni za společnost jednat) nic nemění ani skutečnost, že do obchodního rejstříku se mimo jiné zapisují ti členové představenstva, kteří zavazují společnost, a způsob, kterým tak činí (§ 191 odst. 1 věta čtvrtá obchodního zákoníku). Požadavek podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona je tedy aplikovatelný na všechny osoby, které vůli statutárního orgánu determinují, nikoli jen na ty osoby, které ji projevují navenek, ať už na základě zákona či na základě jakéhokoli vnitřního předpisu žalobců.
Požadavek bezúhonnosti (beztrestnosti) tedy žalobci nesplnili tím, že v rámci nabídky předložili výpisy z rejstříku trestů toliko u některých osob tvořících jejich statutární orgány, konkrétně nikoli u pánů V. a M. Jejich výpisy byly předloženy až coby příloha námitek žalobců proti rozhodnutí zadavatele ze dne 16. 11. 2005 o vyloučení žalobců z další účasti v zadávacím řízení doručených zadavateli dne 30. 11. 2005, kde žalobci uvádějí, že tyto výpisy nebyly součástí nabídky "
... z důvodu technického nedopatření ...
". K takovému pozdějšímu předložení těchto výpisů zadavatel důvodně nepřihlížel. To je důsledkem přísné formální a koncentrační zásady podávané z § 30 odst. 1 zákona ve spojení s § 38 odst. 1 zákona, na níž je vystavěno hodnocení splnění kvalifikace podle § 30 zákona (včetně splnění základních kvalifikačních kritérií podle § 31 zákona). Hodnocení splnění kvalifikace je prováděno pouze jedenkrát, a sice v otevřeném řízení v časovém úseku mezi podáním nabídky a jejím hodnocením (nabídka toho uchazeče, který nesplňuje kvalifikaci, již není předmětem hodnocení ani posuzování). Jestliže není splnění kvalifikace v rámci tohoto časového úseku prokázáno, má se za to, že kvalifikace není splněna, přitom pozdější průkaz splnění takové kvalifikace nemůže být zohledněn.
Soudu tedy nezbývá než uzavřít, že samostatným důvodem pro vyloučení žalobců ze zadávacího řízení bylo nesplnění požadavku prokázání trestní bezúhonnosti (beztrestnosti) podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona. Žalobci tedy měli být vyloučení ze zadávacího řízení samostatně pro nesplnění kvalifikace podle § 39 odst. 2 zákona. V tomto směru tedy žalovaný dospěl ke správnému závěru a námitky žalobců nejsou důvodnými.
(...) Ohledně všech námitek uplatněných proti závěrům žalovaného týkajícím se vyloučení žalobců ze zadávacího řízení tedy soud uzavírá, že žádná z námitek není důvodná.
Soud tedy aprobuje závěr žalovaného, že zadavatel byl oprávněn žalobce ze zadávacího řízení vyloučit, a to pro každý ze shora uvedených důvodů samostatně.
(...) Pokud tedy soud po vyčerpání obsahu žaloby v té části, která směřuje proti závěrům žalovaného ohledně důvodů vyloučení žalobců ze zadávacího řízení pro nesplnění kvalifikace, dospěl k závěru, že žalobci byli na základě objektivních skutečností shora popsaných, nikoli subjektivních skutečností, jež by byly založeny primárně na úvaze hodnotící komise či samotného zadavatele, ze zadávacího řízení vyloučeni důvodně, a to již pro nesplnění kvalifikace podle § 39 odst. 2 zákona, nemohla být jejich nabídka předmětem samotného hodnocení. Jeho předmětem jsou totiž jen takové nabídky, jež byly podány ve lhůtě pro podání nabídky, v uzavřených obálkách, které nebyly vyřazeny podle § 59 odst. 5 zákona pro nesplnění náležitostí uvedených v § 59 odst. 3 zákona a zároveň jejichž podatelé nebyli vyloučeni pro nesplnění kvalifikace právě podle § 39 odst. 2 zákona. Za této situace jsou námitky žalobců směřující do procedury postupu hodnotící komise při samotném hodnocení, do zadavatelových ingerencí do jednání hodnotící komise, do absence řádného vyhodnocení jediné (zbylé) nabídky toho uchazeče, který jako jediný nebyl ze zadávacího řízení vyloučen, do zvýhodnění vítězného uchazeče a do neprokázání technické způsobilosti vítězného uchazeče irelevantní. Zjednodušeně řečeno: pokud byli žalobci ze zadávacího řízení vyloučeni v souladu se zákonem (již pro nesplnění kvalifikace), pak se jejich veřejných subjektivních práv nemohl jakkoli dotknout postup zadavatele uskutečněný po jejich vyloučení. Nabídka žalobců nebyla a neměla být hodnocena, jak soud shora vyložil, nemohla být tedy nabídkou vítěznou, a tedy konečné pořadí úspěšnosti nabídek by se ve prospěch žalobců nemohlo změnit.
Soud nekonstatuje zákonnost postupu zadavatele v rámci zadávacího řízení, neboť i on na základě obsahu zadávací dokumentace sdílí určitý stupeň pochybností o celkové korektnosti zadávacího řízení, nicméně pro jeho rozhodnutí jsou stěžejními shora uvedené objektivní nedostatky nabídky žalobců a nadto obsah žaloby, jímž byly vymezeny meze soudního přezkumu. Aniž by tu tedy soud mohl jakkoli spekulovat o důvodech konkrétního postupu zadavatele a hodnotící komise a o okolnostech, jež v žalobcích vzbudily dojem nedůvěry ve způsob vedení zadávacího řízení, pak i kdyby zadavatel v rámci postupu nesouvisejícího se samotnými důvody vyloučení žalobců ze zadávacího řízení pochybil způsobem, jak jej žalobci v žalobě namítají, nijak by se tato skutečnost na subjektivních veřejných právech žalobců nemohla projevit. Postavení žalobců coby uchazeče již důvodně vyloučeného by se již nijak nemohlo změnit. Odlišná situace by nastala tehdy, pokud by žalobci neměli být ze zadávacího řízení vyloučeni, měli by se jej tedy dále účastnit a jejich nabídka by měla být předmětem hodnocení. Tak tomu však v daném případě není.
K právě uvedenému závěru soud dospívá na základě § 2 s. ř. s., podle něhož poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem a za podmínek stanovených soudním řádem správním. Samotná žalobní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, jíž je mimo jiné determinována i možnost soudu přiznat žalobcům příslušnou právní ochranu v rámci správního soudnictví, je pak podle § 65 s. ř. s. vázána na tvrzení ohledně založení, změny, zrušení nebo závazného určení (veřejných subjektivních) práv a povinností. Prolomení tohoto pravidla je pak podáváno výlučně pro zvláštní případy žalob k ochraně veřejného zájmu (§ 66 s. ř. s.). Soud tu nemůže být pokládán za obecného protektora postupu zadavatele v rámci zadávacího řízení, ale toliko za protektora veřejných subjektivních práv svědčících v souvislosti se zadávacím řízením žalobcům. Z tohoto důvodu tedy i kdyby soud konstatoval, že se žalovaný dopustil pochybení souvisejícího s přezkumem zadavatelova postupu uskutečněného až po vyloučení žalobců ze zadávacího řízení (tedy v období, ve kterém již žalobci po právu nebyli a neměli být účastníky zadávacího řízení pro nesplnění kvalifikace), resp. zadavatelova postupu nijak nesouvisejícího s vyloučením žalobců, nemohl by v těchto otázkách poskytnout žádnému ze žalobců takovou míru retace, jež by se mohla projevit zrušením napadeného rozhodnutí. (...)
*)
S účinností od 1. 7. 2006 nahrazen zákonem o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.