1309/2007
Telekomunikace: jednotný telefonní seznam
Ejk 382/2006
Telekomunikace: jednotný telefonní seznam
k § 35 odst. 2 písm. a) a § 97 odst. 1 písm. n) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (v textu též „zákon o telekomunikacích“)*)
I. Je třeba rozlišovat dvě administrativně právní povinnosti směřující k vydávání jednotného telefonního seznamu. Základní právní povinností je povinnost poskytovatele univerzální služby vydat aktuální jednotný telefonní seznam účastníků všech poskytovatelů veřejné telefonní služby za stanovených podmínek [§ 35 odst. 2 písm. a) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů]. Podkladovou povinností je pak povinnost každého držitele telekomunikační licence k poskytování veřejné telefonní služby předat za stanovených zákonných podmínek a předpokladů poskytovateli univerzální služby, popř. jinému poskytovateli veřejné telefonní služby, identifikační údaje o svých účastnících [§ 35 odst. 1 písm. c) citovaného zákona]. Tuto povinnost mohl za právní úpravy dané zákonem o telekomunikacích příslušný držitel telekomunikační licence splnit jen tehdy, byla-li mezi ním a poskytovatelem univerzální služby dohodnuta forma předání údajů.
II. Nedošlo-li přes úkony a vzájemné návrhy ze strany držitele telekomunikační licence a poskytovatele univerzální služby k takové dohodě, která podle § 35 odst. 1 písm. c) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, byla obligatorním zákonným předpokladem předání identifikačních osobních údajů o účastnících poskytovateli univerzální služby, neporušil držitel telekomunikační licence nepředáním identifikačních údajů právní povinnost a nenaplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 97 odst. 1 písm. n) tohoto zákona.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, čj. 10 Ca 247/2005-162)
Věc:
Akciová společnost T. proti Českému telekomunikačnímu úřadu o uložení pokuty.Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu (déle též „Úřad“) jako správního orgánu I. stupně ze dne 31. 1. 2005 byla žalobci uložena pokuta ve výši 250 000 Kč podle § 97 odst. 1 písm. n) zákona o telekomunikacích. Pokutu správní orgán uložil za nesplnění povinnosti žalobce jako poskytovatele veřejné telefonní služby uvedené v § 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích, tedy za nesplnění povinnosti poskytnout držiteli telekomunikační licence (společnosti Č., jako poskytovateli univerzální služby) na základě jeho žádosti pro účely informační služby a vydávání jednotného telefonního seznamu identifikační údaje o všech účastnících. Neplnění uvedené povinnosti zjistil správní orgán I. stupně v souvislosti se správním řízením vedeným se společností Č. pro nevydávání jednotného telefonního seznamu, jehož vydávání ukládá držiteli telekomunikační licence, kterému byla uložena povinnost poskytovat univerzální službu, § 35 odst. 2 písm. a) zákona o telekomunikacích. K námitce žalobce týkající se neuzavření smlouvy o dodání příslušných údajů s poskytovatelem univerzální služby správní orgán I. stupně uvedl, že ustanovení zákona o telekomunikacích neopravňuje povinnou stranu odmítnout předání dat z důvodu neuzavření smlouvy o vydávání jednotného telefonního seznamu nebo smlouvy o předávání dat. Ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích stanoví podle správního orgánu I. stupně jednoznačně povinnost poskytnout údaje na základě žádosti poskytovatele univerzální služby, a to v dohodnuté formě, nepodmiňuje však jejich předání uzavřením smluvního vztahu, který by upravoval smluvní podmínky předání dat, jak je specifikoval žalobce.
V řízení o opravném prostředku předseda Úřadu rozhodnutím ze dne 15. 7. 2005 rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil a uloženou pokutu snížil na částku 150 000 Kč. Rovněž předseda Úřadu odmítl tvrzení, že povinnost poskytnout identifikační údaje vzniká teprve při splnění podmínky, že s poskytovatelem univerzální služby bude uzavřena písemná dohoda. Tato povinnost vzniká žalobci přímo ze zákona, aniž by uvedená dohoda musela být uzavřena v písemné formě, jakkoli písemnou formu takové dohody zákon nevylučuje. Nedostatek detailnější dohody nelze považovat za
relevantní
důvod pro neplnění povinnosti předávat identifikační údaje svých telefonních účastníků podle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích, resp. za důvod pro zproštění správní odpovědnosti. Předseda Úřadu se ztotožnil se skutkovými a právními závěry správního orgánu I. stupně včetně závěru, že výše ukládané sankce je jen minimální za popsané porušení právní povinnosti. Protože pak nová právní úprava (§ 118 odst. 13 zákona o elektronických komunikacích, srov. též přechodné ustanovení § 136 tohoto zákona) za shodný správní delikt stanoví sazbu 2 000 000 Kč [§ 118 odst. 4 písm. l) tohoto zákona], předseda Úřadu uloženou pokutu proporcionálně snížil.Žalobce napadl rozhodnutí předsedy Úřadu žalobou k Městskému soudu v Praze, v níž především namítl, že po mnoho měsíců před zahájením řízení vedl se společností Č. jednání ohledně předání identifikačních údajů s cílem uzavřít smlouvu, jež by s ohledem na specifika předávaných údajů přesně stanovila podmínky vzájemné spolupráce. Návrh smlouvy, kterou předložila společnost Č., byl pro žalobce nepřijatelný. O zjevné nemožnosti nalézt shodu žalobce informoval Český telekomunikační úřad dopisem ze dne 3. 12. 2004. Kromě toho žalovaný neprokázal, že vinou žalobce nedošlo k „
dohodnutí formy
“, která je v souladu s § 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích předpokladem poskytnutí údajů, a tedy ke splnění zákonné povinnosti. Žalobce dodal, že předání osobních údajů statisíců účastníků sítě je komplikovaný proces, který nutně musí mít písemně sjednány podmínky a postup provedení, a smluvní úprava je nezbytně nutná.Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Předmětem projednávané věci je v prvé řadě, zda nepředáním identifikačních údajů o svých účastnících poskytovateli univerzální služby ze strany žalobce za situace, kdy mezi oběma společnostmi nedošlo k dohodě o formě předání, došlo u žalobce k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 97 odst. 1 písm. n) zákona o telekomunikacích. Soud dospěl k závěru, že nikoli.
V daném případě je třeba rozlišovat dvě administrativně právní povinnosti směřující k vydávání jednotného telefonního seznamu. Základní právní povinností je povinnost poskytovatele univerzální služby vydat aktuální jednotný telefonní seznam účastníků všech poskytovatelů veřejné telefonní služby za stanovených podmínek [§ 35 odst. 2 písm. a) zákona o telekomunikacích]. Podkladovou povinností je pak povinnost každého držitele telekomunikační licence k poskytování veřejné telefonní služby předat za stanovených zákonných podmínek a předpokladů poskytovateli univerzální služby, popř. jinému poskytovateli veřejné telefonní služby ve smyslu § 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích, identifikační údaje o svých účastnících. Tuto povinnost pak může, resp. mohl za právní úpravy dané zákonem o telekomunikacích, příslušný držitel telekomunikační licence (zde žalobce) splnit jen tehdy, byla-li mezi ním a poskytovatelem univerzální služby dohodnuta forma předání, aniž by se muselo trvat na formě písemné, i když písemná forma se jeví pro praxi nejvhodnější. Nedošlo-li přes úkony a vzájemné návrhy ze strany žalobce a poskytovatele univerzální služby, jak vyplývá z příloh žalobce i obsahu správního spisu, k takové dohodě, která – na rozdíl od nynější právní úpravy – podle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích byla obligatorním zákonným předpokladem předání identifikačních osobních údajů o účastnících poskytovateli univerzální služby, nemohlo dojít „nekonáním“, tedy nepředáním identifikačních údajů, k porušení právní povinnosti ze strany držitele telekomunikační licence (žalobce), a tím ani k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 97 odst. 1 písm. n) zákona o telekomunikacích.
Žádné zákonné ustanovení ani jiný právní předpis neukládá takovému držiteli telekomunikační licence, jakým je v projednávané věci žalobce, aby to byl on, kdo se obrátí na Český telekomunikační úřad s návrhem, žádostí či podnětem o vyřešení sporu s poskytovatelem univerzální služby podle § 95 bodu 1 písm. c) zákona o telekomunikacích. Žalobce tak mohl učinit, avšak skutečnost, že tak neučinil, nejde k jeho tíži. V projednávané věci je pak nerozhodné, zda takový návrh měl podat poskytovatel univerzální služby, anebo zda k řešení takového sporu měl přistoupit Český telekomunikační úřad z úřední povinnosti. Z obsahu správního spisu žalovaného, týkajícího se správního řízení o přezkoumávaném správním deliktu, je zjevné, že žalovaný byl informován o jednáních mezi žalobcem a společností Č. o uzavření smlouvy, na jejímž základě mělo dojít k předání identifikačních údajů o účastnících sítě žalobce, i o skutečnosti, že k uzavření smlouvy (dohody) o formě jejich předání nedošlo pro neshodu v otázce finančních podmínek kladených žalobci společností Č. a v otázce míry ochrany těchto osobních údajů v průběhu jejich předání.
*) Zákon byl s účinností od 1. 5. 2005 nahrazen zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.