Vydání 7-8/2019

Číslo: 7-8/2019 · Ročník: XVII

3902/2019

Územní řízení: koncentrace důkazních návrhů

Územní řízení: koncentrace důkazních návrhů
k § 89 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákonů č. 350/2012 Sb. a č. 225/2017 Sb.
k § 36 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
I. Zákonná koncentrace územního řízení podle § 89 odst. 1 stavebního zákona nedopadá na důkazní návrhy, a proto mohou účastníci řízení navrhovat důkazy na podporu včas uplatněných námitek po celou dobu řízení až do okamžiku vydání rozhodnutí.
II. I pokud stavební úřad stanoví účastníkům územního řízení lhůtu k uplatnění důkazních návrhů podle § 36 odst. 1 správního řádu z roku 2004, musí z úřední povinnosti přihlédnout k opožděným důkazům týkajícím se souladu záměru s kogentními předpisy.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2019, čj. 48 A 118/2016-200)
Prejudikatura:
č. 1566/2008 Sb. NSS, č. 1579/2008 Sb. NSS
Věc:
a) Jan V., b) Vít Č., c) Zdeněk Š., d) Libor Š., e) Tibor M. proti Krajskému úřadu Středočeského kraje, za účasti 1) Tomáše V., 2) Kateřiny V., 3) Romana Š., 4) Martina Š., 5) Františka L., 6) Petry L., 7) Jiřího K., 8) Jana H., 9) Miroslavy H., 10) Miroslavy Š, o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby.
Osoba zúčastněná na řízení 1) (dále jen „stavebník“) podala dne 27. 6. 2014 žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby komunikace v obci P. na pozemek p. č. X v katastrálním území P. n. L. Dne 24. 7. 2016 Městský úřad Příbram (dále jen „stavební úřad“) vydal oznámení o zahájení územního řízení o umístění stavby „komunikace, P.“, v němž mimo jiné uvedl, že účastníci řízení mohou své námitky uplatnit do 15 dnů od doručení oznámení a že k později uplatněným námitkám nebude přihlédnuto.
Žalobci a) a c) ve svých námitkách poukazovali na obsah územní studie lokality P. – BV2 a vyhlášky č. 501/2006 Sb., na existenci 5 studen v okolí umísťované studny, jejichž voda by mohla být znečištěna, a na nezbytnost provedení geologického průzkumu. Žalobci b) a d) namítali nesoulad záměru stavebníka s územní studií ohledně likvidace dešťových vod a riziko ovlivnění kvality a proudění podzemních vod, přičemž upozorňovali na existenci domovních vrtaných studen v sousedství. Žalobce e) upozorňoval na rozpor s územní studií, požadoval přepracování projektové dokumentace z důvodu nekvalitního zpracování a nesouladu s normou ČSN 75 9010 a v neposlední řadě žádal o posouzení vlivu stavby na okolní studny.
Usnesením ze dne 24. 9. 2014 stavební úřad přerušil územní řízení za účelem doplnění žádosti stavebníkem, jehož stavební úřad téhož dne vyzval, aby doplnil projektovou dokumentaci tak, aby byla v souladu s územní studií lokality P. – BV2. Na žádost stavebníka pak stavební úřad několikrát prodloužil lhůtu k doplnění projektové dokumentace. Stavebník svou žádost doplnil dne 30. 9. 2015, kdy stavebnímu úřadu zaslal upravenou projektovou dokumentaci, aktualizovaná vyjádření správců inženýrských sítí, doplněné vyjádření Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje a hydrogeologické posouzení možnosti vsakování srážkových vod z února 2015.
Stavební úřad následně vydal dne 30. 10. 2015 usnesení, v němž uvedl, že stavebník podal dne 27. 6. 2014 žádost o vydání stavebního povolení, a jímž účastníky řízení vyrozuměl o pokračování řízení. V témže usnesení stavební úřad konstatoval, že účastníci mohou uplatnit své námitky, případně důkazy do 15 dnů ode dne doručení oznámení a že k později uplatněným námitkám a důkazům nebude přihlédnuto. Přípisem ze dne 23. 11. 2015 stavební úřad znovu vyrozuměl účastníky o pokračování řízení, což odůvodnil tím, že jeho usnesení ze dne 30. 10. 2015 chybně identifikovalo předmět řízení jako řízení o vydání stavebního povolení namísto územního řízení o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby. Stavební úřad proto opětovně vyrozuměl účastníky o pokračování územního řízení a poučil je o tom, že své námitky, popřípadě důkazy mohou uplatnit do 15 dnů ode dne doručení tohoto oznámení a že k později uplatněným námitkám a důkazům nebude přihlédnuto.
V návaznosti na to uplatnili žalobci společně s ostatními účastníky řízení další námitky. Žalobci a) a c) vyjádřili nesouhlas s navrženým záměrem, neboť měli za to, že navrhované řešení vsakovací jímky bude ovlivňovat okolní stavby, a požádali stavební úřad o stanovení lhůty k doplnění nezávislého posudku, který hodlali nechat vypracovat na vlastní náklady. Žalobce b) zpochybňoval technické řešení vsakování vod a jeho výpočet a uvedl, že by dešťová voda měla být odváděna dešťovou kanalizací, jak předpokládá územní studie, eventuálně by měly být po obou stranách komunikace umístěny zvýšené obrubníky. Žalobce b) se také připojil k záměru některých dalších účastníků nechat vypracovat na vlastní náklady oponentní odborný posudek a požádal o prodloužení lhůty ke zpracování takového posudku. Žalobce d) ve svých námitkách nadále nesouhlasil s navrženým způsobem likvidace dešťových vod a upozorňoval na jeho nesoulad s územní studií, nesouhlasil s technickým řešením vsakovacího příkopu, zpochybňoval výpočty dle projektové dokumentace a požadoval zpracování odborného posudku ohledně vlivu komunikace na okolní stavby. Závěrem žalobce d) uvedl, že by chtěl na vlastní náklady nechat vypracovat odborný oponentní posudek, který by posoudil správnost navrženého technického řešení a závěrů a podkladů uváděných v projektové dokumentaci. Požádal proto o prodloužení lhůty ke zpracování oponentního posudku. Žalobce e) konstatoval, že hydrogeologické posouzení z února 2015 neobsahuje základní informace z podstatných měření a základní údaje, jako je aktivní plocha vsakování, v důsledku čehož byla projektová dokumentace vadně zpracována, a zpochybňoval také další části hydrogeologického posouzení. Namítal také nesprávnost řešení v projektové dokumentaci, přičemž měl za to, že likvidaci vody nelze řešit pouze zasakováním. Závěrem žalobce e) požádal o prodloužení lhůty k uplatnění námitek za účelem předložení oponentního hydrogeologického posouzení vypracovaného na základě nově provedené vsakovací zkoušky.
Dne 18. 1. 2016 vydal stavební úřad usnesení, jímž s odkazem na § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu přerušil územní řízení na dobu, než bude vypracován oponentní odborný posudek (hydrogeologické posouzení), nejdéle však do 30. 4. 2016. Proti tomuto usnesení podal stavebník odvolání, na základě něhož žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 5. 2016 zrušil usnesení stavebního úřadu o přerušení řízení a vrátil věc stavebnímu úřadu k dalšímu řízení, což žalovaný odůvodnil tím, že stavební úřad s výjimkou odkazu na § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu, podle něhož lze řízení přerušit z dalších důvodů stanovených zákonem, neobjasnil, na základě jakého ustanovení jakého zákona řízení přerušil. Žalovaný nadto považoval odůvodnění usnesení o přerušení řízení za nepřezkoumatelné, neboť v něm bylo pouze uvedeno, že se stavební úřad rozhodl vyhovět žádostem účastníků řízení a že lhůta k vypracování posudku byla stanovena z důvodu vhodných klimatických podmínek. Poznamenal také, že stavební úřad nepřijatelně rozšířil procesní práva těch účastníků, kteří měli možnost postupovat podle ustanovení o námitkách v územním řízení.
V podání datovaném 28. 4. 2016 a doručeném stavebnímu úřadu dle nalepené etikety dne 2. 5. 2016 žalobci zopakovali své výtky vůči projektové dokumentaci a hydrologickému posouzení. Současně stavebnímu úřadu zaslali dokument s názvem Hydrogeologické posouzení možnosti vsaku srážkových vod ze dne 25. 4. 2016 vypracovaný RNDr. Karlem Luskem a laboratorní zprávu ze dne 11. 4. 2016 vypracovanou Vlastou Noskovou na žádost RNDr. Luska.
Dne 28. 6. 2016 vydal stavební úřad územní rozhodnutí, jímž umístil stavbu „komunikace, P.“ na pozemky p. č. X a p. č. X v katastrálním území P. n. L., kterou definoval jako místní obslužnou komunikaci pro připojení pozemků určených pro výstavbu rodinných domů na veřejnou komunikační síť.
Žalobci, osoby zúčastněné na řízení 2) až 10) a někteří další účastníci územního řízení podali proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, v němž mimo jiné tvrdili nedostatečné vypořádání svých námitek. Napadali také postup stavebního úřadu, který striktně vycházel z projektové dokumentace bez toho, aby dal odvolatelům prostor doložit svá tvrzení listinným nebo jiným důkazem, a namítali nedodržení zásady materiální pravdy a aktivní účasti účastníků řízení. Konstatovali také nevhodnost navrženého způsobu likvidace srážkových vod, nepropustnost půdního horizontu a potenciální ohrožení vlastníků okolních pozemků. Ke svému odvolání přiložili hydrogeologické posouzení ze dne 25. 4. 2016.
Žalovaný v napadeném rozhodnutí zrekapituloval průběh územního řízení a konstatoval, že stavební úřad v odůvodnění rozhodnutí podrobněji konkretizoval územní plán a údaje stavby ve vztahu k tomuto územnímu plánu. Žalovaný zdůraznil, že stavební úřad dne 23. 11. 2015 poučil účastníky o tom, že námitky, případně důkazy mohou uplatnit do 15 dnů od doručení oznámení a že k později uplatněným námitkám a důkazům nebude přihlédnuto. Koncentrační zásada přitom brání obstrukcím a je vyjádřením zásady, podle níž právo náleží bdělým. Oponentní posudek byl stavebnímu úřadu předložen až 2. 5. 2016, tedy po stanovené lhůtě, a proto k němu stavební úřad nemohl přihlédnout. Ze správního spisu pak plyne, že stavební úřad dal účastníkům dostatečně velký prostor k podání námitek, eventuálně k doložení posudku. Ve vztahu k věcným výtkám proti záměru stavebníka žalovaný zopakoval závěry stavebního úřadu.
Žalovaný proto odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 25. 10. 2016. Proti tomuto rozhodnutí žalobci brojili žalobou a domáhali se zrušení tohoto rozhodnutí.
Žalobci tvrdili, že územní řízení bylo zatíženo vadami, jež ovlivnily zákonnost a správnost rozhodnutí stavebního úřadu, a že žalovaný tuto problematiku nesprávně posoudil. Vady spatřovali žalobci v tom, že správní orgány posoudily návrh žalobců na vypracování oponentního posudku jako pokračování námitek a prodloužení lhůty k doplnění námitek, ačkoli se jednalo o návrh na dokazování znaleckým posudkem ve smyslu § 36, § 50 odst. 1 a 2 a § 56 správního řádu, nebo o návrh na dokazování listinou podle § 53 správního řádu. K oponentnímu posudku tedy měl stavební úřad přihlédnout jako k důkazu. V návaznosti na to žalobci správním orgánům vytýkali porušení zásady materiální pravdy (§ 3 správního řádu), vyšetřovací zásady (§ 50 odst. 3 správního řádu) a zásady volného hodnocení důkazů (§ 50 odst. 4 správního řádu). Odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc obsahuje protichůdné pasáže týkající se data doručení oponentního posudku stavebního úřadu. Žalobci tvrdili, že oponentní posudek doručili 29. 4. 2016, tedy včas. Názor žalovaného, že stavební úřad nemohl k oponentnímu posudku přihlédnout z důvodu koncentrace řízení, je dle žalobců nesprávný.
V reakci na žalobní body žalovaný sdělil, že žalobci předložili oponentní posudek až 2. 5. 2016, tedy po stanovené lhůtě, a proto k němu nemohlo být přihlédnuto. Je-li v napadeném rozhodnutí uvedeno, že posudek byl doručen 28. 4. 2016, jedná se v jednom případě o citaci a ve druhém případě o chybu v psaní bez vlivu na výsledek.
Stavebník ve vyjádření k podané žalobě sdělil, že se před podáním žádosti o vydání územního rozhodnutí marně pokusil s žalobci nalézt shodu tak, aby mohly být v území realizovány záměry všech dotčených osob. V průběhu územního řízení stavební úřad poskytl žalobcům dostatek prostoru k uplatnění námitek a následně přihlížel i k opožděným námitkám či námitkám, jež se nedotýkaly přímého dotčení na právech žalobců. Stavební úřad dokonce poskytl žalobcům lhůtu ke zhotovení potenciálních důkazů, ačkoli se jednalo o nezákonný postup, a proto žalovaný zrušil usnesení stavebního úřadu o přerušení řízení. Oponentní posudek, jenž byl vypracován po uplynutí všech lhůt k vyjádření a k podání námitek, stavební úřad založil do spisu a bral jej v potaz, byť se jednalo o důkaz nezákonný. Oponentní posudek byl dle mínění stavebníka zatížen vadami, a proto nepoužitelný. Jednalo se navíc o doklad, jenž nebyl předložen včas a který nebylo možné považovat za důkaz, neboť jeho vypracování nezadal stavební úřad. I kdyby se jednalo o použitelný důkaz, stavební úřad neměl povinnost jej upřednostnit před znaleckým posudkem předloženým stavebníkem. Stavebník byl dále přesvědčen o tom, že v územním řízení nedošlo k porušení základních zásad správního řízení, neboť se stavební úřad pečlivě zabýval skutkovým stavem věci.
Osoby zúčastněné na řízení 2) až 11) se k žalobě nevyjádřily.
Krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí stavebního úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
III. Právní posouzení věci krajským soudem
[29] Ustanovení § 89 odst. 1 stavebního zákona stanoví, že námitky účastníků řízení musí být v územním řízení uplatněny nejpozději při ústním jednání, případně při veřejném ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží a „[j]
estliže dojde k upuštění od ústního jednání, musí být
[…]
námitky účastníků řízení uplatněny ve stanovené lhůtě; jinak se k nim nepřihlíží
“.
[30] Podle § 36 odst. 1 správního řádu (který se na základě § 192 stavebního zákona používá v územním řízení podpůrně) „[n]
estanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy
“. Podle § 39 odst. 1 správního řádu určí správní orgán účastníkovi „
přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí. Určením lhůty nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků.
“ Podle § 39 odst. 2 téhož předpisu může správní orgán jím určenou lhůtu na žádost účastníka za podmínek stanovených v odst. 1 přiměřeně prodloužit.
[31] Smyslem nastavení pravidel pro koncentraci řízení obecně je snaha urychlit a zefektivnit řízení. Koncentrace řízení ovšem nesmí mít za následek zkrácení účastníků na jejich procesních právech, proto také musí být účastníci o koncentraci řízení a jejích následcích řádně poučeni. Jak je patrné ze shora citovaných ustanovení, územní řízení je ze zákona ovládáno koncentrační zásadou, která se projevuje tím, že účastníci řízení musí své námitky uplatnit při ústním (případně veřejném) jednání, a dojde-li k upuštění od jednání, ve stanovené lhůtě, jinak se k nim nepřihlíží. Koncentrace územního řízení dle § 89 odst. 1 stavebního zákona dopadá pouze na námitky účastníků, nikoli na důkazní návrhy, což je zřejmé z textu tohoto zákonného ustanovení, které k povinnosti účastníků označit nebo předložit ve stanovené lhůtě i důkazy ničeho neuvádí. V tom se úprava koncentrace územního řízení dle § 89 odst. 1 stavebního zákona liší od úpravy koncentrace dle § 112 téhož zákona dopadajícího na stavební řízení, v němž je výslovně uvedeno, že účastníci mohou uplatnit „
námitky, popřípadě důkazy
“ pouze do určitého časového okamžiku. Nejvyšší správní soud sice v rozsudku ze dne 26. 4. 2017, čj. 6 As 339/2016-26, poznamenal, že se v řízení „
uplatňuje koncentrace námitek a
důkazních návrhů
. Podle § 89 odst. 1 stavebního zákona jsou totiž účastníci řízení povinni uplatnit námitky a
navrhnout důkazy
nejpozději při ústním jednání, případně při veřejném ústním jednání, při kterém musí být nejpozději uplatněny také připomínky veřejnosti; jinak se k nim nepřihlíží
“ (důraz přidán krajským soudem). Na jeho základě však nelze vyvozovat, že se zákonná koncentrace územního řízení vztahuje také na důkazní návrhy. Nejvyšší správní soud totiž v citovaném rozsudku vůbec neobjasnil, z jakého důvodu k závěru o zákonné koncentraci důkazních návrhů podle § 89 odst. 1 stavebního zákona dospěl, a s ohledem na parafrázi, kterou užil, se lze domnívat, že toto zákonné ustanovení pouze chybně přečetl. I s ohledem na čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) nelze interpretovat § 89 odst. 1 stavebního zákona extenzivně a ukládat účastníkům povinnosti nad rámec stanovený zákonem (srov. také Adamusová, Z. Zásada koncentrace v územním a stavebním řízení.
Právní rozhledy.
Praha: C. H. Beck, 2018, roč. 19, s. 674-678).
[32] Protože se v územním řízení neuplatňuje zákonná koncentrace důkazních návrhů účastníků, je třeba vycházet v souladu s § 36 odst. 1 částí věty před středníkem správního řádu z toho, že účastníci mohou navrhovat důkazy na podporu svých včas uplatněných námitek po celou dobu řízení až do okamžiku vydání rozhodnutí. To však stavebnímu úřadu nebrání v tom, aby usnesením vydaným podle § 36 odst. 1 části věty za středníkem stanovil, dokdy mohou účastníci důkazní návrhy činit. Je ovšem také možné, aby stavební úřad takto stanovenou lhůtu na základě § 39 odst. 2 správního řádu usnesením přiměřeně prodloužil (za předpokladu, že tím neohrozí účel řízení a neporuší rovnost účastníků), eventuálně aby její zmeškání za podmínek uvedených v § 41 správního řádu prominul.
[33] Nadto je třeba zdůraznit, že stavební úřad je v územním řízení bez ohledu na koncentraci řízení povinen ctít zásadu materiální pravdy vyjádřenou v § 3 správního řádu a též je povinen zjistit, a to i v řízení o žádosti, všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (§ 50 odst. 3 správního řádu). Tato povinnost stavebního úřadu má přednost před případnými důsledky vyplývajícími z opožděného návrhu účastníka učiněného po uplynutí lhůty dle § 36 odst. 1 správního řádu. K důkaznímu prostředku, který svým obsahem spadá pod § 50 odst. 3 správního řádu nebo který se dotýká aspektů, jež je stavební úřad povinen posuzovat z úřední povinnosti i při absenci odpovídající námitky (typicky se jedná o hlediska vyjmenovaná v § 90 stavebního zákona, jako je soulad s územně plánovací dokumentací či s obecnými požadavky na využívání území), musí stavební úřad přihlédnout i tehdy, byl-li účastníkem předložen opožděně (k tomu přiměřeně srov. VEDRAL, J.
Správní řád. Komentář.
2012, Praha: BOVA POLYGON, s. 397–400).
[34] V souzené věci stavební úřad nejprve ve vyrozumění o zahájení územního řízení ze dne 24. 7. 2014 určil patnáctidenní lhůtu k uplatnění námitek, v jejímž rámci každý z žalobců vznesl námitky. Poté, co stavebník dne 30. 9. 2015 doplnil projektovou dokumentaci, stanovil stavební úřad v (opraveném) vyrozumění datovaném 23. 11. 2015 účastníkům novou patnáctidenní lhůtu k uplatnění námitek a současně konstatoval, že v téže lhůtě mohou účastníci „
uplatňovat důkazy
“, jinak k nim nebude přihlédnuto. Tím stavební úřad v intencích § 36 odst. 1 správního řádu určil, dokdy mohou účastníci činit důkazní návrhy. K tomu lze na okraj dodat, že stavební úřad užil významově širokého pojmu uplatnit důkazy (užitého také v § 112 stavebního zákona ve vztahu ke koncentraci stavebního řízení), jenž v sobě zahrnuje jak možnost předložit konkrétní důkaz, tak možnost označit důkaz nebo učinit důkazní návrh (bez jeho současného předložení).
[35] Žalobci ve stanovené patnáctidenní lhůtě vznesli návrh na provedení důkazu oponentním posudkem či oponentním hydrogeologickým posouzením, neboť všichni ve svých následně vznesených námitkách uvedli, že by takový posudek či odborné posouzení rádi nechali na vlastní náklady zpracovat. Třebaže nikdo ze žalobců výslovně neuvedl, že „
navrhuje
“ důkaz oponentním posudkem či odborným posouzením, skutečný obsah jejich vyjádření je nepochybný, a to i s ohledem na to, že žalobci současně požádali o prodloužení či stanovení lhůty k předložení takového posudku. Postup stavebního úřadu, který usnesením přerušil řízení na dobu, než bude vypracován oponentní odborný posudek (hydrogeologické posouzení), je pak třeba považovat za určení lhůty k předložení důkazu ve smyslu § 39 odst. 1 správního řádu. V tomto kontextu soud poznamenává, že byť může být pravdou, že stavební úřad v usnesení o přerušení řízení nezdůvodnil, proč měl za naplněný důvod pro přerušení řízení podle § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu, s právním názorem žalovaného (vysloveným v rozhodnutí ze dne 12. 5. 2016, jímž bylo zrušeno usnesení stavebního úřadu o přerušení řízení), podle něhož stavební úřad stanovil lhůtu k předložení oponentního posudku nezákonně, souhlasit nelze. Podmínky podle § 39 správního řádu byly v daném případě splněny, neboť konkrétní lhůtu nestanovil zákon a její určení bylo zapotřebí k tomu, aby žalobci jakožto účastníci územního řízení mohli plně realizovat své právo vyjádřit se a předložit na podporu svých včas uplatněných námitek navržený důkaz. Určení lhůty nemohlo ohrozit účel řízení, ani jím nebyla porušena rovnost účastníků, jak se mylně domníval žalovaný. Porušení rovnosti účastníků by bylo naopak možné spíše spatřovat v tom, že žádosti žalobců o objektivně nezbytné prodloužení lhůty k předložení oponentního posudku, jehož relevance pro předmět řízení nebyla předem vyloučena, nebylo vyhověno v situaci, kdy stavební úřad předtím stavebníku opakovaně prodlužoval lhůtu k doplnění projektové dokumentace, a to o celých devět měsíců (z původního termínu 31. 12. 2014 na 30. 9. 2015).
[36] Procesní situace v souzené věci tedy byla taková, že žalobci důkazní návrh v patnáctidenní lhůtě vznesli a konkrétní důkazní prostředek – hydrogeologické posouzení – později také předložili, přičemž jim vzhledem ke zrušení usnesení stavebního úřadu o přerušení řízení a stanovení lhůty k předložení (vypracování) oponentního posudku nebyla určena žádná jiná konkrétní lhůta, ve které měli oponentní posudek předložit. Protože žalobcům nebyla stanovena lhůta k předložení oponentního posudku, nemůže obstát tvrzení žalovaného, že ji nedodrželi. Není proto podstatné, zda žalobci oponentní posudek (tj. hydrogeologické posouzení možnosti vsaku srážkových vod ze dne 25. 4. 2016 vypracované RNDr. Luskem) doručili stavebnímu úřadu dne 2. 5. 2016, či 29. 4. 2016; v obou případech jej předložili včas.
[37] Základními povinnostmi stavebního úřadu bylo zjistit stav věci bez důvodných pochybností (§ 3 správního řádu), pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo a co uvedli účastníci (§ 50 odst. 4 správního řádu), a v odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádat s návrhy a námitkami účastníků a jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). V dané věci žalobci zpochybňovali mimo jiné zvolené technické řešení dle projektové dokumentace týkající se vsakování vod do půdy a související výpočty a na podporu svých tvrzení včas předložili oponentní posudek – hydrogeologické posouzení možnosti vsaku srážkových vod, pro jehož zpracování byla podkladem laboratorní zpráva ze dne 11. 4. 2016, kterou žalobci taktéž doložili. Stavební úřad se k obsahu těchto dokumentů vůbec nevyjádřil, ač tak učinit měl, a dokonce ani neobjasnil, proč k dokumentům nepřihlížel (jeho poznámka o tom, že usnesení o přerušení řízení bylo zrušeno žalovaným, tento důvod nijak neobjasňuje). Stavební úřad nedostál povinnostem, které na něj kladl správní řád, a proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[38] Žalovaný v napadeném rozhodnutí vady rozhodnutí stavebního úřadu nezhojil, neboť jeho postup pokládal za správný a mylně dovodil, že stavební úřad nemusel k oponentnímu posudku přihlížet. V závěru napadeného rozhodnutí se sice žalovaný vyjádřil k názoru zpracovatele oponentního posudku ohledně nutnosti posoudit záměr ve zjišťovacím řízení podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, to však nepostačovalo, neboť ostatní závěry oponentního posudku týkající se vsakování a souvisejících výpočtů ponechal žalovaný bez povšimnutí.
[39] Navíc, i kdyby soud přistoupil na argumentaci žalovaného, podle něhož žalobci nepředložili oponentní posudek včas, nemohl by aprobovat názor, že k oponentnímu posudku nemohlo být z důvodu koncentrace řízení přihlédnuto. Je tomu tak proto, že se oponentní posudek dotýkal souladu záměru stavebníka s kogentními hmotněprávními předpisy, jakož i okolností souvisejících s ochranou veřejného zájmu. V tomto ohledu lze připomenout, že podle § 90 stavebního zákona bylo povinností stavebního úřadu posoudit mimo jiné to, zda byl záměr stavebníka v souladu s charakterem území a s obecnými požadavky na využívání území. Podle § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. je pak obecným požadavkem takové umísťování staveb, které nezhoršuje kvalitu prostředí a hodnotu území. Třebaže platí, že konkrétní způsob provedení a užívání stavby je předmětem stavebního řízení, které je také těžištěm pro řešení námitek účastníků proti projektové dokumentaci, stavební úřad musí v územním řízení z úřední povinnosti posuzovat, zda umísťovaná stavba nebude mít negativní vliv na území a zda ji vůbec lze do území (s ohledem na jeho charakter) umístit. Stavební úřad musí vždy posuzovat, zda realizací záměru nedojde k nepřiměřenému ohrožení nebo porušení práv a právem chráněných zájmů zejména všech potenciálně dotčených subjektů a zda realizace záměru znamená jen minimální možné, ještě únosné dotčení okolí. Karel L. dospěl v oponentním posudku předloženém žalobci k závěru, že „
koeficient vsaku svahových uloženin charakteru písčitých jílů se štěrkem je 4,5.10-8 m.s-1 – prostředí nepropustné
[pozn. soudu: hydrogeologické posouzení z února 2015, předložené stavebníkem, naproti tomu předpokládalo koeficient vsaku cca 1,65.10-6 m/s].
Dosud rozptýlený odtok srážkových vod se bude koncentrovat do jednoho bodu a v případě, že bude naplněna kapacita
retence
, dojde k přetoku, a tím k ohrožení staveb pod místem akumulace a vsaku. Pro vsak objemu vody ze srážky 6 hodin 32,69 m3 za 72 hodin potřebujeme vsakovací plochu 5500 m2 (75 x 75). Realizace takové vsakovací plochy je prakticky nereálná.
“ S možností zasakování srážkových vod z budoucí komunikace na pozemku p. č. X a p. č. X dle projektové dokumentace ze září 2015 tak Karel L. v oponentním posudku nesouhlasil. S tímto závěrem oponentního posudku se tedy stavební úřad měl vypořádat a konfrontovat jej s podklady předloženými stavebníkem i v případě, že byl oponentní posudek předložen pozdě.
(…)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.