Vydání 5/2012

Dne 3. 1. 2005 podal stavebník (osoba zúčastněná na řízení) žádost o vydání stavebního povolení na dostavbu a nástavbu domu – č. p. 58 lékárny. K žádosti doložil mj. studii denního osvětlení a oslunění zpracovanou Ing. D., z jejíhož závěru vyplývá, že světelně technický stav sousedního objektu č. p. 59 bude po provedení nástavby srovnatelný se stávajícím stavem. Hodnoty činitele denní osvětlenosti se liší asi o jednu setinu procenta od stávajícího stavu.

Žalobci podali k zahájenému řízení námitky, v nichž nesouhlasili s výškou navrhované stavby a namítali zhoršení osvětlení v jejich nemovitostech. Rozhodnutím ze dne 18. 7. 2005 stavební úřad stavbu povolil a námitky žalobců zamítl. K námitce žalobců týkající se zastínění a oslunění stavební úřad odkázal na studii denního osvětlení a oslunění týkající se vlivu navrhované stavby na okolní objekty. Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 11. 2005 rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Důvodem pro zrušení bylo uvedení odlišného názvu stavby v oznámení o zahájení řízení od názvu stavby uvedeného v návrhu stavebníka a také neoprávněné zkrácení jednoho z účastníků řízení na právu podat námitky k projednávané stavbě.

Žalobci v průběhu dalšího řízení před stavebním úřadem doložili studii zpracovanou Ing. N., z níž vyplynulo, že vlivem navrhované stavby dojde ve dvou místnostech domu č. p. 60 ke zhoršení denní osvětlenosti pod normové hodnoty, ačkoliv nyní této normě vyhovují.

Stavební úřad si následně objednal studii proslunění a denního osvětlení u Ing. K., z níž vyplynulo, že pokud jde o proslunění, posuzované místnosti již dnes nevyhovují požadavkům ČSN 734301 na proslunění bytů a projektovaná přístavba na tom nic nezmění. Pokud jde o denní osvětlení, studie uváděla, že 2 místnosti vyhovují požadavkům ČSN 730580-2 a této normě budou vyhovovat i po realizaci navrhované stavby. Naopak ve dvou jiných místnostech je denní osvětlení již dnes nevyhovující a navrhovanou stavbou dojde ke snížeřní činitele denní osvětlenosti o 0,1 %. V závěru této studie její zpracovatel uvedl, že navrhovaná stavba neovlivní nadměrným stíněním obytné místnosti sousedních domů č. p. 59 a č. p. 60.

Stavební úřad rozhodnutím ze dne 28. 7. 2006 stavbu povolil. V odůvodnění k námitkám týkajícím se osvětlení a oslunění především uvedl, že vycházel ze studie zpracované Ing. K., kterou si nechal zpracovat, neboť studie předložené stavebníkem a žalobci byly vzájemně rozporné. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 12. 2006 zamítl.

Rozhodnutí žalovaného následně zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2008, čj. 5 Ca 79/2007-69, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud žalovanému především vytkl, že neodstranil vzájemné rozpory mezi předloženými odbornými vyjádřeními týkajícími se vlivu navrhované stavby na osvětlení a oslunění sousedních objektů.

Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 30. 1. 2009 rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 28. 7. 2006 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Stavební úřad poté rozhodnutím ze dne 22. 4. 2009 stavební řízení zastavil, neboť zjistil, že se stavbou již bylo započato.

Stavební úřad poté zahájil řízení o odstranění stavby, v jehož rámci stavebník požádal o dodatečné povolení stavby. Stavební úřad pro posouzení sporné otázky denního osvětlení a oslunění ustanovil znalce Ing. Š. Ze závěru jeho posudku vyplývá, že v domě č. p. 60 u tří posuzovaných místností, které nyní vyhovují normovým hodnotám pro denní osvětlení, budou vyhovovat normovým hodnotám i po realizaci navrhované stavby. U čtvrté posuzované místnosti, která již nyní normovým hodnotám nevyhovuje, dojde ke změně, resp. úbytku činitele denní osvětlenosti o 7,7 %. Podle závěrů znaleckého posudku se jedná o změnu lidskému zraku subjektivně nepozorovatelnou. Znalec dále konstatoval, že změna hodnot činitele denní osvětlenosti po realizaci stavebních úprav domu č. p. 58 neovlivní nad míru přiměřenou denní osvětlení sledovaných obytných místností sousedních domů č. p. 59 a č. p. 60 v souladu s požadavkem ČSN 730580-2. Pokud jde o proslunění, ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že žádná z posuzovaných místností v současné době nevyhovuje normovým hodnotám, navrhovanou stavbou nedojde ke zhoršení tohoto stavu, neboť všechna okna jsou překryta stávajícími budovami, a nikoliv navrhovanou stavbou.

Rozhodnutím ze dne 13. 11. 2009 stavební úřad stavbu dodatečně povolil. V odůvodnění odkázal na závěr znaleckého posudku Ing. Š., z něhož vyplývá, že navrhovaná stavba neovlivní nadměrným stíněním obytné místnosti sousedních domů č. p. 59 a č. p. 60.

Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci a), b) a c) společné odvolání, v němž namítli, že stavební úřad nerespektoval předchozí rozhodnutí městského soudu, neboť znalecký posudek Ing. Š., který nechal stavební úřad zpracovat, nevysvětluje rozdílné závěry dvou předchozích studií Ing. K. a Ing. N. Odvolání podali společně také žalobci d) a e). Namítali, že znalecký posudek Ing. Š. vychází z původní projektové dokumentace, podle které však stavba nebyla realizována.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 3. 2010 odvolání zamítl. V odůvodnění uvedl, že znalecký posudek Ing. Š. potvrdil závěry již dvou předchozích studií, které vliv nástavby na osvětlení a oslunění okolních domů vyloučily. Pokud odvolatelé poukazovali na to, že soudní znalec neodpověděl na přikázanou otázku městského soudu, proč jsou rozdílné závěry předchozích studií, žalovaný uvedl, že městský soud tuto záležitost vytkl v odůvodnění rozsudku jako nedostatečnost, ale neuvedl ji ve výroku rozsudku. Tudíž zodpovězení této otázky nenařídil, jak se domnívají žalobci. Žalovaný nepovažoval v tomto stadiu řízení posouzení předcházejících znaleckých posudků ve vzájemných souvislostech za důležité vzhledem k tomu, že řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, bylo vedeno na základě posledního znaleckého posudku. Ohledně pohody bydlení žalovaný uvedl, že vyhláška č. 137/1998 Sb. byla zrušena ke dni 26. 8. 2009 a že pohoda bydlení žalobců nebude narušena nad míru v místě obvyklou, protože se jedná o dvorní trakt domu v samém centru města, kde tato plocha je v katastru nemovitostí zapsána jako nádvoří a umístění garáže v její okrajové části ji jako příjezd a přístup předurčuje. K námitce, že znalec ve svém posudku konstatoval snížení hodnoty činitele denního osvětlení v jedné z místností o 7,7 %, ačkoliv norma ČSN730580-2 žádné snížení osvětlení nepřipouští, žalovaný uvedl, že podle § 4 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, není česká technická norma obecně závazná.

Žalobci podali proti posledně uvedenému rozhodnutí žalobu u městského soudu, v níž uvedli, že se stavební úřad ani žalovaný nevypořádali s výhradami soudu vyslovenými v předchozím zrušujícím rozsudku ze dne 31. 10. 2008. Správní orgány pouze přibraly dalšího znalce, jehož stanoviska jsou rozporuplná. Žalobci spatřovali zásadní nelogičnost v tom, že znalec sice v posudku konstatoval, že osvit se sníží o 7,7 %, ale dospěl k závěru, že stavba neovlivní nadměrným stíněním místnosti domů č. p. 59 a č. p. 60. Podle názoru žalobců se správní orgány také nedostatečně zabývaly skutečností, že sklobetonové okno směřující na pozemek žalobců v podstatě znemožní v budoucnosti jakoukoliv stavbu v daném místě.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ze znaleckého posudku vyplývá, že denní osvětlení ve sporné místnosti je i bez povolované nástavby nevyhovující, a změna, ke které dojde v důsledku realizace stavby, je lidským zrakem subjektivně nepozorovatelná. Z tohoto zjištění znalec vyvodil závěr, že hodnoty denní osvětlenosti neovlivní nad míru přiměřenou poměrům denní osvětlení obytných místností žalobců. V posudku je dále uvedeno, že obytné místnosti, které vyhovovaly požadavkům normy, budou mít vyhovující hodnoty i po realizaci zástavby a že stávající nevyhovující hodnoty by se neměly zhoršit. Tento předpoklad na zachování stávající nevyhovující hodnoty nepovažoval ustanovený soudní znalec za nepřekročitelný, ke stejnému závěru dospěl ve svém rozhodnutí i žalovaný s poukazem na § 4 zákona č. 22/1997 Sb. Použití sklobetonových desek nepovažoval žalovaný za nepřípustný zásah do práv žalobců (vlastníků sousední stavební parcely). Jejich námitku týkající se výrazného omezení či zamezení případných budoucích staveb na tomto pozemku považoval žalovaný za předčasnou a v případě projeveného stavebního záměru za technicky řešitelnou.

Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.