306/2004
Účastenství v řízení o stanovení zóny havarijního plánování
Ej 237/2004
Účastenství v řízení o stanovení zóny havarijního plánování
k § 3 odst. 2 písm. f) zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů
k § 70 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
Jsou-li v rozhodnutí správního orgánu o stanovení zóny havarijního plánování [§ 3 odst. 2 písm. f) zákona č. 18/1997 Sb., atomového zákona] stanovena pouze opatření na ochranu obyvatelstva, a nikoliv i na ochranu životního prostředí, nemá občanské sdružení (§ 70 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) ve správním řízení postavení účastníka řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2004, čj. 6 A 68/2000-53)
Věc:
Občanské sdružení J. v Č. proti Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost o vymezení zóny havarijního plánování.Rozhodnutím ze dne 5. 8. 1997 stanovil Státní úřad pro jadernou bezpečnost (dále též „Úřad“) žadateli - akciové společnosti Č. - zónu havarijního plánování, a to hranici vnější části zóny havarijního plánování a hranici vnitřní části zóny havarijního plánování. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který předsedkyně Úřadu zamítla dne 26. 11. 1997. Její rozhodnutí však Vrchní soud v Praze k žalobě stávajícího žalobce dne 17. 12. 1999 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Předsedkyně Úřadu rozklad znovu projednala a jako nepřípustný jej dne 17. 7. 2000 zamítla; žalobce totiž podle jejího názoru nebyl účastníkem řízení. Usoudila tak zejména proto, že stanovením zóny havarijního plánování žádné zájmy ochrany přírody a krajiny dotčeny nebyly. Jako další okolnost vylučující použití zákona č. 114/1992 Sb. uvedla skutečnost, že tento zákon se v § 90 odst. 4 vymezuje jako zvláštní zákon ve vztahu k určitým předpisům, přičemž zákon č. 18/1997 Sb. zde uveden není, resp. není tu odkaz na právní předpisy, které mu předcházely.
Žalobou podanou k Vrchnímu soudu v Praze dne 1. 8. 2000 se žalobce domáhal zrušení posledně uvedeného rozhodnutí; namítal, že mu bylo upřeno právo být účastníkem řízení, ač prokazatelně splnil veškeré požadavky předepsané ustanovením § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a měl být účastníkem proběhnuvšího řízení. Žalobce navíc svým dopisem ze dne 23. 9. 1996 řádně požádal Úřad, aby jej informoval o zahajovaných řízeních; o zahájení tohoto řízení však informován nebyl.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení, zjistil nahlédnutím do správního spisu, že stanovení hranice vnější části zóny havarijního plánování představuje určení opatření, která budou prováděna k informování orgánů a organizací a k varování obyvatelstva, a opatření nezbytná k zabezpečení ukrytí, jódové profylaxi a regulaci pohybu osob v rozsahu území daném plochou kruhu o poloměru 13 km se středem určeným kontejnmentem 1. bloku jaderné elektrárny a územím obcí, které se nacházejí na hranici uvedeného kruhu. Stanovení hranice vnitřní části zóny havarijního plánování znamená určení opatření k přípravě a provedení
evakuace
obyvatelstva v rozsahu území daném plochou kruhu o poloměru 5 km se středem určeným kontejnmentem 1. bloku jaderné elektrárny a územím obcí, které se nacházejí na hranici uvedeného kruhu.Žaloba nebyla důvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud zamítl.
Z odůvodnění:
Rozhodnutím Úřadu ze dne 5. 8. 1997 byla k žádosti společnosti Č. stanovena podle § 3 odst. 2 písm. f) atomového zákona zóna havarijního plánování. Podle § 2 písm. m) uvedeného zákona je havarijním plánem soubor plánovaných opatření k likvidaci radiační nehody nebo radiační havárie a k omezení jejich následků. Radiační havárií je radiační nehoda, která vyžaduje opatření na ochranu obyvatelstva a životního prostředí.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. se ochranou přírody a krajiny podle tohoto zákona rozumí dále vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny.
Podle § 70 odst. 1 uvedeného zákona se ochrana přírody podle tohoto zákona uskutečňuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů při orgánech ochrany přírody. Místně příslušná organizační jednotka občanského sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen „občanské sdružení“), je oprávněna, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby byla předem informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona (§ 70 odst. 2 zákona). Občanské sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů od zahájení řízení orgánu státní správy, který řízení zahájil; v tomto případě má postavení účastníka řízení (§ 70 odst. 3 zákona).
Žalobce je občanským sdružením podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.; v daném případě jde proto především o posouzení, zda ve správním řízení o stanovení zóny havarijního plánování měl mít postavení účastníka řízení ve smyslu § 70 odst. 3 citovaného zákona.
Podle § 47 atomového zákona se v řízení podle tohoto zákona postupuje podle obecných právních předpisů, pokud tento zákon nestanoví jinak. Atomový zákon omezuje okruh účastníků pouze v případech, kdy Úřad vydává povolení k jednotlivým činnostem podle § 9 atomového zákona. V těchto případech je jediným účastníkem řízení pouze žadatel (§ 14 odst. 1 atomového zákona). O takovýto případ, kdy by žalobce nemohl být účastníkem řízení, však v této věci nejde, protože stanovení zóny havarijního plánování není uvedeno mezi taxativně vyjmenovanými činnostmi podle § 9 odst. 1 atomového zákona.
Havarijní plán má stanovit opatření k likvidaci radiační nehody nebo radiační havárie; jde o opatření na ochranu obyvatelstva a životního prostředí (podrobnosti nyní stanoví vyhláška č. 25/2000 Sb., vydaná Úřadem ve smyslu § 47 odst. 7 atomového zákona). Žalobce by tedy mohl být účastníkem správního řízení o stanovení zóny havarijního plánování tehdy, pokud by tento havarijní plán obsahoval opatření na ochranu životního prostředí. V daném případě však při stanovení zóny havarijního plánování byla přijata pouze opatření na ochranu obyvatelstva. Podle názoru soudu nelze přitom vyloučit, aby byla zvlášť přijata opatření na ochranu obyvatelstva a zvlášť opatření na ochranu životního prostředí. Z toho pak plyne, že žalobce neměl mít postavení účastníka v uvedeném správním řízení. Žalovaný proto nepochybil, pokud žalobcův rozklad proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítl jako nepřípustný podle § 60 správního řádu.
(zdi)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.