3144/2015
Stavební zákon: doručování veřejnou vyhláškou
Stavební zákon: doručování veřejnou vyhláškou
k § 42 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)*), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
Nebyly-li splněny zákonem stanovené podmínky pro doručování rozhodnutí o umístění stavby veřejnou vyhláškou (§ 42 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976), pak nemohly být splněny podmínky doručování veřejnou vyhláškou i ve vztahu k jednotlivým úkonům stavebního úřadu, takže také v případě těchto úkonů došlo nesprávným postupem správního úřadu prvého stupně ke zkrácení práv a právem chráněných zájmů žalobců, neboť za situace, kdy nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro doručování veřejnou vyhláškou, bylo povinností stavebního úřadu individuálně informovat účastníky řízení o jeho zahájení a průběžně o jeho stavu, tj. o konaných úkonech správního úřadu, aby bylo zaručeno právo účastníků řízení uplatnit své námitky, připomínky a případné návrhy na doplnění dokazování.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2014, čj. 11 A 168/2013-38)
Prejudikatura:
č. 1626/2008 Sb. NSS.Věc:
a) Mgr. Radislav Š. a b) Mgr. Ivana Š. proti Magistrátu hlavního města Prahy, za účasti akciové společnosti Genius Loci
Developer, o umístění stavby.Rozhodnutím ze dne 8. 2. 2006 Úřad městské části Praha 17 umístil na žádost osoby zúčastněné na řízení na pozemcích parc. č. 394/18 a dalších v k. ú. Řepy stavbu, nazvanou Bytový dům Bílá Hora, včetně inženýrských sítí a komunikace.
Žalovaný odvolání žalobců proti uvedenému územnímu rozhodnutí zamítl dne 29. 8. 2013 poté, co bylo již jedno odvolání proti uvedenému rozhodnutí I. stupně zamítnuto (24. 4. 2009) a rozhodnutí odvolacího orgánu (žalovaného) bylo zrušeno Městským soudem v Praze rozhodnutím ze dne 26. 6. 2013, čj. 8 Ca 165/2009-31.
Toto druhé rozhodnutí žalovaného (ze dne 29. 8. 2013) napadli žalobci, spoluvlastníci bytové jednotky v domě č. p. 1700 v k. ú. Řepy, u městského soudu. Poukázali na to, že vydání rozhodnutí žalovaného předcházelo vyhlášení výše citovaného rozsudku městského soudu čj. 8 Ca 165/2009-31, jehož prostřednictvím správní soud zrušil předchozí nezákonné rozhodnutí žalovaného a vyslovil závazný právní názor, kterým se ovšem žalovaný správní úřad v novém rozhodnutí neřídil. Správní soud ve svém citovaném rozsudku uvedl, že rozhodnutí stavebního úřadu prvého stupně neobsahovalo zákonné podmínky nezbytné pro to, aby mohlo být následně doručováno veřejnou vyhláškou. Podle názoru žalobců proto bylo nezbytné, aby odvolací úřad předchozí rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení stavebnímu úřadu, protože soudem vytýkaný nedostatek odůvodnění rozhodnutí prvého stupně stavebního úřadu nelze v odvolacím řízení zhojit. Chybějící odůvodnění rozhodnutí prvého stupně jej činí nepřezkoumatelným, a jeho zrušení je proto nezbytné. Tvrzení žalovaného na straně 3 nyní napadeného rozhodnutí, že odvolací orgán došel k názoru, že stavební úřad nepochybil, je tak v rozporu se závazným právním názorem městského soudu.
Žalobci dále namítli, že způsob dosavadního vedení řízení je ovlivněn zjevnou snahou zkrátit účastníky řízení (s výjimkou žadatele) na procesních právech zejména nevhodným informováním o probíhajícím řízení, doručováním veřejnými vyhláškami bez splnění zákonných důvodů, identifikací účastníků řízení ve vyhláškách bez uvedení jmen pouze parcelními čísly dotčených pozemků a podobně. Stavební úřad a žalovaný tak dosud účastníkům řízení neumožnili vyjádřit se k projednávané věci a vznášet námitky. Obsahem těchto námitek by například bylo, že došlo k zániku věcných břemen žadatele jejich promlčením podle § 109 občanského zákoníku z roku 1964*) a věcná břemena, zřízená k pozemku parc. č. 349/9 v k. ú. Řepy ve prospěch pozemku parc. č. 394/18 v k. ú. Řepy, nejsou od doby jejich zřízení, tj. ode dne 22. 8. 2002, vykonávána. Podle názoru žalobců tato práva nejpozději ke dni 22. 8. 2012 zanikla. Pokud odvolací správní úřad přezkoumal rozhodnutí stavebního úřadu prvého stupně v celém rozsahu, jak tvrdí, měl z uvedených skutečností vyvodit příslušné závěry.
Žalobci v podané žalobě rovněž namítli, že stavební úřady obou stupňů se vůbec nezabývaly otázkami, které mají řešit prioritně. Stavební úřad například vůbec nezjišťoval, zda je technicky možné napojit nové přípojky do přípojek na pozemku parc. č. 349/9 již existujících. Žalobci přitom poukázali na to, že inženýrské sítě v bytovém areálu bělohorských zahrad na parc. č. 349/9 byly developerem poddimenzovány a již v současné době mají byty v horních patrech s ohledem na špatný tlak problémy se zásobováním vodou. Stavební úřad se vůbec nezabýval tím, co by se stalo, kdyby do těchto sítí bylo napojeno několik desítek dalších domácností. Stavební úřad dále nevyřešil ani celou řadu dalších specifických problémů, které v budoucnu budou muset řešit výhradně nepřizvaní účastníci řízení a nikoli žadatel o vydání stavebního povolení. Jedná se například o otázku přístupové komunikace, která podle rozhodnutí odboru výstavby městské části Praha 17 již právně neexistuje, neboť celková plocha pozemku parc. č. 394/9 v k. ú. Řepy je zastavěná a nachází se pod budovou č. p. 1700. V souvislosti s tím došlo podle názoru žalobců v souladu s § 151p odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964 i k zániku věcných břemen práva chůze a jízdy, neboť ze zákona nelze zřídit věcné břemeno průchodu a průjezdu "
skrz budovu
". Žalobci rovněž upozornili na skutečnost, že odbor výstavby Úřadu městské části Praha 17 vydal dne 11. 7. 2013 rozhodnutí o vydání stavebního povolení na objekty ze souboru stavby nazvané Bytový dům Bílá Hora. Žalobci stavební úřad písemně informovali o tom, že městský soud shora citovaným rozsudkem čj. 8 Ca 165/2009-31 zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2009 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stavební úřad tak byl upozorněn na to, že rozhodnutí Úřadu městské části Praha 17 o umístění stavby není po zrušujícím rozsudku pravomocné, přesto stavební úřad vydal stavební povolení, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro pokračování řízení.Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že podanou žalobou se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného z důvodu jeho nezákonnosti. Městský soud v odůvodnění citovaného rozsudku čj. 8 Ca 165/2009-31 uvedl, že předchozí stavební zákon z roku 1976 v § 42 odst. 2 stanovil pro možnost oznámení územního rozhodnutí veřejnou vyhláškou určité podmínky, přičemž správní úřad musí v předmětném rozhodnutí nejen zjišťovat počet účastníků řízení, nýbrž také zkoumat, zda se jedná o zvlášť rozsáhlou stavbu a posoudit, zda se jedná o odůvodněný případ ve smyslu § 42 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976.
Žalovaný správní úřad přesto respektoval názor soudu, že nesprávně posoudil otázku včasnosti odvolání a rozhodl o odvolání žalobců jako o odvolání včasném a přípustném. Otázkou, zda jsou splněny všechny soudem uvedené podmínky, plynoucí z § 42 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976, se žalovaný zabýval na straně 3 nyní žalobou napadeného rozhodnutí. Ke zbývajícím žalobním námitkám žalovaný uvedl, že posouzení otázky případného zániku práv ze smlouvy o zřízení věcného břemene na pozemku parc. č. 349/9 v k. ú. Řepy je pouze v působnosti soudu. Žalobci nedoložili pravomocným rozsudkem zánik práv z předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene, proto je třeba žalobní námitku považovat za nedůvodnou. Komunikace, umístěná předmětným územním rozhodnutím, nevede bytovým domem, ve kterém vlastní bytovou jednotku žalobci, a žalobci neuvádějí, kdy informovali stavební úřad prvého stupně o rozsudku městského soudu. Stavební úřad prvého stupně vydal stavební povolení dne 11. 7. 2013. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 7. 2013 a lze pochybovat o tom, že žalobcům mohl být před doručením rozhodnutí znám jeho obsah, protože soud rozhodl bez nařízení ústního jednání.
Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
V prvé žalobní námitce žalobci poukázali na to, že vydání rozhodnutí žalovaného předcházelo vyhlášení rozsudku městského soudu ze dne 26. 6. 2013, čj. 8 Ca 165/2009-31, jehož prostřednictvím správní soud zrušil předchozí nezákonné rozhodnutí žalovaného a vyslovil závazný právní názor, kterým se ovšem žalovaný správní úřad v novém rozhodnutí neřídil. Správní soud ve svém citovaném rozsudku uvedl, že rozhodnutí stavebního úřadu prvého stupně neobsahovalo zákonné podmínky nezbytné pro to, aby mohlo být následně doručováno veřejnou vyhláškou. Chybějící odůvodnění rozhodnutí prvého stupně jej činí nepřezkoumatelným, a jeho zrušení odvolacím orgánem je proto podle názoru žalobců nezbytné, protože soudem vytýkaný nedostatek odůvodnění rozhodnutí prvého stupně nelze v odvolacím řízení zhojit. Tvrzení žalovaného na straně 3 nyní napadeného rozhodnutí, že odvolací orgán došel k názoru, že stavební úřad nepochybil, je tak v rozporu se závazným právním názorem městského soudu.
Ke způsobu doručování formou veřejné vyhlášky uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 4. 2008, čj. 1 Ans 2/2008-52, č. 1626/2008 Sb. NSS, následující: "
Za platnosti předchozího správního řádu, ostatně obdobně jako v situaci současné, bylo doručení formou veřejné vyhlášky výjimkou z pravidla, že se rozhodnutí doručovala do vlastních rukou.
[...] Doručení veřejnou vyhláškou je v podstatě fikcí, a může se tedy uplatnit jen tam, kde běžná forma doručení účastníkům není možná, neboť mu účastníci řízení nejsou vůbec známi.
[...] Institut doručování veřejnou vyhláškou tedy správní řád konstituuje a vždy konstituoval jako výjimečnou a mezní možnost správního úřadu v případě, kdy mu nejsou známi všichni účastníci řízení nebo jejich pobyt. Veřejné vyhlášky k doručení lze použít pouze tehdy, pokud jsou vyčerpány všechny momentálně dostupné prostředky ke zjištění rozsahu účastníků nebo jejich pobytu a další šetření by bylo na újmu rychlosti řízení
."Předchozí stavební zákon z roku 1976 v § 42 odst. 2 stanovil pro možnost oznámení územního rozhodnutí veřejnou vyhláškou tyto podmínky: Musí se jednat o 1) stavbu liniovou, nebo 2a) v odůvodněných případech 2b) stavbu zvlášť rozsáhlou, 2c) s velkým počtem účastníků řízení. Pokud tedy není umísťovanou stavbou liniová stavba, musejí být kumulativně splněny tři uvedené podmínky [2a), 2b) a 2c] a správní orgán musí v předmětném rozhodnutí nejen zjišťovat počet účastníků řízení, nýbrž také zkoumat, zda se jedná o zvlášť rozsáhlou stavbu, a náležitě posoudit, zda se jedná o odůvodněný případ ve smyslu § 42 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 (k témuž závěru dospěl zdejší soud v rozsudku ze dne 11. 5. 2011, čj. 9 Ca 404/2008-54; soud se v uvedené věci sice zabýval doručováním stavebního povolení podle § 61 stavebního zákona z roku 1976, avšak tato právní úprava je konstruována shodně).
Rozhodnutí správního orgánu tudíž musí obsahovat úvahu, proč považuje stavbu za zvlášť rozsáhlou, a následně též úvahu, proč je v tom konkrétním případě odůvodněno doručení veřejnou vyhláškou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2012, čj. 8 As 93/2011-91, bod 15). Je logické, že odůvodněnost doručování veřejnou vyhláškou bude pravděpodobně ve většině případů legitimně spojena s tím, že velký počet účastníků řízení přichází v úvahu právě u stavby zvlášť rozsáhlé, nicméně předchozí stavební zákon dikcí § 42 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 připouští, že i u staveb zvlášť rozsáhlých, s velkým počtem účastníků řízení může jít o lokalitu, kde tyto osoby jsou dostatečně známy a jsou kontaktovatelné. Pokud z rozhodnutí není patrné, na základě jakých skutečností správní orgán rozhodoval a jakými úvahami se přitom řídil, nelze zjistit, zda byly podmínky pro doručování formou veřejné vyhlášky splněny, a rozhodnutí správního orgánu je tak nepřezkoumatelné.
Z odůvodnění nyní žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací správní úřad došel k závěru, že stavební úřad nepochybil, když doručoval účastníkům řízení podle § 42 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 napadené rozhodnutí veřejnou vyhláškou, neboť v domě sousedícím s pozemkem stavby bylo vymezeno celkem 141 bytových jednotek, probíhá jejich prodej a vlastník bytového domu se účastnil územního řízení. V době vydání napadeného rozhodnutí byl počet spoluvlastníků bytových jednotek zhruba osmdesát a ode dne podání žádosti do dne vydání rozhodnutí počet řízení neustále přibýval. Za situace, kdy průběžně s každým prodejem bytové jednotky dochází ke změně okruhu účastníků řízení, nelze než dojít k závěru, že byla splněna podmínka důvodnosti doručování veřejnou vyhláškou.
Námitka žalobců o nepoužitelnosti § 42 odstavec 2 stavebního zákona z roku 1976 byla soudem shledána důvodnou s ohledem na skutečnost, že městský soud v odůvodnění rozsudku ze dne 26. 6. 2013, čj. 8 Ca 165/2009-33, jednoznačně došel k závěru, že zákonem stanovené podmínky pro oznamování rozhodnutí prvého stupně formou veřejné vyhlášky splněny nebyly a toto rozhodnutí nebylo možno ve vztahu k žalobcům považovat zveřejněním na úřední desce správního úřadu za doručené a odvolání žalobců za opožděné.
Tomuto závěru ostatně nasvědčuje i odůvodnění žalovaného, uvedené v napadeném rozhodnutí, neboť žalovaný odvolací správní úřad nepřijal závěr o opožděnosti podaného odvolání, ale naopak se odvoláním žalobců zabýval meritorně a uvedl důvody, pro které lze - podle jeho názoru a ve vztahu k rozhodnutí o umístění stavby - stavbu bytového domu, sestávajícího ze tří sekcí o čtyřech plných nadzemních podlažích a pátém ustupujícím, příjezdové komunikace včetně příjezdové rampy do podzemních garáží, dvanácti venkovních parkovacích stání, chodníků pro pěší a zpevněné plochy pro zásahová vozidla, vodovodního řadu včetně vodovodní přípojky, areálové splaškové kanalizace včetně přípojky, areálové dešťové kanalizace včetně retenčního objektu s regulační odtokovou šachtou a přípojky, přípojky plynu a domovního plynovodu, nové distribuční sítě elektrické energie a napojení na distribuční síť včetně areálového osvětlení, považovat za stavbu rozsáhlou.
Nebyly-li však splněny zákonem stanovené podmínky pro doručování rozhodnutí o umístění stavby veřejnou vyhláškou, pak je třeba současně konstatovat, že nemohly být splněny podmínky doručování veřejnou vyhláškou i ve vztahu k jednotlivým úkonům stavebního úřadu. V daném případě se jedná o oznámení o zahájení územního řízení veřejnou vyhláškou a o nařízení ústního jednání ve věci ze dne 3. 1. 2006. I v případě tohoto úkonu tak došlo nesprávným postupem správního úřadu prvého stupně ke zkrácení práv a právem chráněných zájmů žalobců, neboť za situace, kdy nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro doručování veřejnou vyhláškou, bylo povinností stavebního úřadu individuálně informovat účastníky řízení o jeho zahájení a průběžně o jeho stavu, tj. o konaných úkonech správního úřadu, aby bylo zaručeno právo účastníků řízení uplatnit své námitky, připomínky a případné návrhy na doplnění dokazování. (...)
*)
S účinností od 1. 7. 2006 zrušen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
*)
S účinností od 1. 1. 2014 nahrazen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.