623/2005
Úkony policejního orgánu
Ej 232/2005
Úkony policejního orgánu
k § 4 odst. 1 písm. a) a k § 82 soudního řádu správního
Nezákonným „zásahem“ ve smyslu § 82 s. ř. s. nemůže být úkon policejního orgánu při výkonu působnosti orgánu činného v trestním řízení. Zásahem podrobeným přezkoumání ve správním soudnictví může však být zásah policejního orgánu při výkonu působnosti ve veřejné správě [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28.4.2005, čj. 2 Aps 2/2004-69)
Věc:
Tomáš a Hana K. v B. proti Ministerstvu vnitra o ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v neumožnění nahlédnout do vyšetřovacího spisu, o kasační stížnosti žalobců.Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31.10.2003 odmítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, jejž žalobci spatřovali v tom, že policejní rada npor. Mgr. Katarína K. v rámci trestního řízení vedeného Policií České republiky, Správou Jihomoravského kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování, neumožnila v rozporu se zákonem (§ 65 odst. 2 trestního řádu) nahlédnout obhájci žalobců Václavu K., advokátovi, do vyšetřovacího spisu. Krajský soud dospěl k závěru, že s ohledem na povahu „napadeného úkonu“ není splněna jedna z podmínek řízení, kterou je nezákonný zásah správního orgánu, a že tento nedostatek je neodstranitelný. Napadený úkon byl úkonem orgánu činného v trestním řízení, a správní soud proto nemá pravomoc posuzovat a přezkoumávat zákonnost tohoto úkonu, která přísluší jen orgánům, jež jsou k tomu oprávněny podle trestního řádu. Z těchto důvodů krajský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Žalobci (stěžovatelé) proti usnesení krajského soudu brojili kasační stížností, v níž odmítli závěry krajského soudu pro rozpor s charakterem a smyslem právní úpravy žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Především namítli, že při posuzování toho, zda věc patří do pravomoci soudu, krajský soud nevzal v úvahu, že podle § 2 s. ř. s. správní soudy také „rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon“, a že soudní řád správní v ustanovení § 83 výslovně připouští žalobu proti zásahu „ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem“. Bylo by tak možno si představit, že žaloba bude odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s poukazem na ustanovení § 85 s. ř. s. [nikoli tedy podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], ale ani s takovým odmítnutím by nemohli souhlasit. Podle § 65 odst. 2 trestního řádu je totiž státní zástupce povinen pouze přezkoumat závažnost samotných důvodů odepření práva nahlížet do spisů, činit si z nich výpisky a poznámky, není však povinen (pouze oprávněn) zjednat nápravu, např. postupem dle § 174 odst. 2 trestního řádu. V tomto případě dokonce státní zástupce nesplnil svou zákonnou povinnost a závažnost důvodů do podání žaloby (tedy po dobu více než 40 dnů) nijak nepřezkoumal. Za tohoto stavu proto musí stěžovatelé odmítnout tvrzení krajského soudu, že se měli domáhat přezkoumání postupu policejního orgánu u příslušného orgánu činného v trestním řízení, tedy u státního zástupce. Se zřetelem k tomu proto podali žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu policejního orgánu, protože ustanovení § 83 s. ř. s. bylo přijato právě proto, aby se osoba postižená nezákonným zásahem policejního orgánu nemusela obracet na Ústavní soud, pokud byla porušena její lidská práva zaručená Ústavou a Listinou základních práv a svobod.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti poukázal mj. na to, že v mezidobí od podání kasační stížnosti bylo dne 19.2.2004 umožněno obhájci stěžovatelů Václavu K. nejen nahlédnout do trestního spisu, ale i pořídit si kopie vybraných částí spisu, a proto odpadl důvod podané žaloby.
K věci z obsahu spisu vyplývá, že původní obhájce stěžovatelů v trestním řízení advokát Mgr. Roman K. opakovaně (dne 18.6.2002, 28.8.2002, 5.9.2002, 1.11.2002) žádal policejní orgán (policejního radu npor. Mgr. Katarínu K.), aby mu v souladu s § 65 odst. 1 trestního řádu umožnila nahlédnout do spisu, ale bezvýsledně, přestože žádal i státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu. Stejně tak další obhájce stěžovatelů advokát Václav K. opakovaně (dne 4.2.2003, 10.2.2003, 20.3.2003) žádal označený policejní orgán o totéž, tedy aby mu bylo umožněno nahlédnout do spisu, ale rovněž bezvýsledně, přestože i v tomto případě žádal o nápravu státního zástupce.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Stěžovatelé vznesli v kasační stížnosti zásadní námitku, že krajský soud nevzal v úvahu, že podle § 2 s. ř. s. správní soudy rozhodují i „v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon“, a ustanovení § 83 s. ř. s. výslovně připouští žalobu i proti zásahu ozbrojeného bezpečnostního sboru.
Tato námitka z hlediska pravomoci soudů ve správním soudnictví postrádá opodstatnění.
Podle zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, je Policie České republiky jako celek ozbrojeným bezpečnostním sborem. To však samo o sobě nestačí k založení pravomoci správního soudu ve vztahu k přezkoumání zákonnosti postupu policejního orgánu při úkonech v rámci trestního řízení. Policie České republiky totiž podle tohoto zákona plní rozmanité úkoly, které patří do různých právních odvětví. Tak např. koná vyšetřování o trestných činech [§ 2 odst. 1 písm. e)], které je předmětem trestního práva, nebo projednává přestupky, pokud tak stanoví zvláštní zákon [§ 2 odst. 1 písm. k)], což obsahově patří do správního práva, apod. Ustanovení § 82 s. ř. s., jež stanoví podmínky žalobní legitimace k řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, však nelze vykládat bez souvislosti s ustanovením § 4 odst. 1, a to zejména pokud jde o výklad pojmu „správní orgán“, který byl přijat ve formě legislativní zkratky. Pravomoc správních soudů je totiž určena i okruhem orgánů, jejichž aktivity soudnímu přezkoumávání podléhají (orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy). Vymezení správního orgánu v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy), jež je vázáno na oblast veřejné správy, proto musí být vykládáno z hlediska celé pravomoci ve správním soudnictví, tedy i pokud jde o ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu [§ 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s., § 82 a násl. s. ř. s.].
Z uvedeného proto Nejvyšší správní soud dovozuje, že soudní kontrola, tedy i kontrola zákonnosti zásahu správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., se pohybuje jen v hranicích veřejné správy, a proto lze napadnout pouze takové zásahy orgánů, které patří do působnosti ve veřejné správě.
Veřejná správa je pak v pozitivním vymezení definována (Hendrych D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 5. rozšířené vydání, C. H. Beck, 2003) jako
„činnost, při jejímž výkonu jsou správní úřady (orgány) vázány ve své činnosti nejen právními předpisy, ale též rozhodnutími vyšších úřadů (orgánů). I když to neplatí např. pro samosprávnou činnost, platí takové vymezení nesporně pro největší část veřejné správy, totiž státní správu“
.Z uvedeného vyplývá, že policejní rada npor. Mgr. Katarína K. při odepírání práva stěžovatelům, resp. jejich obhájcům, nahlížet do spisu v rámci trestního řízení vedeného proti stěžovatelům nevystupovala jako správní orgán ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a § 82 s. ř. s. a ani nevykonávala působnost ve veřejné správě. Je tomu tak proto, že jako policejní orgán byla orgánem činným v trestním řízení (§ 12 odst. 1 trestního řádu), a nikoliv správním orgánem ve smyslu již uvedeném, který provedl zásah, a toto trestní řízení, v němž vykonávala jednotlivé úkony, včetně odepření práva nahlížet do trestního spisu, není veřejnou správou.
Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Brně, vysloveným v odůvodnění napadeného usnesení, že tento soud jako soud správní neměl pravomoc přezkoumávat „úkony“ orgánu činného v trestním řízení (policejního orgánu) při vyšetřování, tedy i odepírání práva nahlížet do trestního spisu, a že pokud by tak přesto učinil, došlo by k porušení základních principů a zásad trestního řízení vyplývajících z trestního řádu a k nepřípustnému zásahu do působnosti státního zastupitelství. Je tomu tak proto, že podle § 65 odst. 2 trestního řádu je jen státní zástupce povinen urychleně přezkoumat závažnost důvodů, ze kterých bylo toto právo ze strany policejního orgánu odepřeno. Krajský soud v Brně proto důvodně odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek podmínky řízení, který je neodstranitelný.
Nic na tom nemění ani námitka stěžovatelů obsažená v kasační stížnosti, že podle § 65 odst. 2 trestního řádu je státní zástupce povinen pouze přezkoumat závažnost samotných důvodů odepření práva nahlížet do spisů, činit si z nich výpisky a poznámky, není však povinen (pouze oprávněn) zjednat nápravu, např. postupem dle § 174 odst. 2 trestního řádu, a že v tomto případě dokonce státní zástupce nesplnil svou zákonnou povinnost a závažnost důvodů do podání žaloby, tedy po dobu více než 40 dnů, nijak nepřezkoumal.
Je tomu tak proto, že podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví; správní procesní předpis se soudním přezkumem zákonnosti (soudní řád správní) přitom vylučuje pravomoc správního soudu v trestním řízení. Třeba jen dodat to, že v případě nečinnosti státního zástupce ve vytýkaném směru se měli stěžovatelé obrátit na nadřízeného státního zástupce se žádostí o zjednání nápravy.
Není rozhodné, že podle úředního záznamu policejního komisaře kpt. Mgr. Vlastimila H. ze dne 19.2.2004 bylo téhož dne obhájci stěžovatelů Václavu K., advokátovi, již umožněno nahlédnout do předmětného trestního spisu a pořídit si fotokopie vybraných částí spisu. Je tomu tak proto, že v této věci není vůbec dána pravomoc správního soudu, což je prioritní, takže tato skutečnost nemá žádný vliv na způsob rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
(hub)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.