Vydání 6/2006

Městský úřad Lázně Bohdaneč rozhodnutím ze dne 30. 4. 2004 vyvlastnil pozemky žalobkyně ve prospěch České republiky, zastoupené Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, pro účel veřejně prospěšné stavby dálnice D 11. Správní orgán I. stupně nevyhověl návrhu žalobkyně, vznesenému při ústním jednání dne 30. 3. 2004, aby byly podle § 110 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, vyvlastněny i její další pozemky, které budou zamýšleným vyvlastněním naprosto znehodnoceny. Své stanovisko odůvodnil tím, že se jedná o pozemky, na které bude přístup realizován v rámci výstavby dálnice D 11, a bude je tedy možno bez většího a nepřiměřeného omezení dále užívat. Požadavek žalobkyně na vyvlastnění pozemků, které jsou v katastru nemovitostí vedeny jako vodní plocha a jsou využívány jako vodní tok, shledal rovněž nedůvodným, neboť vyvlastněním ostatních pozemků se způsob využívání pozemků, kterými je veden vodní tok a přes které je uvažováno s výstavbou dálničního mostu, nijak nezmění, nebude k nim omezen přístup, ani nebude další užívání těchto pozemků nepřiměřeně omezeno. Stavba dálničního mostu a přístup k dotčeným pozemkům jsou řešeny v projektové dokumentaci. Požadavku na vyvlastnění dalšího pozemku správní orgán vyhověl s ohledem na jeho malou výměru a jeho nevhodné umístění mezi pozemek, kterým je veden vodní tok, a uvažovanou dálnici.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž znovu namítla, že měly být vyvlastněny i shora uvedené pozemky, protože budou znehodnoceny. Žalobkyně uvedla, že minimálně mělo být nařízeno místní ohledání, z něhož by bylo zřejmé, že po vyvlastnění zbudou v podstatě bezcenné pozemkové části nacházející se v bezprostřední blízkosti dálnice.

Krajský úřad Pardubického kraje dne 20. 9. 2004 odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Dovodil, že dva pozemky z těch, jejichž vyvlastnění žalobkyně požaduje, jsou vedeny jako orná půda a takto využívány a i po vyvlastnění dalších pozemků bude možno tyto pozemky (ornou půdu) nadále užívat k jejich účelu bez nepřiměřených omezení. Užívání pozemků, které jsou vedeny jako vodní plocha - vodní tok v umělém korytě - se nikterak nezmění, nebude k nim omezen přístup a jejich užívání nebude nepřiměřeně omezeno. Pokud jde o návrh na provedení místního ohledání, poukázal žalovaný na koncentrační zásadu (§ 113 odst. 3 stavebního zákona), kterou žalobkyně nerespektovala; přesto se tímto návrhem zabýval a dospěl k závěru, že provedení tohoto důkazu v odvolacím řízení by bylo neúčelné vzhledem k ostatním listinným důkazům obsaženým ve správním spisu.

Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, dne 21. 4. 2005 zamítl. Dospěl k závěru, že sporné pozemky, které jsou užívány jako orná půda, bude po realizaci stavby dálnice možno nadále jako ornou půdu užívat a mají zajištěny dostatečné přístupy; pozemky užívané jako vodní tok bude možno po realizaci stavby dálnice a dálničního mostu přes vodní tok užívat rovněž bez problémů.

Rozhodnutí krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností, ve které zastává názor, že tento soud měl vyhovět její námitce ohledně rozšíření vyvlastnění, protože byly splněny všechny důvody uvedené v § 110 odst. 3 stavebního zákona. Jednou z podmínek rozšíření vyvlastnění je, že vlastník by mohl užívat zbylou část jen s nepřiměřenými obtížemi. Tak, jak byly předmětné pozemky využívány do dne vyvlastnění, či jak bylo plánováno jejich využívání v blízké budoucnosti, již v podstatě není po aktu vyvlastění možné. Jedním z důvodů je samotná blízkost dálnice. Tím, že došlo k vyvlastnění pouze vybraných pozemků nutných ke stavbě dálnice, došlo k narušení celistvosti majetku stěžovatelky a její šance na nakládání s nevyvlastněnými nemovitostmi se výrazně snížila. Došlo k výraznému poklesu "užitkovosti" majetku stěžovatelky jako celku, neboť byly vytrženy pouze vybrané části, což narušilo jistou kompaktnost, a tedy i možnosti užívání jejího vlastnictví. V konečném důsledku tak tento akt vyvlastnění zapříčinil, že se zbylou, tedy nevyvlastněnou částí nemovitostí, může žalobkyně nakládat (užívat je) pouze s nepřiměřenými obtížemi. Toto nezákonné rozhodnutí krajského soudu, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, bylo způsobeno také chybným postupem při zjišťování skutkového stavu věci. Soud pochybil, když neprovedl místní ohledání, z něhož by bylo zřejmé, že se užitkovost zbylých nevyvlastněných nemovitostí výrazně snížila, a to nejen z důvodu blízkosti dálnice, ale i z důvodu narušení celistvosti vlastnictví.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.