3639/2017
Územní rozhodnutí: řízení o prodloužení platnosti; nové řízení
Územní rozhodnutí: řízení o prodloužení platnosti; nové řízení
k § 93 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 350/2015 Sb.
k § 101 písm. c) a § 102 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
I. Řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí podle § 93 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 je z materiálního hlediska jedním z druhů nového řízení ve smyslu § 101 písm. c) správního řádu z roku 2004, neboť se evidentně jedná o rozhodnutí, kterým se mění doba platnosti rozhodnutí.
II. Má-li být rozhodováno o prodloužení platnosti územního rozhodnutí u stavby, která se má uskutečnit ve správním obvodu dvou nebo více stavebních úřadů, je příslušnost konkrétního stavebního úřadu určena § 102 odst. 1 větou prvou správního řádu z roku 2004.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 10. 1. 2017, čj. 65 A 52/2015-82)*)*)
Věc
: Jan F. proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje, za účasti Oldřicha Š., a dalších, o prodloužení platnosti územního rozhodnutí.Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2015, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 12. 12. 2014, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 1. 2015, kterým byla prodloužena platnost územního rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 19. 12. 2011, o umístění stavby „
silnice I/46 Šternberk – obchvat
“.Žalobce namítal, že žádost o prodloužení platnosti územního rozhodnutí byla podána opožděně. Žádost sice dorazila v zákonné lhůtě k Městskému úřadu Šternberk, avšak příslušným stavebním úřadem byl žalovaný (stavba byla umístěna v obvodu více stavebních úřadů), kterému byla žádost doručena až po uplynutí zákonné lhůty, tj. v době, kdy původní územní rozhodnutí již pozbylo platnosti. Žalobce měl za to, že řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí je řízením zcela samostatným (v čemž jej utvrdil i žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 3. 2014, jímž právě pro toto řízení určil, že řízení povede Městský úřad Šternberk).
Žalobce dále nesouhlasil s názorem žalovaného, že lze použít analogii institutu nového rozhodnutí dle § 101 a násl. správního řádu z roku 2004. Dle žalobce institut nového řízení totiž obsahuje zvláštní úpravu příslušnosti, na rozdíl od řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí. Pokud by měl zákonodárce v úmyslu stanovit zvláštní postup v řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí, jistě by tak výslovně učinil ve speciálním zákonu – stavebním zákonu z roku 2006. Neučinil-li tak, je třeba řádně postupovat dle § 13 odst. 6 a § 93 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006. Příslušnost delegovaná na Městský úřad Šternberk v původním územním řízení tak měla definitivně skončit právní mocí rozhodnutí o umístění stavby.
Žalovaný měl za to, že žádost byla podána včas, kdy účinky podání žádosti nastaly již jejím doručením Městskému úřadu Šternberk. Uvedl, že v této souvislosti „) ve vztahu k § 93 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006, přičemž ustanovení stavebního zákona z roku 2006 v tomto konkrétním případě použití obecné úpravy nevylučují.
lze podpůrně poukázat
“ na § 101–§ 102 správního řádu, které představují obecnou úpravu (lex generalis
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Správní řád z roku 2004 zavedl oproti úpravě představované správním řádem z roku 1967 některé nové instituty, jejichž užití přináší ještě i po více než deseti letech od účinnosti správního řádu z roku 2004 výkladové problémy, jak dokumentuje i nyní uplatněný žalobní bod. Takovým novým institutem je mj. institut tzv. nového rozhodnutí ve smyslu § 101–§ 102 správního řádu z roku 2004.
Podle § 101 písm. c) a e) správního řádu z roku 2004 provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze tehdy, jestliže „ a „
c) nové rozhodnutí z vážných důvodů dodatečně stanoví nebo změní dobu platnosti nebo účinnosti rozhodnutí
“e) tak stanoví zvláštní zákon
“.
Jakkoli byl správní řád přijat na základě vládního návrhu doprovázeného důvodovou zprávou (Sněmovní tisk č. 201, Poslanecká sněmovna 2002–2006), důvodová zpráva (v ní dle původního návrhu značeno jako důvodová zpráva k § 135–§ 136) žádné vodítko pro výklad předmětných ustanovení nepřináší, jedinou alespoň částečně návodnou větou je: „
Nově bude umožněno vydat nový správní akt v téže věci, což bylo doposud dovozováno pouze ze zvláštních zákonů a teorie.
“Komentářová literatura pak akcentuje, že důvody vydání nového rozhodnutí budou především stanoveny ve zvláštních zákonech (srov. Vedral, J.
Správní řád, Komentář
, 2. vyd., Praha : Bova Polygon, 2012, s. 877). Při výkladu § 101 písm. e) správního řádu z roku 2004 se přitom zdůrazňuje, že: „Ustanovení § 101 písm. e) odkazující na zvláštní zákony je třeba chápat spíše v materiálním, a nikoliv ve formálním smyslu, tzn. že zvláštní zákony nemusí k tomu, aby se postupovalo podle § 101 a § 102 správního řádu, použít přímo pojmu ‚
nové rozhodnutí ve věci‘. Ze smyslu a účelu zvláštního zákona musí vyplývat, že má jít o nové rozhodnutí v pravomocně skončené věci, tzn. že má jít o zásah do právních poměrů založených pravomocným rozhodnutím.
“ (tamtéž, s. 884).Z uvedeného vyplývá, že záměrem zákonodárce, rozvedeným dále komentářovou literaturou, bylo především „
zastřešit
“ ustanoveními o novém rozhodnutí případy, kdy možnost vydání nového rozhodnutí stanoví zvláštní zákony. Záměrem zákonodárce tak bylo vytvořit obecnou úpravu pro všechny případy nového rozhodování tak, aby tuto úpravu nebylo třeba uvádět zase a znovu v každém zvláštním zákoně. Taková „zastřešující
“ úprava tedy snižuje potřebu zakotvit příslušnou úpravu do každého zvláštního zákona (nemá-li zákonodárce v úmyslu v konkrétním případě upravit tuto věc jinak), a to až na míru, která se limitně blíží nule.Jedním z mnoha zvláštních zákonů ve vztahu ke správnímu řádu z roku 2004 je i stavební zákon z roku 2006. Rozhodování o prodloužení územního rozhodnutí upravuje stavební zákon z roku 2006 v § 93 odst. 3: „
Dobu platnosti územního rozhodnutí může stavební úřad na odůvodněnou žádost prodloužit; podáním žádosti se běh lhůty platnosti rozhodnutí staví. Na řízení o prodloužení lhůty platnosti rozhodnutí se vztahují přiměřeně ustanovení o územním řízení s tím, že veřejné ústní jednání se nekoná a závazná stanoviska, námitky nebo připomínky lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení, jinak se k nim nepřihlíží.
“Toto ustanovení odkazuje na „
přiměřené
“ užití ustanovení o územním řízení. Příslušnost stavebních úřadů k rozhodování o využití území pak určuje především § 6 odst. 3 písm. a) stavebního zákona z roku 2006: „Stavební úřad vydává územní rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.
“, obecnými stavebními úřady jsou (mimo vyjmenované případy) obecní úřady obcí s rozšířenou působnosti [§ 13 odst. 1 písm. c) stavebního zákona z roku 2006], přičemž podle § 13 odst. 6 stavebního zákona z roku 2006: „Jde-li o opatření nebo stavbu, která se má uskutečnit ve správním obvodu dvou nebo více stavebních úřadů, provede řízení a vydá rozhodnutí nejbližší společně nadřízený stavební úřad. Ten může stanovit, že řízení provede a rozhodnutí vydá některý ze stavebních úřadů, v jehož správním obvodu se má stavba nebo opatření uskutečnit.
“Právě uvedená ustanovení stavebního zákona z roku 2006 tedy určují příslušnost k jakémukoli územnímu řízení, ve stavebním zákoně z roku 2006 není obsaženo žádné ustanovení, které by určovalo zvláštní příslušnost k řízení o prodloužení územního rozhodnutí.
Ve stavebním zákoně z roku 2006 tedy není obsaženo žádné ustanovení, které by vylučovalo užití speciální úpravy příslušnosti k tzv. novému řízení ve smyslu § 101–§ 102 správního řádu z roku 2004.
Řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí podle § 93 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 je přitom z materiálního hlediska jedním z typických druhů nového řízení ve smyslu § 101 písm. c) správního řádu z roku 2004, když se evidentně jedná o rozhodnutí, kterým se mění doba platnosti rozhodnutí.
Proto krajský soud uzavírá, že v případě, kdy má být rozhodováno o prodloužení platnosti územního rozhodnutí v případě stavby, která se má uskutečnit ve správním obvodu dvou nebo více stavebních úřadů, je příslušnost konkrétního stavebního úřadu předem určena § 102 odst. 1 větou prvou správního řádu z roku 2004: „[K]
k novému řízení podle § 101 je příslušný správní orgán, který byl příslušný k původnímu řízení v prvním stupni.
“ Nutno přitom dodat, že § 101–§ 102 správního řádu z roku 2004 se v tomto případě použijí přímo, nikoli analogicky.Takovým příslušným stavebním úřadem byl v posuzované věci Městský úřad Šternberk, kterému byla žádost včas doručena, a proto způsobila účinky předvídané § 93 odst. 3 větou prvou částí za středníkem stavebního zákona z roku 2006: „[P]
odáním žádosti se běh lhůty platnosti rozhodnutí staví
“.Žalovanému lze v této souvislosti oprávněně vytknout, že rozhodoval o novém určení příslušného stavebního úřadu pro řízení o prodloužení územního rozhodnutí. Jeho rozhodnutí vydané o této otázce v kontextu shora uvedeného zcela pozbývá smyslu, navíc za situace, kdy k řízení byl určen právě stavební úřad, jehož příslušnost byla založena již § 102 odst. 1 větou prvou správního řádu z roku 2004. Jakkoli se jedná o pochybení žalovaného, nevidí v něm krajský soud ovšem příčinu jakékoli nezákonnosti nyní přezkoumávaného rozhodnutí o věci samé. (…)
contra legem
ex lege
*) Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalovaného rozhodnutím ze dne 23. 8. 2017, čj. 2 As 26/2017-44.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.