2393/2011
Stavební řízení: účastenství v řízení občanského sdružení
Stavební řízení: účastenství v řízení občanského sdružení
k § 8 odst. 1 a § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb.*)
I. Okolnost, že při realizaci stavby připadá v úvahu kácení dřevin, již sama o sobě zakládá možnost účastenství občanských sdružení podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v řízení o povolení stavby, neboť kácením dřevin nepochybně může být dotčen zájem na jejich ochraně.
II. Smyslem a účelem účasti občanských sdružení podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve stavebních řízeních není blokace, zdržování a protahování realizace stavebního záměru procesními obstrukcemi, nýbrž to, aby kvalifikovaně, tj. odbornými argumenty z oblasti ochrany životního prostředí, urbanismu apod., hájila dotčené (veřejné) zájmy ochrany přírody a krajiny v konkurenci jiných veřejných zájmů a zájmů soukromých.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2011, čj. 7 As 2/2011-52)
Prejudikatura:
č. 162/2004 Sb. NSS, č. 825/2006 Sb. NSS, č. 2061/2010 Sb. NSS, č. 2127/2010 Sb. NSS a č. 2142/2010 Sb. NSS.Věc:
Občanské sdružení Ateliér pro životní prostředí proti Ministerstvu dopravy o účastenství v řízení, o kasační stížnosti žalobce.Dne 14. 2. 2007 podal Magistrát hlavního města Prahy, odbor městského investora, žádost o vydání stavebního povolení na stavbu Městský okruh v úseku Myslbekova - Pelc Tyrolka, stavba č. 9515 Myslbekova - Prašný most. Cílem stavby je podle obsahu této žádosti převzít svou kapacitou a atraktivitou většinu dopravních tahů směřujících přes centrum města a rozvést je po obvodu k jednotlivým cílům, a tím umožnit co největší plynulost dopravy. Bezkonfliktním ukrytím městského okruhu pod povrch s výjimkou navazujících křižovatek lze dosáhnout výrazného ekologického efektu. Stavba se nedotýká lesních pozemků. Součástí budování díla je kácení dřevin s tím, že stavebník předpokládá povolení ke kácení dřevin dodat do doby ústního jednání ve stavebním řízení. Předmětem stavebního díla jsou práce týkající se vodohospodářských zařízení, které budou řešeny samostatným vodoprávním řízením. Stavba nezasahuje do vodního toku a záplavového pásma.
Dne 12. 4. 2007 oznámil žalobce svoji účast ve stavebním řízení a žádal, aby s ním bylo jednáno jako s účastníkem. Současně upozornil na to, že zákon o ochraně přírody a krajiny je zvláštním právním předpisem ve vztahu k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Dále uvedl, že zájmy ochrany přírody a krajiny jsou předmětnou stavbou dotčeny, což si ověřil v územním řízení. Svoji účast ve stavebním řízení odvodil z § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. Pro takto definovaná řízení pak výše uvedené ustanovení doplňuje okruh účastníků, který je vymezen obecnou normou, o občanská sdružení, jejichž hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny. Již před podáním žádosti o vydání stavebního povolení byla k předmětné stavbě vydána stanoviska dotčených orgánů.
Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravy, usnesením ze dne 15. 5. 2007 rozhodl o nepřiznání statutu účastníka žalobci, a to s poukazem na absenci dotčených zájmů ochrany přírody a krajiny ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 9. 2007 usnesení správního orgánu I. stupně potvrdil.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 23. 3. 2010 zamítl. Podle názoru městského soudu žalovaný postupoval zcela v souladu se zákonem, pokud žalobci nepřiznal právo účasti ve stavebním řízení, neboť § 109 stavebního zákona, jako zvláštní ustanovení k obecné úpravě ve správním řádu, skutečně omezuje okruh účastníků stavebního řízení tak, že taxativně stanoví jejich okruh s vyloučením účastníků typu žalobce. Zákonodárce tedy občanská sdružení do okruhu možných účastníků stavebního řízení nezahrnul, což je z § 109 odst. 1 stavebního zákona zcela zjevné. Pokud žalobce své právo účasti v řízení o vydání stavebního povolení odvozuje od speciality zákona o ochraně přírody a krajiny ke stavebnímu zákonu a argumentačně dovozuje, že i ve stavebním řízení nelze
abstrahovat
od požadavku na účast veřejnosti, neboť i v něm jde o ochranu zájmů, které spadají do úpravy zákona o ochraně přírody a krajiny, nelze se s ním ztotožnit. Účast žalobce je zajištěna v řízeních vedených podle zákona o ochraně přírody a krajiny a nelze ji rozšiřovat i na účast ve stavebním řízení, neboť pro to není žádná zákonná opora. Pokud jde o řízení, jehož předmětem je povolování staveb, nelze opodstatněnost účasti veřejnosti z důvodu řešení otázek ochrany životního prostředí z platné právní úpravy dovodit, neboť se nejedná o řízení, jehož předmětem jsou otázky týkající se přímo životního prostředí, ochrany přírody či krajiny apod.Městský soud odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/05, v němž byla posuzována otázka účasti veřejnosti v kolaudačním řízení, a vyjádřil názor, že zákonodárce neshledal legitimní důvod pro účast občanských sdružení ve stavebním řízení, což jasně vyjádřil rozdílnou úpravou okruhu účastníků územního řízení v § 85 stavebního zákona a stavebního řízení v § 109 téhož zákona. Na druhou stranu nelze podle městského soudu veřejnost ze stavebního řízení zcela vyloučit, neboť právo na informace a právo na dohled a kontrolu provádění staveb je nutno za všech okolností plně zachovat. Toho lze však docílit i bez přímé účasti občanských sdružení v tomto řízení v procesní pozici účastníka. Žalobce má právo účastnit se řízení stavebnímu řízení předcházejících, čímž lze považovat jeho právo za dostatečné, přičemž v rámci přezkumu této otázky jsou zachovány i kautely, jež jsou ustaveny pro účast v užším vymezení a pro účastenství žalobce v těch řízeních, která lze považovat pro jeho činnost za potřebná a žádoucí pro realizaci ústavních práv, jež má žalobce jako zástupce veřejnosti v předmětu své činnosti.
Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Podle jeho názoru se městský soud dopustil hrubé dezinterpretace zákona, a to ve vztahu k § 109 stavebního zákona a § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. Podstatou je nepřiznání postavení účastníka řízení, ačkoli povolovanou stavbou bylo zasaženo do zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny, a to především masovým kácením mimolesních dřevin, jež jsou pod jeho ochranou, ale také v jiných ohledech. Měl být pečlivě posouzen krajinný ráz, protože jde o mohutný zásah do urbanizované krajiny, jež má rovněž svůj dochovaný ráz, který je předmětem ochrany.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
K povaze úpravy účastenství v § 70 zákona o ochrany přírody a krajiny se Nejvyšší soud již vyjádřil např. v rozsudku ze dne 7. 12. 2005, čj. 3 As 8/2005-118, č. 825/2006 Sb. NSS, ve kterém uvedl, že "[ú]
čast občanských sdružení podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny nelze vykládat natolik široce, že by se vztahovala na jakoukoliv složku životního prostředí, nýbrž toliko na složky životního prostředí chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny
". Ve správních řízeních veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny zároveň determinuje obsah námitek a také rozsah, v jakém se správní orgány těmito námitkami musí věcně zabývat. Zákon o ochraně přírody a krajiny vymezuje dotčené zájmy velmi široce a to, zda argumentace ekologického občanského sdružení souvisí se zájmy vymezenými citovaným zákonem, je třeba vykládat extenzivně. Z toho, že sdružení, jehož hlavním posláním je podle stanov ochrana přírody a krajiny, je oprávněno být účastníkem správního řízení, nelze dovodit, že má možnost hájit v tomto řízení i zájmy jiné, s ochranou přírody a krajiny nesouvisející. Takové občanské sdružení by se totiž dostávalo do pozice univerzálního dohlížitele nad zákonností postupu a rozhodnutí správních orgánů v podstatě v neomezeném rozsahu, což podle Nejvyššího správního soudu není smyslem a účelem účastenství ekologických občanských sdružení ve správních řízeních (viz rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2010, čj. 7 As 2/2009-80, č. 2061/2010 Sb. NSS). Je-li občanské sdružení odvozující své účastenství ve správním řízení z § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny žalobcem, musí tvrdit zkrácení na svých procesních právech v předchozím správním řízení a toto tvrzené zkrácení musí být zároveň takového charakteru, že v jeho důsledku mohlo dojít k vydání nezákonného rozhodnutí. Občanské sdružení tedy není legitimováno k uplatnění jakýchkoliv žalobních námitek, ale pouze námitek relevantních z hlediska zájmů hájených daným občanským sdružením (viz rozsudek NSS ze dne 2. 9. 2009, čj. 1 As 40/2009-251).Pokud jde o otázku účastenství stěžovatele ve stavebním řízení, okruh účastníků řízení je definován v § 109 stavebního zákona taxativně. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení je účastníkem stavebního řízení "
a) stavebník, b) vlastník stavby, na níž má být provedena změna či udržovací práce, není-li stavebníkem, nejde-li o případ uvedený v písmenu g), c) vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není-li stavebníkem, d) vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva navrhovanou stavbou přímo dotčena, e) vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno, f) ten, kdo má k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno, g) společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu ve stavebním řízení, které se týká domu nebo společných částí domu anebo pozemku; v případě, že společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu nemá právní subjektivitu, vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí více než jednu polovinu
". Podle odstavce 2 citovaného ustanovení nejsou účastníky stavebního řízení nájemci bytů, nebytových prostor nebo pozemků.Na rozdíl od vymezení účastníků územního řízení není v § 109 stavebního zákona výslovně uvedeno, že mezi účastníky je nutno řadit i takové osoby, jimž je účastenství ve stavebním řízení přiznáno podle zvláštních zákonů. Z toho městský soud dovodil, že účastenství jiných osob než takových, které jsou v § 109 odst. 1 stavebního zákona uvedeny, je vyloučeno. Otázkou, zda při absenci výslovného odkazu na osoby, jimž je účastenství ve stavebním řízení přiznáno podle zvláštních zákonů, může zvláštní zákon založit účastenství osob neuvedených v § 109 odst. 1 stavebního zákona i nevýslovně, se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku, jehož argumentaci si stěžovatel osvojil, ze dne 27. 5. 2010, čj. 5 As 41/2009-91, č. 2127/2010 Sb. NSS. V tomto rozsudku bylo vysloveno, že: "
Zákonné ustanovení, které doplňuje okruh účastníků řízení o osoby, jimž takové právo zakládá zvláštní zákon, není totiž ničím jiným než explicitním odkazem na zvláštní právní úpravu, již je však třeba v každém případě použít před právní úpravou obecnou. Zákonodárce může takový odkaz do zákonné definice okruhu účastníků řízení zařadit ve snaze vymezit okruh účastníků co nejúplněji a nejpřesněji, s cílem poskytnout vodítko pro budoucí aplikaci takového ustanovení. Absence výslovného odkazu však nemůže nic změnit na skutečnosti, že pokud existuje zvláštní právní norma, která má užší vymezení, ať už věcné či osobní, bude muset být podle pravidla
lex specialis
derogat generali aplikována před úpravou obecnou, tzn. že ji buď zcela nahradí, nebo ji alespoň dílčím způsobem modifikuje
." Dále v citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud vyjádřil právní názor, že § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny obsahuje zvláštní úpravu účastenství pro zde vymezená správní řízení. Pro posouzení, zda se jedná o řízení, na které předmětná úprava dopadá, stanovil kritériem pouze skutečnost, zda v takovém řízení mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné tímto zákonem, a neshledal důvod, pro který by bylo možné z okruhu správních řízení, na něž se vztahuje zvláštní úprava účastenství podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny, vyloučit veškerá stavební řízení jako celek. Naopak vyslovil přesvědčení, že § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny se vztahuje na všechna správní řízení podle stavebního zákona, pokud při nich mohou být dotčeny zákonem chráněné zájmy ochrany přírody a krajiny tím, že "dle právního stavu rozhodného pro posouzení věci zákon o ochraně přírody a krajiny samotný svou povahu zákona zvláštního vůči zákonu stavebnímu výslovně deklaroval. Ani následné vypuštění § 90 odst. 4 ze zákona o ochraně přírody a krajiny provedené s účinností od 1. 12. 2009 zákonem č. 349/2009 Sb. však nemůže nic změnit na tom, že § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny zůstává zvláštním ustanovením ve vztahu k § 109 stavebního zákona
." Právní stav rozhodný pro posouzení citované věci je přitom shodný s právním stavem rozhodným pro posouzení dané věci stěžovatele.V rozsudku ze dne 4. 8. 2010, čj. 9 As 63/2010-111, č. 2142/2010 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud doplnil, že "
nelze bez dalšího vyloučit účast občanského sdružení ve zkráceném stavebním řízení s odkazem na
taxativní
výčet účastníků stavebního řízení v § 109 stavebního zákona, jak to v nyní projednávané věci učinil městský soud, ale je nezbytné vycházet z pravidla lex specialis
derogat generali, kdy § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny představuje ve vztahu k § 109 stavebního zákona zvláštní právní úpravu účastenství ve stavebním řízení. V návaznosti na shora uvedené je potom třeba zkoumat, zda mohou být v takovém řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny a zda jsou v daném případě splněny další požadavky stanovené § 70 odst. 2 a 3 zákona o ochraně přírody a krajiny.
" Uvedený závěr přitom není v rozporu s názorem, který vyjádřil Ústavní soud v usnesení ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/05, na které odkazuje městský soud, ve vztahu k tehdy platné právní úpravě stavebního řízení: "Stavební zákon obsahoval v § 59 obecnou úpravu účastníků stavebního řízení, ve které se výslovně uvádělo, že účastníky stavebního řízení jsou kromě osob výslovně uvedených, též další osoby, o nichž to stanoví zákon. V původním textu zákona toto vymezení účastenství ve stavebním řízení nebylo a dostalo se tam až po přijetí zákona o ochraně přírody a krajiny na základě zákona č. 83/1998 Sb., kterým se novelizoval stávající stavební zákon č. 50/1976 Sb., a to s odůvodněním, že se okruh účastníků stavebního řízení tímto ustanovením rozšiřuje o občanská sdružení, uvedená v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Jen ve vztahu k obecnému vymezení účastenství ve stavebním řízení lze proto považovat úpravu v zákoně o ochraně přírody a krajiny za speciální a nepochybně tomu tak bylo i před uvedenou novelou, která jen odstranila pochybnosti v tomto směru.
"Pro úplnost je třeba uvést, že k pozitivním podmínkám aplikace § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny, tedy existenci takového řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné tímto zákonem, a zároveň existenci a aktivitě občanského sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny za splnění dalších náležitostí, se přidává podmínka negativní, nevyloučení § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny úpravou účastenství ve zvláštním právním předpisu. Tak je tomu v případě § 14 odst. 1 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), jak Nejvyšší správní soud dovodil ve svém usnesení ze dne 2. 12. 2003, čj. 7 A 56/2002-54, č. 162/2004 Sb. NSS, že "
zákon o ochraně přírody a krajiny je zvláštním zákonem, který při splnění podmínek v § 70 přiznává postavení účastníka občanským sdružením ve smyslu obecné definice účastníka řízení dle § 14 odst. 2 správního řádu (zvláštní předpis jim takové postavení přiznává). Toto postavení jim však přísluší (za podmínek § 70 citovaného zákona) toliko ve správních řízeních, kde není okruh účastníků zvláštním předpisem stanoven vůbec a platí tam § 14 odst. 1 správního řádu, anebo je vymezen speciálně oproti § 14 odst. 1 správního řádu. Toto postavení jim však nepřísluší v řízení, kde zvláštní zákon určuje výslovně, kdo je jediným účastníkem řízení, a
a contrario
tak vylučuje kohokoli jiného, aby takové postavení měl, jak to činí § 14 odst. 1 atomového zákona
." Tato úprava je přitom podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, čj. 2 As 12/2006-111, v souladu s mezinárodněprávními závazky České republiky, jmenovitě s Úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (č. 124/2004 Sb. m. s.; tzv. Aarhuská úmluva). Pouze právní normy konstruované jako restriktivní
, výslovně uzavřené dopadu jiných norem stejné síly a speciality, tedy vylučují užití zvláštních norem zákona o ochraně přírody a krajiny. Ustanovení § 109 stavebního zákona takovou povahu nemá.Nejvyšší správní soud se tedy neztotožňuje se závěrem městského soudu, že účastenství stěžovatele nemohlo být založeno § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. Rozhodnou právní otázku proto městský soud neposoudil správně.
V dalším řízení se bude městský soud zabývat dalšími otázkami rozhodnými pro posouzení, zda stěžovatel měl být účastníkem předmětného stavebního řízení. Zejména bude třeba posoudit, zda v tomto řízení mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny (§ 70 odst. 2 věta první ). Bude tedy na městském soudu, aby posoudil možnost dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny, zejména ve dvou oblastech, jež zmiňuje stěžovatel v žalobních námitkách.
in fine
Tou první oblastí je možný zásah do krajinného rázu. V této souvislosti je třeba posoudit, zda v daném případě pojmově (materiálně) může vzhledem k povaze, rozsahu a očekávaným vlivům povolované stavby na své okolí jít o zásah do krajinného rázu. V tomto ohledu lze poukázat zejména na rozlišovací kritéria formulovaná v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 12. 2006, čj. 6 A 83/2002- 65. Zohlednit bude třeba i názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2008, čj. 2 As 49/2007-191, v němž se uvádí: "
Nově plánovaná stavba nemusí být zásahem do krajinného rázu v silně zastavěném území bez přírodních prvků, zvláště nevybočuje-li svými rozměry či charakterem z poměrů již existující zástavby. Na druhé straně však může znamenat zcela zásadní zásah do krajinného rázu, je-li budována na zdaleka viditelných místech, zahušťuje-li dosavadní relativně řídkou zástavbu či má-li být začleněna do území, v němž jsou významnou měrou zastoupeny přírodní prvky jako les, výrazné nezastavěné svahy, vodní toky apod
." Dospěje-li městský soud k závěru, že pojmově (materiálně) o zásah do krajinného rázu jde, bude na něm, aby na základě skutkových zjištění vyhodnotil, zda na posuzování zásahu zamýšlené stavby do krajinného rázu dopadá výluka zakotvená v nynějším (od 1. 1. 2007 účinném) znění § 12 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny, který stanoví, že krajinný ráz se neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody. Co je zastavěným územím, resp. zastavitelnou plochou, definuje § 2 odst. 1 písm. d), resp. f) stavebního zákona.Druhou oblastí, kde připadá v úvahu dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny podle zákona o ochraně přírody a krajiny, je ochrana dřevin. V dané věci je podle obsahu rozhodnutí správních orgánů zřejmé, že k realizaci stavby je nutné pokácení dřevin rostoucích mimo les, přičemž nelze vyloučit, s ohledem na rozsah kácení, že bude nezbytné povolení ke kácení dřevin podle § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny. Zájem na ochraně dřevin je jedním ze zájmů ochrany přírody a krajiny chráněných podle zákona o ochraně přírody a krajiny (§ 7 a § 8). Okolnost, že při realizaci stavby připadá v úvahu kácení dřevin, již sama o sobě zakládá možnost účastenství občanských sdružení podle § 70 odst. 2 citovaného zákona na řízení o povolení stavby, neboť kácením dřevin nepochybně může být dotčen zájem na jejich ochraně. Skutečnost, že o povolení ke kácení dřevin rozhoduje orgán ochrany přírody a krajiny v samostatném řízení, ještě neznamená, že zájmy ochrany přírody a krajiny spočívající v zájmu na ochraně dřevin rostoucích mimo les před poškozením nebo ničením nemohou být dotčeny ve stavebním řízení. Již v tomto řízení se totiž v podstatné míře předurčí případný budoucí osud dřevin, neboť se určí (s ohledem zejména na technické, funkční a případně i estetické či architektonické požadavky na řádné provedení stavby), v jakém rozsahu a na jakých konkrétních místech bude třeba k realizaci stavby pokácet určité dřeviny. K tomu, aby zájmy na ochraně dřevin byly patřičně chráněny, je namístě, aby v jejich prospěch vystupovala dotčená veřejnost reprezentovaná občanským sdružením podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. Potvrdí-li se tedy, že v daném stavebním řízení skutečně přichází v úvahu kácení dřevin, přičemž je na městském soudu, aby se touto skutečností v řízení o žalobě zabýval, nelze stěžovatele vyloučit z účastenství ve stavebním řízení.
K roli občanských sdružení podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny Nejvyšší správní soud podotýká, že smyslem a účelem jejich účasti ve stavebních řízeních není blokace, zdržování a protahování realizace stavebního záměru procesními obstrukcemi, nýbrž to, aby kvalifikovaně, tj. odbornými argumenty z oblasti ochrany životního prostředí, urbanismu apod., hájila dotčené (veřejné) zájmy ochrany přírody a krajiny v konkurenci jiných veřejných zájmů a zájmů soukromých. Tuto roli má plnit i stěžovatel v případě svého účastenství ve stavebním řízení. Bude na příslušném stavebním úřadu, aby konkurující si zájmy zhodnotil, zvážil význam každého z nich a nalezl optimální řešení. To mimo jiné znamená, že převáží-li jiné důležité veřejné nebo soukromé zájmy, např. veřejný zájem na zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na budované komunikaci či soukromý zájem vlastníka na tom, aby svůj pozemek využil zásadně podle svých úvah a potřeb (drží-li se v mezích ústavně konformní, tedy zejména zákonem stanovené a proporcionální veřejnoprávní regulace), budou tomu muset, a to třeba i ve velmi rozsáhlé míře, ustoupit i dotčené zájmy na ochraně dřevin. Je na správních orgánech, aby v odůvodnění svých rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vyjádřily, které konkurující zájmy braly v úvahu, jakou jim přisuzovaly důležitost a jakým způsobem nalezly v uvedené konkurenci zájmů optimální řešení. V rámci toho se musí vypořádat i s věcnými argumenty uplatněnými občanským sdružením, je-li účastníkem řízení, pohybují-li se v mezích, v jakých je toto sdružení oprávněno být jakýmsi "
advokátem
" veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny, jak to již vyslovil Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku čj. 7 As 2/2009-80, "[s] námitkami občanského sdružení, které své postavení účastníka správního řízení odvozuje z § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, je správní orgán povinen se věcně vypořádat pouze v případě, že se týkají zájmů, které občanské sdružení ve správním řízení hájí, tj. pokud souvisejí s ochranou přírody a krajiny tak, jak je vymezena citovaným zákonem (srovnej zejména § 1 až § 3 citovaného zákona). V opačném případě postačí, pokud správní orgán přezkoumatelným způsobem zdůvodní, proč se námitky uplatněné občanským sdružením těchto zájmů netýkají.
"V případě, že ve stavebním řízení byla stavba povolena tak, že z podmínek pro ni stanovených vyplývá nezbytnost kácet dřeviny v určitém rozsahu, bude to zpravidla signálem pro orgán ochrany přírody a krajiny, že je dán závažný důvod ve smyslu § 8 odst. 1 věty druhé zákona o ochraně přírody a krajiny, jakkoli řízení podle tohoto ustanovení je procesně nezávislé na řízení stavebním. Bude tomu tak proto, že orgán ochrany přírody a krajiny se může v takovém případě zpravidla důvodně domnívat, že stavební úřad při rozhodování zvážil všechny konkurující si zájmy a zvolil nejvhodnější řešení. Nepovolit kácení by pak v případě stavebněprávně povolené stavby bylo namístě zpravidla pouze v případě, kdy by zájem na zachování dřevin byl s ohledem na jejich funkční a estetický význam natolik mimořádně intenzivní, že by převážil i nad právem stavebníka užít pozemku, k němuž má vlastnické nebo jiné od něho odvozené právo opravňující jej v rovině soukromého práva stavět nebo nad veřejným zájmem, jejž má zamýšlená stavba naplnit, jde-li o stavbu takového charakteru (např. většina staveb dopravní infrastruktury či některé nemocnice, sportoviště nebo školy).
*)
S účinností od 1. 12. 2009 byl § 8 odst. 1 změněn zákonem č. 349/2009 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.