Vydání 7/2020

(Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2020, čj. 54 A 84/2019-79)

Navrhovatelka se návrhem domáhala zrušení opatření obecné povahy č. 1/2018/OOP – změny č. 1 územního plánu Zdib, schválené usnesením Zastupitelstva obce Zdiby ze dne 4. 10. 2018 (dále jen „změna č. 1“), a to v části, v níž výstavbu na jejím pozemku p. č. X/X v k. ú. Brnky a obci Zdiby (dále jen „sporný pozemek“; všechny dále v textu zmiňované pozemky se nacházejí v tomtéž katastrálním území, není-li specifikováno jinak), který je součástí zastavitelné plochy Z111, podmiňuje jednak předchozí realizací veřejně prospěšných staveb komunikací označených jako WD5 a WD15 v důsledku zařazení sporného pozemku do tzv. „zelené“ etapy při stanovení pořadí změn v území (etapizaci) a jednak předchozím pořízením a vydáním regulačního plánu lokality Brnky – Zlatý kopec.

Navrhovatelka nejprve nastínila, že je vlastníkem sporného pozemku, který je již od roku 2006 zatížen etapizací a od roku 2010 navíc podmínkou pořízení regulačního plánu. Přitom již v roce 2004 odpůrkyně vyhověla žádosti navrhovatelky o výjimku z tehdy platné stavební uzávěry a umožnila jí na jejím pozemku postavit rodinný dům. Avšak než tak navrhovatelka stihla učinit a i když navrhovatelka opakovaně dne 29. 10. 2008 a 22. 7. 2011 žádala o vynětí sporného pozemku z etapizace, odpůrkyně zahrnula do etapizace sporný pozemek v čl. 18 obecně závazné vyhlášky č. 6/2006, kterou byla vyhlášena závazná část územního plánu obce Zdiby (dále jen „územní plán z roku 2006“). V říjnu 2010 pak odpůrkyně vydala postupem podle § 188 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 193/2017 Sb. nový územní plán (dále jen „územní plán z roku 2010“), který měl bez věcné změny převzít obsah územního plánu z roku 2006 a přizpůsobit jej podmínkám nové právní úpravy. Přesto však změny obsahoval, a to mj. změnu etapizace u sporného pozemku (oproti původně požadované realizace veřejně prospěšné stavby VPS10 nově trasované obslužné komunikace „Nová Průběžná“ s novou okružní křižovatkou – první etapa – byla vyžadována předchozí realizace 2. úseku komunikace „Nová Průběžná“ – západní části veřejně prospěšných staveb WD5 a WD6) a doplnění podmínky pořízení regulačního plánu. Následně v procesu přijetí změny č. 1 navrhovatelka uplatnila připomínky a posléze i námitky k návrhu změny č. 1, v nichž brojila proti zařazení sporného pozemku do etapizace a proti podmínce regulačního plánu, avšak nebylo jim ze strany odpůrkyně vyhověno. Změnou č. 1 se opět změnila etapizace, a to tak, že nově sporný pozemek spadá do tzv. „zelené“ etapy podmíněné realizací veřejně prospěšných staveb komunikací WD5 a WD15. Proti rozhodnutí o námitkách podala navrhovatelka žalobu, kterou však Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 10. 2019, čj. 54 A 182/2018-52, odmítl s tím, že se navrhovatelka může bránit podáním návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Navrhovatelka upozorňuje, že podala i zásahovou žalobu směřující proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v nepřiměřeně dlouhé době omezení vlastnických práv navrhovatelky podmínkou etapizace. K tomu soud dodává, že je mu známo z jeho úřední činnosti, že i tuto žalobu odmítl (usnesením ze dne 1. 11. 2019, čj. 54 A 8/2019-70), a to opět s odkazem na to, že se navrhovatelka proti tomuto zásahu může bránit nyní projednávaným návrhem na zrušení opatření obecné povahy.

S ohledem na nastíněné okolnosti navrhovatelka uvádí, že zařazením sporného pozemku do zelené vlny etapizace fakticky došlo k prodloužení omezení výkonu jejich vlastnických práv, takže nyní je již navrhovatelka v možnosti realizovat stavbu rodinného domu omezena déle než 12 let. Takové omezení považuje za nezákonné. Zdůrazňuje, že zatížení pozemku etapizací může vést ke stejným důsledkům jako jeho zatížení stavební uzávěrou či územní rezervou, přičemž k posledně zmíněným institutům ustálená dovodila, že jejich trvání musí být časově omezené a proporcionální a tyto závěry (které blíže cituje) lze podle ní analogicky vztáhnout i na napadenou etapizaci. Udělením výjimky ze stavební uzávěry v roce 2004 navrhovatelka nabyla legitimní očekávání, že jí odpůrkyně nebude klást překážky v její snaze o výstavbu rodinného domu na sporném pozemku, který je již několik let plně způsobilý k danému funkčnímu využití, je oplocený a jsou u něj dokončené a zkolaudované přípojky inženýrských sítí a přístupová komunikace. Několikaletá nečinnost odpůrkyně při budování potřebných komunikací nemůže odůvodňovat opětovné zařazení sporného pozemku do etapizace. V testu proporcionality podle navrhovatelky změna č. 1 nemůže obstát přinejmenším v kritériu minimalizace zásahu a v užším posouzení přiměřenosti přijatého omezení.

Pokud jde o zásadu minimalizace zásahu, navrhovatelka upozorňuje na to, že v oblasti Zlatého kopce již byla vybudována a zkolaudována veškerá potřebná místní infrastruktura (asfaltová komunikace, kanalizace, veřejné osvětlení, vodovod a vedení elektřiny) a oblast je z velké části zastavěna rodinnými domy (ulice navrhovatelky již ze 63 %). Stávající pozemní komunikace zatříděné mezi místní komunikace III. třídy (obslužné komunikace s živičným povrchem a zimní údržbou) několika možnými přístupovými trasami vyúsťují na ulici Průběžná, přičemž na těchto komunikacích jezdí i pravidelná autobusová linka. Nedůvodná je podle navrhovatelky i obava z přetíženosti Průběžné ulice, neboť podle odůvodnění změny č. 1 na jednotlivých křižovatkách kapacitní rezerva (daná spíše bezpečnostními nedostatky) činí 120 až 330 rodinných domů či obytných jednotek, přičemž na limitující křižovatce s ulicí Pražskou dojde osazením světelné signalizace k navýšení rezervy ze 160 na 1 500 rodinných domů. Z kapacitního posouzení tak podle navrhovatelky vyplývá, že by k přetížení páteřní sítě o 250 rodinných domů došlo jen hypoteticky v budoucnu při 100 % zastavění všech rozvojových ploch a proluk, k čemuž by ale nedošlo okamžitě a navíc ani v takovém rozsahu. I při zrušení změny č. 1 soudem bude podle navrhovatelky dán dostatečný časový prostor pro přípravu a realizaci veřejně prospěšné stavby „Nová Průběžná“ (ostatně tato příprava již probíhá od roku 2006) nebo pro zpracování a vydání nového územního plánu (o jeho pořízení zastupitelstvo odpůrkyně rozhodlo již dne 27. 6. 2019). Kromě toho, příčinou budoucího přetížení bude spíše významný nárůst dopravy z okolních rychle rostoucích obcí, jelikož podíl tranzitní dopravy se podle odůvodnění změny č. 1 pohyboval kolem 35 %. Dosažení deklarovaného cíle odvrácení přetížení páteřní komunikace prostřednictvím etapizace výstavby tak není reálné. Stanovená etapizace tak podle navrhovatelky představuje od samého počátku neúčinné a nelogické opatření, které nevyhovuje kritériu potřebnosti, přičemž v důsledku svého trvání přes 12 let nepřiměřeně zatěžuje dotčené vlastníky a blokuje samotný rozvoj obce, takže nevyhovuje ani kritériu minimalizace.

Pokud jde o legitimní očekávání navrhovatelky, ta sporný pozemek koupila v roce 2002 s vědomím existence územního rozhodnutí o využití území ze dne 27. 11. 2000, podle nějž i pro sporný pozemek mělo platit, že po 31. 3. 2001 budou na řešených pozemcích povolovány stavby rodinných domů, což jí potvrdil i stavební úřad ve sdělení ze dne 6. 8. 2002, podle nějž je sporný pozemek určen pro stavbu rodinného domu. Navrhovatelka postupně ve sdružení s ostatními vlastníky v oblasti Zlatého kopce na své náklady vybudovala a odpůrkyni předala místní infrastrukturu (asfaltová komunikace, kanalizace, veřejné osvětlení, vodovod a vedení elektřiny) a následně získala dne 2. 12. 2004 od odpůrkyně výjimku ze stavební uzávěry pro výstavbu rodinného domu. Toto správní rozhodnutí umožňující výstavbu na sporném pozemku až do konce roku 2006 (v tomto období byla povolena výstavba většiny rodinných domů v lokalitě) vyvolalo u navrhovatelky legitimní očekávání, že výstavbě rodinného domu nebude bráněno. Navrhovatelka po získání výjimky připravovala výstavbu – dne 14. 9. 2005 zakoupila spoluvlastnický podíl na pozemku p. č. 106/7 s přístupovou komunikací, vedle toho prodala byt a další nemovitosti, aby získala nezbytné finanční prostředky (od té doby bydlí s rodinou v provizoriu), a zahájila projektovou přípravu stavby, postupně obdržela souhlasná stanoviska dotčených orgánů a vyjádření správců technické infrastruktury, načež v roce 2014 podala žádost o vydání územního rozhodnutí, která však byla rozhodnutím ze dne 26. 11. 2014 zamítnuta pro rozpor s územním plánem. Návrh na zrušení územních plánů z roku 2006 a 2010 navrhovatelka nepodala, protože k závěru o možnosti napadení územních plánů vydaných formou obecně závazné vyhlášky dospěla až postupem času a následný územní plán vydaný podle § 188 odst. 1 stavebního zákona měl být pouhou úpravou neobsahující věcné změny, jak odpůrkyně k námitce navrhovatelky uvedla. Z uvedeného je však patrno, že záměr navrhovatelky je již několik let připraven k realizaci v návaznosti na udělenou výjimku ze stavební uzávěry, přičemž i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2011, čj. 1 Ao 2/2011-17, konstatuje, že v situaci omezených možností stavebního rozvoje v obci je třeba upřednostňovat (při úvahách o podobě etapizace výstavby) realizaci těch záměrů, které jsou připravené i po stránce investorské. Proto navrhovatelka považuje zahrnutí sporného pozemku změnou č. 1 do etapizace výstavby za nezákonné.

Nehledě na věcné důvody nezákonnosti je podle navrhovatelky nepřezkoumatelným i rozhodnutí o její námitce. Navrhovatelka v námitce podrobně uvedla, proč je etapizace v jejím případě nezákonná, přičemž odkázala i na související judikaturu. Odpůrkyně však při vypořádání námitky jen odkázala na vyjádření projektanta, které má údajně zdůvodňovat prodloužení etapizace; plocha Z111 však ve výčtu pozemků, k nimž se projektant vyjádřil, uvedena vůbec není. Takové vypořádání námitky proto navrhovatelka považuje za nedostatečné a vnitřně rozporné, přičemž z něj ani nelze zjistit, proč je vymezení etapizace na jejím pozemku nutné, proč je realizace podmiňujících dopravních staveb do té míry zásadní, že do doby jejich výstavby nelze sporný pozemek plně využívat, a orientačně v jakém termínu je možné realizaci dopravních staveb očekávat.

I po věcné stránce považuje navrhovatelka podmínku vydání regulačního plánu za nezákonnou, neboť v testu proporcionality nesplňuje požadavek na minimalizaci zásahu. Tato podmínka se poprvé objevila v územním plánu z roku 2010, ačkoliv ten měl podle § 188 odst. 1 stavebního zákona pouze věcně převzít řešení obsažené v územním plánu z roku 2006. Navrhovatelka je touto podmínkou omezena již více než 10 let a dopadají na ni tedy shodné argumenty jako ty, jež shora uváděla ve vztahu k podřízení výstavby na sporném pozemku etapizaci.

Odpůrkyně předeslala, že změna č. 1 byla vydána den před posledními obecními volbami, přičemž nové zastupitelstvo dne 27. 6. 2019 rozhodlo o pořízení nového územního plánu, který by lépe reflektoval cíle a úkoly územního plánování a udržitelný rozvoj obce, přičemž v rámci prací na něm bude prověřena i aktuálnost a potřeba etapizace jednotlivých rozvojových ploch. Návrh navrhovatelky nicméně odpůrkyně nepovažuje za důvodný, jelikož v daném případě převažuje zájem společnosti představované obyvateli obce na ochraně zdraví a životního prostředí nad vlastnickým právem jednotlivce.

Odpůrkyně přistoupila k etapizaci z důvodu chybějící infrastruktury v oblasti, v níž se nachází sporný pozemek, jež bránila další výstavbě. V takových případech přitom Nejvyšší správní soud považoval za legitimní přistoupit k etapizaci např. v rozsudcích ze dne 23. 9. 2009, čj. 1 Ao 1/2009-185, a ze dne 19. 5. 2011, čj. 1 Ao 2/2011-17. V současné době je dopravní síť v obci přetížená a přístup na Zlatý kopec je problematický a nebezpečný. Proto má být vybudována komunikace „Nová Průběžná“ jakožto koncepčně nejvýznamnější navrhovaný dopravní projekt, aby doplnila a zlepšila komunikační síť v obci tak, aby odpovídala potřebám rozvoje obce a napojovala oblast Brnky na Pražskou ulici. Bez jejího vybudování bude veškerá doprava související s narůstajícím počtem obyvatel lokality na Zlatém kopci směřovat přes zastavěné území obce a současní obyvatelé tak budou neúměrně zatíženi hlukem, znečištěným ovzduším a ohrožením bezpečnosti na stávajících komunikacích. Veřejný zájem na ochraně několika tisíc obyvatel tak převažuje nad zájmem několika vlastníků pozemků v dané lokalitě.

Odpůrkyně se nemůže ztotožnit ani s navrhovatelkou prosazovanou analogickou aplikací pravidel pro stavební uzávěry a územní rezervy, jelikož etapizace je vhodným, zcela legitimním a zákonným nástrojem využitelným ve veřejném zájmu po dobu, dokud existuje objektivní potřeba dobudování infrastruktury, k ochraně práv současných obyvatel obce. Jedná se o řešení, které je způsobilé dosáhnout naplnění cílů a úkolů územního plánování a souladné s kritériem vhodnosti, potřebnosti i minimalizace zásahu. Odpůrkyně v dané situaci považuje za vhodné, aby do zkapacitnění dopravní infrastruktury tu stávající nadměrně nezatěžovala, a proto stanovila podmínku etapizace, k níž stávající právní úprava nenabízí šetrnější variantu vedoucí k témuž cíli. Je tak splněno kritérium vhodnosti i potřebnosti a za splněnou považuje odpůrkyně i zásadu minimalizace zásahu, neboť na rozdíl např. od stavební uzávěry dopadající na celé území obce etapizace omezuje v nezbytné míře jen ty vlastníky pozemků, kteří by mohli narušit odpůrkyní chráněné zájmy v oblasti ochrany životního prostředí, zdraví obyvatel a jejich bezpečí.

Navrhovatelka podle odpůrkyně ani nemohla nabýt legitimní očekávání tím, že získala výjimku ze stavební uzávěry, neboť vedle ní musela splnit ještě celou řadu dalších požadavků plynoucích z právních předpisů. Legitimní očekávání tak mohla nabýt teprve právní mocí rozhodnutí o umístění stavby nebo stavebního povolení. Navrhovatelka však takové rozhodnutí nezískala a ani z návrhu není patrné, proč po udělení výjimky s realizací svého záměru otálela, zejména když již byla vybudována potřebná infrastruktura. Navrhovatelka nabyla v roce 2002 sporný pozemek za zvýhodněnou cenu bez vybudovaných inženýrských sítí a s rizikem, že pozemek nebude způsobilým k účelu jí zamýšlenému. Samotná podmínka etapizace přitom byla do územního plánu obce zakotvena již před změnou č. 1, takže nelze dovozovat, že by k narušení údajného legitimního očekávání navrhovatelky či k omezení jejího vlastnického práva došlo přijetím změny č. 1.

Odpůrkyně navíc zdůraznila, že podle ustálené judikatury správních soudů nikomu, tedy ani navrhovatelce, nesvědčí subjektivní právo na to, aby byla schválena konkrétní úprava územního plánu dle jeho požadavků, přičemž je plně v diskreci zastupitelstva obce, jakým způsobem v rámci územního plánování bude při vážení veřejných a soukromých zájmů distribuovat zátěž plynoucí z územně plánovací regulace. Správní uvážení odpůrkyně přitom podle jejího přesvědčení nevybočilo ze zákonných a ústavních limitů a změna č. 1 odůvodněně vychází ze závěru, že veřejný zájem na udržitelném rozvoji obce převážil nad soukromým zájmem navrhovatelky.

Navrhovatelka v replice upozornila, že nedostatky odůvodnění opatření obecné povahy nelze nahrazovat vyjádřením k návrhu na jeho zrušení, přičemž má za to, že o to se odpůrkyně v pasáži popisující problematičnost a nebezpečnost přístupu na Zlatý kopec snaží. Stejně tak by podle navrhovatelky neměl soud přihlížet ani k obsahu listin vypracovaných až po nabytí účinnosti změny č. 1. Za daných okolností proto navrhovatelka stále trvá na tom, že důvody, proč na sporném pozemku odpůrkyně znovuzavedla etapizaci, byť s odlišnými podmínkami, nebyly v odůvodnění změny č. 1 dostatečně konkrétně specifikovány, zejména když v odůvodnění není plocha Z111 vůbec uvedena mezi zastavitelnými plochami, na něž má etapizace dopadat.

Navrhovatelka dále nesouhlasila s tím, že by správní akt vydaný v samostatné působnosti odpůrkyně (usnesení o udělení výjimky ze stavební uzávěry) neměl odpůrkyni zavazovat při vydání jiného aktu v téže působnosti (změna č. 1). Výjimky ze stavební uzávěry byly vydávány v rámci přípravy územního plánu z roku 2006, proto odpůrkyně nemůže tvrdit, že by navrhovatelce z udělené výjimky neplynulo žádné legitimní očekávání ve vztahu k budoucí podobě územního plánu. Navrhovatelka přitom nijak zvlášť neotálela s využitím výjimky, neboť poskytnutá lhůta v rozsahu cca 2 let nebyla dostačující, když nedosahuje ani polovinu pětileté lhůty zakotvené v ustanovení § 102 odst. 3 stavebního zákona, s níž teprve zákonodárce spojuje závěr o nečinnosti vlastníka pozemku. Navrhovatelka přitom byla v rozhodné době na mateřské dovolené, tj. s omezenými příjmy, které ji limitovaly ve výši možné hypotéky, s níž v té době počítala. Navrhovatelka nicméně již v návrhu vyjmenovala, jaké kroky v souvislosti s investiční přípravou svého záměru podstoupila (včetně vynaložení s tím souvisejících nákladů). Proto navrhovatelka setrvává na podaném návrhu.

Odpůrkyně v duplice popřela, že by se nyní snažila nahradit nedostatečnost odůvodnění změny č. 1. Poukázala na to, že na str. 8 změny č. 1 je jasně deklarováno, že cílem koncepce dopravního řešení je doplnění a zlepšení komunikační osnovy tak, aby odpovídala potřebám rozvoje obce, a dále jsou vypočteny navrhované komunikace včetně těch, jejichž realizací je podmíněna výstavba v oblasti Zlatého kopce. Již z toho je podle odpůrkyně seznatelné, proč je etapizace navázána na realizaci zmíněných veřejně prospěšných staveb.

Soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že sporný pozemek byl územním plánem z roku 2010 zařazen mezi nově zastavitelné plochy, konkrétně do funkční plochy „“ (BI) označené jako Z111. V kapitole Al bylo uvedeno, že podmínkou pro rozhodování o změnách využití ploch Z101 až Z114, Z33, Z121 a Z126 je pořízení a vydání regulačního plánu Brnky – Zlatý kopec, jehož cílem je navrhnout systém dopravní obsluhy tohoto poměrně rozsáhlého území s již realizovanou parcelací a částečně realizovanou zástavbou, a to s využitím jednosměrných komunikací tak, aby nemohlo docházet k průjezdu obytným územím, přičemž zároveň je třeba navrhnout alespoň jedno veřejné prostranství a dopracovat systém zeleně naznačený v územním plánu. V kapitole Am byla dále vymezena etapizace s tím, že v rámci „červené“ etapy vztahující se na lokality Z4, Z5, Z51, Z52, Z101 až Z114, Z116, Z117 a P5 je využití území podmíněno realizací 2. úseku komunikace „Nová Průběžná“, tj. západní části veřejně prospěšné stavby WD5 a WD6. Podle hlavního výkresu má koridor WD5 sestávat z okružní křižovatky na ulici Pražská a komunikace směřované z východu na západ, která je zakončena okružní křižovatkou s ulicí Chaberská. Na ni dále navazuje koridor WD6, který z posledně jmenované okružní křižovatky severozápadním směrem obchází zastavěné území Zlatého kopce a ústí do další okružní křižovatky s ulicí Na Brnky. V odůvodnění je na str. 44 uvedeno, že je třeba zajistit diferencované převedení dopravy indukované rozvojem obce a dosáhnout vyváženého rozložení pro přenos dopravních vztahů.

Dne 25. 1. 2017 zastupitelstvo odpůrkyně schválilo usnesením č. 12/1/17 v návaznosti na Zprávu o uplatňování územního plánu Zdib schválenou dne 21. 12. 2016 pořízení změny č. 1. Návrh změny č. 1 z listopadu 2017 byl vyhodnocen z hlediska vlivů na udržitelný rozvoj území a následně dne 10. 1. 2018 k němu proběhlo společné jednání. V návrhu ke společnému jednání nebyla plocha Z111 v grafické části vůbec vyznačena jako plocha řešená změnou č. 1, a to nejen v hlavním výkresu, ale ani ve výkresu etapizace, v textové části však byla zmíněna jak v souvislosti s etapizací, tak s podmínkou pořízení regulačního plánu. Žádný z dotčených orgánů se k problematice dopravní obsluhy Zlatého kopce a podmíněnosti výstavby etapizací a pořízením regulačního plánu nevyjádřil. Navrhovatelka v této fázi uplatnila dne 5. 2. 2018 připomínku, v níž se dovolávala přiloženého usnesení zastupitelstva odpůrkyně ze dne 2. 12. 2004, jímž jí byla pod bodem 1 udělena výjimka z nařízení obce o stavební uzávěře pro výstavbu rodinného domu na sporném pozemku. Navrhovatelka podrobně argumentovala tím, proč se jedná o správní rozhodnutí, které odpůrkyni zavazuje a které u navrhovatelky vyvolalo legitimní očekávání, jež by mělo být důvodem pro vynětí sporného pozemku z etapizace. V rámci vyhodnocení připomínek nebyla připomínka navrhovatelky akceptována s odůvodněním, že zrušením stavební uzávěry zanikla i platnost výjimky z ní, přičemž k návrhu navrhovatelky došlo k prověření etapizace vztahující se na sporný pozemek od 29. 12. 2006, nicméně se závěrem, že bude navrženo pokračování etapizace v zelené etapě.

Dne 9. 8. 2018 byl upravený návrh změny č. 1 veřejně projednán. V návrhu pro veřejné projednání již byla plocha Z111 doplněna i do výkresu etapizace jako součást zelené etapy. Ani v této fázi se dotčené orgány k problematice předkládané navrhovatelkou nevyjádřily. K návrhu uplatnila navrhovatelka dne 2. 8. 2018 námitky formulované v podstatné části shodně jako nyní podaný návrh na zrušení části opatření obecné povahy, k nimž přiložila své žádosti ze dne 22. 7. 2011 a 29. 10. 2008 o vyjmutí sporného pozemku z etapizace adresované odpůrkyni. V rozhodnutí o námitkách nebylo námitce navrhovatelky vyhověno. Výrok je odůvodněn (ve shodě s tím, co uváděla odpůrkyně ve svém vyjádření) tím, že sporný pozemek je podřízen etapizaci navázané na realizaci komunikace „Nová Průběžná“ již od 29. 12. 2006 (územní plán z roku 2006), což převzal i územní plán z roku 2010. Návrh navrhovatelky byl zahrnut i do změny č. 1 a byla prověřena možnost úprav etapizace, avšak se závěrem, že sporný pozemek bude nadále etapizaci podléhat v zelené etapě. Správní rozhodnutí o povolení výjimky ze stavební uzávěry nemůže mít vliv na přijatou etapizaci, jelikož účinky udělené výjimky zanikly dne 14. 3. 2007, kdy nabylo účinnosti nařízení odpůrkyně o zrušení stavební uzávěry. Protože zastavitelná plocha Z111 byla vymezena územním plánem z roku 2010 a změnou č. 1 není dotčena, což platí i pro její podmínění vydáním regulačního plánu Brnky – Zlatý kopec, nemohl pořizovatel námitce s odkazem na § 55 odst. 6 stavebního zákona vyhovět, neboť s výjimkou etapizace nebyla regulace sporného pozemku vůbec předmětem změny č. 1. Námitkou se tak lze zabývat jen ve vztahu k etapizaci. Jejím prověřením se projektant zabýval, jak bylo vyžadováno zprávou o uplatňování územního plánu. Výsledné řešení navazuje na pokyny pořizovatele SJ-III*1, SJ-III*2 a SJ-V*3 v návaznosti na výsledky společného jednání, a projektant jej odůvodnil v kapitolách I a L textové části odůvodnění, přičemž toto řešení považuje za konečné a kompromisní, byť ne ideální. Pořizovatel není odborně oprávněn si učinit úsudek o námitce dotýkající se vysoce odborné projektové činnosti.

Podle konečného znění změny č. 1 je tedy sporný pozemek nadále součástí zastavitelné plochy Z111, která podléhá jak podmínce pořízení a vydání regulačního plánu Brnky – Zlatý kopec, tak podmínce etapizace. Změna č. 1 v této souvislosti podmínku regulačního plánu svou výrokovou částí na str. 27 v kapitole Al pod bodem E upravila tak, že vypustila druhou větu textu obsahující výčet ploch dotčených touto podmínkou a nahradila jej novým výčtem dotčených ploch v závorce. Podmínku etapizace pak textová část výroku změny č. 1 řešila na str. 28 v kapitole Am tak, že vypustila označení i popis původních dvou etap („modrá“ a „červená“) a nahradila jej novým označením a popisem sedmi různých etap, z nichž plochy Z111 se (vedle řady jiných ploch) dotýká „zelená etapa“, u níž je vedle výčtu dotčených ploch uvedeno, že využití lokalit je podmíněno realizací komunikací (veřejně prospěšných staveb) WD5 a WD15. Vymezení koridoru WD5 se oproti jeho vymezení v územním plánu z roku 2010 zásadně nemění (s výjimkou odstranění zákresu okružních křižovatek a téměř neznatelných úprav trasování dle podrobnější projektové dokumentace) a nově je vymezen mj. koridor veřejně prospěšné stavby WD15 , který má představovat prodloužení stávající ulice Zlatý kopec k zakončení koridoru WD5 na ulici Chaberská (ten do té doby nebyl samostatně očíslován, byť v grafické části byl zanesen). Grafická část změny č. 1 plochu Z111 zachycuje jen ve výkresu etapizace (B.7), v hlavním výkresu vůbec tato plocha není zachycena jako plocha řešená změnou č. 1.

V textové části odůvodnění změny č. 1 bylo na str. 48 v kapitole I.D.1 uvedeno, že komunikace „Nová Průběžná“ je nutná pro odlehčení dnes již přetížené silnice III/2424 – Průběžná, která prochází historickou zástavbou, má některé dopravní závady a křižovatky se špatnými rozhledovými podmínkami. Silnice III/2424 dnes tvoří dopravní páteř obce a napojuje osídlení na čtyřpruhovou silnici II/608 (Pražská), jejíž kapacita je dostatečná. Podle dopravních studií je nejslabším článkem dopravní sítě ve Zdibech z hlediska kapacitní rezervy křižovatka Průběžné (III/2424) s Pražskou (II/608), která by už jen v případě využití proluk ve stabilizovaných plochách bydleni na území obce byla zatížena za hranici své kapacity, a to i přes to, že byla nedávno stavebně upravena. Řešením této situace je samozřejmě výstavba komunikace Nová Průběžná, což je ale náročné časově, finančně i z hlediska vlastnických vztahů v území, proto zhotovitel hledal další možnosti, které by alespoň část rozvojových ploch umožnily využít dříve, než se podaří vybudovat Novou Průběžnou. Touto možností je zkapacitnění křižovatky Průběžná x Pražská. Z důvodu prostorových (kontaktní stávající zástavba a ochrana přiléhajícího zámeckého parku) nelze využít okružní křižovatku, proto přichází v úvahu vybavení křižovatky světelnou signalizací včetně souvisejících nutných stavebních úprav. Předpokládá se minimální navýšení kapacity křižovatky o 40 %, které umožní povolit využití některých ploch na území obce, zařazených do fialové etapy. Ve vztahu ke křižovatce Průběžná – Na Brnky, kterou navrhovatelka v návrhu označuje jako přístupovou trasu na Zlatý kopec (vedle křižovatky Průběžná – Na Lada, kterou se dopravní studie nezabývaly), se pak konkrétně uvádí, že po úpravě křižovatky Pražská – Průběžná a realizaci veškeré výstavby nepodmíněné etapizací a výstavby ve fialové etapě by na této křižovatce zůstávala předpokládaná kapacitní rezerva pro dalších 28 rodinných domů. Z rozvojového hlediska nicméně pro obec plyne nutnost vybudování nové obslužné osy (Nová Průběžná), která převezme i dopravní zátěže zbytné tranzitní dopravy od obce Klecany (dopravní studií odhadnuta na 35 % provozu na ulici Průběžná). Na str. 81 v kapitole I.L je dále pod bodem E odůvodněna změna rozsahu plochy dotčené podmínkou vydání regulačního plánu Brnky – Zlatý kopec tím, že bylo v severní části řešené území zmenšeno o část plochy, která je již využita a není třeba ji řešit. Proto se upravuje seznam návrhových ploch. Na str. 82 odůvodnění je pak v kapitole I.M k úpravám etapizace uvedeno, že namísto původní červené etapy podmíněné realizací Nové Průběžné v celém rozsahu (WD5 i WD6) je vymezeno 5 nových etap, z nichž každá je podmíněna pouze tou dopravní infrastrukturou, která je nezbytná pro její napojení tak, aby nebyla zvyšována dopravní zátěž ulice Průběžné. V zelené etapě je tak využití lokalit podmíněno realizací komunikací WD5 a WD15, přičemž jde o lokality . Ve výčtu tak chybí lokalita Z111, byť s jejím zařazením do zelené etapy počítá textová i grafická (výkres B.7) část výroku změny č. 1.

V této podobě změnu č. 1 projednalo zastupitelstvo odpůrkyně a svým usnesením ze dne 4. 10. 2018, č. 2/10/18, ji schválilo včetně rozhodnutí o námitkách. Změna č. 1 byla vyvěšena dne 9. 10. 2018 a nabyla účinnosti 15. dnem po vyvěšení, tj. dne 24. 10. 2018.

Krajský soud v Praze zrušil část opatření obecné povahy.