92/2004
Územní řízení a konec ústního jednání
Územní řízení: konec ústního jednání
k § 36 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
k § 22 správního řádu
Ústní jednání, jež stavební úřad nařizuje k projednání návrhu na vydání územního rozhodnutí (§ 36 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona), končí až okamžikem provedení posledního úkonu v protokolu (§ 22 spr. ř.).
(Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2003, čj. 30 Ca 217/2002-27)
Věc:
Jiří Š. v N. proti Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje o umístění stavby silnice.Městský úřad v Novém Městě nad Metují dne 29. 7. 2002 rozhodl o umístění stavby "Přeložka silnice I/14 Nové Město nad Metují" na parcelách v katastrálních územích V., N., K. a S. (dále též "stavba"). Proti tomuto rozhodnutí se odvolal žalobce i další účastníci územního řízení. O jejich odvolání rozhodl Okresní úřad Náchod tak, že je zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
Proti rozhodnutí okresního úřadu (jehož působnost přešla na Krajský úřad Královéhradeckého kraje) žalobce brojil žalobou, v níž dovozoval, že byl v řízení o umístění stavby zkrácen na svých právech. Přestože se dostavil na Městský úřad v Novém Městě nad Metují dne 9. 7. 2002 k nařízenému ústnímu jednání, v jehož rámci byl projednáván návrh na umístění stavby, nebylo mu umožněno se k věci vyjádřit; podle názoru správního orgánu I. stupně, provádějícího toto řízení, se totiž k ústnímu jednání dostavil pozdě, tj. až po jeho skončení. Přitom protokol v době příchodu žalobce nebyl zcela vyhotoven, neboť jej vedoucí odboru výstavby stále ještě sepisoval. Tuto skutečnost žalobce namítal již v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, odvolací orgán mu však nedal příležitost se k věci vyjádřit a touto námitkou se řádně nezabýval, neboť o ní rozhodl jen na základě "úředního záznamu", vyhotoveného až po skončení jednání, v němž byla účast, resp. neúčast, žalobce na jednání podchycena neobjektivně. Z uvedeného žalobce dovozoval porušení základních zásad správního řízení a ustanovení § 36 a § 61 stavebního zákona. Navrhnul proto napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.
Krajský soud v Hradci Králové zrušil pro vady řízení rozhodnutí správních orgánů I. i II. stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Z protokolu o jednání ze dne 9. 7. 2002 krajský soud zjistil, že jednání o shora uvedeném návrhu bylo zahájeno v 9,30 hodin. Pokud jde o konec jednání, není v protokolu žádný časový údaj zaznamenán, s výjimkou opětovného zopakování data 9. 7. 2002 na konci protokolu. Není v něm tedy žádná zmínka o tom, v kolik hodin jednání skončilo, ani o tom, že by se žalobce do zasedací místnosti Městského úřadu Nové Město nad Metují vůbec dostavil. Tato skutečnost vyplývá až z úředního záznamu z téhož dne, pořízeného ale již v kanceláři odboru výstavby Městského úřadu v Novém Městě nad Metují. Podle něho se žalobce k jednání dostavil až v době, kdy již byl protokol podepisován, a proto byl informován o tom, že jednání skončilo a že jeho předcházející písemné vyjádření bylo při jednání přečteno.
S tím se žalobce zjevně nespokojil, jak vyplývá i z jeho odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby vydanému v I. stupni, v němž žalobce uvedl, že mu bylo přes opakovanou žádost odepřeno k věci se vyjádřit s odkazem na to, že jednání již bylo skončeno. Podle tvrzení žalobce - tehdy odvolatele - tomu tak však nebylo. Žalovaný této námitce nevěnoval patřičnou pozornost, neboť se s ní vypořádal jen na základě již zmíněného úředního záznamu ze dne 9. 7. 2002, podle něhož se žalobce dostavil k jednání až po jeho skončení, v době podepisování protokolu. S tímto závěrem se ale krajský soud neztotožnil.
Správní řád stanoví náležitosti protokolu v § 22 odst. 2, a to pouze příkladmo. Nicméně i podle tohoto ustanovení musí být z protokolu patrno, kdy se řízení provádělo, a tento požadavek nelze dodržet jinak než uvedením doby jeho počátku a ukončení. V předmětném protokolu ale chybí doba ukončení ústního jednání a není v něm uveden ani časový údaj o tom, kdy se vlastně žalobce k jednání dostavil. I kdyby tomu tak však bylo až v době, kdy byl protokol z jednání již účastníky podepisován, jak tvrdí správní orgán I. stupně, podle Krajského soudu v Hradci Králové se žalobce dostavil k jednání sice se zpožděním, ale ještě včas. Jednání totiž nekončí přečtením protokolu, neboť jeho účastníci mají poté plné právo se k obsahu protokolu vyjádřit ještě vedle svého podpisu.
Ostatně podle § 22 odst. 3 spr. ř. se odepření podpisu, důvody tohoto odepření a námitky proti obsahu protokolu v něm zaznamenají a je zcela logické, že pod vlastní obsah již sepsaného protokolu. Teprve poté lze mluvit o skončení jednání. Vzhledem k uvedeným skutečnostem se tedy dostavil žalobce dne 9. 7. 2002 ještě během jednání, a proto mu mělo být umožněno vyjádřit se do protokolu o jednání, a to nejen reagovat na jeho obsah, ale uvést i své námitky a připomínky.
Žalovaný odvolací orgán tyto nedostatky nezjistil, a proto se je nesnažil ani odstranit. Rozhodl jen na základě spisu, aniž dal účastníkům řízení možnost se k věci vyjádřit. V důsledku toho ale bylo porušeno žalobcovo právo na spravedlivý proces, což je o to závažnější, že by stavba přeložky komunikace měla být vedena po jeho nemovitostech a že vzhledem k postojům žalobce k ní by nebyla realizovatelná bez vyvlastnění jeho vlastnických práv k potřebným nemovitostem. Přitom jedním ze základních předpokladů vyvlastnění je zákonné rozhodnutí o umístění stavby. Právě tyto skutečnosti vedly krajský soud k závěru, že žalobce byl postupem orgánů veřejné správy zkrácen na svých právech, jež mu příslušejí podle § 36 odst. 1 stavebního zákona a § 3 odst. 1 až 4, § 32 odst. 1 a 2 a § 33 odst. 1 a 2 spr. ř. takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.
Vzhledem k tomu krajskému soudu nezbylo než napadené rozhodnutí zrušit pro vady řízení podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Protože stejnými vadami trpělo i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, bylo zrušeno z týchž důvodů. V dalším řízení budou orgány veřejné správy vázány právními názory krajského soudu vyjádřenými v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Dlužno přitom poznamenat, že pro tento rozsudek bylo a je zcela lhostejné, jaké námitky žalobce do budoucna uvede, či zda vůbec nějaké námitky ještě uvede, neboť krajský soud při přezkumu rozhodnutí musel vycházet ze stavu existujícího v době vydání žalovaných rozhodnutí.
(rec)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.