Vydání 6/2013

Na žádost osoby zúčastněné na řízení 1) povolil Městský úřad Náchod rozhodnutím ze dne 4. 8. 2009 umístění přístavby domu č. p. 165 na ulici Riegerova v Náchodě.

Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání manželé H., tedy žalobce a osoba zúčastněná na řízení 2), kteří jsou vlastníky sousední stavby plnící částečně funkci bytovou a částečně funkci občanské vybavenosti. Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 5. 2011 odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí I. stupně.

Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové, v níž mimo jiné namítal omezení svého vlastnického práva k budově č. p. 51 zastíněním daného objektu nad míru přiměřenou poměrům. Žalobce rovněž poukazoval na nedostatečné množství parkovacích míst podle § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb. a ČSN 736110, podle nichž je požadováno 1 stání na 1 byt do 100 m2 a 1 stání na prodejnu do 50 m2. Z těchto požadavků byla sice rozhodnutím stavebního úřadu povolena výjimka, s tou však žalobce nesouhlasí, neboť byla založena na neplatných smlouvách a nová parkovací místa jsou umístěna na soukromých pozemcích sousedních vlastníků. Smlouvy považoval žalobce za neplatné proto, že na předmětných pozemcích žádná parkovací místa nejsou a i kdyby byla, nelze podle žalobce rozhodnout o povolení výjimky na podkladě dohod, které lze kdykoliv vypovědět. Parkovací místa přitom musí být zajištěna po celou dobu existence stavby. Krom toho prý výpočet počtu míst vychází pouze z nových bytů a obchodu, neřeší však byty a obchod stávající. Žalovaný se tak podle žalobce nezabýval řádným způsobem otázkou, kde budou parkovat auta od stávajících bytů a stávajícího obchodu, a logicky budou využívat parkovací místa pro dům č. p. 51, tedy budou parkovat na pro ně nejbližším parkovišti. Na něm žalobce vybudoval 4 ze 6 parkovacích míst a ty jsou určeny pro parkování obyvatel jeho domu č. p. 51. V tom spatřoval žalobce přímé dotčení svých práv, neboť bez parkovacích míst se stanou byty v jeho domě těžko pronajímatelnými. Přitom celý dům č. p. 165 i s přístavbou by měl mít 15 parkovacích míst.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 20. 10. 2011. K námitce, že studie proslunění je zpracována na jiný objekt, než je rozhodnutím povolen, v důsledku čehož není prokázáno splnění požadované doby proslunění domu č. p. 51, jehož způsob využití evidovaný v katastru nemovitostí je stavba občanského vybavení, žalovaný uvedl, že dokumentace obsahuje studii proslunění zpracovanou dle ČSN 73 4301 v říjnu roku 2004 (dále jen "studie oslunění"). Z jejího závěru vyplývá, že vliv přístavby na proslunění oken bytových místností v č. p. 51 na stavební parcele č. 71/1 v III. NP a ve IV. NP je malý a doba proslunění jednotlivých místností a tím i bytových jednotek přesahuje požadavky normy. Odpovídá skutečnosti, že studie oslunění byla zpracována pro jinou verzi stavby, než byla nakonec projednávaná, kdy původně se jednalo o stavbu (přístavbu) s valbovou střechou, s hřebenem střechy ve výšce 17,42 m, přičemž hřeben střechy byl rovnoběžný s budovou č. p. 51 a střecha se směrem od hřebene svažovala směrem k budově č. p. 51 až na výšku 13,48 m. Návrh na umístění přístavby byl však v průběhu jeho předchozích projednávání upraven tak, že namísto valbové střechy je nyní ve stejném půdorysu pultová střecha s atikou nad obvodovou stěnou uličního, tedy jižního průčelí. Atika o výšce 13,995 m je na obvodové stěně navrhované stavby, která je od budovy č. p. 51 nejvzdálenější. Pultová střecha navazující na atiku ve výšce 13,6 m se pak směrem k budově č. p. 51 postupně svažuje až na výšku 11,5 m. Nejvyšší bod zastřešení umístěné stavby, tj. nejvyšší místo atiky, je tedy pouze o necelých 55 cm výše než nejnižší bod střechy původního záměru, na který bylo provedeno posouzení zastínění. Posouzení proslunění tedy bylo fakticky provedeno pro stínící překážku o cca 3,4 m vyšší a více než 6 m bližší k budově č. p. 51, než je stínící překážka, kterou by tvořil aktuálně projednaný záměr. Po posouzení těchto skutečností proto dospěl žalovaný k závěru, že parametry nynější verze projednávané stavby jsou, co se týče zastínění budovy č. p. 51, příznivější, než byly parametry verze stavby, na níž bylo provedeno posouzení zastínění obsažené ve spise. Pokud tedy bylo závěrem předloženého posouzení, že požadavky na zastínění nebudou překročeny a že vliv přístavby na proslunění oken bytových místností v č. p. 51 je malý, musel by být výsledek posouzení na projednávanou verzi ještě příznivější. Podle žalovaného lze za daných okolností předložené posouzení s výše popsanou logickou úvahou použít i jako podklad pro posouzení dodržení parametrů oslunění budovy č. p. 51 pro aktuální projednávanou verzi záměru přístavby budovy č. p. 165.

K námitce o nedostatečném počtu parkovacích stání, resp. nedodržení § 10 odst. 2 vyhlášky č. 137/1998 Sb. žalovaný uvedl, že podle něho stavby musí být vybaveny normovým počtem odstavných a parkovacích stání, včetně předepsaného počtu stání pro vozidla zdravotně postižených osob, řešených jako součást stavby, nebo jako provozně neoddělitelná část stavby, anebo umístěných na pozemku stavby, pokud tomu nebrání omezení vyplývající ze stanovených ochranných opatření. U bytových domů mohou být odstavná a parkovací stání umístěna i mimo pozemek stavby. Podle § 61 vyhlášky č. 137/1998 Sb. lze z § 10 odst. 2 téže vyhlášky udělit výjimku.

Vyhláška č. 501/2006 Sb., která se uplatní v případě, kdy jsou záměry v územním řízení projednávány podle stavebního zákona z roku 2006, obsahuje ustanovení, které upravuje tutéž problematiku jako výše citovaný § 10 odst. 2 vyhlášky č. 137/1998 Sb. Podle § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb. se stavební pozemek vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno umístění odstavných a parkovacích stání pro účel využití pozemku a užívání staveb na něm umístěných v rozsahu požadavků příslušné české technické normy pro navrhování místních komunikací, což zaručuje splnění požadavků této vyhlášky. Rovněž z tohoto ustanovení lze podle § 26 vyhlášky č. 501/2006 Sb. povolit výjimku.

Jelikož v daném případě potřebný počet parkovacích stání nebyl zajištěn na pozemku se stavbou a stavební úřad v průběhu odvolacího řízení zahájil na základě žádosti žadatele ze dne 5. 2. 2010 řízení o povolení výjimky z § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb., vyhodnotil žalovaný toto řízení jako řízení o předběžné otázce ve smyslu § 40 správního řádu a vyčkal jeho výsledku. Žádost o výjimku tak byla vyřízena podle současně platných právních předpisů. Přesto dospěl žalovaný k závěru, vzdor § 190 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006, na základě něhož je vedeno územní řízení podle předchozích právních předpisů, včetně vyhlášky č. 137/1998 Sb., že výjimku takto vzešlou lze akceptovat i v daném řízení, neboť § 10 odst. 2 vyhlášky č. 137/1998 Sb. a § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb. jsou v zásadě analogické a mají obdobný účel. Dne 16. 4. 2010 žalovaný obdržel rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 9. 3. 2010, které nabylo právní moci dne 13. 4. 2010.

Stavební úřad povolil výjimku z § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb. pro přístavbu domu č. p. 165 v Riegerově ulici v Náchodě ve znění, že z prostorových důvodů a omezené velikosti stavebního pozemku pro přístavbu nemohou být na něm umístěna nová parkovací stání, a proto budou umístěna na sousedních pozemcích soukromých majitelů, se kterými stavebník uzavřel dohodu o možnosti parkování.

Pokud se týká celkového počtu nových parkovacích stání potřebných pro naplnění obecných technických požadavků na výstavbu, žalovaný z předložených podkladů zjistil, že podle dodatku průvodní zprávy obsahující výpočet odstavných a parkovacích ploch, zpracovaného Ing. Tomášem Novotným, autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, je celkový počet požadovaných stání pro přístavbu 7. Tento počet stání je na základě udělené výjimky zajištěn mimo pozemek se stavbou č. p. 165. Požadavky stavebního zákona na zajištění parkovacích stání jsou tak podle žalovaného rovněž naplněny.

Krajský soud v Hradci Králové žalobu zamítl.