Vydání 3/2007

Číslo: 3/2007 · Ročník: V

1099/2007

Užitné vzory: meze obrany proti výmazu užitného vzoru

Ej 469/2005
Užitné vzory: meze obrany proti výmazu užitného vzoru
k § 8 odst. 3 písm. c) zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech
Přihlašovatel nemůže v řízení o výmazu užitného vzoru modifikovat náležitosti své přihlášky daného užitného vzoru; v tomto řízení má sice prostor pro obranu proti výmazu, avšak rozsah jeho argumentů je vymezen vlastní přihláškou užitného vzoru.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2005, čj. 7 A 105/2002-63)
Prejudikatura:
srov. Soudní
judikatura
ve věcech správních č. 346/1998.
Věc:
Dalibor B. proti Úřadu průmyslového vlastnictví o výmaz užitného vzoru.
Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 11. 6. 2002 zamítl rozklad, kterým žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2001 o výmazu užitného vzoru, jehož byl přihlašovatelem.
Žalobce toto rozhodnutí napadl žalobou u Vrchního soudu v Praze; napadl závěr žalovaného, že v případě jeho užitného vzoru a srovnávaného švýcarského patentu jsou užita totožná řešení a jeho užitný vzor nemá potřebnou vynálezeckou výši. Podstata technického řešení je přitom v obou případech různá, neboť žalobcovo řešení uskutečnilo do té doby ve stavu techniky neznámou myšlenku zdrsnění skla chemickou cestou, přičemž namítaný patent předpokládá vytvoření zubů mechanicky. Pilníkem zhotoveným dle švýcarského patentu je tak nehet leštěn, kdežto žalobcovým pilníkem je nehet broušen. Žalobce dále namítal, že žalovaný pochybil při aplikaci procesního předpisu, neboť v řízení o rozkladu se nezabýval novým návrhem žalobce spojit nárok č. 1 s nárokem č. 10 do nového znění, čímž porušil zásadu oficiality.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že rozhodující pro určení toho, zda řešení přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti, je posouzení nároku č. 1, neboť ostatní nároky na ochranu jsou pak jen jeho zlepšením. S ohledem na okolnost, že přede dnem práva přednosti napadeného užitného vzoru byly známy pilníky, které mají zdrsnění od 5 do 400 µm, nepřesahuje nárok č. 1 rámec pouhé odborné dovednosti, a to i s ohledem na namítaný švýcarský a americký patent. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že v žalobě je tvrzeno, že žalobce spatřuje novost svého řešení ve zdrsnění skla chemickou cestou, což však není zřejmé z nároků, neboť nárok č. 1 hovoří pouze o zdrsnění. Žalovaný se návrhem žalobce na začlenění nároku č. 10 do nároku č. 1 nezabýval, neboť shledal, že tato změna nepřináší nic nového.
Z obsahu správního spisu vyplynulo, že dne 10. 7. 1997 podal žalobce přihlášku užitného vzoru s názvem „Pilník, zejména pilník na nehty“. Nárok na ochranu č. 1 zněl „Pilník, zejména pilník na nehty, vyznačující se tím, že je tvořen skleněným tělesem (1), které je alespoň na části svého povrchu (2) opatřeno zdrsněním (4) s drsností 10 až 100 µm“. Užitný vzor byl dne 4. 9. 1997 zapsán do rejstříku. Podáním ze dne 1. 8. 2001 navrhl Zdeněk V., patentový zástupce a soudní znalec, tento užitný vzor vymazat na základě § 17 odst. 1 písm. a) zákona o užitných vzorech.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 12. 2001 byl užitný vzor vymazán z rejstříku užitných vzorů. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že rozsah zdrsnění pilníku uvedený v prvním nároku na ochranu užitného vzoru nijak nevybočuje, a tedy ani nepřispívá k obohacení stavu techniky, a tak jeho aplikace ani nepřesahuje rámec pouhé odborné dovednosti. Podstatným znakem pilníku podle napadeného užitného vzoru je tedy ve skutečnosti pouze druhý znak, tedy že je pilník tvořen skleněným tělesem. Namítaný švýcarský patent se týká pilníku k opracování nehtů, který alespoň v části, ve které jsou mechanickým obráběním vytvořeny zuby, je ze sklovitého materiálu. V namítaném dokumentu je zmíněno několik variant provedení uvedeného pilníku, přičemž jednou z nich je varianta, kdy je pilník na nehty tvořen skleněnou destičkou, jejíž povrch je upraven zdrsněním pro opracování nehtů. Z tohoto namítaného dokumentu je tedy zřejmé, že pilník na nehty vytvořený ze skleněného tělesa byl ze stavu techniky zřejmý před datem přihlášení žalobcova užitného vzoru.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad. Navrhl, aby byl nárok č. 10 sloučen s nárokem č. 1 tak, aby byl skleněný pilník chráněn jako řešení s novou kombinací znaků dle přiloženého vzoru. Napadeným rozhodnutím žalovaného byl rozklad zamítnut a předchozí rozhodnutí bylo potvrzeno s tím, že bylo vysloveno, že předmět vyjádřený v nároku č. 1 na ochranu napadeného užitného vzoru nelze pokládat za technické řešení, které bylo vytvořeno nad rámec pouhé odborné dovednosti. Žalovaný se nezabýval návrhem žalobce na začlenění nároku č. 10 na ochranu do nároku č. 1 na ochranu, neboť i účinek skla kaleného je znám, a ani ve spojení s ostatními nároky na ochranu napadeného užitného vzoru nepřináší zlepšení, které by bylo výsledkem zvláštní tvůrčí práce původce chráněného řešení.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení, žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 8 odst. 3 písm. c) zákona o užitných vzorech musí přihláška obsahovat nároky na ochranu, v nichž musí být jasně a stručně vymezen předmět, který má být chráněn užitným vzorem.
Žalobce v prvé řadě namítal, že žalovaný postupoval nezákonně, když porovnáním jeho užitného vzoru se švýcarským patentem dospěl k závěru, že se jedná o totožná řešení a že žalobcův užitný vzor nemá potřebnou vynálezeckou výši. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí následující. Z dikce zákona o užitných vzorech je zřejmé, že o zápis do rejstříku užitných vzorů žádá původce přihláškou užitného vzoru, která musí splňovat určité formální a zejména i obsahové náležitosti. Z právního hlediska jsou nejdůležitější součástí přihlášky tzv. nároky na ochranu, které jsou v podstatě definicí užitného vzoru, specifikující, v čem je řešení nové a co má být předmětem ochrany; jsou rozhodující pro stanovení věcného rozsahu ochrany. Nároky jsou tvořeny tzv. předvýznakovou částí, ve které je uveden nejblíže vyšší rod, do něhož předmět spadá, a tzv. význakovou částí, ve které jsou uvedeny odlišovací znaky. Z nároků na ochranu, které jsou specifikovány v přihlášce žalobce, je zřejmé, že tento žádal ochránit takové pilníky, jež jsou vyrobeny ze skla a na části svého povrchu jsou opatřeny zdrsněním. V žádném z deseti nároků na ochranu není uvedeno, jakým způsobem je dosahováno potřebného zdrsnění povrchu (např. chemickou cestou či pískováním). Je tedy zřejmé, že užitný vzor žalobce nebyl s ohledem na existenci patentů namítaných v řízení o výmazu užitného vzoru novým technickým řešením, neboť před dnem práva přednosti napadeného užitného vzoru byly známy pilníky, respektive brusné plochy, které jsou tvořeny skleněným tělesem a jejichž zdrsnění je od 5 do 400 µm. Žalobce tedy požadoval chránit něco, co již bylo známo. Svůj užitný vzor tak nedostatečně specifikoval, a tím ho od známého stavu techniky neodlišil. Nejvyšší správní soud tedy zcela ve shodě s napadeným rozhodnutím žalovaného uzavírá, že technické řešení tak, jak bylo uvedeno v přihlášce žalobce, tedy v její nárokové části, nesplňovalo podmínky stanovené zákonem o užitných vzorech pro to, aby navrhovaný užitný vzor mohl být ponechán v rejstříku užitných vzorů. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani poukaz žalobce na komerční úspěch předmětného užitného vzoru, neboť toto není pro souzený spor
relevantní
, či na fakt, že je jeho užitný vzor chráněn v Austrálii, na Novém Zélandu, v Brazílii či pomocí evropského patentu, neboť se jedná o jiná řízení vedená na základě právního řádu jiných států. Při výkladu výše zmíněných ustanovení zákona o užitných vzorech nelze zohlednit § 12 odst. 1 zákona o vynálezech tak, jak to činí žalobce v žalobě, neboť zákon o užitných vzorech obsahuje vlastní řešení předmětné otázky.
K žalobní námitce žalobce týkající se údajného nesprávného postupu žalovaného při aplikaci procesního předpisu uvádí Nejvyšší správní soud, že žádné pochybení žalovaného neshledal. Nejvyšší správní soud považuje v této souvislosti za vhodné zdůraznit, že postup žalovaného dle zákona o užitných vzorech lze rozdělit do několika řízení, která jsou navzájem uzavřená; neexistuje tedy mezi nimi prostupnost. Prvním z nich je řízení o zápisu do rejstříku užitných vzorů, které je návrhové, přičemž pouze v tomto řízení může přihlašovatel modifikovat náležitosti své přihlášky užitného vzoru. Dalším typem řízení je řízení o výmazu užitného vzoru, které začíná návrhem kohokoliv na výmaz. V tomto řízení má přihlašovatel užitného vzoru prostor pro obranu proti vymazání předmětného vzoru, avšak rozsah jeho argumentů je vymezen jeho vlastní přihláškou užitného vzoru. Jinými slovy nemůže uvádět skutečnosti jiné, nové či činit návrhy týkající se vlastní přihlášky užitného vzoru tak, jak to činil žalobce. Jestliže se tedy za této situace žalovaný návrhem žalobce nezabýval, nelze v tom spatřovat jeho pochybení, neboť ze žádného zákonného ustanovení nelze dovodit jeho povinnost vyloučit takový návrh žalobce k samostatnému projednání.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.