1004/2006
Stavební řízení: účastníci
Ej 45/2005
Stavební řízení: účastníci
k § 59 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákonů č. 83/1998 Sb. a č. 422/2002 Sb.*)
Vlastníci pozemku, na němž je umístěna čerpací stanice, nemohou být účastníky stavebního řízení týkajícího se výstavby nové čerpací stanice umístěné na pozemcích značně vzdálených (oddělených místní komunikací a dalšími nejméně dvěma pozemkovými parcelami), dovozují-li své účastenství pouze ze skutečnosti, že její výstavbou bude ohroženo jejich podnikání.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2004, čj. 7 As 30/2004-81)
Věc:
Josef a Václava K. proti Městskému úřadu ve Varnsdorfu o stavební povolení na stavbu čerpací stanice pohonných hmot, o kasační stížnosti žalobců.Městský úřad ve Varnsdorfu vydal stavební povolení společnosti C., s. r. o., na stavbu čerpací stanice. Žalobci brojili proti tomuto rozhodnutí žalobou; tu Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl.
Krajský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek, který má společnou hranici s místní komunikací; s ní dále hraničí rozsáhlé pozemky a teprve ty mezují s další místní komunikací, na kterou navazují pozemky, na něž bylo vydáno stavební povolení. Na základě takto zjištěného skutkového stavu krajský soud konstatoval, že pozemky ve společném jmění žalobců jsou od pozemků, jež byly předmětem stavebního řízení, odděleny nejen místní komunikací, ale i dalšími prostornými nemovitostmi. Pozemky žalobců proto není možné považovat za pozemky sousední, a práva žalobců tak nemohla být stavebním povolením přímo dotčena. Kdo je také účastníkem stavebního řízení, je stanoveno v § 59 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, přičemž pojmem "sousední pozemek" nelze rozumět pouze pozemek, který má společnou hranici s pozemkem, na němž se má provést stavba, jak vyplývá z odůvodnění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 96/2000 Sb. Okruh vlastníků vzdálenějších pozemků jako účastníků stavebního řízení však nelze podle názoru krajského soudu donekonečna rozšiřovat, a proto lze za ně v souladu s ustálenou soudní praxí považovat pouze majitele pozemků ležících proti prováděné stavbě přes cestu, potok atd. nebo od ní oddělených pouze úzkým pruhem jiného pozemku.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci (stěžovatelé) v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítali, že ve stavebním řízení s nimi nebylo jednáno jako s účastníky správního řízení, třebaže jejich nemovitosti sice přímo nesousedí s pozemky, na nichž má být stavba čerpací stanice pohonných hmot umístěna, ale jsou od nich odděleny v podstatě pouze místní komunikací a vzdálenost vzhledem k charakteru stavby je minimální. Stěžovatelé vyjádřili přesvědčení, že jejich práva jsou stavbou přímo dotčena. Odkázali na ustanovení § 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona a na nález Ústavního soudu č. 96/2000 Sb. S ohledem na citované ustanovení stavebního zákona je třeba podle jejich názoru hodnotit nejen vzdálenost vlastních pozemků, ale i charakter staveb, které jsou na těchto pozemcích, a stavby, na niž bylo vydáno stavební povolení. Stěžovatelé se domáhali toho, aby jako účastníci řízení mohli uplatnit svá práva ve stavebním řízení, neboť stavební úřad při vydání rozhodnutí nerespektoval všechna hlediska, zejména dopravní situaci, hledisko ekologické, hygienické, hledisko požární bezpečnosti apod. Stěžovatelé jsou vlastníky nemovitostí, na nichž je umístěna čerpací stanice pohonných hmot, která je zařazena jako střední zdroj znečištění, a mají za to, že výstavbou další čerpací stanice ve vzdálenosti několika desítek metrů došlo ke zhoršení všech uvedených hledisek, jak o tom svědčí odborná vyjádření, která doložili v průběhu správních řízení. V neposlední řadě uváděli i hledisko ekonomické. Z těchto důvodů jsou přesvědčeni, že jsou osobami, jejichž práva jsou vydaným stavebním povolením přímo dotčena, a proto byli účastníky stavebního řízení. Krajský soud podle jejich názoru nesprávně posoudil právní otázku a vydal nezákonné rozhodnutí. Kasační stížností se proto domáhali zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona jsou účastníky stavebního řízení osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva k pozemkům a stavbám na nich, včetně osob, které mají vlastnická nebo jiná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být stavebním povolením přímo dotčena.
V nálezu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 19/99,*) jímž bylo zrušeno ustanovení § 139 písm. c) stavebního zákona obsahující legální definici pojmu "sousední pozemky a stavby na nich", Ústavní soud uvedl, že si je vědom možných interpretačních problémů v tom směru, "až kam" - do jaké šíře či vzdálenosti - mohou tzv. sousední pozemky sahat, pokud nebude platit podmínka společné hranice. Posouzení této otázky bude vždy věcí individuálních případů (zřejmě s přihlédnutím k povaze zamýšlených staveb a z ní plynoucích možných nežádoucích dopadů), a to jak na úrovni rozhodovací praxe stavebních úřadů, tak na úrovni přezkoumávání jejich rozhodnutí v rámci správního soudnictví. V této souvislosti připomenul Ústavní soud i praxi prvorepublikového Nejvyššího správního soudu, který, a to dokonce s použitím judikatury bývalého Nejvyššího správního soudu rakouského, vykládal pojem "soused" ve stavebním řízení daleko liberálněji. Např. v nálezu z 22. 6. 1938 (Boh. A 14314/38) vyslovil, že sousedem je nejen ten, jehož nemovitý majetek bezprostředně souvisí se staveništěm, ale i majitel vzdálenější nemovitosti, zejména také pozemku ležícího naproti projektované stavbě přes cestu, jestliže projekt může mít na jeho nemovitý majetek stavebně-policejní reflex. Stejně tak v nálezu z 23. 5. 1932 (Boh. A 9916/32) judikoval, že sousedy ve smyslu stavebního řádu jsou nejen majitelé nemovitostí sousedících bezprostředně se staveništěm, ale i majitelé objektů vzdálenějších, jsou-li tyto objekty v takovém vztahu ke staveništi, že stavba může mít na zájmy vlastníka onoho objektu účinky, které požívají ochrany stavebního řádu. Dále Ústavní soud také poukázal na to, že Nejvyšší správní soud měl i ustálenou judikaturu o tom, že ne každá námitka sousedova může být považována za způsobilou soudní ochrany, neboť "správní soud je povolán chránit jen subjektivní veřejná práva" (Boh. A 7679/29).
Proto také v daném případě je třeba posoudit, zda stěžovatelé mohou být považováni za vlastníky sousedních pozemků, neplatí-li podmínka společné hranice, a to z hlediska, zda může dojít stavbou čerpací stanice k zásahu do jejich veřejných subjektivních práv, neboť v tomto rozsahu v souladu s § 2 s. ř. s. poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu fyzickým a právnickým osobám. Posouzení této otázky, jak uvedl Ústavní soud v citovaném nálezu, je vždy věcí konkrétního případu s přihlédnutím k povaze zamýšlených staveb a z ní plynoucích možných nežádoucích dopadů. Protože Ústavní soud se v citovaném nálezu odvolával na judikaturu bývalého Nejvyššího správního soudu, není důvodu se od ní odchylovat. Podle této judikatury byl soused legitimován uplatňovat porušení veřejných subjektivních práv jen potud, pokud se jejich nedbání dotýkalo jeho vlastní zájmové sféry, takže jejich porušení zahrnovalo zároveň porušení jeho individuálního zájmu stavebním řádem uznaného za jeho veřejné právo sousedské (Boh. A. 1204, 2450, 4055).
Stěžovatelé však v tomto směru žádnou
relevantní
námitku neuplatnili. Jejich stěžejní námitka uplatněná jak v žalobě, tak i v kasační stížnosti, je, že výstavbou nové čerpací stanice umístěné na pozemcích, které jsou značně vzdáleny od jejich pozemku, na němž mají rovněž umístěnu čerpací stanici, bude ohroženo jejich podnikání. Ochranu takových "práv", tj. zajištění bezkonkurenčního prostředí pro podnikání, však stavební zákon účastníkům stavebního řízení neposkytuje. Pokud stěžovatelé poukazovali na to, že výstavbou další čerpací stanice vznikne také další střední zdroj znečištění, nijak nekonkretizovali, jakým způsobem se tato skutečnost bude dotýkat jejich individuálních zájmů jako spoluvlastníků jejich pozemku (kromě dopadu ekonomického). Stejně tak své přesvědčení, že stavbou budou dotčena jejich práva, nijak nekonkretizovali. Proto Nejvyšší správní soud neshledal, že krajský soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil právní otázku.*) S účinností od 1. 1. 2007 zrušen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
*) Č. 43/2000 Sb. ÚS.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.