2954/2014
Utajované informace: bezpečnostní riziko
Utajované informace: bezpečnostní riziko
k § 14 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění zákona č. 255/2011 Sb. (v textu jen „zákon o utajovaných informacích“)
Pokud správní orgán shledal více skutkových důvodů pro existenci bezpečnostního rizika (§ 14 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti), musí být z jeho rozhodnutí patrné, zda závěr o bezpečnostním riziku obstojí ve vztahu ke každému skutkovému důvodu, nebo alespoň některým z nich, samostatně, takže případné odpadnutí části z nich na celkovém závěru nic nezmění, anebo zda uvedené skutkové důvody, resp. část z nich, tvoří bezpečnostní riziko pouze proto, že existují současně a jsou provázány skutkově (např. navazují jeden na druhý v podobě soustavného rizikového jednání účastníka bezpečnostního řízení, jež vylučuje, že by se jednalo o izolované, svojí povahou omezené, a tedy z bezpečnostního hlediska eventuálně nerizikové jevy v chování účastníka), svými účinky (současnou existencí opravňují závěr o nadkritické míře rizikovosti, nespolehlivosti či jinak problematického chování účastníka bezpečnostního řízení) či jiným relevantním způsobem.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, čj. 7 As 49/2013-28)
Prejudikatura:
č. 2825/2013 Sb. NSS.Věc:
Ing. Jiří Ž. proti Národnímu bezpečnostnímu úřadu o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „Tajné“
, o kasační stížnosti žalovaného.Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 4. 2009 zrušil platnost osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení
„Tajné“
.Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného rozklad, který ředitel žalovaného zamítl dne 10. 8. 2009.
Proti rozhodnutí ředitele žalovaného podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 30. 5. 2013, čj. 11 A 31/2013-87, toto rozhodnutí zrušil. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že mu Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 21. 12. 2012, čj. 7 As 117/2012-28, uložil, aby vyzval žalovaného k opatření informací, které by s dostatečnou mírou pravděpodobnosti umožnily soudu učinit si závěr o věrohodnosti popsané klíčové informace zpravodajské služby. Výzvou ze dne 26. 2. 2013 splnil městský soud závazný pokyn Nejvyššího správního soudu a vyzval žalovaného k opatření a předložení informací. Výzva byla žalovanému doručena dne 5. 3. 2013. Žalovaný na ni však nereagoval a zůstal zcela nečinný. Proto městský soud s přihlédnutím k závěrům citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu napadené rozhodnutí žalovaného zrušil.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž namítal, že dne 6. 3. 2013 mu byla doručena výzva, aby ve lhůtě jednoho měsíce opatřil a podle možností soudu předložil informace, které by s dostatečnou mírou pravděpodobnosti umožnily soudu, aby si učinil závěr o věrohodnosti popsané klíčové informace zpravodajské služby vedené pod čj. V5300/2007-NBÚ/P. Stěžovatel vyzval zpravodajskou službu k předání takových informací. Zpravodajská služba reagovala zprávou čj. V3/2013-NBÚ/07-OP. Tuto zprávu zaslal stěžovatel městskému soudu jako utajovanou přílohu dne 3. 4. 2013 pod čj. V4/2013-NBÚ/07-OP a městskému soudu byla tato zpráva doručena dne 5. 4. 2013, tj. ve stanovené lhůtě. Chybou městského soudu se však zpráva nedostala včas do rukou příslušného senátu, a ten ji tak ve svém rozhodnutí nezohlednil. Dále stěžovatel namítal, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku týkající se bezpečnostního rizika ve smyslu § 14 odst. 3 písm. g) zákona o utajovaných informacích, neboť riziko ve smyslu citovaného ustanovení bylo vyvozeno z informací o změnách na účtech žalobce získaných nikoliv šetřením zpravodajské služby, ale přímo stěžovatele. Poukázal na to, že i když se správní rozhodnutí II. stupně ne zcela shodovalo s odůvodněním bezpečnostního rizika provedeným správním orgánem I. stupně, obě rozhodnutí, jež musí být vnímána jako jeden celek, vycházela z toho, že změny na účtech žalobce zjistil stěžovatel vlastním šetřením, a není tedy závislé na informacích zpravodajské služby.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Vzhledem k tomu, že stěžovatel uplatnil také důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve námitkou, že městský soud nerozhodoval na základě informací, které byly k výzvě městského soudu zaslány stěžovatelem dne 3. 4. 2013 jako utajovaná příloha pod čj. V4/2013-NBÚ/07-OP.
Podle obsahu soudního spisu dne 31. 5. 2013 předsedkyně senátu zjistila, že dne 5. 4. 2013 byla městskému soudu doručena utajovaná příloha, aniž by o tom byl soudce vyrozuměn. Stěžovatel tedy na výzvu městského soudu reagoval a požadované informace ve stanovené lhůtě zaslal, ale městský soud z důvodu administrativního pochybení rozhodl o věci, aniž by měl rozhodující senát zaslané informace k dispozici.
Nejvyšší správní soud proto shledal v postupu městského soudu vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé spočívající v tom, že soud rozhodoval, aniž by si opatřil potřebné podklady. Kasační stížnost je tedy v tomto ohledu důvodná.
Pokud jde o druhou stížní námitku, rozhodující senát neměl při rozhodování k dispozici zprávu zpravodajské služby, a proto zatím nelze hodnotit míru vzájemné závislosti různých skutkových důvodů, o něž se opírá napadené rozhodnutí stěžovatele. V rozsahu druhé stížní námitky tedy nemohl Nejvyšší správní soud napadený rozsudek, včetně napadených správních rozhodnutí, přezkoumat.
Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku ze dne 21. 12. 2012, čj. 7 As 117/2012-28, č. 2825/2013 Sb. NSS, zřetelně vyjádřil k právním aspektům vztahu obou skupin skutkových důvodů, o něž je opřen závěr o existenci bezpečnostního rizika u žalobce takto:
„Pro upřesnění Nejvyšší správní soud dodává, že významným rysem případu stěžovatele je, že NBÚ považoval za bezpečnostní riziko především stěžovatelovo chování popsané ve zprávě zpravodajské služby vedené pod čj. V5300/2007-NBÚ/P. Ostatní jeho chování podřazené pod § 14 odst. 3 písm. d) zákona o utajovaných informacích označil NBÚ za způsobilé představovat bezpečnostní riziko právě v souvislosti s informacemi obsaženými ve zprávě zpravodajské služby. Pokud by existovaly důvody pro závěr o bezpečnostním riziku, které by byly zcela nezávislé na uvedené zprávě, tj. samy o sobě by ukazovaly, že stěžovatel není dostatečně spolehlivý či důvěryhodný, pak by mohly postačovat pro závěr o odejmutí osvědčení. V případě stěžovatele je však situace taková, že dílčí rysy nespolehlivosti a nedůvěryhodnosti (konkrétně pronájem bytu a okolnosti ohledně držení živnostenského listu) nabývají podle rozhodnutí NBÚ významu právě ve světle informace zpravodajské služby. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí NBÚ pak není patrné, zda uvedené platí i pro bezpečnostní riziko podle § 14 odst. 3 písm. g) zákona o utajovaných informacích týkající se nenahlášení změn u finančních závazků stěžovatele, anebo zda tyto skutečnosti považuje NBÚ za samostatný, a na informaci zpravodajské služby nezávislý, důvod. NBÚ v této souvislosti pouze uvedl, že bezpečnostní riziko ve stěžovatelově případě shledává zejména s ohledem na to, že si měl být své povinnosti neprodleného nahlášení změn vědom, jestliže působil jako bezpečnostní ředitel Ministerstva zemědělství.“
Z citované pasáže rozsudku je zřejmé, že ze správního rozhodnutí II. stupně není patrné, zda různé skupiny skutkových důvodů (informace zpravodajské služby, účty, pronájem bytu, živnostenské oprávnění) postačují ke zjištění bezpečnostního rizika samy o sobě, anebo ve vzájemné souvislosti všech těchto skupin či některých z nich. Pokud správní orgán shledal více skutkových důvodů pro existenci bezpečnostního rizika, musí být z jeho rozhodnutí patrné, zda závěr o bezpečnostním riziku obstojí ve vztahu ke každému skutkovému důvodu, nebo alespoň některým z nich, samostatně, takže případné odpadnutí části z nich na celkovém závěru nic nezmění, anebo zda uvedené skutkové důvody, resp. část z nich, tvoří bezpečnostní riziko pouze proto, že existují současně a jsou provázány skutkově (např. navazují jeden na druhý v podobě soustavného rizikového jednání účastníka bezpečnostního řízení, jež vylučuje, že by se jednalo o izolované, svojí povahou omezené, a tedy z bezpečnostního hlediska eventuálně nerizikové jevy v chování účastníka), svými účinky (současnou existencí opravňují závěr o nadkritické míře rizikovosti, nespolehlivosti či jinak problematického chování účastníka bezpečnostního řízení) či jiným relevantním způsobem. Poukaz na to, že rozhodnutí správních orgánů I. i II. stupně tvoří jeden celek, je jistě v obecné rovině správný, ale pokud rozhodnutí II. stupně ve významné míře modifikuje právní závěry rozhodnutí I. stupně, musí z něho být zároveň dostatečně zřejmé i to, jaké dřívější závěry nejsou touto modifikací dotčeny. Navíc ani z rozhodnutí I. stupně (viz především rozsáhlý čtvrtý odstavec na s. 5 věnovaný celkovému hodnocení osoby žalobce) není patrné, zda stěžovatel na některé ze skutkových důvodů bezpečnostního rizika u žalobce hledí jako na takové, jež obstojí samostatně, bez vzájemné souvislosti s dalšími, které zjistil, anebo zda je považuje za riziko pouze vzhledem k celkové kumulaci a vzájemné provázanosti zjištěných důvodů. (...)Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.