922/2006
Telekomunikace a k pojmu "provozovatel telefonního přístroje"
Ejk 386/2006
Telekomunikace: k pojmu "provozovatel telefonního přístroje"
k zákonu č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů*)
Pojem "provozovatel telefonního přístroje" dle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, nelze interpretovat ve smyslu "vlastník", ale ve smyslu "uživatel". Pro uložení sankce za provozování neschváleného telefonního přístroje je proto nerozhodné, kdo je vlastníkem přístroje.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2006, čj. 11 Ca 194/2005-31)
Věc:
Jiří J. proti Českému telekomunikačnímu úřadu o uložení pokuty.Dne 23. 9. 2004 byla u žalobce provedena kontrola, jejímž předmětem byl provoz neschváleného bezšňůrového telefonního přístroje. Bylo zjištěno provozování neschváleného přístroje a na základě zjištěných údajů prokázáno, že prostřednictvím pobočkové telefonní ústředny je přístroj připojen na účastnické číslo, které provozuje "
firma žalobce
". Z protokolu o kontrole vyplynulo, že když se kontrolní pracovníci dostavili na adresu žalobce, žalobce k dotazu, kde se nachází předmětný telefonní přístroj, kterým s nimi hovořil, uvedl, že žádný přístroj nemá. Přístroj rovněž nebyl fyzicky nalezen. Když inspektoři chtěli vidět telefonní přístroj, ze kterého s nimi žalobce hovořil, ukázal na šňůrový telefonní přístroj na stole. Kontrolně bylo na tomto přístroji telefonováno, avšak přijímač tentokrát žádné vysílání nezachytil. Ze zjištěných okolností proto inspektoři usoudili, že žalobce stačil před jejich příchodem neschválený přístroj odpojit. Bylo proto porušeno ustanovení § 44 odst. 1 a § 57 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (dále jen "zákon o telekomunikacích"). Součástí protokolu o kontrole je záznam o monitorování kmitočtového pásma, ve kterém je uvedeno, že dne 23. 9. 2004 v 10.00 hodin bylo přímo monitorováno kmitočtové spektrum a zaznamenán provoz radiového zařízení bez povolení k jeho provozování. Bylo zjištěno, že tento přístroj se nachází v domě s adresou K. 155, N., a že je prostřednictvím pobočkové telefonní ústředny připojen na konkrétní účastnické číslo. Uživatelem je dle telefonního seznamu advokátní kancelář žalobce; na toto telefonní číslo bylo telefonováno poté, kdy se ozvala sekretářka a přepojila hovor na žalobce. V tento okamžik kontrolní přijímač zachytil vysílání neschváleného přístroje. Ve chvíli, kdy byl hovor se žalobcem ukončen, bylo ukončeno i vysílání neschváleného telefonního přístroje, které trvalo nepřetržitě od doby, kdy sekretářka žalobce začala volat. Záznam proto ústí v závěr, že bylo prokázáno, že předmětný přístroj provozuje žalobce.Rozhodnutím ze dne 27. 1. 2005 uložil žalovaný žalobci podle § 97 odst. 1 písm. i) zákona o telekomunikacích pokutu v částce 20 000 Kč za porušení § 57 odst. 1 zákona o telekomunikacích provozováním neschváleného bezšňůrového telefonního přístroje nezjištěného typu, připojeného k veřejné telekomunikační síti. K žalobcovu odvolání byla rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 12. 5. 2005 pokuta snížena na částku 10 000 Kč s ohledem na zásady uvedené v § 136 odst. 2 zákona o telekomunikacích.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce mj. namítal, že správní orgány nezískaly přesvědčivý důkaz pro svůj závěr o tom, že provozoval neschválený bezšňůrový telefonní přístroj. Jediným důkazem byl záznam telefonického hovoru mezi žalobcem a jeho klientem, který však s ohledem na existenci pobočkové telefonní ústředny, možnost připojit hovor na odlišné subjekty a na skutečnost, že předmětný přístroj nebyl fyzicky nalezen, není přesvědčivý. Dále žalobce namítal, že se správní orgány nezabývaly rozdílem mezi činnostmi "provozovat telefonní přístroj" a "hovořit prostřednictvím telefonního přístroje". Rovněž poukázal na to, že od počátku řízení správní orgán přehlížel námitky žalobce, že neschválený přístroj nevlastní a neprovozuje: raději se přidržel hypotézy, že žalobce stačil neschválený přístroj odpojit. Konkrétní údaj o umístění kanceláře žalobce, kde neschválený přístroj nebyl nalezen, je podstatný, byť správní orgány tvrdí opak, zejména pro případné pozdější nalezení neschváleného přístroje v jiné kanceláři.
Žalovaný navrhl zamítnutí podané žaloby. Jak zejména zdůraznil, vágní tvrzení žalobce o tom, že předmětné hovory mohl vést z jiného přístroje, umístěného v jiné kanceláři, nemůže samo o sobě vést k závěru, že se nedovoleného provozování neschváleného přístroje nedopustil, a nenese za něj tedy správní odpovědnost. Ve věci se jednalo o opakovaná volání realizovaná během dopoledne, tj. po celou dobu by musel žalobce používat bezšňůrový přístroj jiného provozovatele. Žalobce ve prospěch tohoto tvrzení neuvedl žádný konkrétní údaj a nenabídl jediný důkaz. Předpokladem správní odpovědnosti není rovněž to, zda žalobce předmětný přístroj rovněž vlastnil.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Žalobce namítal, že správní orgány nezískaly přesvědčivý důkaz pro své závěry o tom, že provozoval neschválený přístroj, poukázal na to, že jediným důkazem je záznam telefonického hovoru mezi žalobcem a jeho klientem, který však s ohledem na existenci pobočkové telefonní ústředny a možnost přepojení hovoru na odlišné subjekty a na to, že nebyl přístroj nalezen, není přesvědčivý. Tato námitka není důvodná.
(...) Z protokolu o uskutečněné kontrole vyplývá, které rozhodné skutečnosti byly kontrolou zjištěny. Je z něj zřejmé, jakým způsobem dospěl správní orgán k závěru, že provozovatelem přístroje je žalobce (bylo zjištěno telefonní číslo stanice a dle telefonního seznamu bylo zjištěno, že jde o číslo žalobce). O tom, že šlo skutečně o přístroj provozovaný žalobcem, svědčí to, že provoz neschváleného přístroje byl zachycen pouze a jen v době, kdy žalobce hovořil. Jakmile byl hovor se žalobcem ukončen, bylo zachycené vysílání nepovoleného přístroje ukončeno.
Je třeba zdůraznit, že protokol o kontrole je veřejnou listinou. Z hlediska důkazního se má za to, že osvědčuje skutečnosti v něm uvedené, pokud není prokázán opak. Bylo tedy na žalobci, aby za situace, kdy mu byl předestřen obsah kontrolního zjištění, v řízení prokázal svá odlišná skutková tvrzení. Nelze proto toliko obecně tvrdit, že důkaz (protokol o kontrole) je nepřesvědčivý. Žalobce zpochybňuje skutková zjištění správního orgánu toliko v obecné rovině, aniž by koncentrovaně předkládal svoji verzi, jak dle jeho názoru k zachycení provozu nepovoleného přístroje došlo. Pouze obecně poukazuje na existenci pobočkové telefonní ústředny, aniž by tvrdil a důkazními prostředky prokazoval, že provozovatelem předmětného přístroje nebyl, popř. vysvětlil, kdo jím dle jeho tvrzení byl (za situace, kdy bylo zjištěno shora uvedené účastnické číslo stanice a zachycen provoz přístroje v době, kdy žalobce nepochybně telefonicky hovořil), a jak si vysvětluje, že došlo k zaměření přístroje pouze a jen v době, kdy telefonicky hovořil právě žalobce.
Žalobce namítal, že se žalovaný nezabýval materiálním rozdílem činností "provozovat telefonní přístroj" a "hovořit prostřednictvím telefonního přístroje", když druhá činnost vlastnictví přístroje nutně nezahrnuje. Především je třeba konstatovat, že je nedůvodný poukaz na to, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí touto otázkou obecně nezabýval. To proto, že žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí ani tímto způsobem neargumentoval. Proto nelze žalovanému vyčítat, že odůvodnění napadeného rozhodnutí tyto souvislosti neobsahuje.
Zákon o telekomunikacích účinný v rozhodném období legální definici toho, co se rozumí provozováním telefonního přístroje, neobsahoval. Zákon na mnoha místech zmiňuje provozovatele (zejména telekomunikační sítě), naproti tomu "hovoření prostřednictvím telefonního přístroje" neuvádí nikde. Žalobce v podané žalobě nepředkládá ucelenou právní argumentaci k tomu, proč se domnívá, že "provozování" se vyznačuje zejména fyzickým vlastnictvím přístroje a "hovoření" závěr o vlastnictví neznamená. Lze proto toliko obecně konstatovat, že pojem provozovatel nelze interpretovat jako opozitum k pojmu vlastník přístroje, ale ve smyslu uživatel (tomu koresponduje i základ slova "provoz"), tedy ten, kdo přístroj prokazatelně v danou chvíli užívá, resp. užil. Žalobci byla sankce uložena coby provozovateli, nikoli vlastníku přístroje, protože právní předpis vlastnictví jako podstatnou okolnost při ukládání sankce nevyžaduje. Bylo prokázáno, že účastnické číslo korespondovalo advokátní kanceláři žalobce a přesně v době, kdy žalobce osobně přístrojem hovořil, bylo užívání - provozování nepovoleného přístroje měřicím zařízením zachyceno. Žalobce byl proto zcela správně označen za provozovatele přístroje. Rovněž tuto námitku proto soud neshledal důvodnou.
(...) Obdobně je třeba uzavřít k námitce žalobce o tom, že správní orgány nevzaly v potaz umístění kanceláře žalobce, či to, že hovor nemusel být žalobci přepojen do jeho kanceláře, a on tak mohl užít jiný než svůj telefonní přístroj, což dle tvrzení žalobce spolu se skutečností, že předmětný neschválený přístroj nebyl nalezen, závěr správních orgánů o zjištěném skutkovém stavu zeslabuje. Je třeba znovu uvést, že protokol o měření zcela jednoznačně uzavírá (a žalobce, byť se tento závěr snaží zpochybnit, jinou konkrétní a důkazně podloženou skutkovou verzi nepředkládá), že neschválený přístroj byl zaměřen v době, kdy byl prokazatelně použit žalobcem, kdy tento hovořil se svojí sekretářkou. Správní orgány postavily žalobce do situace, kdy proti němu směřovalo tvrzení o provozování nepřihlášeného přístroje potvrzené údaji v kontrolním protokolu. Bylo proto na žalobci, aby především tvrdil konkrétní skutečnosti o tom, že skutečný skutkový děj byl odlišný, a předložil k tomu důkazní prostředky. Nepostačují proto zcela obecné argumenty mající společné toliko závěr o tom, že buď byl zachycen jiný než žalobcův přístroj, nebo že sice byl zachycen přístroj žalobce, ale ten jej nevlastnil, a proto (dle argumentačně nepodloženého a zkratkového závěru žalobce) neprovozoval, neboť se v době hovoru nenacházel ve své kanceláři. Závěr o tom, že se deliktu dopustil žalobce, nebyl dovozován z umístění jeho kanceláře v budově. Proto ani to, že se touto okolností případně správní orgány nezabývaly, samo o sobě nemá za následek závěr o nezákonnosti napadeného rozhodnutí.
*)
Zrušen s účinností k 1. 5. 2005 zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.