352/2004
Vázanost správního orgánu právním názorem soudu
Ej 371/2004
Řízení před soudem: vázanost správního orgánu právním názorem soudu
k § 78 odst. 5 soudního řádu správního
Jestliže soud zavázal správní orgán svým názorem k započtení jedné doby zaměstnání a nezapočtení dvou dob zaměstnání pro účely důchodového pojištění a správní orgán potom při respektování tohoto názoru vydal nové rozhodnutí, nemůže být úspěšná žaloba a následně ani kasační stížnost proti tomu, že správní orgán v novém rozhodnutí takové dvě doby zaměstnání nezapočetl. Vázanost správního orgánu soudním rozhodnutím by mohla být prolomena jen v důsledku nových skutkových zjištění nebo v důsledku změny právní úpravy.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2004, čj. 2 Ads 16/2003-56)
Prejudikatura:
srov. Soudní judikatura
ve věcech správních č. 861/2001.Věc:
Marie H. v K. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stížnosti žalobkyně.Rozsudkem ze dne 24. 10. 2002 potvrdil Krajský soud v Praze rozhodnutí žalované ze dne 9. 4. 2002. Toto rozhodnutí vydala žalovaná poté, co Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 4. 2000 zrušil její rozhodnutí ze dne 18. 11. 1999, věc jí vrátil k dalšímu řízení a zavázal ji svým právním názorem, dle kterého žalobkyni náleží starobní důchod již od 13. 10. 1997 a povinností žalované je započítat jí dobu od 1. 9. 1957 do 31. 12. 1958, nikoli však již doby další. Toto rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 13. 11. 2001 i Vrchní soud v Praze.
Rozsudek krajského soudu ze dne 24. 10. 2002 napadla žalobkyně (dále "stěžovatelka") kasační stížností, formulačně i obsahově totožnou s odvoláním, které v této věci podala, avšak řízení o něm bylo zastaveno podle § 129 odst. 3 s. ř. s. Namítala, že krajský soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a právně věc posoudil nesprávně, a to zejména ohledně započtení období od 19. 12. 1991 do 31. 12. 1992 do dob zaměstnání pro účely důchodového pojištění. Obdobím od 1. 1. 1993 do 16. 4. 1994 se pak nezabýval vůbec.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 250j odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 250l odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, byly správní orgány vázány právním názorem soudu. Žalovaná tedy byla povinna vydat nové rozhodnutí, v němž o stěžovatelčině starobním důchodu rozhodla v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Praze a s rozsudkem Vrchního soudu v Praze, jak jsou citovány shora. Žalovaná byla vázána těmito rozsudky i v tom, že stěžovatelce nelze pro důchodové účely započítat jako dobu zaměstnání období od 19. 12. 1991 do 31. 12. 1992 a období od 1. 1. 1993 do 16. 4. 1994. Rozhodnutí žalované tedy bylo vydáno v souladu se zákonem a Krajský soud v Praze je podle § 250q odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, potvrdil.
Vázanost právním názorem soudu může být prolomena jen v důsledku nových skutkových zjištění, popř. v důsledku změny právní úpravy. V kasační stížnosti však nová skutková zjištění tvrzena nejsou; opakují se v ní tatáž tvrzení, která již stěžovatelka dříve uplatnila a s nimiž se soudy vyrovnaly.
(ach)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.