Vydání 11/2020

(…)

[23] Dále soud zkoumal, zda není vymezení plochy X U H. p., jejíž realizace si vyžádá vynětí části pozemku p. č. X ze zemědělského půdního fondu, v rozporu se zákonem o ochraně ZPF. Podle § 5 odst. 1 tohoto zákona se musí pořizovatel územního plánu řídit zásadami ochrany zemědělského půdního fondu a navrhnout řešení, které je z tohoto hlediska nejvhodnější. Tuto svou povinnost pořizovatel nezanedbal, neboť se otázkami souvisejícími se zemědělským půdním fondem a jeho ochranou zabývá na str. 91 – 98 odůvodnění napadeného OOP. K novým rozvojovým plochám vymezených na pozemcích, jenž jsou nyní pod ochranou zemědělského půdního fondu, se uvádí, že obec je zemědělskými plochami v zásadě zcela obklopena a navíc jde téměř výlučně o zemědělské plochy II. třídy ochrany (o tom svědčí i výkres 2.3 Výkres předpokládaných záborů zemědělského půdního fondu). Nebylo tedy možné skloubit rozvoj obce (např. v podobě propojení její jižní a severní části) se zachováním funkce veškeré stávající zemědělské půdy (str. 98 odůvodnění). Soud tedy neshledal rozpor napadeného OOP s návětím § 4 odst. 1 zákona o ochraně ZPF, ani s § 4 odst. 1 písm. b) téhož zákona, protože pro rozvoj obce nebylo možno využít nezemědělskou půdu, či alespoň zemědělskou půdu nižší kvality. Oproti předchozímu územnímu plánu se nadto zastavitelné plochy zmenšují. Nové zábory (tj. nad rámec předchozího územního plánu) slouží zejména veřejné a komerční občanské vybavenosti, sportovním plochám a částečně výrobním plochám. Tím se umožní rozvoj sídla, avšak nikoli extenzivní, což byla jedna z podmínek zadání (str. 98 odůvodnění). Soud má tedy za to, že byl dodržen i § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF, podle něhož lze půdu ze zemědělského půdního fondu vyjmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad veřejným zájmem na ochraně zemědělského půdního fondu. Byť odpůrkyně neprovedla tuto úvahu konkrétně ve vztahu k jednotlivým zemědělským pozemkům, s jejichž nezemědělským využitím napadené OOP počítá (a tedy ani ve vztahu k ploše X U H. p.), lze sledovaný veřejný zájem, který podle ní převažuje nad veřejným zájmem na ochraně zemědělského půdního fondu, zjistit implicitně. Tímto zájmem je zájem na urbanisticky kvalitním rozvoji obce. Tím se rozumí nikoli extenzivní rozšiřování obce „do polí“, nýbrž v prvé řadě její zahušťování a zastavění volných ploch nacházejících se uvnitř obce, resp. stávající zástavby. To má podle přesvědčení soudu svou logiku, neboť nelze shledat veřejný zájem na zemědělském využívání pozemku v intravilánu obce (s nadsázkou řečeno umístění pole na návsi); takové urbanistické řešení by jak zemědělci, tak obyvatelům sousedních pozemků přinášelo řadu rozličných úskalí plynoucích z obtížného skloubení pokud možno nerušeného bydlení s intenzivní zemědělskou činností. Současně si odpůrkyně uvědomuje klíčový význam veřejných prostranství pro obyvatele obce – zejména pro setkávání a různé formy rekreace a společenského vyžití, čímž se zvyšuje soudržnost společenství – a to tím spíše, pokud v obci s ohledem na její historický vývoj dosud v podstatě žádná taková prostranství nejsou. Společně s dalším rozvojem proto odpůrkyně hodlá vybudovat dvě nová veřejná prostranství (jedno v jižní části obce, druhé v severní). Takový přístup k vlastnímu rozvoji pokládá soud za odpovědný a má za to, že v dané věci lze konstatovat, že veřejný zájem na vymezení plochy veřejného prostranství X U H. p. je dán, v napadeném OOP je explicitně vyjádřen a implicitně je v něm vyjádřeno i to, proč převažuje nad veřejným zájmem na ochraně zemědělského půdního fondu. Se zřetelem ke konkrétním okolnostem plochy veřejného prostranství X U H. p. má soud za to, že odůvodnění existence veřejného zájmu dostojí i požadavkům Nejvyššího správního soudu formulovaným v rozsudku ze dne 6. 6. 2013, čj. 1 Aos 1/2013-85, č. 2903/2013 Sb. NSS (body 43 – 43) a v příslušné právní větě, podle níž platí, že „[v]ymezení zastavitelné plochy o nikoliv zanedbatelné rozloze v území, na němž se nachází vysoce chráněná zemědělská půda I. či II. třídy ochrany, je třeba v návrhu územního plánu řádně odůvodnit dle požadavků obsažených v § 4 a § 5 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Nepostačuje pouze povšechné odůvodnění vztahující se k územnímu plánu jako celku, v němž nejsou uvedeny úvahy ohledně nezbytnosti zabrat vysoce chráněnou zemědělskou půdu v konkrétní ploše pro sledovaný konkrétní účel.“

[24] V průběhu přijímání napadeného OOP byl dodržen rovněž § 5 odst. 2 zákona o ochraně ZPF, neboť orgán ochrany zemědělského půdního fondu se návrhu napadeného OOP vyjádřil a vyslovil souhlas s nezemědělským využitím navrhovaných zastavitelných ploch, jejichž tabulka je přiložena (viz koordinované stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje k návrhu napadeného OOP ze dne 19. 2. 2015). Soud se nicméně v souladu s právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 18. 1. 2011, čj. 1 Ao 2/2010-185, č. 2397/2011 Sb. NSS, bod 92, zabýval otázkou, zda*) tento souhlas splňuje požadavky stanovené metodickým pokynem Ministerstva životního prostředí ze dne 1. 10. 1996 (dále jen „metodický pokyn“).

Tento metodický pokyn ve čl. II odst. 3 stanoví, jaká kritéria má orgán ochrany zemědělského půdního fondu zejména hodnotit. Mezi tato demonstrativně uvedená kritéria patří:

„a) dosavadní využití ploch nezemědělské půdy v řešeném území, především nezastavěných a nedostatečně využitých pozemků v současně zastavěném území obce;

b) využití zemědělské půdy na nezastavěných částech stavebních pozemků a enkláv zemědělské půdy v zastavěném území obce;

c) využití ploch získaných odstraněním budov a zařízení a využití stavebních proluk;

d) využití ploch, které byly pro potřeby rozvoje sídel orgánem ochrany ZPF již odsouhlaseny v dosavadní schválené dokumentaci;

e) důsledky navrhovaného řešení na uspořádání ploch ZPF, kterým by měla být s ohledem na § 2 zákona č. 14/1992 Sb., o životním prostředí, co nejméně narušena původní krajina a její funkce;

f) ovlivnění hydrologických a odtokových poměrů a stávajících melioračních zařízení v území;

g) síť zemědělských účelových komunikací, které by měly být v maximální míře zachovány; v případě jejich dotčení musí dokumentace obsahovat návrh náhradní sítě, která dotčené území zpřístupní;

h) další údaje o řešeném území prokazující nezbytnost požadavku na odnětí zemědělské půdy (počet obyvatel, účelové využití ploch, navržené řešení lokalit apod.);

i) vedení směrových a liniových staveb ve vztahu k možnému eroznímu ohrožení a pozemkovým úpravám;

j) návrhy funkčního využití území s ohledem na erozní ohrožení;

k) kvalitu zemědělské půdy určenou bonitovanými půdně ekologickými jednotkami (dále jen BPEJ) a zařazení těchto BPEJ do tříd ochrany zemědělské půdy.“

[25] Byť je součástí koordinovaného stanoviska ze dne 19. 2. 2015 obsažena tabulka obsahující výčet všech zastavitelných a nezastavitelných ploch v napadeném OOP (z něhož je ostatně převzata, srov. str. 13 – 18 výroku), v níž jsou uvedeny některé parametry zmiňované v čl. II odst. 3 metodického pokynu (stávající a nové využití plochy), musí soud konstatovat, že Krajský úřad Středočeského kraje jako orgán ochrany zemědělského půdního fondu žádné další vlastní hodnocení důvodnosti nezemědělského využití ploch, jež jsou součástí zemědělského půdního fondu, explicitně ve svém stanovisku neuvedl. Nelze nicméně pominout, že se orgán ochrany zemědělského půdního fondu vyjadřoval k návrhu napadeného OOP, který se důsledky navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond zabýval (v podrobnostech srov. bod 23 tohoto rozsudku). Pokud tedy orgán ochrany zemědělského půdního fondu za této situace udělil souhlas s nezemědělským využitím pozemků podle návrhu napadeného OOP, je třeba vycházet z toho, že důvody uvedené v návrhu napadeného OOP (potažmo v jeho odůvodnění) představují důvody stanoviska orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Stanovisko ze dne 19. 2. 2015 vydané podle § 5 odst. 2 zákona o ochraně ZPF, jež je stanoviskem dotčeného orgánu státní správy podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, proto není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Opačný přístup, tedy důsledné vyžadování výslovného uvedení důvodů i v samotném stanovisku v situacích, kdy dostatečné důvody obsahuje dotčeným orgánem posuzovaný návrh OOP, by soud považoval za požadavek veskrze formalistický.

[26] Soud proto shledal, že v právě posuzované věci je situace podstatně odlišná, od té, kterou se zabýval Nejvyšší správní soud v již odkazovaném rozsudku čj. 1 Ao 2/2010-185, ve kterém nedostatky při posuzování územně plánovací dokumentace z pohledu principů vyplývajících z § 1 odst. 1 a § 4 odst. 1 zákona o ochraně ZPF, jakož i metodického pokynu, vedly ke zrušení územního plánu. I v tomto rozsudku však Nejvyšší správní soud v bodě 100 zdůraznil, že „ochrana zemědělského půdního fondu není v žádném případě absolutní a vždy je třeba hledat spravedlivou rovnováhu všech zájmů v daném území (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, čj. 1 Ao 1/2006-74, publikovaný pod č. 968/2006 Sb. NSS)“. V tomto ohledu je tedy třeba vyjít z toho, že navrhovatelem uplatněný návrhový bod směřuje pouze do nezákonnosti zásahu do zemědělského půdního fondu vymezením plochy veřejného prostranství X U H. p. na části pozemku p. č. X. Odpůrkyně pak v napadeném OOP vysvětlila důvody, proč na části tohoto v intravilánu obce se nacházejícím pozemku pokládá za vhodné vymezit veřejné prostranství a naopak jej dále nevyužívat zemědělsky (v podrobnostech srov. bod 23 tohoto rozsudku). Pokud tedy soud v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu vážil jednotlivé zájmy v území, dospěl k tomu, že ve vztahu k ploše veřejného prostranství X U H. p. převažuje veřejný zájem na tomto místě urbanisticky vhodně umístit citelně chybějící veřejné prostranství nad zájmem na ochraně zemědělského půdního fondu, kterýžto účel by se v této ploše s ohledem na její umístění v centrální části obce realizoval jen stěží. (…)

[28] Konečně, § 4 odst. 2 a § 9 zákona o ochraně ZPF na proces přijímání územního plánu nedopadají, neboť se v nich výslovně hovoří o vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu za účelem realizace určitého záměru. Územní plán však za záměr považovat nelze; jde o koncepci, na základě které teprve budou určité konkrétní záměry realizovány; ostatně při jeho přijímání orgán ochrany zemědělského půdního fondu nevyslovuje souhlas s vynětím konkrétních pozemků ze zemědělského půdního fondu, nýbrž jen souhlas s jejich nezemědělským využitím. Obě ustanovení tedy přijdou ke slovu až v případě, že bude vlastník pozemku p. č. X (ať jím bude kdokoli) chtít skutečně využít možnosti jeho vynětí (resp. vynětí jeho části) ze zemědělského půdního fondu za účelem realizace konkrétního záměru, který bude v souladu s napadeným OOP.

(…)